Čas tam, u pana Suchého, v Lomené 52, se na jednu stranu moc mile zastavil, ale když tam vstoupíte začne vám nehezky zdrhat a utíkat, že se nestačíte divit a dvě hodiny jsou fuč.

 

"... Říkalo se a psalo, že humor je vysoce humanitní, a proto, má-li být lidový, tedy lidem srozumitelný, vyždaduje především pravdu a svobodu. Lež a násilí nemůže být pro humor úrodnou půdou. Humor nesnese uniformitu, okřikování, regulaci, zákaz, omezení. Humor vychází ze sponntánnosti obsahu a interpretace.Jedině v tom lze posoudit nový talent a taky ho určit a uznat. Miroslav Horníček kdysi prohlásil:" Humor vždycky slouží věci dobre a kladné, tedy pokroku. Nemůže tomù být ani jinak, pak by humor přestal být humorem". Tvůrce dobre zábavy by měl mít nejen obvyklých pět pé: poctivost, pracovitost, přesnost, pohotovost a pravdivost, ale ještě dalších pět o navíc: osobnost, odbornost, obsahovost, odpovědnost a oddanost. Mohl bych dále citovat, co řekli o humoru Karel Čapek, Karel Poláček, E.F. Burian, Jan Werich a mnoho dalších osobností naší I světové literatury. Ale to je všeobecně známo. Alespoň by to mělo být známo těm, kdo zábavu řídí a vytvářejí. Patří to k základům této profese.....

. ..Co chybí ? Především úmysl diváky kvalitně pobavit ! Pak fundovaná dramaturgie a autoři s dobrými nápady. Ti existují momentálně asi jen v cizině, odkud různé "cenné" náměty draze kupujeme. Naši autoři se bojí, aby jim jejich nápad někdo neukradl. Ale není o něj valný zájem. Možná by se mohlo stat, že za čas po odmítnutí jej uvidí na obrazovce pod jiným jménem."

Gustav Oplustil. Za humorem cestou necestou. XYZ 2009. Úryvek ze stati. Nové trendy v zábavě

12.1.

24.6. 1976 Jiří Voskovec Janu Werichovi:

..."Dívám se fotografii, kterou udělal Les Brown před pěti nedělemi na Hradčanském náměstí. Jsi na

ní s nějakou otravnou ženkou, která prej přerušila váš lunch a přisedla, tvrdíc, žes její příbuzný. Vypadá na takovou krávu a ty vypadáš, že bys ji rád zavraždil. Tyhle lidi maj po celým světě ohromnej timing. - Ale to nic. Moc si tě prohlížím. Jsi vopravdu zhublej, ale pěkně. Já myslím, že ti to sluší a asi taky dělá dobře. My dědci máme zasýchat. To je správné a zdravé stárnutí. Tuhle jsem o tom čet stať od ňákýho taky už staršího geniálního doktora. Psal: stárnout se má jako Bernard Russel.Taky vydržel do devadesáti či přesněji devadesáti osmi let. Vypadáš na tom jako jinej muskej, než co znám, tolik jsi zhub a pozměnil fysiognomii. Ale poznávám tě, dvojníku. Poznávám tě v jiných, tajemnějších souvislostech - co dědka zasmušilého či mladíka citlivého ze chvil, kdy srandy bylo poskrovnu a zase místo toho bylo tajemno či bláznivo - jako v Paříži, když jsem brečíval po nocích a tys mne zapřísahal, abych přestal, nebo že se posereš - anebo v Chicagu, když jsme se postavili u baru, takového kulatého s jedním indiánsých Chief , co mu klika přála a otevřela oil-well (naftový vrt) na malinkém pozemku - to se nepamatuješ, viď, ale Chief nám zaplatil celej řetěz drinků a odešel - a my se postupně zkuřovali za redskin´s dolary - a tys plakal a říkal mi, že musíš zásadně změnit směr svého života. Tos pak neučinil, a třeba to byla škoda - ale to se nìkdy nedozvíme. Ó, to byly časy - a my si jich dost nevážili, t.j. nevážili si dost té neomezené osobní svobody, jež nám vlála vstříc a kynula nám - leč i tak to nebylo špatný. Ale byli jsme moc máli čeští človíčkové v té dané chvíli, damn it...."

Můj milý Deníčku, kupí se mi haldy (obrazně řečeno i psáno) nehotových scénářů. S některými si nevím rady. Jarek Voborný vidí recitál Karla Gotta jako Laternu Magiku, kde bude Karel rozmlouvat s osobnostmi, které jsou na plátnech, zpívat a k tomu budou na projekcích obrázky z posledního turné, např. z O2 Areny. S tím vším vystačím tak na 15 minut programu, i v představě, že najdu v archívech ČT dostatek obrázků např. s Jirkou Štaidlech, nechám ho mluvit a pro Karla napíšu texty, tak aby to vypadalo jako jejich rozhovor. Stejně tak 10 let Divadla Kalich se mi nevede. Převést divadelní poetiku na televizní obrazovku, aniž by se člověk dopustil zločinu vůči estetice a poetice toho kterého divadla  není žádná sranda. Natož prdel. Jde mi to ztuha a nemůžu se tím prokousat. Navíc musim odjet do Plzně stříhat to DVD Dalibora Jandy. Michal Sokol mi vysvětluje co jsou to kreditní jízdenky a já si jich jedu pár koupit na autobusové nádraží Florenc. Zítra ráno odjezd v 6:00. Pak v  nákupním centru Palladium sraz se Zbygnievem Czendlikem nad jeho projektem knihy "Celebrity (ne)zpovídám". Zibi má jasno a já vidím tuhle práci spíš pro Táňu, která se umí ptát a navíc umí psát, u sebe jsem vždy na pochybách co zplodím. J Probíráme detaily. Telefonáty s Kubou Bílým o Kongresu Generali.

13.1.

Vstávám v půl páté. Je šílená zima. Cesta na metro mi připadá nekonečná a čekání na autobus taktéž. Komické je, že v mrazu nefungují automaty na kafe a autobus jede skoro hodinu na Zličín, odkud pak třičtvrtě hodiny do Plzně. Michal mě čeká na zastávce a jedeme do studia. Koukám na hrubý material. Kluci zapracovali spousty mých oprav už podle mailu, ale je tam toho ještě požehnaně. Nejdřív opravíme všechny průvodní texty Dalibora. Vzpomínám na Jirku Adamce jak tvořil ve střižně zcela nové věty a přehazoval slova, občas i významy, když to moderátor popletl. Naštěstí tu můžu spát, nad kancelářemi je rozkládací postel, stolek, lampička a teplo. Je tady wi-fi. Přiznám se, že jsem ukořistil Táně mála notebook, co jí přines Ježíšek. Je to ten typ EEE a říká se mu netbook. Váží kilo a půl a vydrží na baterky skoro pět hodin. Samozřejmě jsem si doma zapomněl adaptér a myš. Michal mi naštěstí sehnal náhradní zdroj od zvukaře Kuby Polívky, který má stejný a při práci s nahraným Daliborem Jandou vytváří docela zvuková kouzla. Jen u Jiřiny Jandové jsme celkem bezradní. Zřejmě se neslyšela  v odposleších, takže její duet s tátou rve uši i lidem s nehudebním sluchem. Jde to ven. Daří se ale zvukově i obrázkově zkrotit ovíněného Romana Horkého, který byl na vystřižení. Svou gratulaci i drobný pád na pódiu... málem hodil záda... má u mě Roman schovanou. Jako v trezoru J Ale nasmáli jsme se J Střihač Lukáš Kellner zas trpělivě rovná okno po oknu, aby se srovnal obraz se zvukem na místech, kde to nesedí. Večer jsem sám, jen s netbookem a wifinou u postele a horkým čajem.

14.1.

Ráno vstávám v půl šesté, vyřizuji poštu a snažím se psát. Od půl deváté znovu všichni ve střižně. Snažíme se srovnat alespoň obrázky, ve tři odpoledne přijede Dalibor Janda a chce vidět alespoň hrubý výsledek. Dalibor si pouští zhruba hodinu a půl dlouhý sestřih. Připomínky má spíš ke zvuku, protože chce víc hallu. Domlouváme se na dalším postupu a Dalibor mě veze večer do Prahy. Probíráme celou pop music, jak už to při podobných cestách chodí. J

15.1.

Ráno schůzka s Vaškem Markem, t.č. ředitelem slavného pražského divadla Semafor J a s Jiřím Suchým. Téma jsou tři galakoncerty k 50 Semaforu. Český Národní Symfonický Orchestr pod vedením Libora Peška, semaforské combo, hit za hitem a legrace. Jonáš. Prostě Jonáš a tingl tangl, Jonáš a dr. Matrace a Jonáš, dejme tomu v úterý. To vše se mi honí hlavou.Přejiždím do divadla Kalich za Michalem Kocourkem. Večer ještě schůzka s Markétou Muzikářovou a Františkem Fialou. Produkce nového CD Inflagranti jde pěkně pomalu a ztuha. Vypadá to, že deska se bude křtít spíš koncem března než koncem února, a to když všechno půjde hladce. Snem je samozřejmě DVD. Jak pro Markétu, tak i pro mě, protože bych si ho rád natočil J

16.1.

