Jen zvesela, jen zvesela, veselé postřehy z pražského podsvětí, nové objevy starých jistot, slovník pražské galerky a Hrobníci v Hamletovi. Prostě únorový masopustní průvod.

Příprava nového zájezdového představení Patroly s mnohoslibným názvem je v plném proudu. S Oťasem jsme dokonce podnikli pečlivý průzkum terénu a povolali na pomóc odborníka Dr. Alfreda Suchého, který nás zasvětil do dobového slangu pražské galerky.  Tak například jsme zjistili,že zpěvník je obličej, vila=trestnice na Pankráci, , vata=peníze, saze, sajtka=holka, rajda, holanďanka= prostitutka, parlamentář=falešný karetní hráč, naplivanej budník=bejt těhotná, mozol=břicho, fuky, lováky=peníze, kravička dejchá=kamna hřejí, čuřit=pít, flámovat, funidlo=pochva, frona=starší ženská, bacat=souložit, frcinka=slečinka, antoušek, fízl=detektiv, machna=tlustá ženská, muzika=venerická nemoc,eso=zvláštní pepický účes přes oko, nakoupit si=pohlavně se nakazit, mít něco v pácu=mít něco vyhlédnutého. Nevím proč se mi vybavuje jedno slovo"Kachny", nevím proč "kachny". Jinak byl, ač se to to nezdá, minulý měsíc vesrkze pozitivní. Byl jsem úplně nadšenej z vernisáže výstavy Xénie Hoffmeisterové, která proběhla v pražském Mánesu. Spoustu obrazů jsem znal ještě ze svých častých návštěv u ní v ateliéru. Pamatuji si všechny ty motivy s červy, ať už Přítok k řece Styx nebo Zálezlíky,  stejně jako Nedokončený rozhovor dvou rybích koster ve vyschlém řečišti nebo depresivní Pátou kolonu. Vítězství tmy je plné opravdové hlíny a krtků a Semena hrášku zas připomínají spíš to zátiší s červy. Úplný kontrapunkt těch veselých obrázků, které nám Xénie malovala na tituly jednotlivých CD Šlapeta a Patroly a jejiž zarámované předlohy mám pověšené v pracovně. To,co mne ale úplně nadchlo byly objekty : Láhev s ostny, coby Zlý sen opilce,  vývrtky na víno jako Tanečnice, nádherná psisko coby Hlídač bot,  Franzouzská pánvička s utíkajícími šneky.... Ale nebyla by to Xénie, kdyby to mělo být s tou vernisáží jenom tak. Místo dlouhých projevů výstavu otevřel Vláďa Mišík s Etc. v plné síle. Pavel Skála, Jirka Zelenka, Jirka Veselá, Petr"Kulich" Pokorný, Jaroslav "Olin" Nejezchleba a samzřejmě Vláďa Mišík. Žádný tři písničky. Sedmdesátiminutový koncert v plné polní. Vybavilo se mi gymnasium, spolužáci, vzácná Lpíčka Stříhali dohola malého chlapečka a Vladimír Mišík a Etc 2... Repertoár byl skvostnej : Proč ta růže uvadá, Sladké je žít, Variace na renesanční téma,  20 deka duše,  Co ti dám ?, Šmajdák a ploužáky,  Koukni na tu fotku, Honduras,  Co jsem si vzal, Špejchar blues, Byl jsem dobrej atd. Dva dny jsem měl hlavu plnou muziky a Xénininých obrazů.

 

Jak jsem potkal Hamleta. Přiznám se, že jsem byl zvědav jak si Janek Ledecký poradil s adaptací svého muzikálu Hamlet pro Broadway a Petr Bende se svou první muzikálovou rolí Hamleta. To, co jsem viděl bylo nádherné kompaktní představení s výbornými pěveckými výkony, výbornou režií, která Hamleta vrátila blíž Shakespearovi a Bendeho Hamlet byl vzteklej rozmazlenej fracek, kterej před očima diváků dospěl v muže. Prostě u mě dobrý. Zatraceně dobrý.

