Tady a teď. Kde je tady ? A kdy je teď ? Přesně před rokem se mi zastřelil kamarád....

Tady a teď. Kde je tady ? A kdy je teď ? Proč nejsou na světě ti, kteří by měli být a jsou ti, kteří by tady už dávno být neměli. Před rokem se mi zastřelil kamarád. Nestává se to běžně , že má člověk někde osobu duchem velmi spřízněnou,  a ona si zničehož nic prožene kulku hlavou. Tady a teď ? Před rokem se v Jevanech zastřelil Karel Svoboda.

 

 

„Tedy moc jsem se nasmál tvé thesi o kdy. Myslím, že v celku máš pravdu. Ale trochu mi křivdíš, zapomínaje, že žiju v kraji, kde kdy je nikdy, nikdy je teď a to za neustálého táhlého a pomalého pohybu směrem do prdele."

 

1.9.1965 Jan Werich Jiřímu Voskovcovi

             Dneska je tomu přesně rok, co mi zavolal Petr Novotný. Tónem,  jakým ze mne obvykle mámí chybějící telefonní čísla nebo jiné potřebné informace pro svou agenturní práci,  se mne zeptal,  jestli vím, že se zastřelil Karel Svoboda. Nevěděl jsem to. A nevěřil jsem tomu. Ale nedalo mi to, zastavil jsem auto,  a zavolal jsem Vendule. Ta mi tu zprávu v slzách  potvrdila. Seděl jsem pak doma před počítačem a zíral nevěřícně na počítače, dokud nevyšla oficiální zpráva o Karlově smrti. Nic jsem nechápal a nechápu doteď. Jen jsem cítil podivnou tupou bolest, která se nedala popsat, ani lokalizovat. Dnes je tomu přesně rok, co někteří ztratili tátu, manžela, jiní  přítele, kamaráda, asi všichni geniálního skladatele a parťáka do nepohody. A taky autoritu. Říkám si jaká je škoda, že není Karel naživu. Při své horkokrevné povaze by určitě honil s puškou po zahradě ty, co na jeho pozemcích chtějí vybudovat Disneyland se střelnicemi, kolotoči a obrovskou včelkou Májou. A asi by se moc divil, že místo jeho chystaných pamětí je na knižních pultech publikace „Téma na román", která propírá jeho soukromí ve zcela jiných souvislostech, než by si on přál. Je pravda, že za jeho života by si nikdo nic takového nedovolil vydat. Sám Karel chtěl paměti vydat až deset let po své smrti. Ale král je mrtev ! Ať žije král ! Nebo je to královna ?

A co je  vlastně „Téma na román" „Causa Karel Vendula" neboli „Neautorizovaná zpověď za knihu, nebo spíš řekněme publikaci ? Tak celé je to vázané.., s barevnými i černobílými fotkami na křídě, s přebalem, prostě nóbl vydání, ale co je uvnitř ? Hodnocení obsahu, či případné právní kroky nechám povolanějším. Je evidentní, že autorky měly k dispozici jak část obsahu Karlova trezoru, tak samotnou Vendulu, která jim poskytla všechny potřebné informace. Také je jasné, že autorky přesně věděly, co potřebují napsat, jen jim chyběla potřebná vyjádření dalších osob, aby se dala podepřít informační hodnota jednotlivých sdělení. Poté, co se zničehož nic objevily mé přímé řeči na titulních stránkách v Blesku v souvislostech trojúhelníku Leona Machálková - Vendula a Karel, jsem poprosil autorku článků, paní Michaelu Remešovou, aby mne přestala citovat, neb jsem žádný z publikovaných výroků nikdy neautorizoval. Na oplátku jsem jí poskytl svou vzpomínku na Karla Svobodu, včetně veškerých našich veřejně přístupných SMSek, které již léta leží volně na internetu na www.patrolastaroprazska.cz . Pro srovnání je celý příspěvek, který jsem poslal Michaele Remešové v mém Deníčku ze dne 16.12.2007 a v publikaci „Téma na román" na stranách 130-137. Paradoxně celé osobní vzpomínky na Karla jen dodávají potřebnou vážnost různým mým výrokům, které jsou šikovně roztroušeny po celé knize. Vezměme si, můj milý Deníčku,  příkladem jeden za všechny. Týká se společného pobytu Karla Svobody a Heleny Vondráčkové na festivalu v Rio de Janieru v roce 1967. Jsem citován takto : „Na ty dny v Riu s Helenkou Karel moc rád vzpomínal jako na jeden z mála povedených románků. A dokonce i po pětatřiceti letech, a to je co říct, „ říká skladatelův přítel scénárista Radan Dolejš.  V Blesku byl ten můj výrok prezentován takto : "Na ty dny v Riu s Helenkou Karel moc rád vzpomínal jako na jeden z mála povedených románků," říká skladatelův přítel a scenárista Radan Dolejš v knize Téma na román aneb Causa Karel a Vendula". Hle, zmizelo časové označení PO PĚTATŘICETI LETECH, ptám se proč asi ? V době, kdy kniha vznikala se psal rok 2007, bylo to tedy PO ČTYŘICETI LETECH. Můj výrok zřejmě pochází z doby, kdy jsme s Karlem v Jevanech připravovali show k oslavě jeho pětašedesátých narozenin., což bylo v roce 2003. Tomu by odpovídalo 35 let po Riu. A co jsem tehdy doopravdy řekl ? Neřekl jsem jen,  že "...na ty dny v Riu Karel moc rád vzpomínal. A dokonce I po pětatřiceti letech, a to je co říct ???". Ale pro "neautorizovanou zpověď" to bylo málo. A proto se informace, které autorce poskytly jiné zdroje než já, přesunula do mých úst. Není to téma na román, ale spíš na románek. Kdyby byl Karel naživo, knížku by určitě chtěl autorizovat,  a pokud vím, nìkdy by nepřipustil takovouhle formulaci.  Z milenek by byly nejspíš múzy a těžko by laskavý čtenář věděl, která z dívek a žen byla múzou platonickou či fyzickou. I v tomto ohledu byl Karel Svoboda "prvorepublikový" gentleman se železným pravidlem, že "Co se v Jevanech uvaří, to se taky v Jevanech sní". Za jeho života tomù tak bylo s železnou pravidelností a respektovaly to i autorky publikace, kterou mám teď před sebou a nějak se mi jí nechce číst. Ale začínám tušit, komu takováhle publikace a slouží a vím, že to Karel není. Ale ať soudí jiní. Mě Karel jen chybí a spoustu vzpomínek na něj si chci nechat sobecky jen pro sebe.

