Sledujte také www.patrolastaroprazska.czRáno klasika, rotoped se štosem cédéček Michala Tučného. Nejsem schopnej celej ten projekt postavit do latě. Pořád něco chybí nebo přebývá a nedrží to pohromadě. Trávím s tím celý den, večer dlouho do noci, zameškávám ostatní práci, takže vzniká klasický krizový moment, kdy se nemůžu s ničím pohnout z místa a nedokážu dělat nic jiného dokud ten TUČNÝ oříšek nerozlousknu. Naštěstí je náš kapelový benjamínek Milan „Gibbon“ Klinera na tříměsíčním turné v Japonsku a poslal mailík plný zajímavých postřehů. S jeho svolením se s tebou, Můj milý Deníčku, o ně podělím. Ostatně jak víme z dějin, šikmý pohled, nemusí znamenat nutně šikmou povahu a naopak J Bohužel ještě jsem se do Deníčku nenaučil vkládat fotky, tak zatím jenom písmenka. Cituji : Velevážení na rodné či rodných hroudách,
zdravim podruhé, tak už to vypadá, že se vám zase po delší době pokusím poslat pár japonských teorií a postřehů, které tu Evropan Středočech za dalších pár týdnů mohl vypozorovat... To máte radost, co? No to jsem sám rád... :-)))
Mno, prozatím doufejme nepřišlo obávané monzunové období, které by v nejhorším případě mohlo trvat pěkných 5 – 6 týdnů, tedy do konce našeho hudebního pobytu... Nicméně prudké změny počasí, kdy ráno je třeba 23 a odpoledne či večer 14 tu nejsou ničím vyjímečným, takže průměrný rozmazlený Evropan s touhle houpačkou tlaků a teplot má pořád co dělat...
Ale abych se dostal k pár bodíkům, které možná stojí za pozornost...
1) Vytápěné divné věci. Jak se tu tak docela šetří (v některých oblastech - což je jistě chvályhodné, bestiální naopak plýtvání v oblastech jiných...) na topení, tzn. že opravdu málokde lze nalézt topení typu radiátor či něco podobného, tak se lze setkat s poměrně kuriózními (pro evropana) vytápěnými věcmi, jako je třeba vytápěný koberec s možností termostatického regulování teploty a stejně tak i přepínání topení na jedné či druhé polovině či celýho... Prostě koberec do zásuvky se šňůrou a je to. Malý, ale holt topí jen na místě, kde je to opravdu potřeba.
Další vychytávka a v nás zpočátku údiv budící záležitost je vymakanost takové zdánlivě jednoduché věci (citlivější duše prominou) záchodových prkýnek. Téměř všude jsou minimálně vytápěný opět s regulací teploty škvaření zadkového povrchu, dražší modely mají pak integrované mytí i sušení příslušných částí těla, kdy je po pravé straně perkýnka olbřímí ovládací panel s několika tlačítky a hejblátky... Fakt zážitek... Prostě sednete a na všechno jsou tlačítka.. pohoda.. :-)))
2) Rejže. Fazole. Jak chodíme na obědy do místní kantýny s místníma Japoncema, což je samozřejmě průnik do jejich běžnýho života k nezaplacení, tak okusí leccos z jejich běžné (super zdravé) stravy. Hlavní je, že vždycky a všude je ke všemu rejže. Lepivá, bez výraznější chuti, ale výborná, nikoho neurážející a vždycky schopná být čímkoliv dochucená... Japončíci si jí sami pěstujou na vlastních políčkách téměř všude mezi baráčkama, kde to jde. Naprostý základ jídelníčku. A i když se vydělávající části rodiny živí něčím úplně jiným (krom zemědělství), tak si každej prostě svoje políčko rejže vypěstuje. Někteří méně movití bez motorizované technologie sázejí a makají ručně, jiní brázdí zavodněným polem na malých traktůrcích a sázejí... Neuvěřitelně vychytaný mají soustavu zavlažovacích zařízení v betonových korýtkách, kterýma během jednoho tejdne všichni svorně napustí svoje políčka vodou, zacpou odtoky a pak už jen dorovnávají půdu pod vrstvou vody... Moc pěkný... Celkem zajímavá je skutečnost, že i přes tohle všechno soukromý i průmyslový pěstění vlastní japonská produkce rejže celému Japonsku nestačí, takže už několik let si nejlepší vyšlechtěné odrůdy nechávají pěstovat v Kalifornii a pak si to sem vozí.. Maj to ostatně celkem blízko přes ten oceán...
