(Švejk o životě v blázinci) : „Vopravdu nevím, proč se ti blázni zlobějí, když je tam drží. Člověk tam může lezt nahej po podlaze, vejt jako šakal, zuřit a kousat. Jestli by to udělal člověk někde na promenádě, tak by se lidi divili, ale tam to patří k něčemu prachobyčejnýmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistům nikdy nezdálo." (45)
Jiří Voskovec Janu Werichovi 5.VI.1967"... Myslíš, že bys moh nějak opatrně, tichounce vyšetřit, jaká je situace na autorská práva Švejka ? Tedy ze strany čs. autorit, Dilií, "the Hašek estate", atd. Vím, že tato práva byla už před třiceti lety totální bordel. Jak je tomù teď ? - Abys věděl, oč mi jde. KOČKA (Kočka na kolejích Josefa Topola) je krátká na celý večer. Potřebuju k ní "curtainraiser" (začátek představení).To bych měl rád taky český. Moc jsem se snažil něco najít z V+W, ale bohužel nic nepasuje. A tak mne napadly herecky četné výňatky ze Švejka, asi na 30 až 40 minut, které bych sám vybral (tedy sám Šalda - poráde jeden z tvých nejlepších recentních fórů - jsi prodlouženej) a pochopitelně z originálu přeložil. Mimochodem mám asi tak patnáctiminutový text z druhého dílu, od té scény ve vlaku s ukradeným kufrem, přes toho plešatýho generála v civilu, záchrannou brzdu, scénu na nádraží a v restauraci v Táboře, až po výsluní Švejka na anabázi přes Putim do Budějovic. To už jsem před dobrými sedmi lety adaptoval a seškrtal do angličtiny či spíš do američtiny (přímo z originálu ovšem) a mívám s tím občas skvstný řevy na personal appearances (osobní výstup), benefitech, příležitůstkách - no víš co myslím.
Náhoda tomu chce, že je dnes neděle, a mezi odp. A več. Představením jsem se vůl zavázal (teď už je za sedm minut dvě zrána, ale zejtra nehraju a za čtrnáct dní mám po sezóně!!!) vystoupit na jakési děsné věci, zvané Tribute for Erwin Piscator. Bylo to televizírováno, a setkal jsem se tam s dědky a bábami, až by na tě šla hrůza - na teré jsi jistě už dávno zapomněl - právě jako já zapomněl na jejich ekvivalenty v Praze. Při tom se tam vyskytovala v publiku značná menšina mladistvých, pro které patrně onen svěřený bělovlasý vykuk znamená něco glamorózního z kýžených třicátých let, o nichž mládež, jak zde, tak u vás si dělá takový nádherný fantazie. Pro ně je to, co pro nás byla "naše doba" - pamatuješ ? To já respektuju, protože "naše doba" je pro mne poráde to kouzlo - byť poněkud posmutněle zaprášené, neboť tím, co víme o své vlastnì generaci, trochu propíchnuté.
- Zkrátka, zahrál jsem si tam zkrácenou, asi šestiminutovku, versi oné partie Švejka.Bylo to obdivuhodné dobrodružství, Jeníku. Bez přípravy, v chladném sálečku, bez rafinovaného uvedeni a gradace, začli se chcichotat po dvaceti vteřinách, smát hned po první minutě, chechtat po druhé, a od té doby zbývajícíc čtyři řvali, a na konci šesté hulákali. - A to jsem byl první číslo večera, nìkolik pomocí své posice v billing, nýbrž že jsem mussel horempádem na večerní představení, a to začáteční umístění bylo mou podmínkou. Musím říct, že jsem čuměl. Tak dobrej zase nejsem, ač jsem to hrál chlaďounko, jak Švejka dlužno. - Ale material je to fantastickej. Kam se na to kde kdo sere ! Musí se to ovšem, Jenidlo, editovat, aditovat, zrychlit a ekonomizovat. Učiní-li to však jeden, je to opět dynamit, tím spíš, že válečno zase kyne. Avšak, zajímavé! Největší řevy jsem získal na věci nevojenské, jako na Jungwirta, co strašil toho přednostu stanice a Dohnal ho k sebevraždě..."
20.10.
Můj milý Deníčku, pokud by se ti zdalo, že tě poněkud zanedbávám, je to jen a jen proto, že pilně Švejkuji. Dnešní den je ve znamení převáděčky pro producenta Oldu Lichtenberga. Olda si pozval i zkušeného Libora Vaculíka, který si pečlivě píše poznámky. Zdá se, že bude chtít celé představení přesvítit. Producent svolává na zítřejší ráno strategickou poradu. Napadá mne, proč jsem vlastně do toho projektu lez, když jsem od začátku věděl, že do muzikálového divadla Švejk nepatří, vždyť o návštěvě divadla (odvezeno od slova dívat) zde v Hybernii rozhodují především hospodyňky, které si v Praze nakoupí a výlet spojí s prohlídkou několika televizní obrazovkou profláklých tváří, oblečených zpravidla ve výpravných kostýmech, stojících na jednom místě a zpívajících či deklamujících nějakou povědomou melodii, kterou se divákům autoři snaží během tzv. Muzikálu několikrát zopakovat, tak aby vznikl pocit, že ústřední melodie = hit. Ale co tady se Švejkem, navíc v klasickém podání vhodném pro malé divadlo ? Ale jsem dobrodruh a chtěl jsem pracovat s Vaškem Postráneckým, tak jsem tady.
Mimochodem pár citátů ze Švejka stojí za to:
"Člověk by chtěl být gigantem - a je hovno, kamaráde."
(jednoroční dobrovolník ke Švejkovi ve vězení) : „Na profousovi je nejlepší vidět, pokračoval ve svých úvahách jednoroční dobrovolník, jak vojna zesuroví člověka. Jistěže náš profous, dříve vež nastoupil službu vojenskou, byl mladý muž s ideály, plavovlasý cherubín, něžný a citlivý ke každému, obhájce nešťastných, kterých se zastával vždy při rvačkách o holku na posvícení v rodném kraji. Není pochyby, že si ho všichni vážili, ale dnes... Můj bože, jak bych mu rád dal přes hubu, otloukl mu hlavu o pryčnu, shodil ho po hlavě do latríny. I to je, příteli, důkaz naprostého zesurovění mysli při vojenském řemesle." (340)
(Švejk o životě v blázinci) : „Vopravdu nevím, proč se ti blázni zlobějí, když je tam drží. Člověk tam může lezt nahej po podlaze, vejt jako šakal, zuřit a kousat. Jestli by to udělal člověk někde na promenádě, tak by se lidi divili, ale tam to patří k něčemu prachobyčejnýmu. Je tam taková svoboda, vo kerej se ani socialistům nikdy nezdálo." (45)
(Švejk k Lukášovi při rozhovoru o chování sluhy) : „Poctivej člověk je všude váženej, ctěnej, spokojenej sám se sebou a cítí se jako znovuzrozenej, když jde ležet a může říct: dneska jsem byl zase poctivej." (201)
21.10.
