čtvrtek 16. července 2009

KDO CHCE PSA BÍT

 

Kdo chce psa bít
Vždycky si hůl najde
Někdy je to hůlka tenká
Jindy je to kláda
Kdo chce psa bít toho fenka
Nebude mít ráda
Někdy je to sukovice
Jindy je to proutek
Kdo chce psa bít do palice
To je u mě floutek

Kdo chce psa bít
Vždycky si hůl najde

Na ratlíčka stačí tyčka
Na vlčáčka bidlo
Kdo chce psa bít do čelíčka
Toho bodne šídlo
Někdy stačí polovina
Tága z biliáru
Kdo chce bíti bernardýna
Ten musí mít páru

Kdo chce psa bít
Vždycky si hůl najde

Ať se nespí ať se nejí
Ať jsou prázdný kapsy
Hlavně že se vyrábějí
Dobrý hole na psy
Aby psi a aby psice
Netrpěli nudou
Na sebe si sukovice
Aportovat budou

Kdo chce psa bít
Vždycky si hůl najde

Hůl je dobrá na obranu
Ušlechtilejch zásad
Takže pes když slízne ránu
Může vlastně jásat

Jiří Suchý

 

 

13.6.

Dneska hrajeme v Ústí nad Orlicí. Od rána se snažím cvičit na kytaru, takže přehlídnu  jednu anonymní SMSku v mobilu, která je tam už od brzkého rána. Nějaký dobrodinec mi z anonymního počítače poslal vzkaz: Otevri si www.vitekhavlis.cz a budes se divit. Škoda, že se ten človíček nepodepsal. Otevřel jsem si kýžené stránky a fakt jsem se divil:

 

"12. 6. 2009

Koncert Karla Gotta: trapná ubohost...!

Zařazen do: Aktuálně, Co byste měli vědět, Rádio & Televize, Šilhavým okem - Vítek Havliš @ 5:53

Měl to být koncert na počest sedmdesátin Karla Gotta. Byla to trapná ubohost, které se nedobrovolně zúčastnily tisíce Gottových fanoušků. Byl jsem 11. 6. 2009 v O2 Aréně a stejně jako naprostá většina přítomných jsem po „koncertě" odcházel absolutně zhnusen s pocitem okradeného a zneužitého komparsisty...

O koncertu se totiž vůbec nedá mluvit. Všichni, kteří si za velké peníze (v průměru 1.000 Kč) koupili lístek na oslavu 70. narozenin  Karla Gotta, vůbec netušili, že si nekoupili lístek na Mistrův koncert, ale na natáčení trapné, nevkusné, obrovsky nudné, dramaturgicky i technicky podřadné televizní estrády, kterou v červenci odvysílá ČT 1. Tohle nebyl koncert...

Všechno začalo chvíli po půl osmé proslovem režiséra televizního záznamu Jiřího Adamce. Stalo se Vám snad někdy na koncertě, že jste před začátkem dostali pokyny co máte dělat a co naopak dělat nesmíte? „Buďte přirození, bavte se hodně nahlas, smějte se, tleskejte," diktoval do amplionu Adamec? V tu chvíli si všichni v O2 aréně začali připadat spíš jako na pionýrském táboře, než na „koncertě".

To co následovalo potom ale bylo naplněním těch nejhorších představ... Po Adamcově pokynu „tak potlesk a jedeme" se všichni fanoušci Karla Gotta dočkali neskutečného šoku. Po rádoby vtipném výstupu Petra Novotného totiž na pódium začaly přicházet jednotlivé „hvězdičky" českého showbusinessu a přesně v duchu Nováckých Silvestrů každý odzpíval zhruba minutu jedné písničky z období Karlova života. Kdyby to alespoň byly hity Karla Gotta... Objevily se totiž i takové nesmysly jako „Škoda lásky" v příšerném podání Sámera Issy a další „hitovky". Diváci v tu chvíli seděli jako opaření a začínali tušit, do čeho se to za svůj litřík uvrtali.

Takhle probíhal celý tříhodinový „koncert". Autor scénáře Radan Dolejš (ano to je ten, co připravoval Novácké Silvestry) si moc práce nedal. Jeho scénář vznikal zjevně stylem „KOPÍROVAT" a „VLOŽIT". Vždy zhruba 5 - 7 zpěváků (a nezpěváků) zazpívalo svojí minutku, pak všichni dohromady další minutku, do které se na další minutku (naštěstí) z publika přišel vložit Karel Gott a tristní výkony svých gratulantů alespoň na chvíli pozvednul o 100 %. Pak všichni odešli, Karel si sednul zpátky do hlediště (kde celou dobu pro kamery povinně tleskal a radoval se, i když musel trpět jako všichni v hale) a atmosféra v O2 aréně i výkony účinkujících zase spadly na svojí mizernou úroveň. A takhle to bylo pořád dokola, párkrát (opět naštěstí) přerušeno vtipným slovem některého z nezpívajících gratulantů.

Co dál bylo na „koncertě" na počest Karla Gotta špatně? Když pominu pokyny režiséra Adamce, který dokonce v závěru koncertu, kdy Karel stál na pódiu a hala mu tleskala ve stoje, zpražil publikum slovy „to ještě není konec, dotleskat a sednout", pohřbívaly také atmosféru několikavteřinové mezery mezi minutovými ukázkami jednotlivých písniček, které se ale v televizním  záznamu šikovně vystřihnou a vy budete mít pocit, jak to v té hale muselo hezky plynout - samozřejmě proloženo falešnými potlesky.