Naprosto neuvěřitelnej je japonskej vztah k fazolím. Můžete je najít snad úplně ve všem – v pečivu sladkým i slaným, v pomazánkách, náplních, ve zmrzlině (!!!)... Pořád musí bejt člověk ve střehu, aby něco, co vypadá jako skvělý pečivo s čokoládovou náplní nebylo s fazolema... :-)) Taky prodávaj samostatný pražený fazole, je to jako něco jako popcorn, ale víc slaný a daleko víc zábavnější...
3) Automaty na pití. zcela úchvatná záležitost... Kdekoliv, v neuvěřitelný koncentraci výskytu i na těch nejneočekávanějších místech (jako je v 10 večer u vodopádů u mostíku) lze zakoupit v jejich báječných automatech za celkem přítulné ceny (20 – 30 kč) široký výběr teplých i studených limonád, zelených čajů, ostatních čajů slazených i neslazených, kafíček s mlíkem bez mlíka v x variantách, vody atd... Vždycky to funguje, není to počmáraný grafitti, chutná to výborně.. Takovej teplej zelenej čaj při procházce kolem sopečnýho jezera se v sychravém vlhkém japonském jaru moooc hodí... Hlavně ty teplý nápoje, to kdyby někdo zavedl u nás, to by bylo fajn... Jenže naši destruktivní spratci by to určitě dříve či později vymasírovali do střepů, to známe...
4) Teorie pravoúhlých babiček. Prazvláštní záležitost. Už při minulým pobytu jsme si všimli, že se tu ve zvýšené koncentraci vyskytují tzv. „pravoúhlé babičky“ – ohnuté dopředu z vozíčkem na kolečkách, o který se při chůzi opírají, v některých velkých sklonech jistě jako oporou a záchranou před „zlomením se“... :-))) Chlapi dědouškové ani tak moc ne, hlavně ty babičky... Tak jsme to zkoumali ze všech možných stran a jedna z našich teorií má základ zaprvé v extrémní dlouhověkosti místních lidí (průměrný věk, kterého se Japonci dožívají, je u žen 86 let a u chlapů 79, nejvíc na světě...) a taky v tý rejži... Protože na těch polích tu dost makaj ženský, který holt pokud s tou rejží operujou bez mechanizace, tak jsou porád v předklonu, a vzhledem k tomu, že to podle našeho pozorování vypadá, že na polích makaj převážně ty starý lidi v důchodu (zatímco mladý tvořej kapitalistický hodnoty technologického Japonska), tak se prostě za těch průměrně 20 let a víc v důchodu prostě ohnout musej, že jo... S tím souvisí i celkem jistě zajímavá otázka jejich důchodovýho systému – zatím jsem nezjistil, v kolika letech Jabka odcházej do důchodu, ale i kdyby třeba v 65, tak jim musí stát v průměru 20 vyplácet důchody!!! To nejni žádná sranda, co? Maj tu teda podle mých informací bestiální rozpočtový deficit, ale pořád je to jedna z hlavních zemí G8, tak to nějak vychytaný asi maj...