Ranní porada není nejveselejší. Olda Lichtenberg trvá na urychleném dodělání všech projekci a přesvícení celého představení a nahrání všech hudebních a zvukových základů do počítače a srovnání tzv. Timeline se všemi stopážemi základů, zvuků, projekci I činoher. V nastalém dusnu to beru na sebe, včetně toho, že budu Liborovi Vaculíkovi asistovat u svícení, na které máme čas do konce týdne. Ale Švejk je především legrace. Jedna z mých nejmilejších knižních pasáží, na kterou se ovšem ve filmu nedostalo, je cesta polního kuráta Katze drožkou. Tak tu u nás v divadle uvidíte. Ve dvou pozoruhodných a brilatních provedeních. Jednou hraje Katze Vašek Vydra, podruhé Láďa Frej.
Část první:
Švejk obrátil se k polnímu kurátovi, který spal. Tvrdý černý klobouk (neboť on chodil obyčejně v civilu) mu někdo zatím sňal s hlavy a odnesl.
Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáře dopravil do drožky. V drožce polní kurát upadl v úplnou otupělost a považoval Švejka za plukovníka Justa od 75. pěšího pluku a několikrát za sebou opakoval: „Nehněvej se, kamaráde, že ti tykám. Jsem prase."
Jednu chvíli se zdálo, že drkotáním drožky o dlažbu přichází k rozumu. To se posadil rovně a začal zpívat nějaký úryvek z neznámé písně. Může být též, že to byla jeho fantasie:
Vzpomínám na zlaté časy,
když mne houpal na klíně,
bydleli jsme toho času
u Domažlic v Merklíně.
Po chvíli však upadl opět do úplné otupělosti, a obraceje se k Švejkovi, otázal se, přimhuřuje jedno oko: „Jak se vám dnes daří, milostivá?
Pojedete někam na letní byt?" řekl po krátké přestávce, a vida všechno dvojatě, otázal se: „Vy račte mít už dospělého syna?" Přitom ukazoval prstem na Švejka.
„Sedneš!" zakřičel na něho Švejk, když polní kurát chtěl vylézt na sedadlo, „nemysli si, že tě nenaučím pořádku."
Polní kurát ztichl a díval se malýma prasečíma očima ven z drožky, naprosto nechápaje, co se to vlastně s ním děje.
Ztratil úplně všechny pojmy, a obraceje se na Švejk, řekl tesklivě: „Paní, dejte mně první třídu." Učinil pokus spustiti si kalhoty.
„Hned se zapneš, svině," rozkřikl se Švejk, „už tě znají všichni drožkáři, poblil jsi se už jednou a ještě teď tohle. Nemysli si, že zůstaneš zas něco dlužen, jako posledně."
22.10.
Dneska je v Hybernii volno. Koncert má Hanka Zagorová. Patrola ale hraje při příležitosti otevření nového Casina Happy Day na Malostranském náměstí, respektive na rohu Karmelitské ulice a Malostanského náměstí. Vchod je hned vedle legendární restaurace U Glaubiců. Šéf mnoha kasin Happy Day, JUDr. Stanislav Beran fandil naší muzice již v devadasátých letech a tak ho napadlo, že zrovna my bychom měli dneska obstarat tu správnou staropražskou atmosféru. Bez ohledu na počasí hrajem první set venku a velmi rychle se nám daří srotit kolemjdoucí a vytvářet z nich hloučky, ba shluky. Tomáš je s mandolínou velmi pohyblivý, což mohou ocenit všechny kolem procházející dámy. Tomáše je najednou všude plno. Japonské manželské páry mají co filmovat a miniaturní digitální kamerky všech japonských značek pracují na plné obrátky. Další průběh večera se nese v duchu hesla: „Hlavně nepřepálit začátek", což se nám moc nedaří. Zvlášť, když je ve všech prostorách nalíčeno neuvěřitelné množství jídla a pití. Překvapivě vítězí ovocný kout s čokoládovou fontánou a v těchto prostorách ještě kolem jedné ráno vesele pozpěvujeme, že Ku Praze uhání vlak skupince vytrvalců. Výsledek je, že jsme si panem doktorem potykali a domluvili, že křest 2CD Patrola/Šlapeto „Ta naše písnička česká" uděláme právě tady. Ale zpět na zem. A ke Švejkovi. Katzova dobrodružná cesta drožkou, díl druhý.
Část druhá:
Polní kurát melancholicky opřel hlavu do dlaní a počal zpívat: „Mne už nemá žádnej rád..." Přerušil však okamžitě svůj zpěv a poznamenal: „Entschuldigen Sie, lieber Kamerad, Sie sind ein Trottel, ich kann singen, was ich will."
Chtěl patrně zahvízdat nějakou melodii, ale místo toho řinulo se mu z pysků takové mohutné prrr, až drožka stanula.
Když potom na výzvu Švejkovu pokračovali dál v cestě, polní kurát počal si zapalovat špičku na cigarety.
„Nehoří to," řekl zoufale, „vy mně do toho foukáte."
Ztratil však okamžitě niť pokračování a dal se do smíchu. „To je legrace, my jsme sami v elektrice, že ano, pane kolego." Počal se šacovat.
„Já jsem ztratil lístek," křičel, „zastavte, ten lístek se musí najít."
Máchl rukou resignovaně: „Ať jedou..."
Potom brebtal: „V nejčastějších případech... Ano, v pořádku... Ve všech případech... Vy jste na omylu... Druhé poschodí?... To je výmluva... Nejde o mne, ale o vás, milostivá paní... Platit... Mám černou kávu..."
Počal se v polosnění hádat s nějakým domnělým nepřítelem, který mu upírá právo sedět v restauraci u okna. Potom počal považovat drožku za vlak, a nahýbaje se ven, křičel do ulice česky a německy: „Nymburk, přestupovat!"
Švejk ho přitáhl k sobě a polní kurát zapomněl na vlak a počal napodobit různé zvířecí hlasy. Nejdéle se zdržel u kohouta a jeho kikeriki vítězně znělo z drožky.
Byl vůbec nějakou chvíli velmi čilý, neposedný a pokoušel se vypadnout z drožky, spílaje lidem, které drožka míjela, uličníků. Potom vyhodil z drožky kapesník a křičel, aby zastavili, že ztratil zavazadla. Potom začal vypravovat: „V Budějovicích byl jeden tambor. - Oženil se. - Za rok umřel." Dal se do smíchu: „Není to dobrá anekdota?"
Po celou tu dobu Švejk zacházel s polním kurátem s bezohlednou přísností.
