Ještě, že dá alespoň v jednom souhlasit s Ozzákem: „A nečumte furt na tu bednu!"

Jiří Voskovec Janu Werichovi 20.XII. 69 (dopsáno na Sylvestra 69)

„... A je Sylvestra večer. Za těch deset či co dní se toho stalo tolik, že celej tento dopis je v řiti. Nemá cenu se pokoušet ti pěkně podrobně vykládat o druhých "dvou možnostech" jak jsem měl v plánu. Před pár dny zahynul Šlitr za okolností, jež jsou nám tu stale záhadné - a včera umřel Trnka. Myslím na ně na oba ustavičně. A na tebe dvakrát tolik. Vím, co Trnkova smrt pro tě musí znamenat. Pamatuju se, že už delší dobu sis o něj dělal starosti - ale to není jako když ta kosa vskutku dopadne. On to má za sebou, ale teď je mi líto tebe, kterej máš těch, co ctíš, tak strašně málo při ruce. - I já skrze tebe a i rovnou tu ztrátu cejtím taky. Vyměnili jsme si pár dopisů za poslední rok, a pak mi poslal malou fotografii s bápisem "Váš Jiří Trnka 69". Je to zvětšenina malého snímku, a je taková rozmáznutá, měkká, a on má podivuhodnej úsměv, jakoby udivenej a vítr ve vlasech. Už ji mám dlouho v pracovně takhle stát u knížek pod nějakou lampou, protože se mi líbila. Dneska jsem k ní dal jednu kytičku ve vodě. Co mám dělat ?-  Nevím, jak moc jsi znal Šlitra, ale já s Chris jsme se s ním hodně sblížili za jeho několika návštěv n New Yorku. Chodíval k nám často a na dlouhá séance. Pak jsme si psávali. Měli jsme ho moc rádi a já si vážil jeho práce a vtipu a málomluvnosti a jeho skvělého pozorování a nesmírného talentu a vkusu v tolika oborech. Je to strašná ztráta pro ten zdecimovanej národ a pro to divadlo a pro mladý. A patrně docela absurdní blbost, jako když se zabil Camus a jeho blbej řídič, zasranej nakladatel, vyváz bez škrábnutí."

  31.12.

Silvestr trávím doma. Od rána se snažím dohonit poslední letošní resty s vědomím, že je stejně všechny nestihnu. Protože jsem nakonec nebyl připuštěn k výrobě skvostných hermelínových chlebíčků na které Táňa polapila  nejen mě, ale už i Honzíka s Kubíkem, pracoval jsem dál, sem tam chodil ochutnávat s tím, že ani to stále slibované hubnutí už letos nedoženu. Původně jsem  zamýšlel sníst jen pět či šest chlebíčků, což jsem měl splněno ještě než na ČT2 začal Cimrmanovský Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Přistihli jsme se s Táňou, že většinu replik dodnes umíme nazpaměť. Nevím proč mě letos popadla ta hrůzná touha, že když už nedělám  napotřetí televizní Mejdan roku z Václaváku, že se na něj budu alespoň dívat. Nikdy jsem to nedělal a „přisámbůh" už to nikdy neudělám. Ale zas mám pro tebe můj milý Deníčku jeden speciální Silvestrovský recept. A dobrý recept, ten se může hodit vždycky J

 

 

Recept na Velký televizní Silvestr.

Vezmeme bodové scénáře předloňského a loňského Mejdanu roku z Václaváku, které nám zbyly v šanonech v kanceláři a podíváme se, co by se z nich dalo použít. Např. proč nedat jako jednu z vstupních ingrediencí večera medley z písní Petra Muka? Osvědčilo se předloni, šup sem s tím na Václavák znova. A copak dál ? Fungovala předloni směs písní Ivana Mládka v podání Děda Mládek Illegal Bandu ? Jasně, použijeme ji  znovu, dokonce v nezměněné podobě do poslední noty, protože divák si na to už určitě nepamatuje. Michal David se směskou svých největších hitů vloni taky zabral, tak  ať to jen trochu pozmění a může bejt tam,  kde byl. Ale co s finálovkou před půlnocí ? Vloni ji zpívala Helena Vondráčková, přála všem  Dlouhou noc s Karlem Gottem, tak to letos necháme pro změnu zpívat Helenu samotnou a Dlouhá noc je jako finále zase. Jo, ještě prej fungovaly hudební směsky věnovaný různejm interpretům či  skladatelům, který už jsou na pravdě boží a nemůžou se tudíž bránit.. Vloni to byl Michal Tučný a Karel Svoboda. Tak to letos zkusíme s Jiřím Schelingrem a Petrem Novákem. Oproti loňsku prodloužíme citace písní, tak že zaznějí co nejdelší kousky,  a ubereme počet interpretů, tak aby jich nebylo víc než čtyři. Divákovi to musí stačit. Ostatně, na co zvát do programu Karla Gotta, kterej chce od dramaturgie nějaké originální hudební nápady, proč se trápit s rockery typu Pepy Vojtka, Aleše Brichty, Lou Fanánka Hagena, Kamila Střihavky, Vildy Čoka, Bohouše Josefa či Dr.P.P. ? Proč zvát osvěčeného Meky Žbirku či Paľo Haberu ? Nebo proč lovit ve vodách kapel jako jsou Chinaski, Gipsy.CZ, Olympic, Kabát, Čechomor, 4TET, Tři sestry, Wanastovi vjeci atd. atd.

