Jana Bobošíková také jen tak prolétla presidentskou volbou, aby uletěla do Bruselu, ale nikoliv s přítelem, anóbrž se svým manželem. Renomované světové tiskové agentury zvolení Václava Klause Českým presidentem nevybíravě komentují : „Češi si zvolili za presidenta jednoho „z nejprominentnějších zpochybňovačů globálního oteplování" a „veterána euroskepticismu". Prostě "urputně liberální, euroskeptický, antienvironmentalistický a s oblibou provokační Václav Klaus získal bez velkého překvapení druhý prezidentský mandát," a to i v době, kdy Česká republika má na rok stát v čele Evropské unie.
Vím, že si následujícími řádky moc přátel nenadělám, ale kdybych měl tu možnost dát někomu svůj hlas v presidentské volbě, dal bych ho Václavu Klausovi. Jestli je provokativní a arogantní, tak proto, že něco umí, nemění své názory jako korouhvička, nepřebarvuje rudou na oranžovou, a mezi ním a jeho presidentským rivalem je pro mne stejná vzdálenost jako z Prahy do New Yorku. Nevěřím na zázrak českého „Honzy", který nám přijde udělit pár užitečných rad poté, co nám sežere všechny buchty, nevěřím sociální demokracii v čele s Jiřím Paroubkem, ani komunistům. Žijeme tady a teď, a i když i já se stydím za „svého premiéra", protože se chová jako hulvát ze čtvrté cenové skupiny, musím se podepsat pod výrok Ivana Langera, který ve své promluvě k šéfovi Zelených Martinu Bursíkovi řekl zhruba toto :" Ty prostě seš schopnej zabít bobra, abys zachránil strom?"
Ostatně pokaždé, když slyším promluvit Jiřího Paroubka vybaví se mi celá nádherná esej Karla Čapka „Proč nejsem komunistou" : „Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost. Čím hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší. Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty, jsou zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné."
Jako by za všechny zlořády dneška mohla ODS, ona kradla, ona privatizovala, ona tunelovala, tomu dala, tomu dala, tomu taky dala, tomu dala z lásky a holt na Jiříka Paroubků nezbylo, respektive mu dala jiná a jak se zdá, dá mu brzo i co proto J Jenže můj milý Deníčku, žijeme tady a teď... a musím znovu citovat Karla Hašlera, možná můj milý Deníčku lépe pochopíš proč bych volil Václava Klause : „„Jen jednu stranu vždy jsem znal, tu ze které jsem vyšel, do níž mne táta zapsat dal, hned jak jsem na svět přišel. Jen jednu stranu u nás znám, do které každý patří, co miliónů je nás tam a všichni sestry, bratři ! Ta strana ze všech jediná vždy znova bude růsti, a udeří-li hodina, nikdo ji neopustí ! Tu stranu nerozbijí nám ni hromy, ani blesky ! Jen jednu stranu u nás znám a tou je NÁROD ČESKÝ !"
No a je to. Jinak můj milý Deníčku, dneska je to přesně rok 15.2.2007, kdy do svého Deníčku napsal svůj „zatím poslední" příspěvek Petr Novotný : „Ráno jsem byl na Výstavišti, kde se prezentoval mimo jiné i Zlínský kraj a v jeho expozici jsem měl několik jednání se zástupci města i lázní Luhačovice - máme tam hodně společných plánů...Pak jsem si výstavu cestovního ruchu prošel celou - nejvíc mě dostala tahle čokoládová fontána, která pořád dokola chrlí čokoládu a pod kterou se může dávat ovoce, oplatky, buchtičky... panebože, to je fór! Já už to někde ve světě na rautech viděl, ale že je to možný za pár korun koupit domů... Měl jsem normálně záchvat, už jsem vytahoval kreditku, ale přímo na místě se to koupit nedalo. Naštěstí přivolaná Mirka mě zase uklidnila. Ovšem odpoledne Xaver vymyslel, že by tam místo čokolády mohla téct svíčková a člověk by do toho strkal knedlíky a z talíře přikusoval maso. Geniální nápad! Xaver byl v podvečer u nás doma, byl tu taky lektor Gruber a mladičký moderátor Zdeněk Novák. A taky vyvolený Zvěřina z Václaváku, krásná moderátorka a televizní štáb PRÁSKu, který u nás točil školení nových umělců naší agentury." (www.petr-novotny.cz).