Mno a po tom, co jsme viděli jejich sázecí stroj na rejži, jsme došli k hypotéze, že během 2 – 3 generací tyhle pravoúhlý babičky možná zmizej... :-)))
Rozhodně stojí za pozornost v souvislosti s jejich dlouhověkostí poznámka k tomu jejich jídlu, protože zejména to má zřejmě zásadní vliv na toto, a k tomu asi to, že opravdu makaj a makaj... Spousta ryb, hodně z nich syrových, sushi, saláty, řasy, hektolitry zelenýho čaje, k tomu spoustu podivných neidentifikovatelných věcí jako bobule se slizem atd... Žádnej bůček a vepřová a rakovina tlustýho střeva... :-)))
4a) Množství postižených na koncertech. Je to skutečně zajímavý a udivující, ale počet návštěvníků koncertů, kteří jsou nějakým způsobem postižení, je až zarážející. Mám na to dvě teorie – zaprvé, tím že je Japončíků 110 miliónů, tak tu mají třeba stejný procento postižených jako u nás, a tím pádem je jich v absolutních číslech víc, ale snaží se je evidentně zařadit do běžnýho života mnohem víc – vejlety, koncerty... Nebo zadruhé – což mi přijde možná trochu spekulativní, ale i z jiných důvodů pravděpodobný – pořád jsou tu zkrátka vidět následky těch dvou atomovejch bomb. Různě pokroucený lidi (mentálně postižený i normální) a podivně fyziognomicky tvarovaní mladí, zejména slečny. Je jich velký procento v populaci a k tomu hodně „normálních“, takže ty podivný tvary nejsou evidentně pravidlem napříč společností, tudíž bych si možná dovolil domnívat se, že to je pořád ještě důsledek genetickejch změn po tom šíleným množství radioaktivity, co tu amíci na ně vypustili před 60 lety... Je to samozřejmě moje amatérská spekulace, ale zdá se mi to jakoby logický, protože to množství takto lehce až více deformovaných lidí je skutečně „divný“...
5) Ekologie, recyklace, auta. Ačkoliv „kjótský protokol“ o skleníkových plynech byl podepsán v Japanu a Kouizumi hrozně tlačí na všechny strany, že jako s tou ekologií je třeba něco dělat, tak při jakémkoliv nákupu se tady nestačím divit, jak všechno člověku zabalej na třikrát do plastu, přelepěj izolepou a „arigató gozaimas“ a úklona až na zem... Jdete si koupit něco do pekárny a dostanete s jednou houstičkou či cukrovinkou minimálně stejně obalovýho a pekelně nerecyklovatelnýho materiálu... Stejně tak málokde maj nádoby na tříděnej odpad, dost se toho hází do jednoho pytle a neserou se s tím... Trochu skandál... Ještě větší skandál je jejich nezřízený používání jednorázových bambusových hůlek na jídlo – jedno jídlo, jedny hůlky a vyhodit... Kvůli tomu se údajně zcela bestiálně kácej bambusový lesy v číně a nikoho to moc nezajímá...
Dále ačkoliv je ropa a benzín čím dál tím dražší a globální války se budou co nevidět vést kvůli tomuhle, tak na úplně největší pohodu má 98% japonskejch aut automatickou převodovku a tak polovina vozejků pohon na všechny 4 kola, takže to třeba chlastá i 12 – 15 litrů na 100 km v průměru. Dostali jsme novou káru, kde tak nějak dost tankujem a nestačíme se divit, co to všechno sežere... A vzhledem k tomu, že Japan dováží cca 90% ropy, tak snad brzo dojdou k tomu, že to asi takhle dál nepůjde... Prostě proč by se namáhali se spojkou, brzda a plyn jim stačí... Che...
K výše zmíněnému patří i informace, že velká většina aut tu má GPS navigaci už v základním vybavení, zadáte město nebo destinaci a pak už jenom kroutíte volantem podle šipiček a ono to samo někam dorazí... Extrémní varianta je, že zadáte telefonní číslo pevný linky a taky vás to tam navede... Prostě maximální pohodlí a minimalizace duševní námahy při řízení – jenom spojka a plyn a kroucení volantem po šipkách, proč by se šikmáči namáhali, že...
6) Praní ve studený vodě. Zcela nepochopitelná záležitost. Všechny pračky zkrátka jedou jen na studenou vodu a prášky tu jakože jsou na to stavěný a všechno vyperou... Trošku nám ta teorie ale s naší praxí nesedí, pač se to akorát v tej pračce zašmudlá a zapere, bílá se stává šedivou, černá se stává šedivou atakdál.. Navíc bez sušičky tu v tom vlhku skoro není možný nic usušit, tam se to všechno ještě došmudlá a dosrazí, takže trička LL se stávají postupně M a S atakdál... Perfektní.
