Nepravidelný Radouchův Úterník, aneb Co týden vzal a už nevrátí.

 

Tentokrát vychází po dlouhé době jen tak v neděli…..

 

Na četné otázky proč nepíšu častěji blog odpovídám: Protože pořád píšu něco jiného. Denní záznamy mám v poznámkách, slibuju, že budou stát za to. Jen je musím přepsat. Dnes vás pozvu do zakulisí našich kabaretních pořadů v Country radiu. Na otázku paní Miluše Blehové,  zda ty kraviny vymýšlíme až ve studiu, přiznávám, že ne. S vážnou tváří a metráky historické literatury je píšu doma. Teď se trápím osmým a devátým dílem, kde budeme řešit to, že po zrušení poloviny pracovní soboty nezačali všichni obyvatelé Prahy chodit do šantánů, kabaretů, hospod a putyk. Představte si, co se stalo. Oni začali sportovat! Ale to až někdy příště. Dnes vás čekají reportáže z golfového turnaje a z baletní školy, přímý přenos z letu balónem z pražského Výstaviště až do Kralup a následné Studio odborníků, kde probereme všechno. Od balónových plynů až po páření šneků.

 

(Z Dostaveníček s první republikou vysílaných na Country radiu každý poslední pátek v měsíci vždy od 19:00 do 20:00)

 

DNES ROZHLASOVÉ PŘÍMÉ PŘENOSY A REPORTÁŽE

Reportáž z golfového turnaje

 

Radan: Je tady naše sportovní okénko, s ním náš přenosový vůz a mobilní redaktor Vladimír Iljič Pecháček. Dnes nás čeká přímý přenos ze slavnostního otevření golfového hřiště ve Kolešovicích u Rakovníka. To by mohlo být napínavé. Vláďo, jak se slyšíme?

 

Vláďa: Slyšíme se výborně, je tady nádherná atmosféra a je to tady samá jamka. Pozvání k rozhovoru přijal sám zakladatel, majitel a provozovatel zdejšího golgového areálu kníže Bořivoj RundHoffer. Mistře, nebo kníže, jak vám mohu říkat?

Oťas: Nepotrpím si na okázalosti, říkejte mi prostě vaše výsosti.

Vláďa: Vaše výsosti, co byste řekl na tvrzení některých škarohlídů, že Golfové hřiště není nic jiného než venkovní kulečník?

Oťas: Aby si hráli na svém vlastním písečku a nechali naše jamky na pokoji. To jsou známé firmy, například baron Hustoles prohlásil, že jediný rozdíl mezi golfem a kulečníkem spočívá v tom, že u golfu je to dále k pípě. Ale tady po radiových vlnách jasně vzkazuji: my máme hole v ruce a vy si nechte svá tága a křídy. Navíc chystáme jeden významný patent, který tento drobný handicap vyrovná a pípy budou golfistům blíže.

 

Vláďa: Vaše jasnosti, chystáte snad nějakou potrubní síť, která by pokryla celé hřiště a u každé jamky by byl i funkčí výčep?

Oťas:  Myšlenka šlechetná, ale drahá, protože chceme z dnešních tří jamek mít jamek 9, pak jamek 18,  36, 54!… Pardon, jsem se nechal unést. Zůstal bych u těch 18, starší už nemusím. Kde jsme to přestali, ano, pípy, kdepak mladý muži,  patent je mnohem jednodušší. Pivo nebudeme čepovat do skla, ale do plechovek, do podobných do  jakých zavařujete maso. Jednoduchý systém vám umožní pivo otevřít a pohodlně vypít, trocha suchého ledu v golfové batožině udrží teplotu a navíc každý má na golfu svého nosiče, jak říkáme my golfisté „kedyho“.

 

Vláďa: Vaše golfosvátosti,  ale říká se, že mnoho golfistů preferuje golfový vozík před nosičem, protože vůz nemůže počítat, kritizovat nebo se smát.

 

Oťas:  Mladíku, to není můj případ, protože Vím, že se v golfu neustále zlepšuji , protože trefuji daleko méně diváků. A teď už mne prosím nerušte. Musím na odpaliště a chtěl bych dnes dobýt svou první jamku.

