Úvahy Tele a Netelevizní II „Dubnové pochvaly“

Úvodem

"Televize rozšiřuje nevkus a nemůže jinak, protože musí něco prodat, to je její pravý účel. Prodává se mnohým a musí se prodat mnoho."
Jan Werich

„Základem všeho je šeďuling“ pravila jedna z mocných žen Kafčích
hor  na jedné z místních oblíbených nekonečných porad. A vlastně měla pravdu, i když si neprávem vysloužila posměšné
poznámky za výslovnost. Ano, jednalo se tzv. „Scheduling“ nebo také „Programming“
čili Programování obsahu televizního vysílání. A věřte nebo nevěřte, jedná se o jedno z nejtěžších televizních řemesel. 
Denní, dvaceti čtyř hodinový,  program jednoho takového tv kanálu se dá
snadno přirovnat ke stavebnici lega s několika stovkami droboučkých
součástek. A teď si představte, že je vás třeba deset, dvanáct různě šikovných
dětí, kterým rodiče nakoupili všechny možné stavebnice a kostičky,  a vy je máte složit do nějakého esteticky
přijatelného, oku, uchu a Radě ČT  lahodného tvaru,  a hlavně, žádná z těch kostiček vám nesmí
zbýt. A tak se v potu tváře skladebníků rodí elegantní vesmírné koráby,
naleštěné Formule 1, stejně jako parní lokomotivy, trabanty, ponorky a někde
zůstává jen drť kostiček připomínající spíš pískoviště či hřbitov zvířátek. Bez pořádných kostiček se totiž,  formule ani
koráb postavit nedají. Natož pěkný televizní program.

„Programovat tenhle kanál je jako přehazovat hovna vidlema“, pronesl
v jedné vypjaté situaci zkušený producent, manažer a mediální hráč mw. A
nezbývá než mu i po čase dát za pravdu. Nejsou-li kostičky, není z čeho
stavět. Televize, a to všechny, tedy i ty veřejnoprávní, mají vždy oddělení skladby,
programové ředitelství s jedním či dokonce několika řediteli. Jejich
náplní práce je zařazovat programy do jednotlivých vysílacích oken, hledat
ideální spojení v cílových skupinách diváků, vhodné časy pro reprízy. A
jsou, nebo měli by být,  za to odpovědni.
Ne ovšem tak v systému Kafčích hor, respektive v tom systému, jak ho
známe z posledních let. Každý, byť sebelepší, televizní program má své
období literárního a dramaturgického piplání před natáčením prvního tzv.
pilotního dílu, pak následuje jeho vývoj, strategie nasazení, proma, mediálních
kampaní a dále pak zlepšování a tzv. usazování během prvních částí vysílání již
s ohledem na diváckou i odbornou obec a pak, když se to povede, nastane úspěšné
tažení formátu na televizních obrazovkách. Pokud se ale nevyčerpá moderátor,
tvůrci a hlavně divák. Pak obvykle následuje přesunutí programu do méně
atraktivního vysílacího času,  nebo
rovnou jeho stažení z televizní obrazovky. Není to žádná tragédie, obvykle
mají programová oddělení připraveny programy jiné, čerstvé a náležitě kvalitní.
A tzv. „odložení tvůrci“ mají čas na nové nápady, tvorbu projektů a začínají
zase od začátku.

Ne tak tomu bývalo na Horách Kavčích. V případě ohrožení vysílání
skomírajícího nebo nového, leč nikterak neověřeného programu začal kafčo-horní
„šeďuling“ používající patetické výkřiky o ohrožení veřejnoprávnosti,
komercionalizaci média veřejné služby, neplnění povinností vůči koncesionářům,
no prostě: tzv. tvůrcům šlo najednou, 
jak říkávali už staří soukromníci, prostě o kšeft. Tato kafčo-horní
„šeďulingová“ komunikace by se dala shrnout 
tří elementárních kategorií:

1.Zteč třetího patra.
Pro neznalé.Tam je samotný Velín celého Kafčího kolosu a ten bývalo třeba
přesvědčit, že žádné změny nebudou. Někomu stačilo odesílání SMSek, které
odcházely již během porad řešících změny v nefungujícím programu, někdo
rád vyběhl do kýženého patra i několikrát denně s dramatickým výrazem
v obličeji. Horší byly postupy směřující do parlamentu, k našim
významným politikům, kteří se okamžitě srdnatě chápali mobilů a šli sjednat
v té „naší“ televizi pořádek. A tak se vám mohlo stát, že na vás křičeli
šéfové nějakých poslaneckých klubů, protože bylo ohroženo vysílání pořadu, o
kterém leckdo ani nevěděl, že vůbec existoval, protože byl schován mezi dvaceti
jinými v nějakém nepřehledném odpoledním bloku. Kdo všechno dokázal řvát
přímo na GŘ této instituce je celkem snadné si představit.

2.Interní mailová komunikace. Dotyčný postižený začal odesílat hromadné maily na několik stovek
adres interního zaměstnaneckého seznamu, čímž způsobil, že se do diskuse o
záchranu pořadu začali zapojovat další a další aktéři a čistě pracovní
záležitost začala nabývat velmi emotivních rozměrů. Ostatně dřív stačilo
rozeslat mailíky všem čtrnácti ředitelům a jejich zástupcům, protože bylo
jasné, že se mezi sebou nedohodnou a raději nechají celou záležitost usnout,  a vše zůstane při starém. Jedna ukázka za
všechny:

„…. Berte prosím na
zřetel, že jsem stále jediným autorem formátu, na který mám licenci. Bylo by
minimální slušností se mnou hovořit o prezentaci tohoto formátu, zvláště pak,
když za tento projekt zodpovídám také jako šéfdramaturg a koordinuji podobu
tohoto projektu v rámci upoutávek, webových stránek, speciální tiskové
konference, crosspromotion a samotných pořadů… Dále mi dovolte coby autorovi
námětu podotknout, že projekt …vznikl…jako samostatný a svébytný projekt, který
reagoval na absenci námětů, scénářů, tvůrců…a který v sobě kombinuje několik žánrů,
kumuluje počet…hvězd atd. Tento pořad navazuje a reaguje na poslední trendy v
televizní zábavě a představuje naprosto originální koncept.“

Toto zanícení a hrdinství fungovalo dlouhodobě jen pokud byl program
úspěšný, nebylo-li tomu tak, následovalo obvykle hledání viníka, který měl nést
odpovědnost. Logicky, dle pravidel Hor Kavčích, to nikdy nebyl autor podobných
chrabrých proklamací. Ten se totiž ke svému dítku hlásil jen v případě, že
bylo zalito úspěchem. Ale to už je jiná kapitola.

3. Komunikace s novináři. Bylo naprosto běžné, že se informace o programech, případných
programových změnách, záměrech, rozpočtech i konkrétních honorářích, ocitly
mimo prostředí Kafčích hor ještě než skončila porada, kde se daná problematika
projednávala. Stačilo sebemenší pomyslné ohrožení tzv. veřejnoprávnosti,
veřejné služby a podobných jiných zaklínadel a již se ozývali novináři
připraveni bojovat za záchranu demokracie na televizních obrazovkách. Někdy se
dokonce stávalo, že byly přímo připravené články s vynechanými kousky pro
citace jejich příští oběti. Ta konkrétnímu novináři poskytla rozhovor, společně
s novinářem ho autorizovala a druhý den vyšel článek zcela opačného
vyznění, kde byly z celého rozhovoru použité jen autorovi potřebné citace.
Někdy se ale stávalo, že poměrně seriózní novinář byl vtažen do pasti
nepotvrzených a nepravdivých informací, takže občas alespoň naznačil původ
svých „Kafčích“ zdrojů. Bod číslo tři je stále aktuální, což se ukázalo před
pár dny při údajném odchodu/neodchodu Oty Černého z ČT. Závěrem je ale
třeba poprvé poděkovat. Zatím ještě ne ČT, ale všem novinářům, kteří o ní píší,
pokud možno objektivně a systémem „Padni komu padni.“

Ještě než budou dubnové pochvaly, je tady první kvartál.