Ta do ba se ale rychle mění, co ?! Předpokládám, až si tenhle příspěvek Petr přečte, že velmi rychle celý rok doplní a opraví si počítadlo, protože mu už pěkně dlouho nefunguje.
Jinak můj milý Deníčku, pořád musím odpovídat, jak že to bylo s tou knihou Téma na román, aneb já a Karel Svoboda a komentování jeho milostných dobrodružství. Osobně jsem přesvědčen, že celou knihu připravila s Michaelou Remešovou sama Vendula Svobodová. Myslím, že stačí zadat do vyhledávače v archívu www.blesk.cz jméno Venduly a jméno paní Remešové. Naskočí ti STOVKY článků, z nichž mnohé pochopíš, ostatně docela obratně upravené je najdeš v knize. Na svou obhajobu musím uvést, že v roce 1967, kdy Karel Svoboda prožíval svůj údajný románek s Helenou Vondráčkovu v Rio De Janieru, mi byly pouhé tři roky, takže je naprosto nesmyslné, abych se k této době jakkoliv vyjadřoval, zvlášť, když jde o osobní vzpomínku jen jich dvou. Ale prostě bylo třeba přímé výpovědi Venduly překrýt nějakým jiným zdrojem. A tak se v knize objevují nejen moje citáty, ale i citáty Karla Gotta, Petra Muka, Oldy Lichtenberga a jiných, vždy aby podpořily důvěryhodnost vyprávění. Mlčel bych už jen z piety vůči Karlovi, ale Vendula si mě bere do úst, jako berličku na obranu. Ostatně jen ona a Michaela Remešová vědí jak to bylo doopravdy. A určitě taky Janis S. Pochopil jsem ale, že nemá cenu se bránit soudy na ochranu osobnosti, jako to zkusila Helena Vondráčková. Obě autorky mají zřejmě velmi schopné právníky a sehrály to šikovně. Helenka prohrála soud a hned další den vyšla titulní stránka v Blesku s tím, že chtěla knížku zakázat. A hned se zvýšil obrat a do knihkupectvích vyrazili i ti, kteří naposledy četli vkladní knížku svého dědečka.
Doba šílí, naprosto vymknuta z kloubů....abych byl přesný „Vymknuta ze svých kloubů doba šílí" říká Shakespeare ústy svého Hamleta, myslím na konci prvního dějství a jen v překladu E.A. Saudka J Šílenství však nepostihuje jen dobu, ale také emancipované ženy, abychom se obloukem vrátili k úvodu dnešního příspěvku. Byl jsem svědkem v posledních několika dnech zešílení minimálně tří žen, které znám. Dějství první : Iveta Bartošová se opětovně pokusila o comeback na přímém přenosu udílení cen Deska roku 2007 přenášených Tv Prima. Narychlo nazpívala nevýraznou píseň, dorazila na zkoušky, aby vzdala generálku i přenos, následně odletěla zpívat sedmdesátiletému šejkovi do Dubaje, zatímco jí soud odebral syna Artura. Tragédie skoro antická. Dějství druhé : Úspěšná manažerka Barbora Tachecí byla odvolána z funkce ředitelky programu veřejnoprávního Radiožurnálu, který se pokusila proměnit v moderní rozhlasovou stanici. Obsah, ani jak to celé provedla, mi nepřísluší soudit, jen to že za několik desítek hodin po svém odvolání končí v psychiatrické léčebně v Bohnicích a to za velmi dramatických okolností. Jsme zpátky v antice a ptám se proč ? Dějství třetí : Europoslankyně Jana Bobošíková se stala kandidátkou na českého presidenta v komunistickém dresu. Dokonce na představovací pohovor přišla celá v červeném a rudými náušnicemi ve tvaru třešní. Ale zas na druhou stranu Jana je chytrá horákyně a postavila se hloupému Honzovi. Taky si možná zadělala na presidentskou kandidaturu za pět let. Prostě : „ Švadlenky jsou panny jako kvítí, plno nití na nich svítí, krásky jsou to k zulíbání, přízeň jejich každý shání, však, kdo švadlenky chceš získat lásku, měj tu krásku na provázku, sic nevěrnou bude ti a s přítelem tvým uletí".
Žádné komentáře:
Okomentovat