GoJa. Jirka Adamec, František Janeček. Schůzka týmu nad K.G.70. Přichází dokonce i sám Mistr. Nevím, kde vzal, že by měl v této show zpívat píseň Slunečnice od Inky Zemánkové, ale zdá se, že je přesvědčen, že to po něm chceme, tak to rezolutně odmítá. Nevím, možná. že když jsme rozebírali, co se hrálo, když se Karel narodil, bavili jsme se o tom, že z roku 1939 je např. Šlágr Jen pro ten dnešní den a z roku 1941 je právě Slunečnice.Odpoledne další schůzky v Hybernii. S Jarkem Voborným a Janou Čejkovou nad Miss Aerobik.

17.1.

Vypisuji si z tabulek k programu KG 70 účinkující, které jsme ještě neobvolali a volám jednoho po druhém. Zbytek dne nad přípravami Miss Aerobik a nekonečné úpravy textů pro kongres Generali.

18.1.

Celý den přípravy Miss Aerobik a přepisování textů pro Kongres Generali. Přemýšlím jak

V Miss Aerobik s kamerami, jak se střihem, jak dlouhá budou ty které cesty mezi pódiem a zákulisím, co s jeřábem a očkem, tak aby se nekryli. Bude to zkouška ohněm, to vím. Ale pro Michala Sokola také J Jinak kongres Generali je nekonečný. Dostali jsme videa a k nim jsem měl napsat komentáře. Napsal jsem komentáře. Po dlouhém schvalování se už mělo točit, ale bylo zjišťeno, že to jsou špatná videa, takže mám nová videa a k nim musím napsat komentáře, tak aby je na vedení mohli schválit. A ještě musím do studia na natáčení redabingů pro Kongres Modré Pyramidy.Ti to mají ve znamení Indiana Jonese. Naštěstí to docela odsejpá, takže se můžu zase vrátit k psaní.

19.1.

Od rána na Nově. Téma střiháky k projektu 15 let výročí Tv Nova. Pouštíme si hrubý sestřih třetího dílu. Ještě bude třeba změn a oprav. Odpoledne s Halinou Pawlowskou na vedení pojišťovny Generali. Tentokrát s paneme ředitelem Menclem, který bude Halině moerátorským sparingpartnerem. Vyměňujeme si s Halinou webové adresy, s tím, že bychom si je mohli prolinkovat. Halina má: www.halina.cz.  Večer mě ještě Adam Rerek láká do střižny, ale mám pocit, že Generali mám už pro dnešek tak akorát dost a jedu domů.

20.1.

Celý den psaní. Úmorné, nokonečné, nezáživné, ubíjející. Jak já tu práci miluji J Ale co nenapíšu teď už v Ostravě nejspíš nestihnu.

21.1.

Dopoledne porada nad letošními Zpívánkami. Původně jsem měl psát v téhle várce jednu jedinou: Ten chlumecký zámek, ale zdá se že dojde i na další. Zatím si odnáším chodskou koledu Hájo, hájedlo. Nápad mám, stejně jako v Chlumeckém zámku tam propašuju kolotoč. Tenhle ale bude malinký a nad postýlkou J, zatímco v Chlumeckém zámku bude na pouti. Adamovi Rezkovi se zřejmě zalíbilo, jak jsem odehrál kováře, takže mě nenápadně sune k roli světského kolotočáře na venkovské pouti. Děti budou mít radost. Všechno zabalit a cesta na nádraří a Pendolinem do Ostravy. Na nádraží čeká Vláďa Mati a než dojedeme do hotelu, tak mě zasype hromadou informací. Hotel je luxusní Park Inn, k večeři je grilovaný losos a mám pocit, že jsem na dietě, z čehož mě Táňa hravě vyvede hned po telefonu. Na pokoji mě zdraví televize nápisem Velcome Mr. Radan Dolejs J a celý interior je High Tech. Včetně prosklené koupelny. Dokážu si hravě představit, jak ukl

ouznu, zpřerážím si obě nohy, rozbiju si hlavu a bude po mé kariéře televizního režiséra.Našlapuji tedy velmi opatrně. Na hotelu je placený internet, 180 Kč na hodinu nebo 290 Kč karta na 24 hodin. Volím druhou možnost a řeším jak mi dvě karty překryjí nutné období na 4 dny. Jde to J Jen si budu muset na práci přivstat. Ještě se zdravím s finalistkami Miss Aerobik a mizím spát. Další dny toho nejspíš moc nenaspím.

22.1.

Od rána schůzky k Miss A erobik.S Vláďou Matim, Vlastíkem Přečkem, Janou Čejkovou, pak tiskovka k Miss Aerobik s Pavlem Poulíčkem, na jmenovce mám opravdu zřetelně napsáno režisér J a snažím se fundovaně hovořit o posunu celé show do sportovního ranku. Ostatně je to jediná možnost,  jak show ustát i s pětinovým rozpočtem oproti loňsku.  S Pavlem pak ještě probíráme scénář, s jednotlivými finalistkami jejich volné disciplíny, rozhovory se sportovními legendami a jako vždy, klasicky zpřesňujeme informace týkající se obvodu hrudníku, pasu i boků. V jednu chvíli jsem už už měl chuť, že si je všechny osobně přeměřím, tak jsem se podíval na Janu Čejkovou a ta se rozesmála. Přesně poznala na co myslím. Moc se mi nelíbí muziky fanfár k vyhlášení, tak nabízím svého osvědčeného Johna Williamse a fanfáry z Rockyho. Všechno prochází. Jsem na zkouškách všech společných choreografií. Večer nabízí Vlastík Přeček finalistkám Miss Aerobik výlet spojený s exkurzí nedaleké Stodolní, ale holky mají všeho až po krk a jdou spořádaně spát. Vlastík je rád, že našel oběť alespoň ve mě, tak prokecáme spolu skoro tři hodiny. Pak se k nám přidá i Karel Vágner, který je čirou náhodou ten večer taky v Ostravě. Probíráme možné podzimní turné Patroly k 20 letému výročí Ručiček a 130 narozeninám Karla Hašlera. Po divadlech, jako za starých dobrých časů. Bylo by to hezké, kdyby to vyšlo, ale přiznám se, jsem nohama pevně na zemì. Ale člověk trochu snít musí, aby to nebylo na světě tak fádní a šedivý. Večer ještě píšu material pro Michala Kocourka a divadlo Kalich.

23.1.

Ráno brzo odjezd do nové auly VŠB - TU, štáb v čele s Michalem Sokolem už tu je, všichni motají kabely a vybalují. Michal má takový kalnější pohled a po skráních mu stéká pot. Postupně se dovídám, že si na cestu z Plzně do Ostravy koupily do auta pár lahví vína a asi nezůstalo jen u nich. Bohatýrská noc, kdy nastěhovali nábytek z pokoje do výtahu a jezdili s ním po hotelu nebo zrušili vystoupení hotelového barového dua a převzali hudební iniciativu zcela do svých rukou. Jsem rád, že spím odděleně... tohle bych už asi ve zdraví nepřežil. Myslím vzhledem k věku. Konečně se rozběhnou zkoušky. Jdou na mne mrákoty, protože pořád něco nefunguje a pochytat minutové sólové výstupy dívek je opravdu těžší, než by se na první pohled mohlo zdát. Nakonec si nechám instalovat monitor do třetí řady, abych moh řídit zkoušky na pódiu a vidět to, co se děje v obraze. Přijíždejí sportovní legendy, takže budeme zkoušet společná vystoupení...Petr Uličný, Petr Bříza, Pavel Srníček, Petr Huťka, Martin Dráb, Jan Filip, Leopold Sulovský, Filip Jícha, Áda Pospíšil, Václav Daněk. Dokonce už si pamatuju i jednotlivé finalistky. Dokonce s pořadím. Zavřu oči a naskočí mi konkrétní obličej. Chápu Marka Ebena, když vyprávěl, že si pamatuje míry finalistek Miss ČR i po deseti letech. Jednička: Michaela Marešová, Dvojka: Veronika Bartošová, Trojka: Michaela Benková, Čtyřka: Kateřina Melišová, Pětka: Julie Wohaková, Šestka: Táňa Bednářová, Sedmička: Kristýna Billová, Osmička: Klára Novotná, Devítka: Lucie Životská, Desítka: Alena Pšejová. První jetí společných disciplín je nekonečné a neokoukaní. Probírám se všemi, pak s každým jednotlivě, co zkrátit, co vyhodit, kde se vrátit k tomu,  co je ve scénáři. Zkoušíme znovu a znovu. Postupně se to lepší. Od sedmi točíme generálku s publikem, s tím, že hudebním hostem je Petr Bende, který s sebou přivezl celou kapelu. S Pavlem Poulíčkem moderuje Kamila Havelková ze stanice Nova Sport, má na starosti vstupy ze zákulisí. Cesta z podia do zákulisí je dlouhá skoro třicet metrů, takže řešíme jak tyhle palmy pro podium zahladit, pro televizního diváka pomůže střih. Končíme skoro v půl desáté. Vlastík objednal jeden z barů ve Stodolní jako večírek se sportovními legendami. Zmožené finalistky jdou spát, já jdu alespoň na chvilku. Probíráme s Petrem Břízou možnost udělat nějaký fingovaný casting na film, že by to byla jedna z možností jak obohatit telefonní seznam, ale jak už to bývá, zůstane jen u řečí. Mizím do hotelu a usínám se scénářem Miss Aerobik do kterého si kreslím obrázky na zítřek. Nebo vlastně už na dnešek ?

24.1.