 

 

Vláďa: Protože i já vyrážím dobýt svou dnešní první jamku, tak se tu mějte hezky.

 

Radan: To byla naše dnešní golfová reportáž z nového hřiště v Holešovicích u Rakovníka a rozhovor s legendou česko-rakousko-uherského golfu knížetem Bořivojem Rundhofferem.

 

Reportáž a přímý přenos letu balónen z pražského Výstaviště až do Kralup

Část prvá

 

Radan: Česká aeronautika je velké téma posledních týdnů. Před časem jsme informovali naše velectěné posluchače o nešťastném pádu balónu Kysibelka, který se po vzletu roztrhl a spadl. Nikomu ze čtyřech cestujících se naštěstí nic nestalo. Dnes se uskuteční další pokus o balónový let na místě slavné Jubilejní výstavy v pražských Holešovicích. Na místě je náš přenosový vůz a reportér Vladimír Iljič Pecháček. Vláďo jak se slyšíme?

 

Vláďa: Slyšíme se výborně. Škoda, že to tady nemůžete vidět. Je tady několik tisíc zvědavých diváků a dovolte, abych vám představil kapitána Františka Hůlku, jenž právě přichází. Přiblížím ho našim posluchačům. Je střední postavy, v nejlepším věku jak se říká, silný ale souměrně rostlý, plného, zdravě červeného obličeje a pevného pohledu. Oděn v modrý, stejnokrojový kabát, jehož odznak aeronautický:okřídlený balon a pod ním tři zlaté pásky hodnostní, hlavu kryje bílá čapka se štítkem a odznakem. To je náš kapitán Hůlka. Dobrý den.

 

Oťas: Dobrý den, mladý muži, jak vám mohu říkat?

 

Vláďa: Dovolte, abych se představil, jsem redaktor Country radia První republika Vladimír Iljič Pecháček, říkejte mi klidně Vláďo a hlavně nám představte ten svůj úžasný balón. Je pravda, že se jmenuje Praha?

 

Oťas: Ano, mladý muži, náš nový balón se jmenuje opravdu Praha, pojďte se podívat. Vidíte? Základem je světle žlutá perkálová látka o nosnosti 1000 kg na 1 čtvereční metr. Samotný perkál je ovšem čtyřnásobně natřen takzvaným balónovým lakem. Totiž, když jest pak naplněn svítiplynem obsáhne 100 kubických metrů, má v průměru 12,5 metru a objem 39 metrů.Síť, jež balon ke koši připoutává, zhotovena jest z vlašského konopí ze šňůr o síle 3 mm, obsahuje po výšce 40 kostek a v objemu 128 kostek, celá síť pak sestává z 5200 kostek.

 

Vláďa: Pane kapitáne to nemusíte až tak podrobně. Pojďme třeba rovnou k novému koši.

 

Oťas: Ten jest upleten z nejlepšího rákosu a španělské vrby. Celý balón pochází z dílky Luisa Gotarda v Paříži, stál 4000 franků a veškeré výlohy s dnešním vzletem balónu přesahují 400 korun Vy se jděte připravit na let. Pánové hovoří kapitán: „Pustit plyn na polovic!“

 

Vláďa: Vážení a milí posluchači,to jste ještě neviděli. 8 mužů, mezi nimi čtyři hasiči spolu se zřízencem plynárny pobíhají kolem hromady látky, něco se děje, látka se vzdouvá, záhyby se vyrovnávají, nafukuje se tady hódně velký míč. Co to tam ten kapitán kutí?  Už zase velí…

 

Oťas: Pustit plyn na plno! Připravit sedmdesát plátěných pytlíků zátěže! Hasiči srovnat šířku čtverečků! Karbonizujte koksohydráty! Termujte nukleáry! Akcelerujte moderáty! Ohřejte mi párek!

 

Vláďa: Naši milí posluchači, je tady už skoro 10 000 nadšených diváků, balón je vskutku impozantní, za chvíli vzlétneme, musím se připravit, pokud vše dobře dopadne budete přímého svědky prvního rozhlasového přenosu z letu balónem. Jdu se připravit.