Při různých pokusech polního kuráta o nějaký žertíček, jako vypadnout z drožky, ulomit sedátko, Švejk mu dával jednu pod žebra za druhou, což přijímal polní kurát s neobyčejnou tupostí.
Jen jednou učinil pokus se vzbouřit a vyskočit z drožky, prohlásiv, že dál již nepojede, že ví, že místo do Budějovic jedou do Podmoklí. Během minuty likvidoval Švejk jeho vzpouru úplně a přinutil ho vrátit se do první polohy na sedadlo, dávaje pozor, aby mu neusnul. Nejjemnější, co při tom pronesl, bylo: „Nespi, ty chcípáku."
Polní kurát dostal najednou záchvat melancholie a počal slzet, vyptávaje se Švejka, zda měl matku.
„Já jsem, lidičky, na tom světě sám," křičel z drožky, „ujměte se mě!"
„Nedělej mně ostudu," napomínal ho Švejk, „přestaň, to každý řekne, že jsi se namazal."
„Já nic nepil, kamaráde," odpovídal polní kurát, „já jsem úplně střízlivý."
Najednou však vstal, zasalutoval: „Ich melde gehorsam, Herr Oberst, ich bin besoffen.
Jsem čuně," opakoval desetkrát po sobě se zoufalou, upřímnou beznadějností.
A obraceje se na Švejka, prosil a žadonil vytrvale: „Vyhoďte mne z automobilu. Proč mne vezete s sebou?"
Posadil se a bručel: „Okolo měsíce kola se dělají.
Věříte, pane hejtmane, v nesmrtelnost duše? Může se kůň dostat do nebe?"
Počal se hlasitě smát, ale za chvíli zesmutněl a apaticky se díval na Švejka pronášeje: „Dovolte, pane, já vás již někde viděl. Nebyl jste ve Vídni? Pamatuji se na vás ze semináře."
Chvíli se bavil tím, že počal deklamovat latinské verše: „Aurea prima sata est aetas, quae vindice nullo.
Dál to nejde," řekl, „vyhoďte mne ven. Proč mne nechcete vyhodit? Já si nic neudělám.
Já chci upadnout na nos," prohlásil rozhodným hlasem.
„Pane," pokračoval opět prosebným hlasem, „drahý příteli, dejte mně pohlavek."
„Jeden, nebo několik," otázal se Švejk.
„Dva."
„Zde jsou..."
Polní kurát počítal nahlas pohlavky, které dostával, přičemž se blaženě tvářil.
„Dělá to moc dobře," řekl, „je to kvůli žaludku. Vytravuje to. Dejte mně ještě přes hubu!
Srdečný dík," zvolal, když mu Švejk rychle vyhověl, „jsem úplně spokojen. Roztrhněte mně vestu, prosím vás."
Projevoval nejrozmanitější přání. Přál si, aby mu Švejk vyvrtnul nohu, aby ho chvíli škrtil, aby mu ostříhal nehty, vytáhl přední zuby.
Projevoval mučednické touhy žádaje, aby mu utrhl hlavu a hodil v pytli do Vltavy.
„Mně by hvězdičky kolem hlavy slušely," mluvil s nadšením, „potřeboval bych jich deset."
Potom počal mluvit o dostihách a rychle přešel na balet, při kterém se též dlouho nezdržel.
„Tancujete čardáš," otázal se Švejk, „znáte medvědí tanec? Takhle..."
Chtěl poskočit a upadl na Švejka, který ho počal boxovat a potom uložil na sedadlo.
„Já něco chci," křičel polní kurát, „ale já nevím co. Nevíte, co chci?" Svěsil hlavu v naprosté resignaci.
„Co je mně do toho, co chci," řekl vážně, „a vám, pane, také do toho nic není. Já vás neznám. Jak se opovažujete mne fixírovat? Umíte šermovat?"
Stal se na minutu výbojnějším a učinil pokus srazit Švejka se sedadla.
Potom, když ho Švejk uklidnil, dávaje mu bez ostychu znát svou fysickou převahu, polní kurát se otázal: „Máme dnes pondělí nebo pátek?"
Byl také zvědav, není-li prosinec nebo červen, a projevil velkou schopnost klásti nejrůznější otázky: „Jste ženat? Jíte rád gorgonzolu? Měli jste doma štěnice? Máte se dobře? Měl váš pes psinku?"
Stal se sdílným. Vypravoval, že je dlužen za jezdecké boty, bičík a sedlo, že měl před léty kapavku a že ji léčil hypermanganem.
„Na nic jiného nebylo času ani pomyšlení," řekl škytaje, „může být, že se vám to zdá dosti trpkým. Ale řekněte, eah, eah, co mám dělat, eah? Už mně to musíte odpustit.
Autotherm," pokračoval, zapomínaje, o čem mluvil před chvílí, „nazývají se nádoby, které udržují nápoje a pokrmy v původní teplotě. Co soudíte, pane kolego, o tom, která hra je spravedlivější: ferbl, nebo jedenadvacet?
Opravdu, už jsem tě někde viděl," zvolal, pokoušeje se obejmout Švejka a políbit uslintanými rty, „My jsme spolu chodili do školy.
Ty dobráku jeden," říkal něžně, hladě si svou nohu, „jak jsi vyrostl od té doby, co jsem tě neviděl. Ta radost, že tě vidím, vyrovná všechna utrpení."
Dostal básnickou náladu a počal mluviti o návratu do slunečního svitu šťastných tváří a vřelých srdcí.
Potom si klekl a počal se modlit „Zdrávas Maria", směje se přitom na celé kolo.
Když zastavili před jeho bytem, bylo velice těžké dostat ho z drožky.
„Nejsme ještě na místě," křičel, „pomozte mně. Unášejí mne, Já si přeju ject dál." Byl v pravém slova smyslu vytažen z drožky jako vařený plž z ulity. Jeden okamžik se zdálo, že ho přetrhnou, poněvadž se zapletl nohama za sedadlo.
Smál se však přitom hlasitě, že je napálil: „Vy mne přetrhnete, pánové."
Pak byl vlečen průjezdem přes schody k svému bytu a v bytě hozen jako žok na pohovku. Prohlásil, že nebude platit za ten automobil, který si neobjednával, a trvalo to přes čtvrt hodiny, nežli mu vysvětlili, že to byla drožka.
Ani pak s tím nesouhlasil namítaje, že jezdí jedině ve fiakru.
„Vy mne chcete napálit," prohlašoval polní kurát, mrkaje na Švejka i na drožkáře významně, „my jsme šli pěšky."
A náhle v návalu velkomyslnosti hodil tobolku drožkáři: „Vezmi si všechno. Ich kann bezahlen. Mně na krejcaru nezáleží."
Správně měl říct, že mu nezáleží na šestatřiceti krejcařích, poněvadž víc v tobolce nebylo. Naštěstí drožkář ho podrobil důkladné prohlídce, mluvě přitom o fackách.