Ráno pracovní snídaně. Povídáme s manažerem Petra Bendeho Lubošem Dennerem a s Petrem Bendem, pak zas odjezd do haly a rovnou zkoušky. Mám dlouhý seznam toho, co včera nefungovalo, a co by dneska rohodně fungovat mělo. Poté, co vše s Michalem Sokolem probereme, předtáčíme písničky s Petrem Bendem a kapelou, s Evou Farnou a Jánkem Lehotským. Zkouším take finále dětské Miss Aerobik a čekám nekonečně dlouho na to, až se shromáždí všichni na zkoušení ceremoniálů. Nikomu se nechce zkoušet a všichni všechno vědí, takže se zakousnu a nepustím je, dokud si to všechno neprojdou. Opatrný jsem i večer. Po dohodě s Pavlem Poulíčkem si natočím potlesky a reakci publika a představení celé poroty. Pak začíná samotné finále. Michal Sokol nevěří, že vstoupím do hry a zastavím celou soutěž. Činím tak během večera několikrát, když finalistky kuňkají, vyhlašovatelé se motají jeden přes druhého a vytvářejí chaos. Hláška dne je prý: Máme hezké hostesky, ale nosí nám blbé šeky", co jsem utrousil při vyhlašování první vicemiss, které přinesly ceny již pro vítězku. Vtipných mist se mi prý povedlo povícero, neb se to rozebíralo ještě na následné afterparty. Seznámil jsem se s ředitelem Nova Sport Markem Kindernayem. Akce se mu líbila, říkám si v duchu, doufám, že to dobře ustříháme, Najednou ze mě padá všechno to napětí, ale vím, že hodiny pravdy přijdou až ve střižně, protože to od kamer nebylo rozhodně na 100%. Ale je čas si odpočinout. Mizím brzy na hotel.Ráno jedu Pendolínem do Prahy, kde mě čeká hromada restů.

25.1.

Ráno mě sympatický taxikář veze na nádraží a Pendolíno mě za tři hodiny odveze až na Hlavní nádraží. A metro až na Prosek.Doma úpravy textů pro Kongres Modré pyramidy a pro Kongres Generali. Příprava na zítřejší schůzky. Ta první je nad filmovou povídkou o Fotbale, kterou jsme měli za úkol napsat s Honzou Rokůskem a Radek by k textu měl říct dramaturgické připomínky. Úplně jsem na to zapomněl.  Usínám se směsicí pocitů a zážitků, které si nějak ani nedovedu srovnat v hlavě.

26.1.

Ráno schůzka s Honzou Nejedlým a Radkem Johnem nad filmovou povídkou "Fotbalová jedenáctka". Radkovi se zdá příběh příliš košatý, hlavnì postavy, že nemají jasné charaktery, ani motivaci a že celé rozehrání je velmi pomalé. Navrhuji jiné řešení úvodní zápletky. Postupně procházíme celý děj. Honza chce do týdne boďák a pak celou povídku přepsat. Klidu si tedy moc neužijeme. Naštěstí v tom Honza Rokůsek lítá se mnou, takže na to nejsem sám. Přejíždím do sídla TTV na zkoušku scének pro kongres Generali s Bobem Kleplem a Milanem Šteindlerem. Kluci jsou velmi uctiví k textům a jsou připraveni. Domlouváme se, že pojedeme spolu autem ve čtvrtek do Brna a obě scénky si cestou ještě „prosvištíme". Další schůzka je s Halinou Pawlovskou a panem ředitelem Menclem na vedení Generali. Probíráme moderátorské vstupy, již úhledně připravené na pevných kartónových kartičkách, co obraz to kartička. Schůzka je nekonečná a v Hybernii mám od 18:00 naplánované další tři schůzky. Na semaforu skáču do taxíku a prosím taxikáře, aby to vzal hopem. V zácpě z Pavláku do Hybernie za sedm minut. První schůzku mám s Tomášem Diamantem a Vítkem Pokorným nad tzv. Letními střiháky pro Novu. Jsme domluveni za 20 minut, pak s producentem Markem Zábojem, Emmou Krahulíkovou a ředitelem divadla Semafor. Téma samozřejmě padesátiny této legendární scény. I tady nám stačí půl hodina a jsme domluveni. Poslední partička je tým Desky roku: Lešek Wronka, Michaela Kocourová a Adam Rezek, který dorazil ze schůzky z Generali o něco později, neb neměl tu kliku na taxíka, tak jako já. Jedu domů, balím si věci a čekám na Michala Sokola, který mě vezme do Plzně. Stavujeme se pro jeho ženu a její kamarádku na letišti. Holky byly v Londýně nakupovat, aby Michal mohl tři dny nerušeně se mnou točit Miss Aerobik. Ukládám se na již dobře známé místo a ani nezapínám Tánin net book, který jsem si zase přivlastnil J

27.1.

Od časného rána Miss Aerobik střižna. Realita předčila očekávání. Je to mnohem horší, než jsem si myslel. Ustříhat z tohoto tvaru vysílatelných 90 minut bude úkol téměř Sisyfovský. Naskakuje mi ale Jiří Voskovec a Relativně vzato. A ta cesta dolů z toho kopce, kde potká nymfu, co má jedno oko modrý a druhý zelený J Tak se do toho dáme. Okno po okně, atomizujeme celý pořad, tak abychom ho mohli složit ve tvár, který má 88 a půl minuty. Odpoledne přijede ještě Jana Čejková, kontroluje celý pořad, závěrečné titulky, poděkování sponzorům. Myslela, že s ní  pojedu do Prahy, ale vypadá to na celou noc strávenou ve střižně. Odpadávám kolem půl druhé ráno.

28.1.

Vstávám v pět. Michal Sokol ještě coloruje a vychytává další a další drobnosti. Vypadá to, že přepis na digitální betu budeme muset odsunout a já jedu do Prahy autobusem, aby stihnul schůzku se Zbyňkem Honysem na ředtelství Českých drah. Dozvídám se, co jsem čekal, je krize, náklady na sponzoring je třeba snížit na nulu, takže i pro letošní rok mám s Patrolou smůlu. Nedá se nic dělat. Slíbil jsem Soně Solařové, že budu na příjmu, kdyby bylo třeba ještě zajet do Průhonic na Kongres Modré Pyramidy, ale vše probíhá v pohodě. Mám šanci se trochu vyspat.

29.1.

Odjezd do Brna spolu s Milanem Šteindlerem a Bobem Kleplem na kongres Generali. Kluci bydlí v hotelu Holiday inn, já ve Voroněži 2. Na pokoji je internet a něco tam hrozně smrdí. Ve skřínce stolu najdu igelitku s plesnivým salámem a chlebem, odnáším to ven do popelnice. Pokoj se nedá vyvětrat. Ale jsem tady na práci, ne na parádu. Zkoušíme až do večera scénky, pak s panem ředitelem Menclem a Halinou Pawlovskou všechny projekce, soutěže a spojováky. Taktéž zkoušíme efektní příjezd pana ředitele bondovskými Aston Martinem. Hezký angličák. Dloho pak hledáme s režisérem Adamem Rezkem klidné místo, kde bychom si mohli alespoň na chvilku sednout a probrat kompletní přípravu na zítřek.

30.1.

Ráno brzo odjezd na Výstaviště. Příjezd hostů je plánován od 8:00, akreditace v 10:30, start programu v 11:00. Program je složený ze tří programových bloků, které mají mezi 90 až 105 minutami, mezi nimi je oběd a coffee break a pak od 20:00 galavečer. Objemem je to práce jak na Silvestrovském Václaváku, jen oceněných jsou stovky, účastníků kongresu skoro devět set., projekci desítky a občerstvení by stačilo uživit celou vesnici tak na týden. Večer se ještě přidají Chinaski, Abba Revival (nějaká brněnská) a DJ. Volné chvilky prokecám s klukama z Chinasek, nebo ještě projíždíme moderace.Ve tři odpoledne mám pocit, že to nìkdy neskončí a že tady budeme ještě za rok. Ale naštěstí jsme s Milanem Štaindlerem, Bobem Kleplem i naším milým řidičem toho názoru, že je třeba rychle vymizet, což také činíme a svištíme do Prahy ještě během vystoupení Chinasek.

31.1.

Zdánlivý den na zotavení spočívá v tom, že usilovně cvičím na kytáru, na kterou jsem pěkných pár dnů ani nesáh. Večer hrajeme s Patrolou na plese Českých lesů v Hradci Králové. S Táňou probírám po telefonu úžasné  ceny do tomboly, samé srnky, jeleni, bažanti... pak jdeme s Robertem Papouškem za známým zvukem... na velkém sale zkoušejí Chinaski. Zdravíme se, neb jsme se opravdu dlouho neviděli J Vystoupení je v pohodě. Cesta domů take. Ale to už je únor.

1.2.

Čas na vyspání a dodělání restů v projektu KG 70.  Když jsme u toho Karla Gotta. Honza Rokůsek mne upozornil na úžasný rozhovor s Karlem, někdy z roku 2001. Tak můj Milý Deníčku. Tady je a pěkně na pokračování:

Karel Gott Rozhovor z roku 2001: část první

Zlatý slavík přemítá o krizi moderní společnosti a předpovídá brzký příchod nové totality. Odhaluje, že státům nevládnou politici, ale někdo úplně jiný.