 

Reportáž a přímý přenos letu balónen z pražského Výstaviště až do Kralup

Část druhá

 

Radan: Naše posluchače opět zdravíme ze studia Country rádia První republika a přepojujeme na pražské Výstaviště, kde je náš přenosový vůz a s ním i reportér Vladimír Iljič Pecháček. Chystá se na svůj první let balónem a na první vskutku bezdrátový rozhlasový přenos z balónu. Vláďo, jak se slyšíme?

 

Vláďa: Slyšíme se dobře, jen mě je trochu špatně. Jak jsem se chystal na ten bezdrátový přenos, tak jsem musel položit kabel. Ale pokračujeme v reportáži a dnešním přenosu. Kapitán již nastoupil do balónu…

 

Oťas: Kde jsou mladej, nebudeme na nich čekat! Pustit, zachytit! Dobrá! Mladej, lezou sem, už poletíme! Vyvažujeme! Pustit, zachytit, dobrá!... (zvýší ještě hlas) Pustit!

 

Vláďa: Letíme, vážení posluchači letíme! Prolétáváme kolem Průmyslového paláce na Výstavišti, míříme na sever, s mírnou odchylkou k západu a pořád ještě stoupáme výše a výše. Kukátka k očím! Dole je mnohatisícový dav a křičí: „Jedeme za vámi v kočárech“ nebo „Na zdar“

 

Oťas: Již je dosaženo výše 700 metrů a jsme nad Císařským ostrovem a budeme za chvíli na 800 metrech. Barometr hlásí 700 m, termometr 17 C, hygrometr 70 vlhko, aneroid 700 m. n moř.

 

Vláďa: Můj žaludek zaznamenal, že je mi blbě a nemá co by již odhodil, motá se mi hlava, nic nevidím, předávám slovo kapitánovi.

 

Oťas: Výška 1000 metrů jsme v Roztokách přímo nad hájem, slábnou větry, mladej vezmou si tady placatku s rumem a trochu si loknou…

 

Vláďa: Děkuju. (zvuk jak vypije celou lahvičku)

 

Oťas: No, mohl mi tam taky trochu nechat. Jinak barometr hlásí 660 m, termometr 15 C, hygrometr 30 vlh. Aneroid 1000 m. n moř.

 

Vláďa: (škytne) Já nehlásím nic.

 

Oťas: Vážení posluchači, abyste z toho letu taky něco měli, tak vám popíšu co všechno vidíme. Naskýtá se nám úchvatný pohled na regulovanou Vltavu, nově zřízené splavy, nová zdýmadla, právě dole pluje parník a zdraví nás pískotem. Mladej zamávaj alespoň praporkem, ták, matička Praha odtud vypadá jako rozsáhlé, rozlehlé mraveniště. Nejkrásnější pohled je odtud na masivní čtverec budov královského hradu na Hradčanech z jehož středu vystupuje kolos: ověžená střecha dómu Svatovítského.

 

Vláďa: Ano,právě mám pocit, že zažívám tanec svatého Víta. Všechno se se mnou houpe.

 

Oťas: Podívejte: Letky, Libčice, Kralupy. A už jsou tady mraky. Všechno připravit.  Jdeme na sestup. Odhazujeme přítěž. Mladej, radši máknou nebo taky poletěj.

 

Vláďa: Rozkaz kapitáne. Vážení posluchači je právě 5 hodin 50 minut a balón je právě tam kde je…

 

Oťas: Otevřít záklopku ventilu! Vyhodit dva pytle s pískem!  Vyhodit kotvu! Přistáváme!

 

Vláďa: Vážení a milí posluchači, šťastně jsme přistáli blíže vesnice Ješína u Velvar na poli pana Josefa Hladíka z Neuměřic. Za přispění přispěchavších občanů jsme byli i s balónem naloženi na povoz pana Votruby a dovezeni na nádraží do Kralup. Tím končí naše vzduchová pouť a nastává pouť po pevné zemi. Prahy dostihli jsme šťastně o druhé hodině ráno. Pro Country Radio První republika Vladimír Ilji Pecháček a náš hrdinný kapitán

 

Oťas: Josef Hůlka

 

Rozhlasové Studio Odborníků Analýza letu balónem

 

Radan: Tak to byl přímý přenos z letu balónem. Posloucháte Dostaveníčko s první republikou a je tady vaše oblíbené Studio odborníků. Dnes bude naším hostem: polyhistor a odborník na všechno živé i neživé, profesor doktor Harel Koza, kandidát věd, vydavatel a literát…

 

Karel: Dobrého večera vinšuji.