7) Japonský comixy. Taky moc pěkná legrace. Všichni v tom jedou, velký i malý, jsou na to půjčovny, oddělené části prodejen a do komixu lze v Japanu zřejmě šoupnout všechno – můj poslední objev je Šifra Mistra Leonarda s Monou Lisou na titulu a několika desítkami stran zběsilých japonských komixových malůvek... Literární skvost jak víno. :-)))
8) Japonský zapálení pro baseball a golf. To by mě fakt zajímalo, kde k tomu přišli, ale jsou tím úplně posedlí... V novinách pořád hlavní sportovní zprávy o baseballový lize, dětičky trénujou do noci s pálkou v ruce a bejzbolových oblečkách, ve sportovních kšeftech spousta vybavení... Dost zajímavý, nemá to tu vůbec žádnou tradici, podle mýho názoru podivná implementace imperialistickýho sportu Bushovský země... A sim golfem taky jízda, všude plno trenažérových odpališť, golfová hřiště protkaná napříč lesy, v místních bazarech hromady použitýho golfovýho harampádí... Už to pomalu zastínilo i jejich extrémně favorizované sumo, kdy jsou ty nejtlustší a nejúspěšnější hvězdy tohoto tradičního sportu v Japanu slavnější než Karel Gott u nás třeba...
9) Když už jsem u toho sportu, tak ještě je docela zajímavý dát prostor místní rybářský vášni. Páč jak jsme tu u těch Pěti sopečnejch jezer, tak se tu hrozně moc a pořád rybaří, a to takovým jakoby nature-friendly způsobem, že oni si tak seděj na těch lodičkách, na březích, pořád mávaj prutama a když náhodou něco vyloví, tak se s tím vyfotí a vofotí svejma nabušenejma mobilníma videotelefonama a pak to zas hoděj zpátky do vody... :-))) Ale maj k tomu spoustu různých udělátek, třeba celý auta přizpůsobený tomu rybaření, ale tak jeden z deseti (možná) si od toho jezera na konci dne něco odveze... Jsou totiž docela dost nóbl na jídlo, takže nějaká ryba z nějakýho jezera jen tak chycená by pro ně nebyla dost dobrá. Trochu zvláštní... Prostě si jen tak seděj a relaxujou a čerpaj zenovou moudrost z hlubin sopečných jezer...
10) Ještě si neodpustim komentář k místnímu jakémusik kabelovýmu rádiu, které mám na pokoji v hotelu. Je tam pevně naladěnejch cca 200 (!!!!) stanic opravdu, ale opravdu širokého záběrum kdy je po naťukání příslušného čísla slyšet jen a pouze budba, mluvené slovo, atd... Žádný, reklamy, modulátoři ani jiný ptákoviny – chcele-li Elvise, jedete 24 hodin nosnstop Elvise bez jedinýho přerušení.. Stejně tak meditace Japonská, indická, šumění moře, Beatles v němčině, bebop, rock 60´s, 70´s, 80´s, bluesovky, dechovka, rock´n´roll, předválečný hity, flamenco, zvuky ulice... Prostě paráda, každej si vybere a neprudí se s ničím nevyžádaným... :-))) Nevím, elsi je to placený a jak, dá-li se to univerzálně mít v celým Japanu (což předpokládám), nicméně velká pohoda... To chci do Čech!!!
Tak nějak takhle prozatím ze zajímavostí, ještě je toho habakuk, ale abych vás nějak moc nezahltil... Next will follow – třeba gejši a samurajové a tak... Sometimes, somewhere...
Přibaluju několik foteček k výše napsanému, bude to s popiskama i bez popisek, tak se v tom snad vyznáte..
Mějte se pěkně všichni, dle svého uvážení a svědomí a vědomí, Arigatou gozaimaschita, zdrafím do Práglu a přilehlých lokalit...
Miranu des.
P.S. Koupil jsem si tu lahvovou Plzeň, i tady si váží českého piva v supermarketech...
P.P.S. V obchodech s elektronikou je to pro hračičku jako já dost peklo – za málo peněz dost moc nejnovější muziky – záležitosti, který u nás dorazej na trh tak za pár měsíců už tady frčej v běžným životě...
P.P.P.S. ... nicméně při projíždění na kole v místních úzkých starých nejjaponštějších uličkách člověk vidí, že i tak rozvinutá země jako je Jabkov, nemá leckde daleko do nejzabordelenější dolní Lhoty kdekoliv u nás v Čechách či jinde v Evropě... Všechno je tedy hodně relativní, bordel je všude stejnej, jenom jsou na lepenkovejch krabicích jiný znaky... :-))) Tolik postřehy z Japonska. Je půl druhý ráno a TUČNÝ nade mnou stále vede.
Žádné komentáře:
Okomentovat