Když už se Karel Gott rozhodne vyjádřit veřejně jiným způsobem než písní, stojí to rozhodně za to. Hovořit s ním o historii 20. století, globalizaci nebo třeba o Václavu Havlovi je silný zážitek. Matador české pop-music na chvíli odloží svůj charakteristický úsměv a vypráví například o tom, že všichni jsme jen pouhými figurkami, kterými manipulují tajemné skupiny mocných finančníků a okultistů. Muž, jenž za své poslání považuje "přivádět publikum do meditativní polohy, v níž se přenese do fiktivního světa příjemných pocitů", varuje, že se řítíme vstříc nové orwellovské totalitě.

* Nelákalo vás někdy opustit dráhu zpěváka a přejít do politiky?

O pravdu nelákalo. Neumím si představit, že bych mohl nalézt většího uplatnění, naplnění a radosti v jiné profesi, než v té, které se posledních čtyřicet let věnuji. Navíc pro politickou kariéru je potřeba úplně jiný druh talentu. V případě neúspěchu by návrat do showbyznysu s tím, že jsem si to rozmyslel a budu zase zpívat, byl směšný.

* Čeho se podle vás nedostává dnešním politikům?

Některým se nedostává talentu a mnohým voličů, a zejména takových, jaké by si představovali. Ideální volič je člověk důvěřující a zcela ovladatelný. Většina voličů je však neukázněných a zlobivých a ti nikdy nebudou souhlasit s tím, že předají politikům bezmeznou důvěru, hraničící až s vazalskou oddaností, a na celé čtyři roky oslepnou a ohluchnou a budou dělat jen zdvořilé "kyvy".

* Chodíte k volbám?

Jdu, protože volit se má, a naštěstí znám politiky, kteří jsou konkrétní a ne tajnosnubní a dokáží mě přesvědčit, aniž bych na to potřeboval čtyři roky.

* Dokáží se voliči poučit ze svých omylů?

Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporo valy toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace.

* Mohl byste to nějak upřesnit?

Jde o osoby, které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo.

* Není to poněkud vykonstruované? To by znamenalo, že jedinec, dokonce ani skupina nemá šanci cokoliv ovlivnit...

Dal bych několik příkladů z historie. Pět synů jednoho slavného frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu - jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v napoleonských válkách. Posílali si zprávy o situaci na bitevním poli po poštovních holubech, protože ti byli rychlejší než kurýři. A tak jen vyvolení byli správně informovaní, že u Waterloo byl Napoleon definitivně poražen. Jen oni mohli dělat výhodné finanční operace a ostatní utřeli nos. Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními finančními a průmyslovými kruhy. Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli vycvičeni na území Standard Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvaceti milionů dolarů ve zlatě. Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly z Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský mír a oni mohli opustit východní frontu, kde měli zbytečné ztráty. Lenin byl vynikající spoluhráč a německý agent, Trockij zase špatný herec z Brooklynu, ale výborný řečník. Tihle hoši uměli všechno velmi dobře vyložit lidem a v jakékoliv době. Ovšem když se bolševismus nebo jiné "revoluce" rozmontují, najednou spatříte lidi, kteří vypadají stejně jako Trockij a zjistíte, že jste zase za blbce.

* Zažil jste vy sám někdy nečekané překvapení takového druhu?

Když jsem poprvé odjel na Západ, zmínil jsem se o našich poměrech a byl jsem kritizován, že to špatně vidím. Všichni byli levicoví, měli Che Guevaru a mleli, že je třeba myslet na většinu. Těšil jsem se do svobodného světa, že se konečně nadechnu, a místo toho jsem koukal jako blázen, kde to jsem. Chápal jsem tyto postoje v Americe v souvislosti s válkou ve Vietnamu, vždyť tam posílali umírat své kluky. Logicky proti každé akci, která se vede, vzniká protireakce. Nemohl jsem ale s nimi diskutovat, byli strašně radikální, nesmiřitelní až zlí, ale poučil jsem se z toho.

* V jakém smyslu byli radikální a zlí?

O ni neměli tu zkušenost a tím, že já měl příležitost poznat oba systémy, mohl jsem si věci dávat do souvislostí. Nabyl jsem přesvědčení, že komunistický systém ve východní Evropě vlastně Západu vyhovuje. A my jsme byli takové pokusné terárium. Zamezilo se velké imigraci z Východu, který si sám a ochotně tu zeď postavil.

2.2.

Tempo zdá se ne a ne polevit. Ráno schůzka u Jiřího Suchého, nejprve jen ve třech s Vaškem Markem a Jiřím Suchým nad programem, hodinu poté přichází pětičlenný tým Prestige managementu a probíráme technické a ekonomické záležitosti projektu. S Vaškem jdem pak pěšky z Ořechovky na Dejvickou a probíráme svůj muzikantský osud. Myslím, že jsme oba rádi, že na takovémto projektu můžeme spolupracovat.Odpoledne schůzka s Radkem Johnem a Honzou Nejedlým na fotbalovou filmovou povídkou. Oběma se moje návrhy líbí, což ale znamená, že to celé musíme s Honzou Rokůskem přepsat. Další a další noci. Ale jsem smířený. Asi to patří k té profesi, kterou jsme si všichni svobodně vybrali. Ale je tady opět Karel Gott:

Karel Gott Rozhovor z roku 2001: část druhá

* Je podle vás velmocensky rozdělen i současný svět?

Bipolarita Západ-Východ už skončila, druhá strana byla totiž rozebraná. Vznikla stejně jako výsledek uspořádání světa po druhé světové válce, za to my nemůžeme, byli jsme diplomatickými manipulacemi odsouzeni stát se sovětským satelitem. Západ s Východem si ale nikdy neublíží, to už mně bylo jasné dávno. Tady bezvadně fungoval efekt rovnováhy a vzájemného zastrašování, to byla perfektní vojenská strategie - obě strany si vzájemně hlásily a kontrolovaly i schvalovaly každý vojenský krok, jako ten u nás v roce 1968. Studená válka tedy skončila, ale narůstá ekonomická nerovnováha mezi křesťanským a islámským světem.

* Řekl jste, že na vývoj společnosti mají zásadní vliv jakési svaté řády, lóže a mysticko - okultní organizace. Co si myslíte o vlivu křesťanských církví a dalších světových náboženství?

Církve, i když se naoko zdají oslabené, a jsou jakoby cítit naftalínem, mají stále obrovský mocenský a politický potenciál. Být viděn je možná důležitější než vidět. Proto mnohé dalajlámovy cesty od střechy světa až po díry světa, proto ty nekonečné světové mise papežovy, při kterých obdivuhodně, svou a snad i boží vůlí překonává slabost danou věkem.

* Čím se Jan Pavel II. liší od svých předchůdců?

Jeho zásluhy jsou nezměrné. Rozbití různých církevních tabu, omluva pravoslavné církvi, v Izraeli za holocaust, za Jana Husa, čarodějnické procesy, za Bartolomějskou noc... Omluva bylo donedávna slovo, které římskokatolickému slovníku téměř chybělo.

* Udrží si katolická církev svůj vliv i v novém století?

Jedenadvacáté století má prý být proti minulému duchovnější a zde církve nemohou chybět a vliv mít budou. Tato církev je bohatší než všechny politické strany dohromady, ovládá vladařské finesy cvičené po staletí a území, na kterém má vliv, je obrovské. Dnešní lidé, zahlcení stále přibývající technikou, pro žívají stresy a neurózy a budou hledat otázky na své odpovědi. Kde jinde než u Boha. Ať už si ho přivlastňuje kdokoliv a ať vypadá jakkoliv. Kromě známých vír se lidé vrací ke starým náboženstvím a vznikají nové kulty i sekty. Nejpřirozenější je hledat Boha v sobě, ale to jsem neřekl já, ale Ramtha. Chcete-li vědět, jak vypadá Bůh, jděte a podívejte se do zrcadla a budete mu hledět rovnou do tváře. Právě v tomto techno údobí jsou církve připraveny rozevřít svou léčebnou náruč komukoliv, a hlavně třetímu světu, který zatím sice vypadá, že ví, že nic neví, ale to nebude trvat dlouho.

* Nejčastější slovo, které padá při diskuzích o stavu a vývoji dnešního světa, je globalizace. Co si o tomto jevu myslíte vy?

Tady asi nebudu poslem dobrých zpráv - jak mě přátelé kdysi charakterizovali. Obávám se, že celosvětové dění směřuje k totální globalizaci, která vyústí v jednu totalitní světovládu. Časem všechny malé banky padnou - už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna, která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí mikročipů a laserových neviditelných kódů - nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím bude možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat. Už si na to zvykáme, vnímáme to jako samozřejmost - ta identifikační čísla jsou kreditní karty. Zatím je to velmi příjemné a i další vývoj v tomto směru nám bude připadat praktický, výhodný a hlavně pohodlný, ale časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i manipulace s myšlením.

* To zní poněkud jako orwellovská utopie...

Ani ne. Bojím se toho, že se nakonec naplní všechny orwellovské vize, které při svém vzniku vypadaly tak neskutečné. Napadlo mě, že možná přijde doba, třeba se jí ještě dožiji, kdy budeme nostalgicky vzpomínat na minulé totality. V každém případě, když už se tehdy nedalo dělat vůbec nic, tak si aspoň lidé mohli pro sebe nechat své myšlenky a názory.

3.2.