 

 

Radan: Dávám tedy slovo našemu polyhistorovi a odborníkovi na všechno živé i neživé, profesoru doktoru Harelu Kozovi, kandidátu věd, vydavateli a literátovi. Je tady otázka jedné naší posluchačky – jisté Potěšily Vymáklové – přímo na ně, pane dochtor. Kdyby v celé naší republice, která má okrouhle 14 milionů obyvatelů, bylo sto tisíc automobilistů a každý z nich přejel ročně 10 lidí, vypočtěte, za který čas byli by automobilisté hotovi s veškerým tím masakrováním obyvatelstva.

 

Karel: Cha cha cha … posluchačka Potěšila je vskutku Vymáklová as … buhehe … Vždyť je to úkol pro robě nezletilé školou povinné! (mumlá si:) 1 automobil, 10 lidí, 100.000 automobilistů, trojčlenka, 1 rok, 14 roků mínus 100.000, to máme … takže odpověď má jest: 100 automobilistů přejelo by občany veškeré za 13,9 roků pozemských, neboli za 13 roků, 10 měsíců a 24 dnů. Pakliže automobilisté veškeří schopni byli by přejeti i sebe sama, trval by masakr celý tento právě 14 roků pozemských, kterážto doba byla by o měsíc celý a dnů 7 delší v trvání svém.

 

Radan: Pane doktore, co oni a balónové létání? Mají se balóny plnit svítiplynem? Jak je to s tlakem? Co říkají dosavadním technickým přístrojům?

 

Karel: Dosti, ach dosti již otázek v přemíře nepatřičné! (hystericky – uklidní se) Odpovědi dám než jediné ku otázkám veškerým na mě pokladeným ku tématu zmíněnému. Inu balónům jakož i létání v nich zabýval jsem se již druhdy ve svazku 103 sebraných spisů mých ve studii „Balón není meloun“, kde nade vše Archimedův zákon o plynech preferuji. Čtenář zde snadno nahlédne, že plynné těleso nadlehčováno silou jest, kterážto součinu V×r×g rovnati se musí. Dlužno podotknouti, že V jest objemem tělesa plynného, r jest vahou poměrnou jeho a g konstantou gravitační Archimedovou, jenž zrychlení gravitační též se zove, a jak známo od hodnoty při povrchu zemském – totiž přibližné 9,81 metrů ku kvadrátu vteřiny – s přirůstající výškou nadzemskou spojitou měrou patřičně ubývá z hodnoty této. Kdo zákon páně Archiméda promysleti ráčí, snadno poznání dosíci může, a totiž, že balón létá, meloun však nikoliv!

 

Radan: (nadechne se a chce něco říci) . . .

 

Karel: V místě tomto ve spisu mém výše zmíněném dovolil jsem si s humorem sobě vlastním vážnost vědy exaktní jaksi nepatrně zjemniti vetknutím veršů mravoučných leč humorných. Cituji:

„Kdo balónu má, v nebe vzlétne svěží,

kdo melounů má, ten tam vzlétne stěží!“             . . . hihihi (chechtá se, až se zalyká).

 

Radan: Ano, zajisté krásné verše (odkašle si). Já o vás vím, že oni vědecky zpracovali tabulku slyšitelnosti zvuků pro balónové létání….

 

Karel: Inu, slyšitelnosti zvuků v balónu zabýval jsem se již druhdy ve svazku 97 sebraných spisů mých ve studii „Co je dole prokletí, to je v nebi slyšeti“. Poté, co z balónu z výšky 105 metrů na sluhu křičel jsem a on mne již neslyšel, zjistil jsem, že slyší pouze do výšky 100 metrů, zato ale v balónu ze země slyšno jest ledacos! Kupříkladu lokomotivy hvízdání do 3000 metrů, vlaku hučení či hlas ženský do 2500 metrů, psa štěkání či výstřel do 1800 metrů, zvonění či kohoutů kokrhání do 1600 metrů, hudba či bubnování do 1400 metrů, hlas mužský či větších řek a vodopádů hučení do 1000 metrů, žab kuňkání do 900 metrů, cvrčků skřehot do 800, šneků páření do 200 metrů…

 

Radan: Prosím? Jakže?