Na úrovni vesnické zábavy bylo také technické pojetí akce. Mizerná světla, neustále nefungující mikrofony, špatný a nevyvážený zvuk, žádné pyrotechnické efekty atd...

O dramaturgické a scénáristické „práci" Radana Dolejše už jsem se zmínil. Přeci jen si ještě neodpustím jednu věc. Karel Gott v závěrečném poděkování říkal, že zpívaly špičky české populární hudby... Když to jsou takové špičky, a jedná se o „živý" koncert v O2 aréně, dovolím si pár otázek...

Proč hudba ke všem písničkám hrála ze záznamu? Ano, kapela na pódiu byla, dokonce i kus orchestru, ale nevydali ani tón. Jen hráli, že hrají... Muzika byla z playbacku.

Proč někteří účinkující dokonce zpívali z playbacku? (Gipsy.cz, Clou, No Name, Mátlová, Hložek, ale bohužel často i Karel Gott).

Proč Ti, kteří by raději z playbacku zpívat měli, zpívali naživo? (Naprosto otřesná Bartošová, bohužel i Lucka Vondráčková - „Lady Karneval" bylo fakt PEKLO, Eva a Vašek)...

Proč se mezi zpěváky vetřeli zpívající nezpěváci? (Adamovská, Štastný, Zedníček sourozenci Gondíkovi) - ještě pořád nemáte pocit, že to byla ubohá estráda?

Proč se mezi písničkami objevila řada takových, které s Gottem nemají vůbec nic společného?

A konečně - kam se poděly miliony korun, které vydělali z prodeje lístků a získali od sponzorů pořadatelé z agentury GOJA? Za lacinou scénu s hnusným osvětlením a bez jakýchkoliv efektů je určitě neutratili. Nezasloužil by si Karel Gott něco lepšího?

Co říct závěrem... 14. 7. 2009 tuhle šaškárnu odvysílá ČT 1. V televizi bude všechno sestříháno, všichni se budou obrovsky smát a bavit, uvidíte předtočená vystoupení z generálky, proložená právě záběry na publikum v těch několika málo okamžicích, kdy se smálo nebo tleskalo a budete si říkat: tam to muselo být super...

Nebylo... Byla to opravdu hrůza. Nevěřte tomu, co budete číst v dnešním Blesku. Žádná aréna v extázi, nikdo neplakal, nikdo nebyl nadšený, mega párty se nekonala... Blesk patří do skupiny mediálních partnerů a bude koncert chválit jak divý.

Realita byla jiná: nuda, naštvané publikum, nešťastné fanynky, hrozný zvuk, nefungující mikrofony, minimálně 60 % vystoupení na playback, direktivní pokyny režiséra Adamce („bavte se, sednout, dotleskat") a tři hodiny naprosto ztraceného času.

Měla to být oslava Karla Gotta... Byla to nechutná estráda... Byl to stroj na peníze.

         Vítek Havliš

 

 

Na rozdíl od názoru své milé ženy Táni jsem se rozhod, že to takhle nenechám a našel si na Vítkově webu jeho kontakt. Pustil jsem si k tomu jeho šílené CD "Jen ty a já", kde Vítek šeptá a deklamuje, prostě cokoliv jiného než zpívá, imbecilní texty do něčeho, co stěží zdálky připomíná písňovou formu. Vzpomněl jsem si jak zrovna někdy v listopadu 2002 mi volal jirka Adamec, že za ním musím okamžitě přijet do střižny na Barrandov. Nevěděl jsem co se děje, ale Jirka mi ukázal šílený scénář Českého slavíka, který měl moderovat Vítek Havliš a Gábina Partyšová a poprosil mě, zda bych ten podivný elaborát, vzhledem k našim dobrým vztahům s Pepíkem Koktou celý nepřepsal do nějakého normálního jazyka. Samozřejmě anonymně a zadarmo, jak už to v životě,  scénáristů bývá. No,  a tenhle klučina teď tady na mě plive jedovaté sliny ve smyslu, že jsem scénář 70 Karla Gotta psal systémem "Kopírovat" a "Vložit". Bohužel jsem musel odjet na ten koncert do Ústí nad Orlicí. Napsal jsem alespoň Vítkovi krátký osobní dopis a to pěkně od plic:

 

"Milý Vítku, píšu ti a pouštím si na tvých stránkách ukázky z tvého CD z roku 2002. To je síla, co? Nejhorší z gratulantů Karla Gotta nezpíval tak děsně jako ty tady... Oni byli naživo, ty jsi za zdmi studia ušeptal sbírku blábolů... Opravdu síla, že se nestydíš vůbec lézt na veřejnost. Proti tobě byla Markéta Muchová Pavarotti české popmusic a Františku Janečkovi by ses měl umělecky klanět. Chápu. přál sis být zřejmě jedním z gratulantů a do pokleslé estrády tria Janeček Adamec Dolejš ses prostě nevešel, tak pliveš a urážíš. Jinak ti přeji vše dobré, nauč se moderovat a psát, doplň si vzdělání o Karlu Gottovi a udělej si nějaký ten kurs psaní a zase se ozvi.