Už v osm ráno stepuji promrzlý v Táboritské ulici u hotelu Olšanka, abych namluvil pár vět do filmu o filmu, tedy o romantické komedii z golfu Veni, Vidi, Vici. Je zvláštní, že vždycky, když si myslím, že celý ten film je jen utopie a nikdy se nedotočí, tak vždycky svitne naděje. A taky vždycky rychle pohasne. Uvidíme jak to bude tentokrát. Čas do odpoledních schůzek plním psaním a vyřizováním korespondence kvůli koncertům Patroly, toho je taky pěkná hromádka. Odpoledne s Vlastíkem Přečkem, Vláďou Matim, Michalem Sokolem a Daliborem Jandou koukáme nejdřív na televizní verzi finále Miss Aerobik a pak hned na další verzi DVD Dalibora Jandy. Dalibor má pořád připomínky ke zvuku, hlavně k hallům, a Michal zjišťuje, že si na projekci odvez dva dny starou verzi sestřihu DVD. Na té nové už je vše opravené. Domlouváme další postup a posun vydání ze 14.2. na 24.2.

No,a Karel Gott potřetí:

Karel Gott Rozhovor z roku 2001: část třetí

* Vraťme se ještě k české politice. Co soudíte o Václavu Havlovi? V čem například vidíte důvod jeho stále vysoké popularity v zahraničí?

Václav Havel jako každá mimořádná a vyčnívající osobnost je rozporuplný, ale vždycky svůj. Dost často se zdá, že s milou poťouchlostí rozpoutává neviditelné akce, které jako by pocházely z jeho absurdních her. Někteří jeho političtí kolegové z jiných břehů se překvapivě často nechávají ukolébat jeho úsměvným výrazem jednoduchého muže, ale on v pravý čas popíše tabuli politické scény zbrusu novou a nečekanou diferenciální rovnicí, která sebejisté odpůrce dostane do kolen. Předvedl to v poslední době několikrát. Když se zeptáte v zámoří, co vědí o naší zemi, není toho většinou mnoho. Znají však jména Havel, Jágr, Hašek, Lendl, někdy Masaryk. Mimochodem myslím, že Havel se mu v některých rysech chce podobat. Kolem Havla byl vytvořen mesianistický mýtus, ale když se v Americe zeptám jeho obdivovatelů, co od něj četli, většina odpoví, že vlastně nic, ale že slyšeli, že to je odvážný, emocionální a inteligentní člověk. Přitom Havel pro svou až kultovní popularitu moc v zahraničí nedělá. Ale jeho čestné doktoráty, finanční dary od nadací nenápadně zakořeňují ve světovém povědomí jeho pověst. Nenápadně vypadající, ale výsledky jsou tady.

* Před několika lety jste v rozhovoru pro rakouský týdeník prohlásil, že Havel to měl za minulého režimu lehčí než vy. Jak jste to myslel?

Rád bych v tom udělal jasno. Co jsem tehdy onomu rakouskému novináři řekl? Zeptal se mě, proč jsem nevyužil své pozice populárního zpěváka a nebojoval proti systému. Odpověděl jsem, že je něco jiného, když člověk doma píše a výsledek své práce předá do zahraničí, a to, když někdo ke své práci potřebuje koncertní pódium. Pokud bude mít zákaz na něj vstoupit, tak končí jeho pozice, popularita, a tím i vliv jeho názorů. Z toho dotyčný novinář usoudil, že to měl Václav Havel lehčí. Šlo o exemplární případ překroucení mé odpovědi. Ne ale náhodou, protože v té době se v některých médiích velmi cíleně útočilo na mou osobu. V té době jedno sugerování do vědomí lidí vystřídalo druhé - určovalo se koho odmítat, kritizovat, a kdo je nedotknutelný. Mnozí si pak dávali pozor, aby si se mnou nezadali, a vyčkávali. Naštěstí pro mě rozhodlo publikum, kterému nikdo nemohl zabránit přijít na koncert nebo poslat svůj hlas do ankety. Mezi mými nepřáteli se objevili staronoví známí. Připadali mně, jako by byli vyklonovaní, podobali se sobě jako vejce vejci. Dřív ale neměli dost odvahy a všimněte si, že v nové době neútočili na ty, kteří minulý režim vytvářeli. To aby nenarazili na ty nedotknutelné

* Domníváte se tedy, že je u nás ohrožena svoboda slova?

Svoboda slova ohrožena není, ale věta už může být někomu nepohodlná. Slovo jako takové ještě nedává smysl, ale věta to už je myšlenka, a to je něco jiného.

* Vy můžete porovnávat českou a německou společnost. Jezdíte tam už desítky let...

Pro mě je to druhý domov, tři a třicet let tam natáčím desky a mám za sebou pětadvacet turné a nespočet vystoupení. Díky tomu tam mám vynikající kolegy, mnoho přátel a neuvěřitelně věrné publikum všech generací. Partneři v mé profesi jsou spolehliví a přesní, ostatně Němci, jak známo, jsou skvělí organizátoři. A tak mi nedá, abych se nad tímto národem nezamyslel.

* K čemu jste při svém zamyšlení došel?

Mnohokrát jsem přemýšlel nad tím, jak u tak kulturního národa mohlo dojít ke tragédii Třetí říše a následnému rozpoutání druhé světové války, za které Němci platí dodnes. Mladší generace se občas ptají, proč mají nést tíhu této viny. Je třeba si uvědomit, že historické hodnocení se nám po válce dostává jen od vítězů. A tím víc mě to nutí hledat si jiný úhel pohledu. A shledávám, že do této hry bylo zataženo viníků více.

* Koho teď máte na mysli?

Hned prvním tahem vítězů po první světové válce byla Versaillská smlouva, kdy bylo Německo donuceno platit obrovské reparace vítězům - konkrétně 123 miliard zlatých marek a 26 procent z hodnoty německého vývozu ročně. Tím pádem se Německo dostalo do chronické inflace a krize.

* To jsou ale dost známá historická fakta...

Jistě, ale další kontexty tak známé nejsou. Krize a inflace samozřejmě vedly k pozdržování německých plateb. A tak byla světovými bankéři založena ve Švýcarsku mezinárodní banka pro platební vyrovnávání. A jejím prostřednictvím se mohly pohledávky jedné země převádět z konta druhé země. Tento plán, zvaný Dawes, tento systém půjček pro Německo, přinášel vysoké zisky. Dnes už jsou přístupné dokumenty o tom, že americké banky a průmysl se podílely na vzestupu Hitlera. Guvernér Reichs Bank a zároveň ministr financí Schacht byl geniální ekonomický stratég, který zjistil, že z pozice slabého Německa neuspěje, a že tudíž musí vybudovat zbrojní průmysl z úvěrových obchodů. Po projednání partnerství s Britskou národní bankou sloučil ekonomický establishment. Ze všech dluhů se nakonec Německo ocitlo v krizi a toho využila NSDAP. S tím už Schacht neměl nic společného. U norimberského procesu byl jedním ze tří osvobozených, protože takového člověka - jako řadu jiných - Spojenci potřebovali.

* Když už jsme u historie našich západních sousedů - Co si myslíte o poválečném odsunu Němců z Československa?

O tom bylo rozhodnuto jinde, ale stínem na našich vztazích zůstává to, jakým způsobem byl prováděn. Vina na rozbitých vztazích však nikdy není jednostranná. Odsun německé šedé zóny z pohraničí neprobíhal o nic jemněji než vyhnání Čechů před válkou. Když už se zdá, že je většina lidí na obou stranách schopna odpustit, včas se objeví nějaký vytloukač politického kapitálu.

4.2.

Ráno odesílám tabulky se všemi obvolanými umělci k projektu KG 70. Jsou to tři velké archy rozdělené do kategorií : Zpěvačky, Zpěváci, Skupiny. Zvlášť mám ještě speciální hosty, tzv. gratulanty. Filip Janeček vše kontroluje, teď už by to chtělo jen jasnou koncepci a vizi programu. To je teď na mě a mě je z toho šíleně špatně. Dopoledne jedu vyzvednout Honzíkovi učebnici češtiny na Václavák a pak pokračuji do České televize, kde máme s Ivanem Hubačem další schůzku nad výrobou letošních Zpívánek. Odnáším si z porady další úkol: Urychleně napsat scénář k písni Sedlák jede do mlejna.. Pak se přesouvám do Pizzerie Grosseto na Míráku, kde se Soňou Solařovou domlouvám svou autorskou a režisérskou účast na velkém podzimním kongresu Modré Pyramidy a pak jedu za Vláďou Matim do paláce Flora, abychom probrali možné podzimní turné Patroly po divadlech v ČR s jedním výletem na Slovensko. Jak říkám, jsem nohama na zemi, ale snít se musí. No a Karel Gott počtvrté:

Karel Gott Rozhovor z roku 2001: část čtvrtá

* Věříte v odpuštění a ničím nezatížené vztahy mezi Čechy a Němci?

K odpuštění musí dojít a snad to udělá další generace. V minulosti to tak bylo, vždyť v Praze se odnepaměti střetávaly tři kultury - česká, německá a židovská. Většinu času spolu dobře vycházely, prolínaly se, a dokonce si pár desítek let i velmi dobře žily. Prolínání jednotlivých kultur má v určitém kontextu i komický přídech, když se například hovoří o uměleckých pokladech našich vlastenců, tak si vychutnávám takové lahůdky, že libreta našich národních oper - Braniboři v Čechách a Dalibor - napsal přítel Bedřicha Smetany Josef Wenzig německy a teprve po složení hudby byla přeložena do češtiny. Smetana v psané češtině nebyl zrovna doma. Nejinak tomu bylo v českých vlasteneckých salonech, později v kavárně Arco, kde sedávali svorně čeští a němečtí židovští literáti, bratři Čapkové, Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel, čeština tu bez jakéhokoliv nepřátelství střídala němčinu. Bohužel pod soužitím národnostních skupin, i když bylo dobré a trvalo tak dlouho, latentně dřímaly mocenské spory, takže se stalo, co se stalo.