 

Karel: Ano, šneků páření slyšitelnost má do 200 metrů nadzemských. Inu, šneků páření v kraji Libereckém zabýval jsem se již druhdy ve svazku 22 sebraných spisů mých ve studii „Šnečku, šnečku vystrč … hm … tři tečky“. A věděj, že šneci dospělosti pohlavní v rocích dvou života svého dosahují? Jak mnozí jistě věděti ráčí, šneci hermafrodity či obojetníky jsou. Ale pozor, ku páření jedinců dvou býti musí. Jedinec první sperma jedinci druhému předá. Šnek samotný sám se sebou rozmnožiti se neschopen jest! A jakými podmínkami místo ku páření vhodno oplývati musí? Ku tomu třeba jest prostoru dostatek, vlhkosti patřičné a potravy hojné! Pak již nezbývá, nežli čekati. Šneky v procesu pářícím snadno poznáme, že slizem hojným vůkol sebe oplývají a spojeni jsou takřečeným "lásky šípem ", jenž třetímu oku podoben jest, a jenžto šnekovi za krkem se objeví. Závěrem dlužno dodati, že šneků páření i den celý trvati může!

 

Radan: Pane polyhistore a odborníku na všechno živé i neživé, profesore doktore Harele Kozo, kandidáte věd, vydavateli a literáte, moc jim děkujeme. To jsme se od balónového létání dostali až k šnečímu páření.

  

Reportáž z baletní školy v Národním divadle

 

Radan: Posloucháte s Dostaveníčko s První republikou. Teď se přesuneme do naší Zlaté kapličky, tedy do Národního divadla , kde už je náš přenosový vůz a s ním i náš odvážný reportér Vladimír Iljič Pecháček. Dnes navštívíme baletní školu. Vláďo, jak se slyšíme?

 

Vláďa: Slyšíme se výborně. Škoda jen, že se nevidíme. Je tady neuvěřitelný nával. Snad každý kdo má ruce a nohy přihlásiti se dnes chtěl do baletní školy taneční mistrové Venduly Anny Proučilové. Samozřejmě nejsem tu sám. Je tu s námi odborník na pražský balet i babalet Lojza Viržinko.

 

Oťas: Moje oucta. Ale musíme fofrem, ať nezmeškáme. Přeběhneme hodně schodů v zadním traktu Národního, než staneme v prostranné, podlouhlé síni ve formě obdélníku ve třetím patře. Baletní škola!

 

Vláďa: Jaké zklamání. Nic než čtyři holé stěny, jen v průčelí vyvýšené, dřevěné pódium, na levé straně v rohu klavír, na pravé menší stoleček… po podélných stěnách sálu v různých výškách upevněné tyče, vždy po dvou železných nosičích. Už přichází naše taneční mistrová

paní Vendula Anna Proučilová.

 

Vendula: Zdravíčko mládenci, doufám, že s sebou máte piškoty!

 

Vláďa: Já mám dvoje sušenky.

 

Oťas: Neblbnou mladej. Piškoty jsou povinná měkká taneční obuv. Vyrábí se v mnoha provedeních, nejoblíbenější jsou kožené nebo saténové v barvách lososová, černá, bílá. Většinou s sebou tak dvoje až troje nosím. K vám by vyloženě slušel losos. Tady je máte.

 

Vendula: Máte kalhotky?

 

Vláďa: Když já nosím radši trenýrky. Červený s bílým lampasem. Kdybych se v noci ztratil.

 

Oťas: To bude dneska těžký. Kalhotky v mluvě baletek „pumpky“ zvané jsou součástí jednotného cvičebního baletního šatu podle Nového nařízení tanečního šéf mistra Bergera, stejně jako ty piškoty, bílé muselínové sukénky, růžové punčošky a bílé živůtky.