První čtvrtletí roku 2012 ukázalo
snad největší propad Tv Nova v historii. Např ve 13 týdnu roku 2012
prokázala meziroční pokles diváků až o -5,57% v divácké skupině 15+ (zdroj
www.digizone.cz). Těžko říct, jestli je
tento pokles nutno přičíst na vrub odchodu jednoho z programových mozků Tv
Nova Miloše Zahradníka do Tv Prima, pomýlení v nasazování omšelých seriálů
z produkce Česko-slovenské televize - 
tentokrát selhal „Druhý dech“ - nebo se jen provalilo, že celá ta
úžasná, vyzdvihovaná dramatická tvorba na Nově je jen mediální bublina
podepřená několika kvalitními projekty: „Expozitura“, „Soukromé pasti“, „Okresní
přebor“ a „Comeback“. Protože poté, co došel „Druhý dech“ nevyšel ani
premiérový „První krok“, který se tak tak dobelhal na „Poštu pro tebe“. A moc
se nerozezpíval ani „Hlas Česko-Slovenska“, který dlouhodobě uvolnil prostor
pro reprízy i premiéry původní dramatiky na ČT1. Ostatně za ně, za jejich výběr
a nasazování je tady PRVNÍ VELKÁ POCHVALA PRO ČT. Platí pro ty ve 20:00 i pro
ty ve 22:00. Česká neděle je vůbec podařená. Nutno samozřejmě podotknout, že
„Česká neděle“ na ČT1 je pozůstatek minulého vedení ČT.

Ale zpátky k nepovedeninám na
ostatních tv stanicích: Tv Prima.O co s větší pompou vstoupila na
televizní obrazovka masivní promo kampaní podpořená „Aréna národů“, o to tišeji
se přesunula z dvacáté hodiny v sobotu večer do hlubin sobotního
dopoledne, kam si s sebou odnesla i pár věrných diváků a fanoušků. Radikální
posilou v týmu Primy se měl stát nový moderátorský kůň Jiří Pomeje, který
se ve studiu V.I.P. Zpráv pohyboval jistě a přesvědčivě i ve skafandru. Nova i
Prima nakonec vsadily na jistotu. Po čtyři sobotní večery se na Primě usadila „Smrtonosná
past“ 1-4 od 20:00 a na Nově od 22:20 zase „Smrtonosná zbraň“ 1-4. Prima se tak
stala jednou z mála Evropských televizí, která nasadila do sobotního Prime
Time od 20:00 skoro 25 let starý film (Die Hard I, 1988).

V této téměř nulové konkurenci
zabodovaly ČT2, Č24 i ČT4 a celkově posílila tzv. ČT Group. Ostatně DRUHÁ VELKÁ
POCHVALA je za ČT2. A to rovnou hned od 1.1.2012. Přehledné schéma. Jasně
definovaný ARTE KANÁL. Každý den od 20:00 dokument, v pondělí a
v pátek cyklus Velikáni filmu vždy od 20:00. Konečně ČT2 přestala
programovat proti ČT1, zmizely komerční filmy, přesunulo se sem kompletní
odpolední Dětské pásmo, včetně Večerníčku. Čas ukáže, co na ČT s vysíláním
pro děti, tak aby se na něj děti opravdu dívaly.