Lucka Bílá stejně na Václavák nepřijde, tak  proč zvát do Silvestra všechny ty Ilony Csákové, Moniky Absolonové, Šárky Vaňkové, Petry Janů, Lenky Filipové, Heleny Zeťové, Hanky Zagorové, Leony Machálkové, Marty Kubišové, Věry Špinarové, Dary Rolinc, Věry Martinové atd. atd.  Stačí pár jmen, můžou vystoupit i několikrát za večer. Divák nemusí mít všechno. Za hudební událost roku prohlásíme společné vystoupení bratrů Nedvědů. Funguje jim to spolu už rok, tak se není čeho bát. Ostatní písně různě prokrátíme podle modelů ve starejch boďácích, ať to vypadá invenčnějc a bombasticky. A co takhle Novoroční projev ? Předloni ho říkal Petr Rychlý jako Václav Klaus, tak teď si ho střihne Martin Dejdar jako Ozzák ze sitcomu Comeback. Jo a ještě bylo dobrý, když po půlnoci vystoupil ten ABBA Revival Band. Fungovalo to předloni, tak ho tam vrzneme zas. To si nikdo nemůže pamatovat.

Mno, ještě tak zjistit proč měli vloni a předloni na pódiu dvoje bicí, když je vůbec nepotřebujeme a na scéně nám ční do prázdna. Ale to se vychytá příště. To už můžeme kombinovat víc ingrediencí z loňskýho Silvestra. Nebo ho odvysíláme celý v repríze a on to stejně nikdo nepozná.

No a pokud by to někomu nestačilo, jsou tady ještě pozoruhodné silvestrovské jednohubky. Pokud by někomu snad bylo z programu špatně jsou tady nekonečné Babicovi Dobroty, kde vám poradí sadu novoročních vyprošťováků. Pro zasmání je tady Silvestrovský Pták Loskuták, kde vám Gondíci svým zurčivým smíchem napovědí, kde by měly být v programu pointy. Příští rok bychom mohli na Silvestra třeba jednotit ředkev s Přemkem Podlahou nebo si uvařit brukvový čaj s tuzemákem J To tady ještě nebylo. V Mr. GS bylo všechno, veselé pády i přeřeky. Chyběly jen slupky od banánů. A kolik se toho odehrálo ve speciálních vydáních seriálů, které diváci tolik milují. Porce to byla letos,  ta naše televize N ova. Tohle než strávím... Ještě, že dá alespoň v jednom souhlasit s Ozzákem: „A nečumte furt na tu bednu!"

 

1.1.

Jan Werich Jiřímu Voskovcovi 15.X.72

„... Jsem sám se sebou nespokojený, bloudím sám v sobě zbytečně a obracím se sám k sobě zády. Je to hloupost, futro ješitnosti, dlouhá chvíle. Teď už polevil vztek, že anonym může rozhodnout s konečnou platností o tom, smím-li či nesmím-li pracovat. Tedy provozovat to, k čemu mám talent, co mě baví a co, a to není to poslední, mám zaručeno ústavou: právo na práci. Ovšem i pucovat hajzl je práce, ale té se rád vzdám a nemám k ní talent.

 

Říká se: „Jak na Nový rok, tak po celý rok". Naštěstí to snad neplatí doopravdy. Dneska jsem strávil celý den u počítače přípravou projektu s pracovním názvem "KG 70". Mám už čtyři velké excelové tabulky plné jmen, telefonních kontaktů, mailových adres, kontaktů na manažery a kolonek s úkoly,  o které se bratrsky dělím s Filipem Janečkem. Chystám podklady pro střih DVD Dalibora Jandy z Lucerny 1.12. 2008, když už jsem ten režisér. Tři písně mi v přípravě zaberou pět hodin a v 36 případech budu u těch písní opravovat střihy. Deset minut programu ze dvou hodin, to si teda užiju.