„Tak mě tedy uhoď," odpovídal polní kurát, „myslíš, že bych ji neunes? Pět jich snesu od tebe."
Ve vestě polního kuráta našel drožkář pětku. Odešel, proklínaje svůj osud i polního kuráta, že ho zdržel a že mu zkazil ryta.
Polní kurát pomalu usínal, poněvadž stále budoval nějaké plány. Chtěl podniknout všechno možné, hrát na klavír, jít do tanečních hodin a smažit si rybičky.
Potom sliboval Švejkovi svou sestru, kterou neměl. Také si přál, aby ho odnesli na postel, a nakonec usnul prohlásiv, že si přeje, aby v něm byl uznán člověk, stejně cenná jednotka s prasetem.
23.10.
Den na řešení restů, protože mne čeká prodloužený osvětlovací víkend v Hybernii. Posílám Karlu Gottovi opravenou verzi spojovácích textů pro jeho turné a domlouváme si schůzku na neděli v KoGu. Dál pak vyřizuji maily, dělám pro Vaška Postráneckého poznámky a aktualizace do režijní knihy, chystám si tabulku pro světelné změny celého představení. Architekt Švejka, legendární Šimon Caban, nahrál celé představení na video, takže můžeme programovat obraz po obraze bez účasti herců. Mimochodem i já mám ze Švejka oblíbenou tu scénu z Putimi. Tady je alespoň kousek té"naší" verze:
"Flanderka Tak vás pěkně vítáme, vojáku, sedněte si pěkně, beztoho jste se po cestě unavil a vypravujte nám, kam jdete.
Švejk (Sedá) Pěkně děkuji. Jdu do Budějovic, ke svému 91. Regimentu.
Flanderka Pak jste si spletl cestu. Poznáte sám, že každé zapírání, jen ztěžuje přiznání.
Švejk To máte ouplnou pravdu, každé zapírání ztěžuje přiznání a naopak.
Flanderka Odkud jste vyšel, když jste šel do těch vašich Budějovic?
Švejk Vyšel jsem z Tábora.
Flanderka A co jste dělal v Táboře?
Švejk Čekal jsem na vlak do Budějovic.
Flanderka Proč jste nejel vlakem do Budějovic?
Švejk Poněvadž jsem neměl lístek na dráhu.
Flanderka A proč vám nedali vojenský lístek zadarmo?
Švejk Poněvadž jsem při sobě neměl žádné dokumenty.
Flanderka (Závodčímu) Tady to je! Není tak hloupý, jak se dělá, začíná to pěkně zamotávat. (Nahlas) Zdržel jste se dlouho v Táboře na nádraží?
Švejk Do odjezdu posledního vlaku do Budějovic.
Flanderka A co jste tam dělal?
Švejk Rozmlouval s vojáky.
Flanderka Na co jste se jich tázal?
Švejk Ptal jsem se jich od jakého jsou pluku a kam jedou.
Flanderka (Vnitřně) Výborně! (Živě) A neptal jste se jich, kolik mužstva má kupříkladu pluk a jak se rozděluje?
Švejk To jsem se neptal, poněvadž to už dávno vím nazpaměť.
Flanderka Umíte rusky?
Švejk Neumím.
Flanderka (Závodčímu) Neumí rusky! Chlap všemi mastmi mazaná! Všechno přiznal, až na to nejdůležitější. Vypadá pitomě a hloupě a dělá jako by se ho to netýkalo. K tomu je třeba ocelových nervů, sebezapírání, tvrdosti a nadšení. To je nějaký vyšší důstojník, nějaký štábní, Rusové sem na špionáž nepošlou nějakého frajtra. (Živě) Nu, jak se vám v Čechách líbí?
Švejk Mně se všude v Čechách líbí, všude jsem našel velice dobrý lidi.
Flanderka U nás je lid velice dobrý a milý. Na jeden rok přijde asi tři čtvrtiny jedné vraždy. A co jste chtěl dělat u 91. regimentu?
Švejk Chtěl jsem jít s ním na frontu.
Flanderka (Závodčímu) To je správné. To je ten nejlepší způsob, jak se dostat do Ruska. Opravdu, velice dobře vymyšleno. (Živě) Odveďte ho na strážnici. (Závodčí ho odvádí)( F: píše a čte si) Ovládaje dokonale český jazyk, chtěl se v Českých Budějovicích pokusit vstoupit do 91. pěšího pluku, ihned se přihlásit na frontu a co nejdříve se dostat do Ruska, neboť postřehl, že jiný způsob návratu, při bdělosti našich orgánů, jest již nemožný.
Závodčí (Ve dveřích) Pane vachmajstr, on chce jít na záchod.
Flanderka Bajonet auf! Přiveďte ho. Vy chcete jít na záchod? Není v tom něco jiného?
Švejk Je v tom opravdu jen velká strana, pane vachmajstr."
24.10.
Táňa mizí s veverkami na prodlouřený víkend na Šumavu. Zůstávám sám se svými chabými představami, jak se vlastně svítí divadelní představení. Libor Vaculík mne fascinuje tím, že naplánuje do celého Švejka od oka 180 světelných změn a ten počet nakonec téměř přesně dodrží. Mezitím, jen tak mimochodem mne naučí, která světla jsou scannery, co jsou to PARy, jak je důležité boční svícení tzv. Průvany, co jsou to kontra, blendery, jak správně vodit štych, spot neboli boďák. Netuším, že všechny aktuálně nabité znalosti budu do týdne potřebovat. Další lekcí je pro mne práce s goby, mlhostrojem a práce s barvami. Co umí bílá, co tělová, jak fungují nádherně snově modré, jak dokáží být jedovaté filaové filtry a úplně děsivě hrůzně studená zelená. .Člověk se pořád učí. S Václavem Postráneckým děláme poslední korektury k programu Švejka.
Zde je pro příklad motto celého představení:
"Švejk neví, že je monumentální příčinou pádu Habsburské monarchie. Neví, že jeho bezvýhradná loajalita je tak zkázonosná. Švejk jen svým skromným způsobem dokazuje, že i ti lidé, kteří absolutně věří svým nekompetentním nadřízeným jsou, navzdory tomu, i s diagnózou - superarbitrován pro blbost -, schopni zachránit si holý život, byť by to bylo kolikrát jen o fous."