No a co ČT1 v prvním čtvrtletí
2012? Nejdřív citát:“ Při pohledu na porovnání výsledků týdenní sledovanosti
ČT1 je vidět, že Petrem Dvořákem a Milanem Fridrichem tolik kritizovaná situace
ČT1 se jejich příchodem nikterak nezlepšila, spíše naopak. Ze 13 týdnů je v
meziročním srovnání 9x letošní týden méně úspěšný než byl ten loňský a pouze 4x
se novému vedení podařilo dosáhnout lepšího výsledku než loni.“ napsal jeden
mediální analytik. Zvláštní je, že původně padala prohlášení, jak nové vedení
ČT zachránilo Vánoce a Silvestr 2011
a jak už je vše od ledna 2012 pevně v jeho otěžích.
Otázkou tedy je, kde je zakopaný pes, když měla ČT1 od ledna v pondělí a
v pátek silné premiéry původních seriálů, v neděli původní a
atraktivní dramatiku od 20:00 i od 22:00, v sobotu od osmi zábavu, ve
středu „Poštu pro tebe“. Na úterky schované „odpočinuté“ atraktivní filmy z produkce
a koprodukce ČT, od“ Bathory“, „Venkovského učitele“, „Hlídače č. 47“,  „Konce básníků v Čechách“,  „Pupenda“, „Báječných let pod psa“, „Tobruku“
po pohádky  např.“Císař a tambor“ atd.,
na čtvrtek oblíbený seriál „Dobrodružství kriminalistiky“. Povedlo se posílit
úterní večer cyklem „Komici na Jedničku“ s takovými legendami jako jsou
Vladimír Menšík či Vlasta Burian a po deset týdnů následoval poté ještě atraktivní
film, samozřejmě s danou osobností. Opět jeden z výdobytků programové
skladby tzv. minulého vedení. Pátek navíc posílily od 22:00 úspěšné střiháky
zábavy ČT, kterým se povedlo velmi oslabit Show Jana Krause na Primě. Zdá se,
že klíč v pochopení relativního čtvrtletního neúspěchu ČT1 je programování
tzv. Daypart´s mimo Prime Time, především v Daytime a v Prime Access.
Malý exkurz ze zdroje www.mediaguru.cz:

„Daypart (Část dne)

Nejznámější část dne
je prime-time, hlavní vysílací čas. Tomu předchází Prime access, další jsou
daytime nebo night. Off-time nebo také off prime jsou časy mimo prime-time…

6:00-17:00 Daytime
17:00-19:00 Prime Access
19:00-22:00 Prime-time
22:00-23:30 Night
23:30-06:00 Late Night

Pro komerční sféru je pro termín Prime Time používaná ještě jiná
definice: Hlavní vysílací čas (v televizi nebo rádiu). Denní doba, která je pro
dané médium charaketeristická nejvyšším počtem diváků /posluchačů z celého dne.
Do prime-time bývá soustřeďována hlavní programovací pozornost managementu
televizních a rádiových stanic. Je zároveň nejpřitažlivější dobou pro
inzerenty. V televizním vysílání se prime-time vymezuje dobou od 19:00-23:00 (v
elektronickém měření v ČR), někdy je ale též ohraničen dobou od 18:00-23:00,
nebo od 19:00 do 22:00. Prime-time rádiových stanic je naopak v ranních a dopoledních
hodinách od cca 6:00 do 10:00“ Tolik Mediaguru.

A teď zakopaný pes ČT1.

1.Přemíra tzv.živého vysílání.
Jednoduché tv studio a hosté devět hodin vysílání denně: 6:00-8.30 Studio 6 na
ČT1 i na ČT24. Diváci ušetřili na bateriích ovladačů. Nemuseli zbytečně
přepínat. Otázkou do budoucna zústává proč mít tolik programů, když se na nich
omílají pořád ty samé programy. Další živák: Sama doma od 12:30 do 14:00 a teď
překvapení „Živě na Jedničce“ od 14:00 do 16:30 a pro ty, kdo se nestihli
kouknout,  ještě repríza téhož od druhé
hodiny ranní.. A sledovanost?  Namátkou
pátek 23.3. 2012. Studio 6: 0,7% Rating a 14,06% Share, Sama doma 1,0% Rating a
11,56% Share, Živě na Jedničce Premiéra: 0,8% Rating a 7,93% Share, Živě na
Jedničce Repríza 0,1% Rating a 6,86% Share. Pro laiky by se slušelo uvést, že
Rating je absolutní součet diváků u televizních obrazovek,  Share je podíl na trhu televizních diváků,
tedy těch co mají právě teď zapnutý televizor. V překladu to znamená, že
pokud máme v tomto případě 0,8% Rating dívá se na pořad 67. 400 diváků a
máme-li 7,93% Share, odešlo 93% diváků, kteří mají v tuto chvíli zapnutý
televizor sledovat jiné televizní programy. Jestli je to na pochvalu, že ČT
tímto rafinovaným způsobem nahradila bloky reklamy a teleshoppingu a divák má tak
čas na „kafíčko“, může si odskočit, nebo se v klidu podívat, co dávají na
jiných programech, není vůbec jasné. V případě tzv.“živých bloků“ to tak
mohl dělat v prvním čtvrtletí rovných devět hodin denně. Tedy ve všední
dny. Ku cti ČT1 je třeba přiznat, že s nočními reprízami Živě na Jedničce
již ustala.