 

2.1.

V diáři se mi kupí úkoly. Tak je vyřizuji jeden po druhým. Dneska jsou to opravy v druhém a třetím díle střiháku k 15. výročí Tv Nova. „Dvojka" se už hezky vyklubala, „Trojka" si říká o úpravy a změny. Ještě odesílám poslední úpravy ve scénáři Tříkrálového koncertu, který máme s Adamem Rezkem točit v neděli v Brně a dělám si vykřičníky u nesplněných úkolů z loňska. Odpoledne vyrážím do Billy nakoupit víno pro naši první letošní návštěvu. Dorazí Oskar Hahn s Evou i s dětmi. Probíhám vinotéku i supermarket, po půlhodině bezradného hledání jsem nakonec rozhodl pro Moravský muškát kabinet a Modrý Portugal. Doufám, že Vinium Velké Pavlovice nic nepokazí. Táňa zatím doma peče jehněčí, chystá sýrovou roládu a husí játra na toustech. S naší milou návštěvou je zapíjíme výběrem z hroznů. Návštěva je velmi milá. Dojde i na klasický anglický Christmas Cake. Malý Oskárek sebou ale zničehožnic šíleně trhne a hlavou praští nic netušící Táňu pod pravé oko, kolem kterého se okamžitě začne klubat obrovitý monokl. Myslím, že nám nikdo neuvěří, že se Táňa nestala obětí domácího násilí J

 

3.1.

Ráno rychle dopsat několik úprav ve scénáři pro kongres Generali 2009. Přesně v deset už u nás doma zvoní Jakub Bílý a Gábina Pejchalová z výkonné reklamky, kteří přišli s dalšími úpravami, jež je třeba zanést do scénáře a odeslat klientovi. Máme na vše necelých osmdesát minut, já pak půl hodiny na oběd, sbalení a sprchu. Jedu Vindobonou z Holešovic do Brna v kupé plném Němců. Rozumím o čem se baví, probírají ekonomickou krizi a nadávají na kvalitu hamburgerů. Rukama bezděky držím obě tašky a nezavřu oči až do Brna. Rozloučím se německy a popřeji šťastnou cestu, čímž si vysloužím dlouhé pohledy celé skupinky spolucestujících. Taxikář mne za 69 Kč odveze do hotelu Continental, který je, jak už napovídá účtenka, nedaleko od nádraží. Ubytuji se na pokoji 601. Fascinuje mne bezplatné připojení k vysokorychlostnímu internetu, stejně jako výhled na osvětlený Špilberk. Sotva stihnu na vypůjčeném Tánině netbooku napsat pár stránek a už je 19:00. Dole v kavárně začíná zkouška s moderátory zítřejšího Tříkrálového koncertu Pepou Pejchalem a Radkou Coufalovou. Dorazil režisér Adam Rezek s Evou Krušinovou i celá posádka brněnské televize: šéfdramaturgyně Marie Kučerová a dramaturgyně Nora Obrtelová. Za dvě a půl hodiny máme nazkoušeno. Ještě dlouho diskutuji s Adamem Rezkem, i o jiných projektech, které máme oba v brzké době na starosti,  pak si ještě povídám s Danou Litvákovou, dříve Čelkovou, bývalou hráčkou na klávesy v dívčí skupině Panika a nyní road manažerkou a nevlastní mámou formace Gipsy.CZ. V noci ještě píšu. Do postele doslova padnu v půl třetí.

 

4.1.

Rychlá snídaně v hotelové restauci. Potykali jsme si s Pepou Pejchalem. Je ročník 1979. Uvědomil jsem si, že už žádné mládí kolego Dolejší, pětačtyřicítka se mi nehoupe u boku, ale visí nebezpečně za krkem L Celý den zkoušky s moderátory a kapelami v Městském divadle v Brně. Postupně tak krátíme moderace až jsme málem v přímém přenosu krátcí. Stejně jako je zajímavé jeviště celé Tříkrálové akce, je zajímavé i její zákulisí. Zuzana Smatanová, Josef Kořenek, Petr Šiška, Meky Žbirka, Mons. Graubner, Gipsy CZ., dívčí smyčcové trio Inflagranti, Ewa Farná, Míša Kocourová a další a další. Nejzábavnější je televizní zvukař, který si mne před generálkou splete s mons. Graubnerem a vnucuje mi mikroport. Hned po přenosu mizíme s Mekym Žbirkou. Cestu do Prahy, kdy na D1 začíná hustě sněžit, celou prokecáme. Meky jede pomalu, nespěchajíc, chrlí jednu historku za druhou, snažím se kontrovat. Probíráme celou televizní zábavu. Končíme u osudu Karla Hašlera. Zpáteční cesta s Mekym byla na celé mé brněnské Tříkrálové pouti to nejlepší. Taky mne překvapil svým naprosto kladným hodnocením představení Švejka,  na kterém jsme s Vaškem Postráneckým nechali v Hybernii víc než tři měsíce života, pot, krev  a slzy. Přes všechny prognózy se toto naše „SLOWDANCE" nezavřelo ani na úpatí hospodářské krize a v dubnu 2009 se ještě Švejk v Hybernii bude hrát.