S úctou Radan Dolejš"

 

Je pravda, že jsem se s tím moc nemazal. Celý Vítkův článek mě poněkud napružil,  ale co mě vytočilo ještě víc bylo to, že mi za chvíli volal někdo z AHA jestli chci svou reakci nějak komentovat, protože si jí Vítek vyvěsil na stránky a na Facebook. Zařval jsem, že si to s ním vyřídím a zavolal jsem mu. Dohodli jsme se, že tuhle moji "podrážděnou" reakci stáhne a bude publikovat tu, co mu k ní napíšu. Jen jsem mu snažil vysvětlit, že se k psaní dostanu v noci, možná spíš až ráno. Došlo mi, že jsem Vítkovi spolknul hada. Jde mu především o sebezviditelnění a o zvýšení návštěvnosti jeho webových stránek. Ale už jsem to tak blbě rozehrál, tak to i dohraji. V těle mi vařila krev, když jsem začal řešit další dobrou situaci dnešního dne. Náš bubeník Pavel Fišar se dneska rozhodl zvládnout jedno vystoupení s jinou kapelou v Plzni a s námi to pozdně večerní koncert na náměstí v Ústí nad Orlicí od 22:00. Jenže nějak pozapomněl, že i když mu říkáme oprávněně Marťan, tak zatím nevlastní létající talíř ani vrtulník, ale nějakou docela funkční škodovku se kterou musí dojet z Plzně do Prahy, pak projet celou Prahou, aby se vymotal na cestu do Ústí nad Orlicí. Pavel nám všem posílá sms zprávy o tom, kde se teď právě nalézá... My už jsme na místě, užíváme pohostinnosti pořadatelů: oddávací místnost jako šatna, rautík jako občerstvení, dostatek nápojů. Nádhera. Chystáme se na variantu, že vystoupení odehrajeme bez bicích. Pavel ale pořád píše, že jede,  a že to stíhá. Náš koncert má začít za pár minut a Pavel je v Praze na Černém Mostě. Mno, dnes to bude bez bicích. Daří se nám nahodit atmosféru i tak. Koncert dobrej. Přidáváme. Cestou domů spím jak zabitý. Doma v mailu najdu pár vzkazů jak to, že s námi dneska nehrál Pavel Fišar. Dochází mi, že Patrola už dávno není anonymní kapela. Jedeme v tom hezky jmenovitě všichni za jednoho, jeden za všechny. Usíná se mi dobře. Počkej ráno, Vítku. Chrrrr. Chrrrr.

 

14.6.

Ani dospat nemůžu. Vrhám se k počítači a dopisuji svou reakci Vítkovi Havlišovi:

"

Milý Vítku,

Díky za recenzi, poprosím dovol pár poznámek. Budu je psát do textu modře.

Měl to být koncert na počest sedmdesátin Karla Gotta. Byla to trapná ubohost, které se nedobrovolně zúčastnily tisíce Gottových fanoušků. Byl jsem 11. 6. 2009 v O2 Aréně a stejně jako naprostá většina přítomných jsem po „koncertě" odcházel absolutně zhnusen s pocitem okradeného a zneužitého komparsisty...

O koncertu se totiž vůbec nedá mluvit. Všichni, kteří si za velké peníze (v průměru 1.000 Kč) koupili lístek na oslavu 70. narozenin  Karla Gotta, vůbec netušili, že si nekoupili lístek na Mistrův koncert, ale na natáčení trapné, nevkusné, obrovsky nudné, dramaturgicky i technicky podřadné televizní estrády, kterou v červenci odvysílá ČT 1. Tohle nebyl koncert....

Na plakátech a programech ale nebylo inzerováno, že jde o koncert Karla Gotta: je tam psáno Karel Gott 70, Oslava 70.narozenin, Hudební událost století a pak následuje dlouhý výčet hostů.Nedokážu odhadnout, kde máme daná základní estetická kritéria, ale z mého pohledu to nebylo ani trapné či nevkusné, natož dramaturgicky podřadné či nudné.

Záměr byl prostý. Neopakovat 60. Karla Gotta, kde jako v klasickém TRIBUTE zazněly celé písně. Mnoho interpretů se pak do programu nevešlo a stěžovalo si. Ale zároveň jsme chtěli neopakovat Silvestr 2000 na Tv Nova s Karlem Gottem a 16 zpěvačkami, ani loňské úspěšné turné „Zpátky si dám tenhle film", kde Karel Gott 3 hodiny zpíval a bavil nadšené publikum největšími hity ze svého repertoáru. Jelikož jsem se na všech těchto projektech autorsky a dramaturgicky spolupodílel, něco o tom vím. (V Příloze uvádím sestavy repertoáru těchto tří  projektů).

Zaklínadlo NEOPAKOVAT se nás nakonec dovedlo k tomu vzorci : 70 Let, 7 desetiletí, 7 verbálních gratulací, 70 hudebních gratulací, 7x zpívá Karel Gott. A vše písně, které zpíval Karel Gott během své 50.leté kariéry.

Všechno začalo chvíli po půl osmé proslovem režiséra televizního záznamu Jiřího Adamce. Stalo se Vám snad někdy na koncertě, že jste před začátkem dostali pokyny co máte dělat a co naopak dělat nesmíte? „Buďte přirození, bavte se hodně nahlas, smějte se, tleskejte," diktoval do amplionu Adamec? V tu chvíli si všichni v O2 aréně začali připadat spíš jako na pionýrském táboře, než na „koncertě".