2. Hlavně nepobavit.Konzervativního
a staršího diváka ČT1 baví televizní zábava. Proto tak rád sleduje střihové
pořady, nebo „starou“ televizní zábavu jakou svého času předváděl Aleš Cibulka
v pořadu „Kolo plné hvězd“. Ale zřejmě jedno z kréd nového vedení ČT1
je diváka nepobavit, anóbrž  tzv. „veřejnoprávně“
vzdělávat a to, i kdyby nakrásně nechtěl. A v prvním čtvrtletí se to ČT1
dařilo především v mimořádně silné trojkombinaci pořadů: Retro, Úsměvy a
již legendárního Jak se vede sousede. Tak například v sobotu 4.2.2012
dosáhla sledovanost pořadu Retro (díl Modrá krev) 1,1% Rating, 4,25% Share a
100.900,- diváků, Úsměvy Ladislava Freje 2,0% Rating, 6,60% Share a 173.300,-
diváků, noční repríza  show Jak se vede
sousede? S Vladimírem Františkem Mužíkem, Pavlem Kosmatou, Jerry Lubošem
Procházkou 0,2% Ratingu, 9,90% Share a 21.000 diváků. Celkový součet diváků
všech tří pořadů nedosáhl ani na průměrnou polovinu počtu diváků „Kola plného
hvězd“,  a to se ty pořady nevysílaly
v konkurenčním prostředí „Ordinace v růžové zahradě“. Těžko říct
jestli je na pochvalu to, že „Jak se vede sousede“ je koncentrátem všech
nešvarů rádoby zábavných pořadů z dob normalizace a dají se na něm demonstrovat
všechny elementárních chyby několika televizních profesí,  nebo zda nějak vyzdvihnout
to neustálé halekání „Jak se vede sousede?“ 
proti kterému je řvaní Poltergeista vyslovené pohlazení. Retro „Modrou
krví“ nepobaví a Úsměvy jsou v tomto případě milé, však tak tak úsměvné. A
to ten den slavila Nova své osmnáctiny způsobem, který by si zasloužil
mimořádnou studii. Od hrůzostrašné narozeninové písně, po děsivé studiové
vstupy až po skladbu programů připomínající nabídku prošlých potravin
v asijské večerce. Pro srovnání je ještě třeba uvést, že např. 18.2. 2012
měly Úsměvy Milotě Čepelky 1,6% Rating, 6, 81% Share a 144.300,- diváků a Jak
se vede sousede se propracovalo k výsledkům 0,1%  Rating, 5,69% Rating a 9.900,- diváků.

3. Skladba. Akvizice.
A jsme zpátky u kostiček lega. Máme-li od rodičů nakoupené stavebnice a
kostičky ze second handu, nepostavíme z nich ani vesmírný koráb, natož
formuli. Pro příklad: ČT1 21.3.2012: 17:00 „Everwood III“ 2,0% Rating, 10, 28%
Share a 174.200 diváků, 20:55 „Panství Dawnton“ II 5,3% Rating, 12, 56% Share a
465.600,- diváků,  22:18 „Bratři a sestry“:
1,0% Rating, 4,12% Share a 87.000,- diváků, 23:00 „Podfukáři“ 1,1% Rating,
7,64% Share a 93.200,- diváků. Hle, zde se diváci k ČT1 vrátili, jen, co
skončil jeden z dílů seriálu „Bratři a sestry“. Pro názornost dne 28.3.
měl další díl seriálu Bratři a sestry 0,8% Rating, 3, 38% Share a 71.600,-
diváků. O nasazování tohoto seriálu se vedly dlouhé spory. Zde se vloudila
skladební chybka, kdy ČT1 poslala s klidným svědomím 94% diváků jiným
televizním kanálům.Zvláštní případ skladební chybičky, která se jen těžko dá
zdůvodnit veřejnoprávní službou je Prime Time na ČT1 31.3. od 20:00. Tv Prima
hrála dlouho ohlašované finále „České Miss 2012“, které chytře zařadila již od
19:55. Nova kontrovala „Románem pro muže“ v hlavní roli s Miroslavem
Donutilem a ČT1 také Mirkem Donutilem, ovšem v podobě jeho talk a show a s
„Trumfy“ v podobě setkání s významnými vědci. Do pomyslné televizní
arény vstoupili F. Dvořák, J. Kotlík a M. Štědroň. Následovala romantická
komedie Stephana Elliota „Lekce neslušného chování“. V hlavních rolích
Jessica Biel, Ben Barnes, Kristin Scott Thomas a Colin Firth. A výsledek?