* Jak si vlastně vysvětlujete svoji velkou popularitu v Německu?

Byl jsem asi ve správný čas na správném místě a se správnou písní. První album jsem v Německu vydal v roce 1968 a hned jsem za něj obdržel zlatou desku za 300 000 prodaných nosičů. A to celé se pak sedmdesátkrát opakovalo. Čas byl ovšem jiný, písně jiné, jen místo zůstalo. Jeden německý novinář se kdysi nad mou popularitou zamýšlel. Je to jednoduché a přesné. Přijel jsem z komunistického světa - bez ohledu na to, že jsme byli sousedé, stál mezi námi ostnatý drát a zeď. Moc jsme se nesetkávali. Najednou k nim do doby studentských revolt, mezi hořící auta a rozbité výklady, přijel mladík z obávaného komunistického světa, který vypadal úplně jinak než jejich tvrdě protestující mládež. Nebyli to zrovna čistě vymydlení chlapci, zatímco já přišel elegantně oblečený, slušně vypadající s písněmi o lásce a krásném světě.

* S jakým nejvýznamnějším Němcem jste se jako hvězda tamní pop-music setkal?

Počínaje rokem 1968 jsem se setkal se všemi spolkovými kancléři, několika prezidenty a téměř se všemi významnými umělci. Nedávno jsem obdržel Eurocenu ve Vídni a mezi oceněnými umělci byla taková jména jako herec Mario Adorf a největší žijící malíř vídeňské surrealistické školy Ernst Fuchs.

* Zmínil jste se, že jste jen v Německu získal sedmdesátkrát zlatou desku. Zpíváte už několik desítek let, letos vám bude dvaašedesát. Máte představu o životním stylu mladých lidí? Jak třeba jako zpěvák vnímáte oblibu dnes tak rozšířených techno párty?

Bylo by smutné, kdyby dnešní generace mladých nebyla jiná než my. Naši rodiče si také mysleli, že jsme se s rokenrolem zbláznili. Mně spíš vadí, že hudba na techno párty nehraje hlavní roli. Interpreti té hudby zůstávají anonymní. Dřív existovaly kulty skvělých zpěváků a kapel, dnes se víc předvádějí dýdžejové. A to je celé nějak naruby. Vzpomínám si, jak kultovní anglický diskžokej John Peel řekl - Já přece nikdy nesmím mít pocit, že jsem slavnější než mé desky.

* V čem je největší rozdíl mezi vaší generací a generací dnešních dvacetiletých?

Jsou určitě sebevědomější, než jsme byli my. A to je dobře. My byli vychováváni k pokoře, nezdravé skromnosti a k tomu, abychom nevyčnívali. Všichni si byli rovni a nebylo radno si vyskakovat.

* Je to také generace, která samozřejmě zachází s technickými vymoženostmi, o kterých se lidem před dvaceti lety ani nesnilo. A co vy - jaký je váš vztah k počítačům, k internetu?

Zprvu byl můj vztah dost rezervovaný. Koneckonců mám možnost pozorovat práci s počítači v nahrávacích studiích a všechny zázraky moderní zvukové techniky používám doma. Stále ještě mě například fascinuje digitální zvukový záznam. Děkuji době, v které nám technika umožňuje tak úžasné věci, dnes už vím, že odmítat tyto možnosti je nesmysl, protože člověk může zůstat na štrece a přestat komunikovat.

* Tento rozhovor je trochu jiný než ty desítky, možná stovky jiných, které jste za život poskytl. Nehovořili jsme příliš o vaší kariéře, o zpívání, ale spíš o politice a historii. Mluvme teď ještě chvíli o osobě Karla Gotta. Jak byste sám sebe charakterizoval?

Lidé říkají, že mám docela dobrý charakter. Ale jinak jsem zpěvák - tenor, který rád zpívá romantické písně, protože jsou melodické, vyznávají lásku. Zpívám ale rád i swing, rock a džez, s kterým jsem začínal. Mám rád každou kvalitní muziku, i lidovky. A největší radost pro mě je, když se mi podaří dostat publikum do té správné nálady, až do meditativní polohy, v níž se přenesou do fiktivního světa příjemných pocitů.

5.2.

Mám mít celý den schůzek. Ale trápí men 70 KG, je mi tak zle, že všechno ruším, vidím se jen s Honzou Rokůskem nad Fotbalovou jedenáctkou, pak jsem celý den nad KG 70.

Mimochodem, Můj milý Deníčku, Karel Gott popáté a v tomto rozhovoru naposledy:

Karel Gott Rozhovor z roku 2001: část pátá

* Máte nějaké meze ve zveřejňování soukromí?

Já ano, ale bulvární tisk ne.

* Věříte v přátelství se ženou?

Věřím, ale chtě nechtě se tam vždy vloudí myšlenka na nějaký vztah.

* Co soudíte o feminismu?

Ze všech - ismů je mi sympatický surrealismus, kubismus a impresionismus. Ženy však maluji rád.

* Jiří Bartoška v jednom rozhovoru prohlásil, že má své "lejno na botě". Je něco i ve vašem životě, o čem dnes víte, že jste neměl dělat?

Neměli jsme zvát Jiřího Bartošku na můj koncert v Carnegie Hall, protože kudy chodí, tak to pomlouvá. Všichni, kteří tam od nás byli, to považují za úžasný zážitek. Dvěma Čechům a super kapele se podařilo, aby obecenstvo po tři hodiny řvalo nadšením a vstávalo. Panu Bartoškovi se to nelíbilo. Odešel o pauze, protože si myslel, že už je konec. Jak potom může něco hodnotit. Prý z toho děláme, že jsme dobyli New York, a přitom šlo o akci pro emigranty. Vždyť v Americe všichni odněkud přišli a původní Američané - Indiáni také splynuli, už dávno nosí kravatu.

* Snášíte kritiku?

Pokud budu něco tvořit, musím se s ní naučit žít. Kdo nic nevytvořil, před tím nic neobstojí. Moc dobře vím, že pokud někdo chce špatnou kritiku na Karla Gotta, ví, za kým má jít. Já je ani nebudu jmenovat, nebudu jim přece dělat reklamu.

* Cítíte se jako bohatý člověk?

Bohatství člověka se měří podle toho, jak dokáže nakládat se svým volným časem. Podle tohoto měřítka jsem chudý jako kostelní myš.

* Mají podle vás bohatí lidé nějaké povinnosti ke společnosti?

Podle toho, jak ke svému bohatství přišli.

* Přináší bohatství samotu?

Na svých cestách po světě jsem byl mnohokrát pozván do různých klubů opravdu bohatých lidí. Nepřipadali mi nijak osamělí.

* Máte nějaké neřesti?

Bohužel se příliš rozpovídávám před novináři.

6.2.

Celý den nad projektem KG 70. Obracím doslova naruby všechno, co jsme kdy s Karlenm Gottem točili, ale klíč na tuhle show nemám. Nemůžu ani spát, ani pracovat. Jsem v takovém divném polospánku celou noc.

7.2.

Žádná změna. Zkouším psát jiné věci. Nahrávám si kompletní katalog CD Karla Gotta do notebooku, abych v tom měl alespoň přehled. Nepohnul jsem se ani o píď. Zkouším všechno možné. Nic.

8.2.

Celý den má podobný osud. Zkouším pracovat na bodovém scénáři k 50 Semaforu, to mi jde mnohem líp,  zpracovávám materiály k možnému turné Patroly, to mi jde taky, nakonec se mi daří napsat podrobný materiál k 10 výročí Divadla Kalich pro Michala Kocourka. Ale KG 70 pořád nic. Zkouším procházet desku po desce, píseň po písni. Nic.

9.2.

To, co jsem napsal a měl dneska odeslat, odesílám. Zbytek dne trávím virtuálně s Karlem Gottem. Respektive s jeho semdesátinami. Zase nic.

10.2.

Ráno schůzka s Vaškem Markem a Jiřím Suchým Na Ořechovce. Přemýšlíme o stavbě celého gala večera, I tom jestli uděláme přestávku a kdy a jak a z čeho bude nějaká legrace, aby to nebyl jen koncert, ale starý dobrý Semafor. Čas tam, u pana Suchého, v Lomené 52,  se na jednu stranu moc mile zastavil, ale když tam vstoupíte začne vám nehezky zdrhat a utíkat, že se nestačíte divit a dvě hodiny jsou fuč. Tak je tomu i dnes. Prodlužujeme si ten čas s Vaškem Markem zase procházkou až na Dejvickou. Já přejíždím rovnou di divadla Hybernia na zkoušky Desky roku. Dnes mě čekají zkoušky moderací s Petrem Vondráčkem. Petr je perfektně připraven, takže to jde velmi rychle.

Pak ještě schůzka s Ivanem Rösslerem nad střiháky na novácké léto 2009, take v Hybernii. A rychle domů. Vznáší se nade mnou gilotina odevzdání projektu KG 70 a pořádnej nápad žádnej.

11.2.