Celý program potom začíná takto:
"......Švejk je především čten a milován prostým lidem. lid v něm totiž poznává mazaného a vtipného bojovníka ze svých řad, filutu, který svým způsobem bojuje proti pánům, proti císařům, králům a vůbec proti všem mocipánům, kteří pro své vykořisťovatelské a imperialistické zájmy podněcují a rozpoutávají válku a ženou lid proti jeho vůli do nesmyslného vraždění...... Švejk slouží těmto militaristům tak, že všude, kam ho pošlou, způsobuje zmatek, nesnáze a katastrofy......Ukrutný a nelidský militarismus je porážen příslušníkem lidových mas, Švejkem, který vycítil, že má-li být s nesmyslným válečným šílenstvím skoncováno, musí být skoncováno s imperialisty a militaristy. Švejk je typickou postavou v militaristických armádách imperialistů, jimž poroučí buržoasie, která žene lid do nespravedlivých válek a donucuje vojáka, aby se stal slepým a bezduchým nástrojem imperialistů. V naší lidově demokratické armádě, která navazuje na nejlepší bojové tradice husitských lidových bojovníků a jejímž nejvyšším vzorem je slavná sovětská armáda, není pro Švejka místo....Naše lidově demokratická armáda vychovává vojáka v uvědomělého, ukázněného, nadšeného a tvrdého obránce socializmu, vlasti a míru.
ZDENA ANČIK
(citace z předmluvy ke knižnímu vydání z roku 1951)
Předešlé, bohužel, není jediným pokusem ideologizovat román Jaroslava Haška a postavu Švejka. Absolutní většina interpretací tohoto díla i postavy Švejka, za něco, nebo proti něčemu bojuje. Vše se děje pro ideje. I já zprvu zvažoval, k jaké se přichýlím, než mi došlo, že ideologie je právě to, k čemu Jaroslav Hašek cítí nejhlubší odpor.
Jeho Švejk určitě neví, že je monumentální příčinou pádu Habsburské monarchie. Neví, že jeho bezvýhradná loajalita je tak zkázonosná. Švejk jen svým skromným způsobem dokazuje, že i lidé, kteří absolutně věří svým většinou nekompetentním nadřízeným, jsou, navzdory tomu, i s diagnózou - superarbitrován pro blbost - ,schopni zachránit si holý život, byť by to bylo kolikrát jen o fous.
Švejk je férový, žádný vyčůránek dvou tváří a Hašek ho má z duše rád. Libuje si, že na praporu Švejk není žerdí ale tkaninou, v hrnci není kvedlačkou ale polévkou a ve vláčku je vagónkem a žádnou mašinkou. Švejk je sice surovinou dějin ale nikterak tuctovou. Švejk je totiž hoden lásky a obdivu.
Forrest Gump je jeho mladší bráška. Pokusil jsem se o novou jevištní podobu Švejka s plným vědomím toho, že co bude nabídnuto, nemůže diváka nasytit. Za úspěch budu považovat, podaří-li se ho namlsat. Ty pravé hody pak najde navnaděný divák jen v románu.
Václav Postránecký"
25.10.
Osvětlovací sobota je podobně beznadějná jako byl pátek. Práce jde pomalu, ale je fakt, že celé představení ožívá a mění se z intimní činohry přece jen v jakous takous podívanou. Ve volných chvílích zbytek korektur programu Švejka. Vašek našel hezké citáty:
"Na školách nám říkali, že humor je koření. Dnes se mi zdá spíš, že humor není žádná přísada, nýbrž jisté základní vidění světa. Hašek měl humor. Hašek byl člověk, který viděl svět. Mnoho jiných o něm jen píše.
Karel Čapek
Jestliže je Švejk „typicky" česká povaha, pak v tom všem, v čem je naše česká povaha typicky lidská.
Jan Werich"
26.10.
Dnešní den je přeci jen barevnější. Nejen svícením Švejka, který již přeci jen dospěl do stavu, kdy působí poněkud kompaktněj nežli v ponělí, ale jedná se pouze o světla. Zbývá šílená práce s projekcemi a tzv. Timeline celého představení.
V Kogu je od příchodu Karla hned rušno, objevuje se tam i Helenka Vondráčková a návštěvníci restaurace se s oběma chtějí fotit. Ale přeci jen nakonec máme s Karlem skoro hodinu a půl čas si pečlivě projít všechny spojováky. Na některé jsem pyšný, japonštinu samozřejmě konzultuji s Patroláckým Gibbonem.
Takže na chvíli opustíme Švejka a mrkneme se na spojováky Karla Gotta:
"Mýt takovým prvním mezníkem v kariéře byl večer, kdy si mne do kavárny Vltava přišli poslechnout Jiří Šlitr s Jiřím Suchým. A když slyšeli, jak zpívám píseň Only You nabídli mi angažmá v Semafor, to byla panečku nabídka! Stoprocentní jistota hitu! Stalo se to i v mém případě - protože se Suchému a Šlitrovi tehdy moje „vzlykání" zřejmě líbilo ( Karel napodobí Only You) a napsali mi přímo na tělo píseň- Oči sněhem zaváté. Nakonec se stala nejpopulárnější písní roku 1963 a přinesla mi mého prvního Zlatého slavíka. A to byl základ poměrně úspěšného chovu."
"Pošli to dál, píseň, která mi nejprve otevřela cestu do Německa a pak vlastně do celé Evropy. Mimochodem, u Polydoru jsem dodnes, mám s touto firmou dokonce doživotní smlouvu.Vloni jsme oslavili 40 let mého působení u této nahrávací společnosti a připomněli mi, že jsem už pro ně natočil dvaaosmdesát dlouhohrajících desek! Asi si říkáte proč o tom mluvím, ale on mě za to u nás ještě nikdy nikdo nepochválil, tak jsem si řek: „Karle musíš odhodit falešnou skromnost a udělej to sám". „Když se dívám na sebe, tak se musím, pochválit..."
"Ale já ještě chvilku zůstanu v Bratislavě. Za dva roky jsem totiž vyzpíval bronzovou Lyru pro soutěžní skladbu Hej, páni konšelé. A protože jsem se v této písni obrátil na naše mocné s prosbou o lepší svět, šel singl s nahrávkou A přitom to přání bylo tak nevinné. Jen si vzpomeňte.Vždyť o pražské defenestraci není v té písni ani slovo."
"(K.G.Podívá se na hodinky). Tak máme půl desáté, za sebou první dekádu a před sebou ještě tři, vlastně čtyři. Kolik máte času ? (K.G. komunikace s publikem). Nebojte se, trochu zrychlíme tempa.....
Na začátku sedmdesátých let minulého století, kdy pro mne můj tehdejší kapelník Ladislav Štaidl napsal dva dodnes aktuální hity - Přijela pouť a Kávu si osladím, které otextoval jeho bratr Jirka. Opět se ukázal jako mistr sloganů, které jsou dodnes aktuální. Zvlášť dneska, kdy se to chystáme osladit celé Evropě. "
"Jdi za štěstím - to byla melodie Karla Svobody, se kterou jsem úspěšně soutěžil na Yamaha Festivalu v Japonsku. Ještě dodnes si pamatuji jak tehdy předseda poroty řekl : JUSHOSHA WA GOTT SAN TO SVOBODA SAN DESU atd. to je japonsky, vítězi se stávají SVOBODA SAN A GOTT SAN.