Tv Nova „Román pro
muže“ 17,6% Rating, 37,43% Share a 1.551.100 diváků, Tv Prima „Česká Miss 2012“
10,4% Rating, 22, 52% Share a 917.600,- diváků. ČT1 „Trumfy Miroslava Donutila“
5,9% Rating, 12,55% Share a 522.800,- diváků a „Lekce neslušného chování 3,1%
Rating, 6,67% Share a 271.500 diváků. Vzhledem k tomu, že v minulém
roce si s podobnou konkurencí dokázala ČT1 poradit, nezbývá než položit
otázku: Je tohle jen skladební chyba, nebo, jak se ve fotbalové hantýrce říká,
prodaný zápas? Ale komu a proč? A kde jsou kapříci?

4. Mimo soutěž.
Historicky neklamným znamením toho, že s programem ČT není něco v pořádku,
bývala vždy velká PR kampaň zdůrazňující razantně narůstající tzv. koeficient divácké
spokojenosti s pořady ČT. Zdá se, že vše zůstalo při starém.Více napoví
tisková zpráva ČT ze dne 28.3.2012:

„28. 3. 2012

Spokojenost diváků s vysíláním ČT se meziročně výrazně zvýšila

Diváci hodnotí
vysílání České televize výrazně lépe než v loňském roce. Za únor 2012 dosáhla
Česká televize vynikajících hodnot koeficientu spokojenosti - za celý den to
bylo 8,2 a
za hlavní večerní vysílací čas 8,1 bodu, přičemž průměrná hodnota je 7,0.
Vyplývá to z denního kontinuálního výzkumu, v němž reprezentativní vzorek
divácké populace hodnotí spokojenost s televizními pořady České televize.
Výrazné meziroční zlepšení odráží pozitivní diváckou odezvu na programové schéma
sestavené novým vedením televize, pro které je měření divácké spokojenosti
klíčovým kritériem kvality a zásadní zpětnou vazbou. Česká televize navíc
pracuje na zavádění nového systému měření kvality, který využívají velké
zahraniční televize veřejné služby a který kromě kvality hodnotí i míru
vynaložených prostředků.

Spokojenost diváků s vysíláním
České televize se v únoru meziročně výrazně zvýšila. Vyplývá to z hodnocení
diváků, kteří známkují pořady ČT na škále od nuly do desítky, přičemž deset je nejvyšší
známka. Zatímco v roce 2011 byla spokojenost s programem České televize 7,8,
letos to bylo celých 8,2. Za průměrnou hodnotu považujeme koeficient
spokojenosti 7,0 a
o nadprůměru lze hovořit již při koeficientu 7,5. Česká televize v čele s novým
vedením tak dokázala vylepšit svůj program tak, že je s ním spokojeno víc lidí
než před rokem.

Mimořádně pozitivní je hodnocení
ČT24, jejíž celodenní koeficient je 8,3. Jen o jednu desetinu nižší výsledek má
ČT4. ČT1 dosáhla 8,2 bodu, jak po celý den, tak v hlavním vysílacím čase. Takto
vysoké hodnocení programů televize veřejné služby v obou sledovaných časech je
rekordní i v dlouhodobějším srovnání. Program ČT2 dosáhl hodnoty 8,0 za celý
den a v hlavním vysílacím čase 7,9.