Obvykle i já při běžné návštěvě divadla dostávám pokyny, že si mám vypnout mobilní telefon, že nesmím fotit ani pořizovat zvukově obrazový záznam. Možná měl Jirka Adamec předstoupit před celou halu osobně. Poprosit diváky a vysvětlit jim, že jsou svědky televizního natáčení, ne klasického koncertu. Uznávám, že by to bylo fér.

To co následovalo potom ale bylo naplněním těch nejhorších představ... Po Adamcově pokynu „tak potlesk a jedeme" se všichni fanoušci Karla Gotta dočkali neskutečného šoku. Po rádoby vtipném výstupu Petra Novotného totiž na pódium začaly přicházet jednotlivé „hvězdičky" českého showbusinessu a přesně v duchu Nováckých Silvestrů každý odzpíval zhruba minutu jedné písničky z období Karlova života. Kdyby to alespoň byly hity Karla Gotta... Objevily se totiž i takové nesmysly jako „Škoda lásky" v příšerném podání Sámera Issy a další „hitovky". Diváci v tu chvíli seděli jako opaření a začínali tušit, do čeho se to za svůj litřík uvrtali.

Tak úvodem nejdříve zazněla „Karlova" Muzika v podání většiny interpretů celé akce. Pak teprve přišel Petr Novotný, který si připravil to nejlepší co uměl. Jestliže byli ostatní lepší, je to holt ta možnost srovnání a porovnání výkonů, která u podobného typu akcí nastává.

Pokud se týká srovnání narozeninové oslavy Karla Gotta s Nováckými Silvestry, není to tak úplně přesné. V Nováckých Silvestrech často zněly mnohem kratší části písní, neb byly používány místo dialogů, ale to je na delší diskusi. Po vystoupení Petra Novotného následoval krátký komentář Mirka Etzler, který uvedl, že v následujících minutách se budou zpívat nejstarší písně z repertoáru Karla Gotta a že všichni interpreti by mohli být jeho vnuky:

„Zatímco Svět ještě netuší, že se chystá  na nejstrašnější Světovou válku, v Plzni, v Protektorátu Čechy a Morava, se čtrnáctého července devatenáct set třicet devět manželům Karlovi a Marii Gottovým narodil jediný syn Karel. Začínají léta čtyřicátá a gratulují ti, kteří mají jedno společné: do jednoho by směle mohli být vnuky Karla Gotta..."

Pak zazněla píseň Zloděj dobytka v podání Gipsy.CZ, píseň napsaná v roce 1938 a poprvé uvedená na nahrávce v roce 1939 (Karel Gott ji poprvé nazpíval v roce 1965). Následoval obrovský hit 40 let a druhé světové války: Škoda lásky. Mimochodem jen v Česku (Československu) ho Karel Gott nazpíval 3x : v letech 1969, 1978, 1999, podobně jako Vackovu Cikánku z roku 1931: 1969, 1978, 1985, která slavila velké úspěchy na nahrávkách právě ve 40 letech. Nemluvě o tom, že Škodu lásky Karel Gott nazpíval bezpočtukrát v Německu. A tak bychom mohli pokračovat. Finále prvního desetiletí Karlova života obstarala Angelina uvedená poprvé Doris Fischerovou v roce 1944. Tady se poprvé přidal na pódiu i Karel Gott.

Takhle probíhal celý tříhodinový „koncert". Autor scénáře Radan Dolejš (ano to je ten, co připravoval Novácké Silvestry) si moc práce nedal. Jeho scénář vznikal zjevně stylem „KOPÍROVAT" a „VLOŽIT". Vždy zhruba 5 - 7 zpěváků (a nezpěváků) zazpívalo svojí minutku, pak všichni dohromady další minutku, do které se na další minutku (naštěstí) z publika přišel vložit Karel Gott a tristní výkony svých gratulantů alespoň na chvíli pozvednul o 100 %. Pak všichni odešli, Karel si sednul zpátky do hlediště (kde celou dobu pro kamery povinně tleskal a radoval se, i když musel trpět jako všichni v hale) a atmosféra v O2 aréně i výkony účinkujících zase spadly na svojí mizernou úroveň. A takhle to bylo pořád dokola, párkrát (opět naštěstí) přerušeno vtipným slovem některého z nezpívajících gratulantů.

Myslím, že již z uvedených poznámek je zřejmé, že scénář nevznikal stylem „KOPÍROVAT" a „VLOŽIT". Poopravím: hudebních gratulantů bylo většinou 10, ale musíme také vzít v potaz dua a hudební skupiny. Také dramaturgii, která se snažila nebýt schematická a pořád překvapovat. Karel Gott se bavil doopravdy a rád, protože to byla jeho oslava a zpívali pro něj ti, kteří ho mají rádi a jak nejlépe uměli. To, že mnohé z nich Karel Gott svými výkony převyšoval je přirozené. Vždyť Karel Gott je zpěvák světového formátu v neuvěřitelné hlasové kondici i na prahu sedmdesátky.