A ještě tři skladby, jak mi říkáme, Svobodovky nás teď čekají. Shodou okolností měly všechny tři mimořádný úspěch v zahraničí. "
"Víte, mně se občas stýská po klasickém rokenrolu Jsem prostě z té rokenrolové generace. A pokaždé mi v té souvislosti začne být strašně líto toho, že už vám dneska pořádný rokenrol nikdo nenapíše. A to pak mi nezbude nic jiného, než si ho napsat sám. A nechat si udělat novou kyčel. Tomu se říká láska k rokenrolu."
Zbývá jen dodat, že se k naší diskusi podávalo vynikající telecí s fazolkami a výběr deci vína jsem nechal zcela na Karlovi. Ostatně i on vydatně přispěl svou autorskou trochou do mlýna, stejně jako Dr. Miloš Skalka. Byla to taková móc pěkná neděle.
27.10.
Pondělí před maratónem zkoušek, tentokrát úterý až čtvrtek v Hybernii Švejk, po zkouškách záznam dat do počítačů ve zvukové kabině, to vše s Petrem Ackermannem. Od pátku do neděle zkoušky v GoJa Music Hall na turné Karla Gotta, v pátek zvukové zkoušky, sobota na nasvícení a v neděli generálka celého programu. Nevím proč, ale je mi docela ouzko.Celý zbytek opravuji scénář Atleta roku a říkám si, že jsem docela cvok, s tímhle vším na bedrech.
28.10.
Švejk. Zkoušky celý den. V noci se pokouším psát scénáře, které jsem všem naslibovalJ
29.10.
Švejk. Tiskovka Švejka s premiérovým obsazením, to vše v podkroví Hybernie, pak opravné práce celý den. Napadá mě, že mám docela málo času, abych řek Vaškovi Postráneckému pár postřehů, co by asi představení prospělo. Jde o vypuštění některých pasáží, někde dokonce obrazů. Chystám si to všechno pečlivě.
30.10.
Švejk zkoušky celý den. Večer čekáme až dohrají nějací holiči z klasiky kousky Mozarta pro asi 30 turistů. Kapela hraje děsivě, za to by měli muzikantům odebírat licence. Využívám volné chvíle a zkouším s Alešem Hámou a Monikou Absolonovou spojováky pro Atleta roku. Pak sedíme s Vaškem Postráneckým na parapetě u výtahu v Hybernii a probíráme Švejka. Vašek pozorně poslouchá všechny moje připomínky a překvapivě je bere. Pro mne je to těžká chvilka, neb mám Vaška moc rád a přeci jen si proti němu pořád připadám jako zelenáč. Ale odcházím domů s pocitem, že jsem udělal vše, co jsem měl potřebu udělat a řek všechno, co jsem měl na srdci. A měl jsem velmi pozorného posluchače.
31.10.
Zkouška s Karlem Gottem, Boom Bandem a Felixem Slováčkem. Karel je výborně připraven, obdivuju jeho odhodlání odzpívat na každém koncertě bezmála padesátku hitů ze svého repertoáru.
Celou zkouška velmi pozorně sleduje sám veliký Doktor JUDr. František Janeček. Je zvláštní, že najednou mám jasno, jak postavit kapelu, kde budu Karel, odkud bude chodit, kdy půjdou dopředu kytary, nebo dechy, mám v hlavě světelnej scénář. Zkušenosti ze Švejka jsou k nezaplacení. Instinktivně se chovám i jednám jako režisér. Jako bych tuhle profesi už dělal odjekživa. Nechávám si nahrát celou zkoušku jak zvuk, tak video, abych měl doma ještě čas na přípravu. Domlouváme se, že by zítra mohl Karel zůstat doma, my bychom s Petrem Kubištou podle zvuku nasvítili kompet scénu. Mimochodem Petr je velmi talentovaný světelný mág a nic pro něj není problem, včetně svícení v různých rytmech a tempech odpovídajícíh tomù, co se děje na pódiu.
Ještě volám Vaškovi Postráneckému. Většinu připomínek z naší včerejší debaty zakomponoval do zkoušek a říká, že zbytek bude zítra.
1.11.
Od rána osvětlovací zkouška v GoJa Music Hall na turné Karla Gotta. Jde to pomalu. Proti všem očekáváním nejprve dorazí František Janeček s Petrou Benešovou, nakonec to nedá ani Karlovi a jde se podívat jak vypadá svícení scény. S Petrem Kubištou mu ukazujeme Měsíční řeku (Moon River) s modrou náladou a použitýmy goby a pak Je nebezpečné dotýkat se hvězd, kde máme připravených 12 světelných změn, včetně práce se štychy v tiché pasáži a jako kontrapunt, divoký rej blenderů na finálovou jazzovou pasáž. Karel nakonec odchází spokojen, když vidí jak chystáme světelné majáky do Pošli to dál. Večer opět dlouhý telefonát s Vaškem Postráneckým. Blížící se premiéra Švejka mi dedá spat.
2.11.
Od rána GoJa Music Hall, generálka Karlova turné "Zpátky si dám tenhle film". Točím si vše komplet na jednu kameru, abych si moh ještě před premiérou v Plzni udělat poslední úpravy.
3.11.
Od rána divadlo Hybernia, projížděčky Švejka. Po zkouškách strategická porada pod vedením Václava. Zítra už jsou dvě veřejné generálky.
4.11.
První dvě generálky Švejka. Spokojenost tak padesát na padesát. Přemýšlím. Udělat v tomto prostoru a v této době Švejka jinak ? Ale jak ? Jako scénky s modernizovanými texty, aby vznikly barvitější výstupy pro komiky ? Víc muziky a šlágrů ? Lepší obsazení ? Jinou scénu ? Jiné divadlo ? Nedělat Švejka vůbec ? Zajímavé pocity naprostých pochybností nad tvarem, který jsme po třech měsících pilné práce uhnětli a předložili divákům. Špatně spím. Není divu.
5.11.