 

Vloni v létě uplynulo pětadvacet let, co jsem opustil gymnaziální škamna v Ústí nad Labem. Spolužačka Katka Dytrová zorganizovala sraz, kde se objevila většina spolužáků I naše první třídní profesorka a prokecali jsme se večerem. Zvláštní a přitom vesrze pozitivní zjištění bylo, že jsme se moc nezměnili. Možná máme již troch jeté fxzické schránky, leč vypadáme podobně a pokračovali jsme v nedončených rozhovorech dlouho do noci. Ještě cestou domů z Ústí jsem si pouštěl veselé obrázky ze setkání a další dny měl dobrou náladu.

 

Takže můj milý Deníčku, je všudě pěkných věcí i událostí vůkol. Jen je třeba se k nim prokousat J

 

 

A obloukem zpátky k písničkám :

 

Duet hrobníků z Hamleta

Celej život kopu hrob,

Já celej život kopu si hrob
ať je léto nebo mráz
tak mě drží víra
že ta s kosou si nevybírá
a že nepřijdu vo svůj džob

Žebrák anebo král
jo ať jsi žebrák nebo jsi král
v tom je každej demokrat
až do morku kostí
stejně dobře červy pohostí
dřív než půjdou vo hrob dál

Celej život kopu hrob
já celej život kopu si hrob
ať padá listí nebo sníh
s kosou se daří slečně
totiž nikdo tady není věčně
a tak nepřijdu vo svůj džob

Tlustý anebo tenký
jo ať jsou tlustý nebo tenký
nudný jako kněz
nebo samej fór a špás
celej život čekaj na nás
a pak daj nám svoje navštívenky

Šeredná anebo krásná
ať jsi šeredná anebo jsi krásná
tam dole nevolí se miss
červi jsou pokrokovej hmyz
a stejný zacházení zaručej
jo ty maj smysl pro fair play

Chytrák anebo hňup
jo ať jsi chytrák anebo hňup
když se na to podíváš
materialisticky
a nebo suše statisticky
nezůstane po tobě chlup
nezůstane po tobě chlup
ani chlup
nezůstane po tobě chlup...

 

 

Vláďa Mišík - 20 deka duše

Chtěl sem si koupit dvacet deka duše
pár kousků pravdy litr svědomí
Leč prodavačka odvětila suše
Jak jsou ti lidi dneska pitomí

Mně ovšem tímto nevyvedla z míry
řekl jsem Dobrá nic se neděje
Dejte mi teda za korunu víry
usminku citu láhev naděje

A ona řekla musíte stát frontu
A fronta vedla cikcak za hory.
A potom dál až někam k horizontu
A všichni lidi chtěli jenom brambory

 

Vláďa Mišík - Koukni na tu fotku

Koukni na tu fotku,
to byla moje milá,
krásná jak víla,
trošičku pila.
Ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha

Koukni na tu fotku,
za milou ta víla,
proč ta holka pila,
je fakt pak byla milá.
Ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha

Pak byla milá
na všechny kolem,
mě jaksi přehlídla,
dal jsem jí sbohem.
Ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha

 

Petr Bende  - Samba s Karlíkem

A kdybych měl umřít, chci hvězdy na rakev

A trochu hnědé hlíny, hřejivé jako krev
Na hřbitově ať hrají houslovou sonátu
V které zní mořské mušle a slunce pasátů

Ref.
Připijte na zdraví nebožtík píval rád
Připijte na kosti, ať mohou dobře spát
A teď už nechuraví
Už nebude mít hlad
Věřte mi, je to k zlosti, teď v létě umírat
A kdybych měl umřít, chci zelenou oázu
Tři písečné duny a tlukot srdce na provazu
Otevřený oči a touhu pro krásu
Hrdě vnímat, kam odchází duše hlídat
Ref.
Připijte na zdraví nebožtík píval rád...

V přítmí barevném
Jak z ticha poutník mávnu těm
Majitelům jmen, ochutnávač bonboniér
Sladkou vůni vnímat, kam odcházím jen
Ve sněhu, který z rána napad, táhnou se černé šlápěje
Jak listí v říjnu žloutne západ, jak stromy staré aleje
Ref:
Jak dlouhý řetěz černých stop
Trhá sníh, kdo tu šel, štěstí či hrob
A už nechuravímUž nemám hlad
Věřte mi, je to k zlosti umírat