Co dál bylo na „koncertě" na počest Karla Gotta špatně? Když pominu pokyny režiséra Adamce, který dokonce v závěru koncertu, kdy Karel stál na pódiu a hala mu tleskala ve stoje, zpražil publikum slovy „to ještě není konec, dotleskat a sednout", pohřbívaly také atmosféru několikavteřinové mezery mezi minutovými ukázkami jednotlivých písniček, které se ale v televizním  záznamu šikovně vystřihnou a vy budete mít pocit, jak to v té hale muselo hezky plynout - samozřejmě proloženo falešnými potlesky.

Bohužel zde je zřejmé, že se vše podřídilo natáčení televizního záznamu a DVD.

Na úrovni vesnické zábavy bylo také technické pojetí akce. Mizerná světla, neustále nefungující mikrofony, špatný a nevyvážený zvuk, žádné pyrotechnické efekty atd...

Chtěl bych někdy v životě vidět vesnickou zábavu s podobným světelným parkem. J Pyrotechnické efekty k podobnému typu akcí dle mého názoru nepatří. Práce zvukařů a vyjíždění mikrofonů bylo tristní a amatérské. Přitom měli ve scénáři přesně vyznačeno, kdy kde kdo zpívá sólo. Přiznám se, že jsem byl v hale a byl jsem zděšen. Pro Tv a DVD je to samozřejmě v pořádku, ale to neomlouvá.

O dramaturgické a scénáristické „práci" Radana Dolejše už jsem se zmínil. Přeci jen si ještě neodpustím jednu věc. Karel Gott v závěrečném poděkování říkal, že zpívaly špičky české populární hudby... Když to jsou takové špičky, a jedná se o „živý" koncert v O2 aréně, dovolím si pár otázek...

Za dramaturgií a scénářem celé akce si stojím. Nepracoval bych na něm půl roku, kdybych neměl jasnou vizi, co chci vlastně vytvořit.

Proč hudba ke všem písničkám hrála ze záznamu? Ano, kapela na pódiu byla, dokonce i kus orchestru, ale nevydali ani tón. Jen hráli, že hrají... Muzika byla z playbacku.

Opět vše podřízeno natáčení Tv záznamu a DVD. Natočené základy se nepohnou v tempu, tak se dá skloubit obraz i zvuk např. z generálky a z akce. Ale je pravda, že se dá do natočených základů dohrávat živě na click, což je běžná praxe venku, ale finančně nákladná pro zvukovou postprodukci.

Proč někteří účinkující dokonce zpívali z playbacku? (Gipsy.cz, Clou, No Name, Mátlová, Hložek, ale bohužel často i Karel Gott).

Z playbacku byly všechny kapely: Gipsy.CZ, Clou, Olympic, Support Lesbiens, No Name, Horkýže slíže, Divokej Bill a s nimi Karel Gott, Laura a její tygři, do které ale Karel Gott dozpívával živě.Vzhledem k počtu interpretů bychom nebyli schopni zajistit kapelám odpovídající SOUND. Podobná praxe byla již na 60 Karla Gotta. Tenkrát to nikomu nevadilo. Karel Gott měl na playback ještě jeden snímek a to Krásu s Lucií Bílou. Opět se jedná o velmi složitou zvukovou záležitost... bohužel zatím v Čechách podobné věci neumíme. Strašidelné živé přenosy z Andělů jsou toho důkazem.

 

Ostatní interpreti měli zpívat živě. V některých případech se ale na poslední chvíli rozhodli pro playback,  nebo požádali o použití živého záznamu z odpolední generálky, což jsme respektovali.

Proč Ti, kteří by raději z playbacku zpívat měli, zpívali naživo? (Naprosto otřesná Bartošová, bohužel i Lucka Vondráčková - „Lady Karneval" bylo fakt PEKLO, Eva a Vašek)...

Všichni tito interpreti podali mnohem lepší výkon na odpolední generálce. Nevím zda to bylo stresem, nefungujícími odposlechy, ale večer se jim zrovna moc nezadařil. Ale nevím jestli bych sám měl tu odvahu vylézt před 16.000 dav s nějakou swingovou, s tím, že budu srovnáván s Karlem Gottem. Pro Tv a DVD to bude samozřejmě v pořádku, ale to neomlouvá.

Proč se mezi zpěváky vetřeli zpívající nezpěváci? (Adamovská, Štastný, Zedníček sourozenci Gondíkovi) - ještě pořád nemáte pocit, že to byla ubohá estráda?

Nebyla to ubohá estráda. Velké hity z padesátých let, tedy z vrcholných ér swingu a rokenrolu, muzikálové a filmové melodie zpívali Karlovi jeho herečtí kolegové. Jen místo kapely, která se objevila v každém bloku, zde bylo duo Eva a Vašek, protože si vybrali k interpretaci píseň z roku 1955 Je krásné lásku dát (Love Is A Many Splendored Thing) (Sammy Fain, Paul Francis Webster/Zdeněk Borovec) poprvé Karel Gott 1975 (duet s Helenou Vondráčkovou) (originál 1955, Four Apes nahráli v roce 1957)

Proč se mezi písničkami objevila řada takových, které s Gottem nemají vůbec nic společného?