Dopoledne v Hybernii na veřejné generálce Švejka ze které přebíhám na tiskovku Stromu naděje a splněných přání, která je vedle v Obecním domě. Nějak jsem ti, můj milý Deníčku, pozapomněl sdělit, že zbytky svého volného času jsem strávil se štosy, nepřeháním, desítkami, spíš stovkami DVD a CD dětí z různých škol po celé republice, které všechny chtějí pomáhat svým nemocným kamarádům v místních nemocnicích a připravují pro ně kulturní program. Výsledkem je scénář devadesátiminutové galashow, spojené s DMS sbírkou, která se bude konat ve Smetanově síni Obecního domu v Praze 17.11. No, a scénář ještě určitě bude muset doznat značných vylepšení a změn. Vracím se do Hybernie. Za chvíli mne vyzvedává Karlův řidič Olda Havránek. Cestou ještě nabíráme Felixe Slováčka a kolem druhé odpoledne parkujeme Na Bertramce, kde z Berlinga přelézáme do Karlova mercedesu a vyrážíme směr Plzeň. Karel si celou cestu opakuje všechny spojováky, stihneme to do Plzně projet dvakrát. Pak devadesátiminutová zvukovka, Karel si nedá pokoj a vše pečlivě zkouší. Ťěsně před koncertem potkávám mezi diváky paní magistru Koubou z klatovské divadelní scény, domlouváme se na možném vystoupení Patroly v Klatovech na podzim 2009. Opět si nahrávám celý Karlův koncert na video, abych ještě případně opravil drobné nedostatky. Ale publikum je maximálně spokojené, po skoro třech hodinách nechce domů a Karel se rozdává. Vzhledem k obavám o jeho zdraví se dnes po koncertě nepodepisuje, ale rychle mizí v hotelu patřícím hokejistovi Strakovi, kde je pro všechny členy týmu přichystána večeře. Karel si dáva obrovský steak a zapíjí ho plzní, Olda Havránek na otázku číšníka odpovídá, že si dá jen dva chody: Příchod a Odchod. Celou cestu do Prahy nás Karel baví historkami. Při loučení Na Bertramce rozdělí plný kufr květin na čtyři díly, jeden bere domů, jeden je Oldy, jeden Felixe a jeden je pro mě. Karlovi se evidentně nechce spát a má chuť na koňak. Ale na noční posezení to není. Za okny vily spí tři velmi důležité dámy Karlova života. Olda Havránek nás s Felixem rozváží domů. Tak to byla jedna premiéra.
6.11.
Od rána jsem jak na trní. Nemůže se dočkat premiéry Švejka. Po včerejšku mám strach, že to nějak nebude ono. Včera všechno vyšlo, tady je spousta věcí na vodě. Nejsem si jist ani premiérovým obsazením.Popocházím bytem, rozdělám v počítači pět souborů, a ani jeden nedokončím. Mám starch, že se představení nebude líbit ani Táně, ani Honzíkovi s Kubíkem. Je to vlastně vážná protiválečná inscenace s občasnou šancí na zasmání a pár písničkami. Jsem nervózní do poslední chvíle a je pro mne neskutečné utrpení, když celé představení Švejka musim znovu shlédnout. Povedlo se mi nakonec prosadit, že premiéru hraje náš Oťas ve svých rolích na střídačku se Standou Kalousem. Zažívám svoji první premiérovou divadelní děkovačku a dostává se mi květiny a salámu, obojí házím do publika Honzíkovi s Kubíkem. Slovo si bere Vašek Postránecký a z jeho úst se mi zcela nečekaně dostává velké pochvaly. Zalézám do řady k Oťasovi. Na následné afterparty si povídám nejvíc s Petrem Vichnarem, Gustou Oplustilem a Oldou Lichtenbergem. Táňě představuji Vaška Postráneckého. A názory na našeho Švejka se různí, Gustav Oplustil má řadu připomínek, Meky Žbirka je nadšen věrným"Haškovským pojetím", Táňa celou naši snahu ohodnotila jedním slovem "hrozný" a Honzíka s Kubíkem jsem se radší neptal. Ale premiéra je premiéra. Dál se uvidí.
7.11.
Není čas na hrdinství, celý den opravuji scénáře, ráno především finalizuji Atleta a scénáře dokumentů pro lednový Tříkrálový koncert, celý den pak především Kapku naděje. Čilá mailová korespondence kolem dokončení romantické komedie z golfu Veni, Vidi, Vici. Každopádně není dotočeno a nezdá se, že by se film v dohledné době dotočil. A je po romantice. Navíc mám ze včerejška mám taky takový podivný pocit, prostě Švejk.
8.11.
Paní Mullerová, tak se nám obuli do Švejka. Jan Kábrt z MF Dnes na to šel pěkně zostra: "Dělejte cokoliv, bude to lepší než Postráneckého „nový" Švejk" a naše představení a hlavně Vaška Postráneckého tvrdě odstřelil:
"...Ani herec Národního divadla Václav Postránecký není s obrazem Švejka spokojen - o vlastním pojetí prý přemýšlel posledních pětadvacet let. Možná přemýšlel, ale nic nového nevymyslel - jím režírovaná "veselohra se zpěvy" v Hybernii budiž důkazem.
Předeslal, že chce představit Švejka netradičního, ba co víc, revolučního. A výsledek? Tenhle přitroublý chlapík s kulatým obličejem je jak vyvařený klon Rudolfa Hrušínského, jako synovec muže, který do sebe ládoval pivo v Ladových fantaziích.
Alespoň takový byl jeho představitel Martin Sobotka, který blbovi přidal jen výraz nuceného entuziasmu, zřejmě okoukaný u bývalého moderátora VyVolených Vlasty Korce. Je vůbec s podivem, že se nikdo "z Vily" na scéně neobjevil. Proč nevzít Vladka, když si tady mohla pár rolí střihnout miss Eliška Bučková nebo moderátor Jan Rosák?
Ostatně, může to být nakonec útěk z písku tekoucí nudy a notorického odříkávání Haškova textu, které tady jinak vládnou - začít tipovat, jaká jména hvězdnou sestavu ještě doplní. Kdo v soukromé hitparádě trumfne Vildu Čoka nebo Jana Čenského? Václav Vydra či Pavel Landovský v rolích opilců asi ještě ne. Ale mohl by dorazit třeba Ivan Vyskočil. Je tady! Chyběla už jen Anife...
Představení je jinak sledem výjevů, během nichž herci v kostýmech toporně či přehnaně recitují Haškův text a prokládají to občas písničkou. Celé to připomíná bodré silvestrovské televizní retro z poloviny osmdesátých let či pořad Písně ze staré Prahy.
S tím, že mluvená část většinou postrádá jakýkoliv vtip a šťávu, zpívaná využívá banální rýmovačky typu "nevyhledával jsem rvačky/ nezáviděl hračky/ letadélka a vláčky" nebo prověřené, leč zde poněkud zvláštní Ktož jsú boží bojovníci nebo Ach synku, synku.
Nudu a bizarnost podtrhává scéna, jakýsi vyhryzaný čtverec z obřího papundeklu. Pokud by se na Tháliích příště chtěli trochu odvázat, lepšího kandidáta na plyšovou vázu už nenajdou. A vy, pokud jste o Švejkovi uvažovali, zkuste na kus papíru vypsat věci, které si chcete pořídit. Jediná podmínka: žádná nesmí stát víc než 649 korun. Pak jděte a jednu kupte. Místo nejdražšího lístku na Švejka..."