Chtěl jsem ti jen můj milý Deníčku ukázat jak se píše bulvár, připomenout Karla Svobodu, který je už rok na štaci, z které se nedají posílat veršované SMSky, neboť tam nejspíš není Roaming. Ale zpět k úvodnímu citátu Jana Wericha. Předcházela mu totiž nádherná úvaha Jiřího Voskovce :

 

 

 

17.8.1965 Jiří Voskovec Janu Werichovi

 

„KDY, WHENM QUAND, WENN, ZA KOTORÝCH GODŮ, JEŽÍŠI KRISTE kdy - datum, víš Jeníčku, kalendář, slyšels někdy ? To má roky, měsíce, tejdny a dny - pak jsou taky hodiny, ale o tom ti povím později - zkrátka to je taková věc, co Caesar už tak dávno znal, že to musel reformovat, a později jeden papež jménem Gregor to reformoval znovu za středověku, Jeníčku, víš, ale to bys ty nevěděl, co znamená, když ti řeknu, že to bylo dávno. „Co je to dávno, dědečku", by ses ptal. „A co je to KDY? Je to KDO ? nebo KAM ? nebo KOLIK ? nebo PROČ ? - „Kdy" neznám, dědečku. Je to k jídlu nebo ke čtení ? Asi to bude něco k zahození. Jí to nemám, dědečku, a kdybych to měl, tak bych si toho nevším. Tak mi, dědečku, vyliž prdel."

To jsi ty, s tím, že taky nevíš, esli se šroubuje na levo nebo na pravo,a od tý doby, co jsem od tebe daleko, jsi jistě nemoh povolit ani utáhnout žádnej šroub. To se furt o mně říká a dokonce i teď tiskne, že mi pomalu dopadá šesták a že mám na mozku koláčthgh - ale kdy se svět dozví, že ten moudrý, geniální satirik a představitel, nedostižný a hluboce lidský humorista, vlastenec a socialista, miláček dam a dětí, náš Werich neví co znamená slovo „kdy"?

JENÍČKU, GGGG-DY POJEDEŠ DO TÉ JUGOSLÁVIE FILMOVAT? Včera, zejtra, za šestkrát jeden den, nebo za čtyřikrát, co bude po neděli, nebo až půjdeš třicetkrát na záchod nebo se dvakrát umeješ, což by bylo asi tak dva měsíce, nebo až začne bejt míň listí na stromech než bejvá, když je listí eště hodně ?

Prosím tě, zamysli se a snaž se mi to znázornit. Zkus to, hošíčku, dyť ty to dokážeš - no, drobečku, mysli s tou hlavičkou velikou. Vona tě nerozbolí...."

 

A na to Jan Werich lakonicky odpověděl :

 

„Tedy moc jsem se nasmál tvé thesi o kdy. Myslím, že v celku máš pravdu. Ale trochu mi křivdíš, zapomínaje, že žiju v kraji, kde kdy je nikdy, nikdy je teď a to za neustálého táhlého a pomalého pohybu směrem do prdele."

 

Kruh se uzavřel. Alespoň v případě V+W. Na pořádnou monografii o Karlu Svobodovi si budeme muset ještě dlouho počkat. Podle Karlova přání minimálně devět let. A bude tam určitě víc not než milenek J