Všechny písně, které zazněly jsou z repertoáru Karla Gotta a mnohé z nich byly v jeho podání velké hity v letech 60, 70, 80 i 90. Mohu doložit píseň po písni, umístěním v hitparádách, četností kdy jak kterou píseň znovu a znovu Karel nahrával a zařazoval do svého repertoáru. Písně, které Karel Gott nezpíval zazněly až při posledním bloku a byly součástí gratulací Karlových hostů: Ty mě smíš i lhát - Jitka Zelenková, Můj brácha má prima bráchu - Václav Neckář, Víš lásko - Iveta Bartošová, Zrcadlo - Petr Muk, Muž č. 1 - Marie Rottrová, Rybičko zlatá - Hana Zagorová, Pár přátel stačí mít - Michal David, Ten kdo tě má rád - Lucie Vondráčková, Ještě, že tě Kájo mám - Petr Kolář a Jsi můj pán - Lucie Bílá.

A konečně - kam se poděly miliony korun, které vydělali z prodeje lístků a získali od sponzorů pořadatelé z agentury GOJA? Za lacinou scénu s hnusným osvětlením a bez jakýchkoliv efektů je určitě neutratili. Nezasloužil by si Karel Gott něco lepšího?

Jen pronájem O2 Areny na tři dny se pohybuje v řádu 6-7 miliónů KČ. Z každé vstupenky si bere 15% Sazka Tiket, část magistrát, část OSA. Vstupenky byly i za 490 Kč.Ale nejsem ekonom, vím je, že náklady na akci se pohubují kolem 16.000.000,- Kč, což vstupenky rozhodně nevydělaly.

Co říct závěrem... 14. 7. 2009 tuhle šaškárnu odvysílá ČT 1. V televizi bude všechno sestříháno, všichni se budou obrovsky smát a bavit, uvidíte předtočená vystoupení z generálky, proložená právě záběry na publikum v těch několika málo okamžicích, kdy se smálo nebo tleskalo a budete si říkat: tam to muselo být super...

Nebylo... Byla to opravdu hrůza. Nevěřte tomu, co budete číst v dnešním Blesku. Žádná aréna v extázi, nikdo neplakal, nikdo nebyl nadšený, mega párty se nekonala... Blesk patří do skupiny mediálních partnerů a bude koncert chválit jak divý.

Realita byla jiná: nuda, naštvané publikum, nešťastné fanynky, hrozný zvuk, nefungující mikrofony, minimálně 60 % vystoupení na playback, direktivní pokyny režiséra Adamce („bavte se, sednout, dotleskat") a tři hodiny naprosto ztraceného času.

Měla to být oslava Karla Gotta... Byla to nechutná estráda... Byl to stroj na peníze.

Byla to oslava Karla Gotta. Bude to oslava Karla Gotta, jak v Tv, tak na DVD. Stroj na peníze těžko J V poznámkách jsem se jen snažil vysvětlit, že nic nebylo ponecháno náhodě, že pracovní název projektu „Karlův most" ... 70 let svět, 70 Československo a Česko, 70 let světové a československé pop music a 70 let Karla Gotta ...jsme se snažili naplnit jak jsme nejlépe uměli. Stejně tak všichni hosté, jak hudební, tak gratulující. Že nás často zradila technika, že ne všechny výkony byly 100% je tím, že existuje lidský faktor. Kdyby bylo opravdu 60% vystoupení na playback, bylo by míň starostí. Ale nikdo není dokonalý. Hezkou neděli. Vše dobré. S úctou R

•·                                 Vítek Havliš

 

 

Příloha:

 

Písně použité v 60 Karla Gotta

Souhvězdí GOTT 1

 

  1.Žlutý pes - Úterý

  2. Ilona Csáková - Oči sněhem zaváté

  3. Jan Nedvěd - Tam, kde šumí řeky proud

  4. Iveta Bartošová - Proč ptáci zpívají

  5. Burma Jones - Bum bum bum

  6. Daniel Hůlka - Život je bílý dům

  7. Michal David - Tam, kam chodí vítr spát

  8. Olympic - Kávu si osladím

  9. Bára Basiková - Láska bláznivá

10.Petr Muk - Pošli to dál

11.Aleš Brichta - C´est La Vie

12. Leona Machálková - Jdi za štěstím

13. Yo-Yo Band - Má první láska se dnes vdává

14. Ladislav Křížek - Paganini

15. Maxim Turbulenc - Nápoj lásky číslo 10

16. Marta Kubišová - Hej páni konšelé

17. Štefan Margita - Den je krásný

18. Pavel Vítek - Kdepak ty ptáčku hnízdo máš

19. Janek Ledecký - Trezor

20. Jitka Zelenková - Pábitelé

21. Helena Vondráčková - Už z hor zní zvon

22. Outsider - Když muž se ženou snídá (na koncertě Paľo Habera)

23. Dasha - Lady Carneval

 

Souhvězdí GOTT 2

 

 1.Damiens - Adresát neznámý

 2. Karel Zich - Cesta rájem

 3. Kamil Emanuel Gott - To musím zvládnout sám

 4. Věra Špinarová - Paganini

 5. Jiří Korn - Zloděj dobytka

 6. Arakain - Oči barvy holubí

 7. Petra Janů - Čas růží

 8. Jitka Molavcová a Jiří Suchý - Zdvořilý Woody

 9. Marcela Holanová - Adagio

10. Doktor P.P. - A to mám rád

11. Karel Černoch - Ptačí nářečí

12. Eva Pilarová - Já se tiše odporoučím

13. Petr Kotvald - Věčný laik

14. Kabát - Ráno jedu dál

15. Martin Ďurinda - Mám rozprávkový dom

16. Citron - Mistrál

17. Věra Martinová - Cestu znám jen já

18. Eva Pilarová a Karel Černoch - Dotýkat se hvězd

19. Milan Drobný, Antonín Gondolán, Karel Štědrý - Dívka toulavá

20. Václav Neckář - Kdyby sis oči vyplakala

21. Yvonne Přenosilová - Zejtra už ti sbohem dám

22. Martin Babjak - Vrať se do Sorenta

23. Karel Gott a Marika Gombitová - Neznámy pár

24. Karel Gott a Darina Rolincová - Věrné milování

 