 

Jiří Voskovec Janu Werichovi 11.VII.70

"ITEM: SLOW DANCE nám zavřeli. Jak jsem čekal. Nešlo to. Lidi šíleli, ale nechodili v dostatečných počtech. To je ze dvou důvodů:

(a) Hospodářská situace. Máme ze všech "recessions" co USA od minulé války potkaly, tu nejhorší - která se co nejblíže podobá veliké "depression" z r. 29. Jelikož nic se neopakuje zrcadelně, jsou i zde rozdíly a zjevy nové. Ale fakt je, že "money is tight" (peněz je málo), "the market is crazy and neurotic" (trh je bláznivý a nevypočitatelný). - Nixon je vůl, a můžeš-li něčemu tak absurdnímu věřit, LBJ byl proti němu rafinovanej státník. - Pak je tu pozoruhodná situace, že big biz. (Big Business=velkokapitál) a hlavně Wall Street, tedy pfynynčnictví, nemá důvěru ve svého vlastního republikánského Establishmenta, a tudíž "sits tight and waits" (sedí kde jsou a vyčkávají). Největší Brodwayské hity kolísají a utíkají se k pochybným reklamním stéblům tonoucích.

(b) V mém specifickém případě SLOW DANCE přispěla neslýchaná smůla."

 

 

5.1.

Od rána telefonáty na projektem „KG 70", kolem jedenácté mi volá Táňa z Bulovky, kde je s Kubíkem. Jeho neštastné zakopnutí o domácí stolní fotbal vyústilo v dren, dlahu, berle a denní kontroly. Snažím se Táně pomoct. Hrozné je ale zjištěn, í jak máme pro podobné situace doma úzké a strmé schody. Odpoledne schůzka s vedením Generali nad scénářem Kongresu 2009. Poprvé vidím někoho studovat scénář show jako složitou právnickou smlouvu. Snažím se asertivně argumentovat, přeci jen odvedená práce je už ve stovkách hodin. Schůzka je nekonečně dlouhá. Když jsou všichni vyčerpáni, domlouvají pokračování na zítřek, to už i s Halinou Pawlowskou. Večer ještě opravuji hejna připomínek ve scénáři, telefonáty na Skypu, nejdelší s Františkem Janečkem sídlícím momentálně v Miami...  kolem půlnoci se snažím odklidit alespoň cestu k vratům zasypanou dalším novým sněhem a pro Táňu vyčistit od sněhu prostor u garáže. Padám na čumák. Bundu nechávám na schodech a usínám téměř za pochodu.

 

6.1.

Tři králové. Dopoledne píšu a přehazuji schůzky na dnešní odpoledne kvůli té nové nad kongresem Generali. Odpoledne opravdu  schůzka s Halinou Pawlowskou a vedením pojišťovny Generali v jejich centru naproti oblíbené kavárně Demínka. Ve volných chvilkách ještě probírám s Karlem Gottem jeho velkou medley pro zahájení vysílání Tv Barrandov. Stíhám přejet metrem domů, rozmrazit auto a včas dojet na schůzku s Vlastíkem Přečkem a Jardou Topercerem. Krátká strategická diskuse nad vydáním DVD Dalibora Jandy z Lucerny. Termín je pěkný: sobota 14.2. na sv. Valentýna. Jen to všechno stihnout. Přejíždím z Radonic zasněženou Prahou až Břevnovskému klášteru. V jeho klášterním šenku máme Tříkrálové shledání s Prokopem Siostrzonkem a Luckou Bílou. Čas nám uteče až nespravedlivě rychle. Jelikož jsem handicapován řízením vozu, odvážím si výslužku z klášterní vinotéky. Krásné shledání.

 

7.1.