(kráceno)
Radmila Hrdinová v Právu a intermetovém serveru www.novinky .cz napsala stať "Švejk jako maturitní otázka". A celkem dobře vystihla úskalí inscenace. Navíc na rozdíl od Jana Kábrta, který ani neviděl premiéru a psal vlastně o veřejné generálce, není tak prosáklá žlučí a nenávistí k Vaškovi Postráneckému. Nedivím se Václavovi, že napsal Kábrtovi odpověď.
".....Člověk si myslí, že je gigant.....
8.11. vyšla v MF DNES recenze vedoucího kulturní rubriky s titulkem „Dělejte cokoliv. Bude to lepší než Švejk". Nikdy neodpovídám na kritiky. neudělám to ani teď, jen se zkusím dotknout novinářského étosu pana vedoucího.
Lež, nebo přinejmenším dezinformace je, že svou totální dehonestaci spřádá po účasti na jakési předpremiéře. Nikdy se žádná nekonala. Každý od divadla ale ví, jaký je rozdíl v podání, mezi (v alternaci první) veřejnou generálkou a předpremiérou. Ostatně pan vedoucí rubriky nemusel vůbec nikam chodit. Jeho despekt se dávno těšil plné zralosti. Proč by jinak strpěl ve své rubrice v den premiéry titulek „ Muzikál Švejk: žádná klasika". Žánrovým přeřazením podtrhuje pan vedoucí nejspíš bezcitnou troufalost takového činu a tím za dvojtečkou, znehodnocení národních hodnot. To vše prosím, před oficiálním uvedením.
Kořeny jeho žlučovité apriorní zavilosti ale budou hlubší. Jak jinak pochopit proč dělá z interpretů lidský i umělecký póvl s odhlédnutím od tématu? Než bych, s prominutím, pane vedoucí spustil o vyvařených klonech, podíval bych se do zrcadla. Ve filmu s R. Hrušínským ( do té doby, mimochodem, víceméně upozaděným hercem) hrály tři autobusy estrádních umělců a umělkyň. Samozřejmě, že musely být všichni komunisty řádně prokádrováni. Kádrování a škatulkování byly hojně a důkladně pěstované disciplíny. To, za co si dnes necháte pane vedoucí rubriky platit, by tenkrát dokázala každá druhá domovní důvěrnice úplně zadarmo.
Posledním chrstnutím vašeho škopíčku šíříte poplašnou zprávu, aby lidé nechodili do Divadla Hybernie, že tam přijdou o prachy. Zkusil jsem si představit, že vyzvu čtenáře aby nečetli MF DNES, když má takového vedoucího kulturní rubriky. Neudělám to. Finanční efekt této rubriky je v celém nákladu prach nepatrný. Být nakladatelem MF DNES, bych ale zpozorněl. Nejste pro podnik až tak neškodný. Daří se vám totiž špinit i jeho dobré jméno.
Václav Postránecký
A teď Švejk jako maturitní otázka od Radmily Hrdinové J :
"....Postráneckého hlas ze záznamu vypráví Haškův román, ilustrovaný hojnými projekcemi a textově okleštěnými výjevy: Švejk si maže kolena opodeldokem, je zatčen Bretschneiderem, vyšetřován soudními lékaři, rozpláče se při kázání feldkuráta Katze atd.
Výklad postav nepřináší nic podstatně nového. Švejk Martina Sobotky je co do kostýmu, masky i (ne)zbytné fajfky kombinací Ladových ilustrací a filmového Švejka Rudolfa Hrušínského, staví na permanentním úsměvu a upřímných intonacích. Zatímco ale ve Steklého filmu hrály i epizodní role herecké osobnosti, Vilém Čok, Vladimír Kratina, Jan Rosák, Lukáš Vaculík či Ladislav Frej předkládají jen karikaturou zjednodušené tresti postav.
Celé je to proložené písničkami o tom, že Praha je krásná a pivo má říz. Bohužel ani živá účast kapely Šlapeto nedokázala Švejka oživit výraznější kabaretní stylizací. Výsledný dojem - Švejk jako povinná školní četba - posilují i didaktické projekce a komentáře, přebíjející v druhé části již zcela celkem příjemné vyprávění části první, až po nadbytečnou připomínku, že paní Hašková uchovala papírek s náčrtem Haškova nápadu na Švejka nadepsaný Pitomec u kumpanie. Detail, který maturitní komisi jistě potěší, znaveného diváka spíš dorazí.
Popisná mimická groteska vojáků padajících do připravené rakve za zvuků hymen „mých národů" vyústí poté překvapivě do Švejkovy písně o tom, že lidský život je složitý, magoři jsou i mezi ministry, ale sluníčko svítí na nás na všechny.
Posadíme-li Švejka na Rosinantu, Dona Quijota to z něho ještě neudělá. Postránecký si splnil sen, Praha má dalšího Švejka, který letem světem zalistuje v Haškovi a připomene „hlášky" okořeněné trochou staropražského folklóru. Nic víc, nic míň..."
(kráceno)
Obtěžkán těmito čtenářskými zážitky jdu na zkoušky Atleta roku do hotelu Ambassador na Václavském náměstí. Ještě ladíme spojováky pro Aleše Hámu a Moniku Absolonovou, pečlivě měřím čas každého kousku programu a pak celou generálku, abychom nebyli ani kratší, ani delší. Je zvláštní, že vždycky je to práce, která pomůže z pochyb a nejistot. Jak jsem vystresovanej až na tu největší míru, tak se dneska všechno daří. Po skončení přenosu Helenka Fibingerová volá, že režisér Petr Soukup je bůh a i já, že jsem bůh. Dostává se nám dokonce veřejné pochvaly před gnerálním ředitelem České televize Jirkou Janečkem a domů odcházím od Helenky štědře obdarován výslužkou: plnou krabicí dortů, preclíky, vánočkami, flaškou vynikající slivovice a nějakým milým plyšovým zvířetem. Táňa na to doma nevěřícně kouká, ale pak vše racionálně rozdělí a uloží. Ještě, že jí mám. A to už je neděle.
9.11.
Po tom všem je dneska na chvíli klid. Den klidu. Musím si trochu srovnat myšlenky a připravit se na všechno, co mne čeká. Zdá se, že toho nebude málo J
A ještě jednou Švejk, tentokrát z pera nejpovolanějšího:
Jiří Voskovec Janu Werichovi 19.června 67 až 30. června
..."ITEM: Švejk. Velice s ouhlasím s tvou kritickou úvahou o onom díle. Nezávisle jsem rovněž dospěl k podobným závěrům. Figura Švejka je nesmrtelná a geniální. Právě tak řada figure jiných, pomocných. Některé situace jsou jedinečné. Ale Haškovy "úvahy" a "satirické" šlehy, to je děs. A vůbec je tam děsného plevele a šeredária. Musel to bejt divnej vošousta, ten Hašek - asi bysme ho ani jeden ani druhej nesnášeli - ale géniem líznutej byl..."
Žádné komentáře:
Okomentovat