Silvestr 2000

 

1.Měl jsem rád a mám

2. Běž za svou láskou - M. Rottrová

3. Léta prázdnin - H. Vondráčková

4. Hudba není zlá - J.Zelenková, N. Urbánková

5. Čas růží - P. Janů

6. Ptačí nářečí - V. Martinová

7. C´est La Vie - L. Filipová

8. Tvůj stín se má - I. Csáková, I. Bartošová

9. Hej páni konšelé - M. Kubišová

10. Mistrál - E. Pilarová, M. Holanová

11. Paganini - V. Špinarová

12. Láska bláznivá - B. Basiková

13. Svět má ty chvíle rád - H. Zagorová

14. Stále mlád

 

 

TURNÉ 2008 - Zpátky si dám tenhle film

První polovina

 

 1.Zpátky si dám tenhle film

 2. Noční král

 3. Žalu jsem se dřív jen smál

 4. Měsíční řeka

 5. Oči sněhem zaváté

 6. Je nebezpečné dotýkat se hvězd

 7. Život je bílý dům

 8. Trezor

 9. Adresát neznámý

10. Bum, bum, bum

11. C´est la vie

12. Cesta rájem

13. Ptačí nářečí

14. Čas růží

15. Mám rozprávkový dom

16.Pošli to dál

17. Hej páni konšelé

18. Zloděj dobytka

19. Lady Carneval

 

Druhá polovina

 

 

1.Má první láska se dnes vdává

2.Přijela pouť

3. Kávu si osladím

4. Ó mami

5. Když jsem já byl tenkrát kluk

6. Jdi za štěstím

7. Paganini

8.Kdepak ty ptáčku hnízdo máš

9. Včelka Mája

10. Běž za svou láskou

11. Je jaká je

12. Když milenky pláčou

13. Stokrát chválím čas

14. Dlouho nebylo léto jak má být

16. Beatles

17. Muzika

18. A to mám rád

19. Když muž se ženou snídá

20. James Bond

21. Už pohřbili mě stokrát

22. Pretty Woman

23. Zavřu teď krám s básněmi

24. Zůstanu svůj

25. Angelina

25. Ráno jedu dál

 

Nutno dodat k Vítkově cti, že podstatnou část mé reakce opravdu obratem zveřejňuje. Na svém názoru pochopitelně trvá. Ale smekám nad tím, že se mu povedlo velmi dobře zvýšit zájem o svou osobu i web. Tomu se říká marketing můj milý Deníčku. Mimochodem můj milý Deníčku, málem bych zapomněl. Dneska probíhá další z dotáčkových dnů Veni, Vidi, Vici. Přísného šéfa golfové komise hraje Vašek Vydra. Podle hlášení z placu víc než dobře. Jsem sám zvědav.

 

15.6.

Pondělní ráno začínám korespondencí s Ondrou Bezrem ohledně jeho recenze na koncert k 70 Karla Gotta. Musím přiznat, že Ondra je profesionál, během celoodpolední mailové diskuse si vymezujeme pojmy jako co to je NOVÁCKÁ ESTRÁDA,  proč a kdy použít HUDEBNÍ MEDLEY,  co se opravdu v koncertě 70. Karla Gotta nepovedlo: technicky a výkony. Nakonec se rozcházíme v smíru, i když oba na opačném konci barikády, dovolím si citovat Ondřeje:

 

".......Podle vašeho vypsání vlastně všeho podstatného, co mi na KG 70 vadilo nejvíc, usuzuji, že si konečně rozumíme, i když jsme na opačných stranách...barikády. Což je jednak hnusné klišé, jednak to vůbec nemusí být pravda. Skoro mám pocit, že taky víte, že ta show byla trochu vedle, ale vy za ni samozřejmě musíte jako profík kopat.No nic, už to nechme být. A "na shledanou v lepších časech"

ob

PS: Jo - medley nesnáším, i když je dělá můj milovaný Jiří Suchý...

 

No, každopádně mám o čem přemýšlet a načet jsem si desítky recenzí Ondřeje Bezra, na což bych si asi normálně čas neudělal. Blbý je, že pod část jeho názorů se můžu klidně podepsat, pod jinou část zas vůbec ne. Ale možná je právě tohle ten motor, který nás má hnát vpřed. Takže "na shledanou v lepších časech".

 

16.6.