Dopoledne opět bezútěšně nad scénáři. Tentokrát příprava na odpolední schůzku v kavárně Slavie nad projektem „Každý den Silvestr" pro Tv Barrandov. U jednoho stolu se scházejí moderátoři Jitka Asterová a Pepa Carda, režisér Petr Soukup, Honza Rokůsek a já, coby zatím žijící spoluautoři. Probíráme i gratulaci Jitky a Pepy, kterou mají přednést v neděli 11.1. v přímém přenosu. Doma píšu, dokud vydržím. Před půlnocí jsem dokončil další tři písně pro DVD Dalibora Jandy. Uffff.

 

8.1.

Dopoledne nad DVD Dalibora Jandy, odpoledne ve střižně Tv Nova s Rudou Kudrnáčkem a Vítkem Pokorným nad třetím dílem pořadu k 15. výročí Tv Nova. Ještě tomu něco chybí, ale už snad jen drobně. Praha je jako zázrakem prázdná. Doma jsem brzy a pokračuji přípravou střihu DVD Dalibora Jandy a bodovým scénářem pro finále Miss Aerobik. Pozdě večer dlouhý telefonát s Vaškem Markem kvůli programu k výročí 50.let divadla Semafor. Že by svitla naděje na hezkou práci a splněný sen ?  V mailu pak potvrzená práce od Soni Solařové. Kongres Modré pyramidy se mi strefil do jediného volného času mezi střihem Miss Aerobik a kongresem Generali 2009. Nebudu se rouhat.

 

9.1.

Ráno odesílám bodový scénář letošní Miss Aerobik, v mailu je zas hejno nápadů a připomínek ke kongresu Generali. O.K. Předělat  všechny komentáře k zájezdům. V podvečer se ozve Michal Kocourek z divadla Kalich, jak jsem daleko s přípravami scénáře pro oslavy 10. výročí fungování divadla. Prosím o čas do příštího čtvrtka. Michal naštěstí chápe. Domlouvám se s Michalem Sokolem, že do střižny v Plzni pojedu v úterý brzo ráno, v Plzni přespím, abychom ve středu mohli hned pokračovat.  A ve dvě za námi přijede Dalibor, aby si to všechno zkouknul a schválil. Celá ta práce na DVD Dalibora Jandy začíná být nekonečná. K ránu se prokoušu na konec první poloviny koncertu. V hlavě mi znějí songy jako "Snad jsem si jí měl všímat víc" a "Stoletý stařec a sleepy pes".

 

10.1.

Ráno schůzka s producentem Vláďou Matim nad finálovým večerem Miss Aerobic 2008 v hotelu Olympic. Dávám si čaj, který má zvláštně třešňovou chuť, zůstává mi na patře až do odpoledne bez ohledu na obsah oběda. Venku je čtrnáct pod nulou a není čas na procházky. Pozdě v noci mám hotový celý elaborát ke střihu DVD. Posílám ho na všechny potřebné adresy a vrhám se na psaní boďáku pro Desku roku 2008 Kolem 23:00 se mi dokonce podaří si lehce zacvičit a před spaním protáhnout polámané tělo.

 

 

11.1.

Ráno cvičím. Pak celý den nad scénáři Desky roku a Divadla Kalich. Večer po očku sleduju zahajovací show Tv Barrandov. Pozvánku mám v mailu, ale nestíham. Trochu mě to mrzí. Vidím plno zajímavých tváří v publiku i na jevišti. Ostentativně se nudícího Radka Bajgara, nespravedlivě chladnou reakci publika na překvapivě zajmavé vystoupení Petra Novotného. Držím palce Karlu Gottovi v jeho medley, kdy každá píseň je z roku, kdy u nás začala vysílat nějaká televize J Pepa Carda a Jitka Asterová odříkají gratulaci jedním dechem a ještě zvládnou propagaci svého nového pořadu. Je to dobře, protože zítra tuhle show v novinách moc nepochválí. Budou říkat, že je to stará zábava bez vědomí toho, že by někdo věděl kde je zábava nova. Ostatně  říkat vtipné dialogy před tímhle zmlsaným publikem je podobná disciplína jako fárání v dolech, marathon v poušti nebo výstup na Mont Everest. Blíží se půlnoc, je třeba letos poprvé doplnit Deníček. Přemýšlím... napadá mne ještě jeden citát z korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha.

 

 

 

Jan Werich Jiřímu Voskovcovi 7.VII.69

 

„... Jinak mi dobře není. Fysicky ano. Duševně ne. Všechno, tak se mi zdá, se stalo vlastně strašně dávno. Všecko. Jedeme tunelem. Držíme si klobouky. Nedá se větrat, plno smradu. Tunel má mokrý strop a kape z něho na karbit."

 

Dobrou noc, můj milý Deníčku J