Celý den natáčení Desky roku. Zkoušky od devíti od rána, písnička za písničkou, moderace, sponzoři, generálka, pak chvilka s Jarkem Nohavicou, Jožkou Kořenkem a Petrem Šiškou kvůli letošnímu Velehradu, pak na after párty dlouho s Karlem Gottem, Michalem Malátným z Chinasek a taky z Milanem Pešíkem, duchovním otcem Chinasek i Gipsy CZ. Mizím včas, ráno mne čeká těžká porada s tématem KG 70.

12.2.

GoJa. Jirka Adamec, František Janeček, já a po půl dvanácté i Karel Gott. Zatím mi prošel výběr účinkujících do skupin pro jednotlivé bloky, pečlivě zapisuji všechny nápady, střídavě mluvíme všichni tři. Nápady máme podobně. Karel přijde až k téměř hotovému a chce se mnou schůzku separátně. Dobrá, velmi rád J Ale ještě bych potřeboval několik dnů o samotě.

13.2.

Dopoledne odesílám podrobný zápis ze včerejší porady a ještě přemýšlím kudy se pustit dál v projektu KG 70. Odpoledne schůzka kvůli dotáčkám VVV. Že by zase svitla naděje ? Několik hodin strávených s Honzou Nejedlým, Jirkou Chlumským a Pavlem Göblem mi zase dává naději, že se dožiju premiéry svého prvního celovečeráku. Ale jsem nohama na zemi, na jak dlouho mám tu naději ?

14.2.

Celý den u počítače. Sluchátka na uších a dokolečka dokola Karel Gott.

15.2.

Ten samý případ, co včera. Mozek se zarytě brání, aby se snad nedopustil nějakého nápadu.

16.2.

Dopoledne na Ořechovce, schůzka s Vaškem Markem a Jiřím Suchým. Tady práce za poslední týden značně pokročila a tak si dnešní výsledek beru do "dílny", abych dal scénáři televizní formu, vhodnou k prezentaci a případnému odevzdání. Rituál pěší cesty na Dejvickou jsme dnes s Vaškem nedodrželi, protože nás nabral pan Suchý, který zapomněl, že má v divadle zkoušku a to dokonce s Vaškem, s jehož orchestrem chystá novou inscenaci.Odpoledne psaní, pozor, záblesk nápadu, večer pak schůzka s Oskarem Hahnem, jeho milou chotí Evou a dvěma dámami z Přerova nad projektem CD Mosty 2009.

17.2.

Snažím se dát včerejšímu nápadu písemnou podobu. Najednou do sebe všechno zapadá jak ozubená kolečka a jde to samo. Jako by ten tvar existoval od nepaměti, jen já jsem ho neviděl, a až teď ho

objevuji. Odpoledne schůzka s Franiškem Janečkem na GoJe. Už jsem klidnější. Večer pak píšu,  rodí se dlouhý elaborát, který bude základem scénáře celého projektu.

18.2

Schůzky. Ráno v 8:45 s Vítkem Pokorným v Café 01, pak kostýmová zkouška na Zpívánky na Kavčích horách. Je ze mě světskej od kolotočů jak vystřiženej ze žurnálu, pak ještě schůzka s Jardou Špulákem v Retro Music Hall na Míráku. Motám se pořád po těch samejch mstech v tý Praze, to je hrozný. Večer pak psaní. Do noci. Do noci.

19.2.

Mám dva dny na to upsat spoustu restů a sestavit CD Patroly s pracovním názvem Ručičky nebojte se ... 20 let. Činím tak a píšu a píšu a sestavuji a sestavuji J

20.2.

Odpoledne schůzka s Michalem Kocorkem nad projektem k 10. výročí Divadla Kalich. Ladíme program, Moderace, dozvídáme se další možnosti. Jen to zas znamená to celé přepsat J Činím tak ještě navečer.

21.2.

Ráno mne nabírá Tomáš a jedem na Smíchov. Zahajujeme tam 1. Smíchovský masopust, hrajeme na dvou scénách a potkáváme se s Upírem Krejčím, Luďkem Sobotou a panem starostou Jenčíkem.

Nakonec dokonce se já potkávám s hudebním teoretikem Pavlem Kozákem, který se do mne v mládí snažil vtěsnat něco z teorie kultury a estetiky, nebo co to bylo J

22.2.

Ráno v devět u nás u dveří zvoní Jirka Adamec a celé odpoledne projíždíme v naší pracovně projekt KG 70. Je mi jasné, že na produkci celé akce budu muset povolat na pomoc Táňu, protože obojí neudělám, buď to zařídím, nebo vymyslím. Domlouváme si s Jirkou další postup a já mizím na Kavčích horách, abych dělal dětem i Patrole kolotočáře. Zpívánka Ten chlumecký zámek vypadá podařeně a to hlavně kvůli Davidovi Prachařovi a Lindě Rybové, ale taky kvůli dětem a klukům z Patroly, že J Večer zase psaní, abych nevyšel ze cviku.

23.2.

Práce doma. Dopisy Václavu Klausovi, Waldovi Matuškovi, všem oslovovaným účinkujícím, Táňa je všechny celý den obvolává, já si připravuji materiály, abych moh začít sestavovat celý program. A všichni už se ptají, cože budou zpívat za písničku. To si ještě počkají.

24.2.

Opět pečlivá příprava KG 70 a na zítřejší schůzky.

25.2.

V 11:00 schůzka s Karlem Gottem v Kogu, v 13:30 schůzka s Alešem Ulmem na Kavčích horách kvůli projektu KG 70, od 16:00 křest vzpomínkové knihy Gusty Oplustila Za humorem cestou necestou. Nádherná kniha, kterou mám s ještě hezčím věnováním, a kterou si přiřadím hned vedle korespondence V+W. Potkávám se s Vaškem Čapkem, Václavem Junkem, Jirkou Melíškem, Edou Hrubešem, Jaromírem Hanzlíkem, Jiřinou Bohdalovou i Katkou Fričovou. Na křest jsem pozval i Oťase,  a tak se bavíme s Alešem Cibulkou a Marcelou Nikolajevovou, která je teď vedoucí nějakého oddělení pro vydávání kníh a DVD v České televizi.

26.7.

Mám teď čtyři dny na to, abych celý program KG 70 postavil do nějakého stravitelného tvaru. A všichni telefonují. Ondřej Hejma, Leona Machálková,Láďa Kerndl, Janis Sidovský zapojil SMSky a někteří umělci své manažery. Něco pochytá Táňa, něco já sám, každopádně se nebudeme nudit.

27.2.

Den má podobný program. Jen když už už se mi zdá, že mám jeden blok pohromadě, přestane mi fungovat blok sousední, protože něco neladí s blokem ,který jsem právě vymyslel. Asi, že všechno souvisí se vším. Tady to platí dvojnásob.

Mimochodem, můj Milý Deníčku, nedá mi to, abych necitoval hezký kousek  knihu Gusty Oplustila Za humorem cestou necestou. Gustav mi úplně mluví z duše. A určitě nejen mě. Líp bych to neřekl, ani nenapsal. Ale je to delší text, takže nadvakrát:

Gustav Oplustil. Za humorem cestou necestou. XYZ 2009. Úryvek ze stati. Nové trendy v zábavě. Část první:

"... Říkalo se a psalo, že humor je vysoce humanitní, a proto, má-li být lidový, tedy lidem srozumitelný, vyždaduje především pravdu a svobodu. Lež a násilí nemůže být pro humor úrodnou půdou. Humor nesnese uniformitu, okřikování, regulaci, zákaz, omezení. Humor vychází ze sponntánnosti obsahu a interpretace.Jedině v tom lze posoudit nový talent a taky ho určit a uznat. Miroslav Horníček kdysi prohlásil:" Humor vždycky slouží věci dobre a kladné, tedy pokroku. Nemůže tomù být ani jinak, pak by humor přestal být humorem". Tvůrce dobre zábavy by měl mít nejen obvyklých pět pé: poctivost, pracovitost, přesnost, pohotovost a pravdivost, ale ještě dalších pět o navíc: osobnost, odbornost, obsahovost, odpovědnost a oddanost. Mohl bych dále citovat, co řekli o humoru Karel Čapek, Karel Poláček, E.F. Burian, Jan Werich a mnoho dalších osobností naší I světové literatury. Ale to je všeobecně známo. Alespoň by to mělo být známo těm, kdo zábavu řídí a vytvářejí. Patří to k základům této profese.

Chvíli bych se chtěl pozastavit nad tím, jak je chápán humor v dnešní době. První, co se zcela ztratilo, je ona věčná kontinuita, začínající dejme tomu u Aristotela nebo Platona a po staletí se vyvíjející. Občas mám dojem, jako by toto všechno přestalo platit. Všechno bylo špatné, je třeba tomu udělat konec a nastoupit novou cestu. Ale jakou ?

V humoru se začaly objevovat vulgarity, o jakých se nikomu na veřejných produkcích ani nesnilo. Podíváme-li se zpět jen do naší historie, nenajdeme tam komika, který by svůj humor postavil na sprostých výrazech, ponižování a na agresi. Můžeme se dívat na filmy Vlasty Buriana (což je jistě komik světového formátu) a nenajdeme tam žádnou oplzlost. Jeho humor byl postaven na umělecké tvorbě, na situační a slovní komice. Nenajdeme to ani u jiných našich a světových komiků, jakými byli a stále jsou Charlie Chaplin, Fernandel, Luis de Funés, Jan Werich a další. Tito lidé měli už humor v sobě, vrozený. Byl jim dán do vínku jako jiným hlas pro zpívání, hudební či výtvarný talent. A nesnažili se ho vyrábět a podepírat hrubými výrazy. Tento způsob humoru vůbec nebere v úvahu diváka, kterému je takový slovník nepříjemný a který má slušné vychování. Žumpézní komik zatlačí solidního diváka už na kraji večera do jakéhosi výčepu, kde ve čtyři ráno padají peprné vtipy pod vlivem alkoholu. Komu se taková zábava líbí, ať si tam zajde. Ale že by to patřilo na jeviště a na obrazovku ? Jsou to snad stale ještě kulturní instituce.

