Tady a teď. Kde je tady ? A kdy je teď ? Přesně před rokem se mi zastřelil kamarád....

Tady a teď. Kde je tady ? A kdy je teď ? Proč nejsou na světě ti, kteří by měli být a jsou ti, kteří by tady už dávno být neměli. Před rokem se mi zastřelil kamarád. Nestává se to běžně , že má člověk někde osobu duchem velmi spřízněnou,  a ona si zničehož nic prožene kulku hlavou. Tady a teď ? Před rokem se v Jevanech zastřelil Karel Svoboda.

 

 

„Tedy moc jsem se nasmál tvé thesi o kdy. Myslím, že v celku máš pravdu. Ale trochu mi křivdíš, zapomínaje, že žiju v kraji, kde kdy je nikdy, nikdy je teď a to za neustálého táhlého a pomalého pohybu směrem do prdele."

 

1.9.1965 Jan Werich Jiřímu Voskovcovi

Můj dnešní a poněkud vinně neobratný příspěvek o vínu do časopisu Víno a styl

Čtvero ročních období s vínem

Možná to bude znít zvláštně a téměř neuvěřitelně, ale do svých jednadvaceti let jsem byl naprostý abstinent, který odmítal sklenku piva po dobrém obědě, stejně jak přípitek sektem při všech možných příležitostech, od svátků, narozenin, oslav VŘSR či Silvestra J Kladný vztah k vínu ke mně probil až jeden z mých profesorů na Ježkově konzervatoři Otakar Roubínek, který mne zasvětil do tajů ochutnávání Modrého Portugalu, který byl přítomen našim diskusím o divadle, dramaturgii a historii. Červené víno mne pak provázelo i při nočních studentských diskusích na fakultě, bohatýrských zájezdech s rock´n´rolovou kapelou Lemon Nashville Orchestra po Německu či Holandsku, pravda často ředěné kolou či vodou, stejně tak jako při obdobných dobrodružných cestách se Šlapetem. Snad jedině s tím rozdílem, že staropražské Šlapeto mělo o něco delší rozptyl dopadu a nakonec i poločas rozpadu J