Když pohřbíval tatínka švýcarský básník Kurt Márti, poznamenal si tyto zkušenosti:
„Pohřbívání otce – to není ztracený den.
V ten den se synové a dcery obírají novými myšlenkami.
V ten den se synové a dcery stávají teprve dětmi svého otce.
V ten den se synové a dcery teprve učí být svým synům a dcerám otci a matkami.“
Tak prožíval smrt svého otce básník – a myslím, že my všichni něco podobného prožíváme nad rakví svých rodičů.
Zde je tedy druhá část mé odpovědi na stať Milana Fridricha „Proč upadá současná ČT1“.
Není pravda, že by ČT1 byly v krizi za tzv. „nového vedení ČT.“ To mělo možnost
pracovat rovných 9 měsíců, s tím, že od 8.6. 2011, datum rezignace GŘ
Jiřího Janečka ze zdravotních důvodů, byly veškeré restrukturalizační procesy
zcela zastaveny. Je třeba zdůraznit, že sledovanosti
okolo 15% celodenního Share dosahovala ČT1 dlouhodobě již na podzim roku 2010,
že krize Událostí má své kořeny v době, kdy jim vládnul právě Milan
Fridrich a že proti Ordinaci v Růžové zahradě se hrály takové pořady jako
„Jak se vede sousede“ a „Neváhej a toč“ také s čísly kolem
2,6% Ratingu a 6,05% Share. Oproti nim jsou současný „Pitaval z malého
města“ se 7,0% Ratingem 15,48 % Share nebo „Kolo plné hvězd“ s 8,2%
Ratingem a 18,63% Share docela úspěšné. Navíc si nemyslím, že by bylo dobře
teď dohánět Novu či Primu s jejich úspěšnými formáty. Expozitura se točila
před dvěma lety, to byla doba volby GŘ ČT a o nějaké restrukturalizaci se
nikomu ani nezdálo. ČT1 se musí podívat na současné evropské televizní trendy a
přitom neztratit svého konzervativního diváka. Ale to už je na interní diskuse.