Ale nejde jen o vulgarity, jde take o těžký pokles morálky, kdy i předškolní děti se dostanou při dopoledních reprízách do ložnic, nevěstinců, kasin a heren. A koukají s očima navrch hlavy, co se tam děje. Ostatně s takovými podniky i bujnou reklamou se děti setkávají v reálném životě a chodí kolem toho do školy. Tady myslím neplatí ona naivní obhajoba, že je to věc rodičů, aby děti zahnali do postele nebo jim vypnuli televizor. Domnívají se odpovědní vedoucí, že nejsou vhodnější témata, která by divákovi posloužila k jeho životu a oddechu než zrovna tahle "zábava"? Z české obrazovky mizí programy, jako byla kdysi Chvilka poezie nebo Hudba z respiria. Upozorňuji, že nejde o názvy, ale o náplň. Poezie podporovala v lidech city, lásku a ideály. Dnešní básníci jen těžko hledají nakladatele, který by jejich dílo vydal. A kdo si knihu veršů koupí a čte je,  v očích drsných rockerů je považován za dementního. Je hoden opovržení stejně jako ten, kdo se dobře učí. Mezi filmovým kriminálním brakem není doba pro slušňáky. A tady je zřejmě ten zásadní rozpor v pojetí zábavy. V minulosti se tvůrci zábavy snažili dát lidem kus pohody, relaxaci, aby si odpočinuli od denních problémů. Říkalo se, že zábava je lék na strádající duši a navršené splíny"

28.2.

Konec února, Tánina sestra slaví narozeniny, protože se narodila 29.2. a tento den letos zase není. Česká Miss má dneska finále na které nejdu z důvodu, který mi vysvětlil Jirka Lábus: "Když tam půjdeš, bude to stejně vypadat, že jdeš jenom zkoumat proč tě neobsadili.." A má pravdu. Takže celý den s KG 70. Nežli hořekovat na to, proč nemůžu psát Českou Miss, když jsem ji třikrát napsal,

A podle mne dobře, je tu druhá část z rukopisu Gustava Oplustila Za humorem cestou necestou. A právě tady možná najdu odpověď i na tuhle otázku:

Gustav Oplustil. Za humorem cestou necestou. XYZ 2009. Úryvek ze stati. Nové trendy v zábavě. Část druhá

"Dnešní  zábava je spíše krutá pomsta, Jenže nevíme proč a za co.

Po průtrži negativních zpráv z domova a ze světa (zřejmě nic pozitivního se na světě nekoná a pokud ano, nestojí to za řeč) následuje gejzír programů pro pyromany, zločince a kriminálníky, lehké dívčiny a zloděje, což mnohdy působí jako doškolovací a doučovací kroužek. Samozřejmě pro živly, čekající, až se pro ně uvolní místo v přeplněné věznici. Pokud se ovšem neusídlí v nějaké vzdálené a příjemné přímořské destinaci, kam pohodlně zmizí. Dostat je zpět, to je moc drahý špás, ale poctiví lidé to všechno zaplatí na daních. Nakonec i jejich pobyt ve fešáckém vězení. Následná zábava ve stylu reality show nabídne lidem, aby se proměnili v kolektiv voyerů neboli šmíráků, kteří nejméně jednou týdně (ale lépe denně) budou nakukovat do bytu, kde se odehrávají nechutné záležitosti od slovních až po fyzické. Odměnou jim bude, že v závěru jeden z těch odvážných vyhraje dům se zahradou nebo cestu kolem světa. Nejde o kumšt ani o zábavu, jde výhradně o peníze.

Už se mi ani nechce hovořit o tom, že případné akce techno jsou příjemným oddychovým koutkem mládeže, naší světlé budoucnosti, kde se jen tak na okraj nevinní chlapci a dívky baví požívám drog, což se běžně už nepovažuje za negativní jev. Problematičtí jsou kuřáci a pivaři za volantem, ale kontrole uniká zdrogovaný řidič autobusu. To se zjistí až po havárii. Jestli něco zoufale chybí, pak je to především společenská výchova. Dnes nejen u mládeže.

Ukazuje se, že ideály jsou pryč, zábava a legrace taky, že dominuje nižší vzdělanost a lehce získané peníze. A to jakoukoliv cestou. Takový je obsah skoro všech současných soutěží. Něco znát a něco se naučit- zbytečnost. Na to máme internety. Nedej bože, aby jednou došla šťáva a vypnul se na delší čas elektrický proud. To by si mnoho zpěváků nezazpívalo, vrchni by nedokázal vystavit účet a v supermarketech by s kódy přišel totální krach. Některé kasírky by nezachránily ani ruské sčoty. Ovšem sbírají se podpisy proti stavbě elektrárne, dnes už jakýchkoliv.

A tak není divu, že moje celoživotní zkušenosti s humorem a dnešní zábavou se naprosto různí. Co chybí ? Především úmysl diváky kvalitně pobavit ! Pak fundovaná dramaturgie a autoři s dobrými nápady. Ti existují momentálně asi jen v cizině, odkud různé "cenné" náměty draze kupujeme. Naši autoři se bojí, aby jim jejich nápad někdo neukradl. Ale není o něj valný zájem. Možná by se mohlo stat, že za čas po odmítnutí jej uvidí na obrazovce pod jiným jménem. Současnou tvůrčí impotenci vidím v tom, že objeví-li se nový zábavný pořad, je to vlastně špatně udělaná rekonstrukce pořadu starého. Chybí scénáristé i režiséři s ideály - a především se nedostává humoristů, co smysl pro humor a umět pobavit mají v krvi. Pokud se takoví lidé objeví, jsou ihned nadmíru využíváni na všech stanicích rozhlasu i televize, čímž se vlastně zkracuje jejich životnost. Nikdo není tak geniální, aby ze sebe týdně chrlil nové a nové scénky a vyprávěnky. Ostatně už jsme byli mnohokrát svědky toho, že výborný komik byl totálně vyždímán a zcela krutě odstaven na slepou kolej. A hledá se další, kterého po dvou letech čeká stejný osud.

Byli komikové, kteří vydrželi se svým darem po celý život. Ti si dovedli rozpočítat své schopnosti na delší dobu a možná netoužili tolik po tom, že se rekordně rychle musejí stat milionáři. Ti toužili dělat svůj obor co nejdéle. Všeobecně v celé společnosti chybí kázeň, pokora a odpovědnost. Tím pádem také humor. Diktátorem se stává mamon - nikoliv láska a cit. Stále platí a mnohem naléhavěji, co před lety vyhlásil indický politik a myslitel Gándhí - oněch sedm hříchů, které sužují svět: 1) Politika bez zásad - 2) Bohatství bez práce - 3) Rozkoš bez uvědomění - 4) Vědění bez charakteru - 5) Obchod bez morálky - 6) Věda bez lidskosti- 7) Náboženství bez oběti.

A tak musim znovu poznamenat, že touha po rekordním zisku spolu s reklamou zatlačí umělecké snahy do kouta. Ne kumšt, na který nebudou peníze, ale obchod (bez ohledu na kvalitu) bude v tomto boji vítězem. Od ekologů (i když se snaží) se sotva dočkáme čerstvého vzduchu a od humoristů (i když se příliš nesnaží) zase pořadů. Při kterých bychom se od srdce zasmáli. Je to škoda na našem zdraví. Ještě, že sxistuje bohatý archiv. Pokud se lépe nevyužije, sledovanost bude nadále klesat...."

1.3.

Tak už je březen, celý den na 70 KG, takže nic pořádnýho k psaní. Ale něco tu pro tebe mám, můj Milý Deníčku, dlouho už nemluvil můj milovaný Voski:

25.IV.1975 Jiří Voskovec Janu Werichovi

„... Už přes dva měsíce nic nepiju. Brumlíkovi se nelíbilo, co mi dělaly játra a nařídil radikální omezení spotřeby alkoholu. To mě urazilo a řek jsem si: víno odměřovat nebudu, to tý vznešený tekutině nebudu dělat, tak se na to hned vyseru. A taky mě napadlo, že jsem toho už vypil na jednoho muskýho dost. Na rozdíl od kouření, které mi dalo práci a mučení rok, tohle bylo bezbolestný. Tejden jsem shledával věci všeobecně šedivé, ale pak se barvy vrátily a nic mi neschází, naopak. Líp spím a ráno nejsem blbej (až teď s tou nástudou). A játra jsou jako nový a vůbec stav vylepšen. Tak máš ze mne abstinenta. To je blbý, viď ? Ale můžeš klidně pít vedle mne, to mi vůbec nevadí, naopak. Samosebou, kde koho teď potkávám, tak buď zrovna nebo už před rokem taky přestal pít. Znáš to. Tak je to se vším. Rozvádíš se, každej se rozvádí, koupíš si dům - každej kupuje dům, dostaneš filcky - každej je má..." JJJ