Jiří Voskovec O písni Klobouk ve křoví:
"Tato píseň ohraničuje území, v němž bezradnost z nesmyslna je vyvažována vírou v hluboký smysl srandy".
Vítr
vane
pouští.
Po písku
žene klobouk.
Zahnal
ho do houští.
Starý a černý klobouk.
Kdepak
je ta hlava,
která klobouk nosila.
Byla černá
či plavá?
Komu asi patřila?
Kdo to
v poušti zmizel?
Odkud šel
a kam?
Jaký to
měl svízel,
že byl v poušti sám?
Jen zaváté stopy.
Starý klobouk ve křoví.
Nikdo nic nepochopí.
Nikdo se nic nedoví.