 

Vláďa: No to budeme vypadat. Ještě, že to posluchači Country radia První republika neuvidí.

 

Vendula: Pánové do dresů a k tyčím.

 

Vláďa: Tak u tyče jsem ještě netančil. Ale u nás to umí skvěle Voňavá Káča nebo Koktavá Bětka.

 

Vendula: Pěkně si vyzkoušíme nejdřív „ántré“ (Entrée) čili nástup, prostě vstup ne jeviště. Jděte rovně, vždyť se kolíbáte jako kachny. A teď pěkně „ánfas“ (Face, en)

 

Oťas: To znám. Z anfasu a z profilu  si mě fotili tuhle Na Pankráci.

 

Vendula: Pánové „ánfas“ znamená, že tanečník upírá pohled přímo do publika. Je tedy celým tělem otočen přímo do publika, případně k zrcadlu, nevystrkuje tedy na publikum zadek jako vy teď na mě. Je vám to jasné?

 

Vláďa: Naprosto jasné.

 

Vendula: A teď si vyzkoušíme „Demi-plié“ a pokusíme se o náš první „batmán“ (Battement)

 

Vláďa: Už jako malý kluk jsem chtěl být BATMAN. Teď se mi to splnilo. Navíc v baletní škole.

 

Oťas: Říkal jsem, že to bude těžký. „Batmán“ je rychlé pokrčení nebo vysunutí a natažení kročné nohy. Obecný termín, existuje mnoho druhů „batmánů“ (battement), velkých i malých.

Existuje například „batmán frapé“( Battement frappé).

 

Vláďa: Frapé? Já by si dal radši turka.

 

Vendula: Pánové, soustředíme se, kdo z vás mi ukáže čertíka? (Pozn."Čertík" - Skok, při kterém se ve vzduchu vymění nohy v pozici přední nebo zadní attitude)

 

Oťas: Hudry, hudry

 

Vláďa: Brekeke

 

Oťas: To není čertík, to je Dvořák.

 

Vendula: Pánové, "Čertík" je skok, při kterém se ve vzduchu vymění nohy v pozici přední nebo zadní attitude, je vám to jasné.

 

Vláďa: Jasné, ale já náhodou umím ještě kravičku, kozičku a pejska. Ukázal bych vám to milá paní taneční mistrová všechno v šatně a také bych vám pomohl z toho těsného trika.

 

Vendula: Ach triko, víte vy lichotníku, že oblékání trika jest jednou z nejobtížnějších a nejzdlouhavějších prací. Jest neobyčejně jemné a snadno by při napínání mohlo prasknouti. Mám takový trik, že zmuchlám kus papíru, přehodím přes něj tenkou látku trika a hned je za co vzíti. Ale zanechme už cvičení, baletky z vás stejně nebudou.

 

Oťas: Ze mě určitě ne. Mě už kručí v břiše tak, že brzo zblajznu i ty piškoty.

 

Vláďa: Naše milá taneční mistrová paní Vendulo Anno Proučilová, neměla byste pro posluchače Country radia První republika nějakou veselou historku z baletění?

 

Vendula: I měla. Jen nevím, zda je dostatečně veselá. Kolegyně Valterová při jednom představení „Hoffmannových povídek“ propadla náhle otevřivším se propadlištěm do hlubiny víc než tří poschodí. Naštěstí se brzy uzdravila a jedinou památku na hrůzný pád do propadliště má na boltci ucha, jenž jí byl utržen.

 

Oťas: A co byste chtěla vzkázat našim mladým adeptkám baletu?

 

Vendula: Platy děvčat u baletu jsou směšně nízké, požadavky životní veliké  a dotěrnost mužů bezpříkladná. Tu docela na místě jsou slova Mantegazzova, jenž povídá: „Proměňte ženy v muže a muže v ženy a dejte jim na čas jejich povinnosti a příjmy. Uvidíte, že prostituce u žen by zmizela , ale muži změnění v ženy, do jednoho by jí propadli i se svými morálkami a zásadami.“ Pro Country radio První republika Vendula Anna Proučilová.


Tak to bylo pro dnešek všechno. Tak zase příště. A na čtenou! R