„Výborné výsledky spokojenosti potvrzují
naše předpoklady, že se nám nové programové schéma České televize podařilo
nastavit dobře. Věřím, že se jedná o nové standardní hodnoty dlouhodobého
indexu spokojenosti s vysíláním České televize a že diváci budou takto příznivě
hodnotit i nové projekty, které jsme v poslední době schválili do výroby a
které budeme vysílat v následujících sezónách,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a doplňuje: „Měření kvality a divácké spokojenosti je a bude tím nejdůležitějším
kritériem, které budeme u pořadů sledovat. V tuto chvíli také společně s radou
České televize pracujeme na přípravě a zavádění nového systému měření kvality
pořadů televize veřejné služby, který zároveň zohledňuje i míru vynaložených
finančních prostředků. Inspirujeme se u významných zahraničních veřejnoprávních
televizí, jako je např. BBC nebo ARD.“…

Z jednotlivých pořadů se nejvýše
umístil AZ-kvíz následovaný pořady nedělního dopoledne na ČT1, jako je Toulavá
kamera, Objektiv a Kalendárium. Na ČT2 vedle tradičně dobře hodnocených
dokumentů a filmů, zejména filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem,
který získal hodnotu 9,1, bodují nově pořady pro děti - Večerníček a Kouzelná
školka. Na ČT4 byli diváci nejvíce spokojeni s Mistrovstvím světa v
rychlobruslení a fotbalovou Evropskou ligou.

Únorový výsledek je úspěchem jak ve
srovnání s lednem 2012, tak v meziročním ohlédnutí za rokem 2011. Vzhledem k
únoru loňského roku je zřejmý citelný nárůst spokojenosti u všech kanálů ČT…

Diváci hodnotí pořady známkami jako
ve škole, výsledný koeficient spokojenosti se přepočítává podle váhy každé
známky na škále od -10 do +10, přičemž hodnota 10 je nejlepší. Koeficient
spokojenosti ČT za měsíc únor, byl sestaven na základě odpovědí 750
respondentů, ti vystavili celkem 53 580 známek, jejich zprůměrováním se
vypočítává výsledná hodnota koeficientu.

Metodika měření

Denní kontinuální výzkum je založen
na vyplňování programových deníčků 750členným panelem respondentů. Aktivní
panel je průběžně obměňován tak, aby tvořil reprezentativní vzorek dospělé
populace v České republice, a to z hlediska pohlaví, věku a vzdělání. Každé
čtvrtletí je kontaktováno cca 9 tisíc domácností s nabídkou spolupráce. Diváci,
kteří s účastí na hodnocení TV pořadů souhlasí, tvoří zásobní soubor o
velikosti v průměru 30 tisíc diváků, z něhož je obměňován zmíněný týdenní panel
respondentů.

Programové deníčky obsahují většinu
vysílaných pořadů, respondentům jsou zasílány poštou a poštou se také vracejí
zpět do televize, kde se vyhodnocují. Respondenti vyjadřují svou spokojenost s
pořady, které zhlédli, prostřednictvím známek 1 až 5. Sledují při tom logiku
klasicky školního hodnocení, kdy 1: velmi spokojen (a) a 5: zcela nespokojen
(a). Na základě přidělených známek se vypočítávají koeficienty spokojenosti,
vyjadřující rozložení známek v jemněji odstíněné stupnici od +10,0 do −10,0.

Michaela Fričová, tisková mluvčí ČT"

Z hlediska PR ČT výborný krok. V překladu to znamená, že
respondent musel daný pořad ČT vidět. Např. v případě již zmiňovaného
seriálu „Bratři a sestry“ ho 28.3. vidělo 71.600,- diváků, předpokládejme, že
všichni jsou respondenty výzkumu spokojenosti ČT a zmíněnému seriálu mohli
udělit i vysokou známku spokojenosti např. 9,2. Ovšem celkový počet diváků,
tedy již zmíněných 71.600,- diváků při 3,38% podílu na celkovém televizním
Share znamená, že přes 2.000.000 diváků bylo v té chvíli „nespokojených“ a
věnovali svou pozornost jiným televizním programům. S těmito diváky výzkum
spokojenosti ČT pochopitelně nepočítá. A dokud je spokojených diváků ČT víc než
požadovaných 750, coby respondentů, nejspíš nikdo na nic nepřijde, budou
vycházet povzbuzující tiskové zprávy, sem tam se ozve potlesk podezřele zkrotlých
televizních radních a bývalí kverulanti,  nyní opečovávající své nově obdržené trafiky,  začnou sbírat podpisy na pochvalné petice o úžasně
veřejnoprávnímu programu ČT. Tož to je ta stále jasně nedefinovaná veřejná
služba. Ale rychle ke slibovaným dubnovým pochvalám.

Dubnové pochvaly.

Proč tak najednou ČT1 v dubnu chytila dech ? Může za to především
programová skladba v tzv. mimoschématových dnech, kdy si ČT1 výrazně
polepšila především o Velikonocích, kde programovala po „svém“ již od čtvrtka
5.4. do pondělka 9.4. včetně. Vybočení ze stereotypu plánování především
Daytime přineslo ČT1 často až navýšení o 2% body. A co vlastně stihla ČT1
odehrát? Ve čtvrtek 5.4. „Babičku“ první díl, pohádky „Taneček přes dvě pekla“
a „Princezny nejsou na vdávání“ a rodinný film z produkce Luca Bessona „Artur
a Minimojové“, v pátek 6.4. „Babičku“ druhý díl, pohádky „O Popelákovi“,  „Jak přišli kováři k měchu“ a „Artura a
Maltazardovu pomstu“, v sobotu 7.4. se již od 5:00 hrála repríza „Dobrodružství
kriminalistiky“, od 6:00 pohádka „Zlatá panna“, od 7:05 „Čertova nevěsta“, od
8:25 „Paví pírko“, od 10:00 rodinná německá rodinná duchařina „Strašidlo
Cantervillské“, od 14:30 pohádka“ O třech rytířích, krásné panně a lněné kytli“
od 15:45 „Kopretiny pro zámeckou paní“ a od 17:00 klasická francouzská komedie „Sedmá
rota za úplňku“, v neděli 8.4. dala ČT1 od 6:25 reprízu pohádky o „Popelákovi“,
od 13:05 úspěšného „Krále sokolů“, dál tradiční a úspěšné dva díly „Zdivočelé
země“ a od 16:45 následovala „Adéla ještě nevečeřela“.Plnou polní rozvinuli
skladebníci na ČT1 na Velikonoční pondělí 9.4. Od 6.00 „Císařovy nové šaty“, v 7:30
„Dům U zlatého úsvitu“, v 9:10 „Čertův švagr“, v 10:25 „Mikulášovy patálie“, ve
12:30 „O nejchytřejší princezně“, ve 14:00 „Hrdinný kapitán Korkorán“
s Vlastou Burianem, od 15:35 pohádka „Išpánská jablíčka“ a od 16:40
nezapomenutelné „Hrátky s čertem“.Výsledek se dostavil. Denní Share
v ČT1 ve skupině 15+ 5.4. 14, 83%, 6.4. 18,36%, 7.4. 17,63%, 8.4. 18,77% a
9.4.15,57%. Podobně programovalo mimoschétové dny již minulé vedení, jen nemělo
tolik „střeliva“. TŘETÍ VELKÁ POCHVALA je za Velikonoční Programming ČT1.
Z ČT1 se na pět dnů stala opravdu rodinná televize. Co se ale stane
s ČT1 až vznikne tzv. dětský kanál, sportovní eventy jí odebere ČT4,
společenské ČT24 a prestižní akce budou patřit na ČT2 si necháme na někdy příště.

Na závěr Robert Fulghum „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v
mateřské školce“:

„VŠECHNO, CO OPRAVDU
POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v
mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na
pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:

O všechno se rozděl.

Hraj fér.

Nikoho nebij.

Vracej věci tam, kde jsi je našel.

Uklízej po sobě.

Neber si nic, co ti nepatří.

Když někomu ublížíš, řekni promiň.

Před jídlem si umyj ruce.

Splachuj.

Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a
tancuj a hraj si a pracuj.

Každý den odpoledne si zdřímni.

dyž vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž
se s ostatními pohromadě.

Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku –
kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč,
ale my všichni jsme takoví.

Zlaté rybičky, křečci
a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.

A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses
naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.

Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy
hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.

Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými
výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo
svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč
lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři
odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod
hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci
nazpátek a uklízet po sobě.

A stále ještě platí –
bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je
chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.“