Od rána obíhám lékárnu a jiné resty, které jsem opomněl. Telefonát s ředitelem divadla Semafor Václavem Markem o projektu galakoncertu k 50. Semaforu, pak dlouze s Jurou Pavlicou nad letošním Velehradem a hudebními hosty, krátce s Michalem Davidem o naší společné schůzce a také s Františkem Janečkem, který mne obratem zve na nutnou schůzku. Jasnou metodou "cukr a bič" mi děkuje za práci na celém projektu Karel Gott 70 a dokonce mi půjčuje své vzácné pero pro všechny potřebné podpisy. Nechává vyřídit pozdravení a poděkování Táně... a když už mě má takhle hezky na lopatkách, vypadne z něj, že si přeje, abych se ujal i další části oslav Karlových sedmdesátin a to přímo narozeninové párty 13. července v Ambassadoru. Jako autor i režisér. Krve by se ve mně nedořezal. Na 11.7. už máme koupené letenky na Krétu na dovolenou. Táňa i děti se těší na jediný společný čas, který máme za celý rok pro sebe. Snažím se bránit, že bych třeba celou akci připravil a v klidu odletěl, ale zdá se, že nemám šanci. Uvědomuji si, že Karel má za pár dnů hrát na moje přání ve filmu Veni, Vidi, Vici,  a že mu kvůli tomu musím zavolat. Filip Janeček mi celou situaci vysvětluje, že v tuhle chvíli není možné jen tak odjet, že do do mě jeho táta i samotný Karel vkládají důvěru,  a že může letět Táňa s dětma v sobotu 11.7. Já, že bych za nimi mohl přiletět hned po Karlově narozeninovém večírku. Triumfuje tím, že mi pomůže sehnat dobrou letenku za super cenu. Past zacvakla. "To máš za to ty magore, že furt chceš režírovat" nadávám si v duchu a jdu na další poradu do podkroví v sídle GoJa, která je již o konkrétním programu celé akce.  Moderování přislibili Adéla a Dalibor Gondíkovi, zpívat chce Jitka Zelenková, Láďa Kerndl, hrát chtějí Felix Slováček, Pavel Větrovec se svou kapelou, Boom Band Jirky Dvořáka. Jde jen o to jak celý program večera vymyslet tak, aby muzika lidi moc nerušila při povídání, aby si  Karel stihnul potřást rukou se skoro tisícovkou gratulantů a dostalo se na všechny: jak na pódiu, tak pod pódiem. Děsí mne, jak tohle všechno řeknu šetrně Táně. Cestou autem domů mám strach, jak kdybych měl hejno kulí v žákovské knížce. Už to slyším. Mojí vinou zkažená dovolená. Již mezi dveřmi vyřizuji pozdravy od JUDr. Františka Janečka a přiznávám barvu. Táňa je šíleně naštvaná, navíc 13. července má 10 narozeniny Kubík, takže svým pobytem v Praze zkazím narozeniny i jemu. "Zatracenej Karel Gott" nadává to skoro desetileté stvoření, které spatřilo světlo světa přesně v den, kdy jsme s Jirkou Adamcem točili narozeninový koncert ke Karlovým šedesátinám. Utíkám do města na další schůzky, Táně jako slabou náplast pořizuji v bazaru záložní mobil pro případné zachování databáze všech telefonních čísel. Ten její stávající v poslední době zlobí. Asi jako já. Ale ani to nepomůže. Táňa se mi celý večer vyhýbá. Doma se mnou nemluví nikdo. A svěřit se můžu jen tobě milý Deníčku.

 

 

17.6.

Od rána trávím čas telefonáty s Karlem Gottem. Původně plánovanou filmovou frekvenci 21.6. nestíhá, protože musí být celou neděli služebně v Německu. Točí dojalbum duetů s největšími německými hvězdami k svým sedmdesátinám. Volám Honzovi Nejedlému do Metropolitan filmu, protože noční frekvence z 21.6. na 22.6. měla být ta úplně poslední a celý film by měl být hotov. Ani Honza mě nechválí, ale slibuje, že se s tím pokusí něco udělat. Karel Gott mi slibuje, že by stíhal natočit svou scénu v pondělí 22.6. odpoledne a navečer. Volám to opět Honzovi, ten slibuje, že mi dá obratem vědět. Sedám do auta a jedu do Kongresového paláce, kde máme hrát na galashow pro Světový kongres kardiologů. Beru s sebou konečně na vyzkoušení svou novou kytaru Taylor 214e. Výborná elektroakustika. Náš zvukař Petr Mayer je nadšený. Neustále opakuje něco o zvonivém koberci a alikvótech. Připadám si jako kytarista.V rámci asi hodinové show hrajeme dvě písničky, takže naprostá pohoda. V šatně leží výtisk dnešního AHA. Někdo nelenil a pustil do médií i můj soukromý dopis Vítkovi Havlišovi a z celé situace vytvořil hezkou kauzu, která vede pouze k jedinému: k zviditelnění Vítka Havliše. No jo, no, můj milý Deníčku, učíme se pořád:

 

 

„PRAHA - Bývalý moderátor Novy Vítek Havliš (32) naštval scenáristu narozeninového koncertu Karla Gotta Radana Dolejše! Na svůj web www.vitekhavlis.cz totiž napsal zdrcující kritiku koncertu. Reakce na sebe nenechala čekat!

Dolejš mu okamžitě poslal ostrý dopis, který Havliš na stránkách zveřejnil též. Nutno podotknout, že Dolejš si vše vzal velmi osobně. Poté vychladl a poslal další reakci, v níž řadu chyb uznává. Ta první, hrubiánská, rychle zmizela. „Dohodli jsme se, že nebudeme přilévat oheň do ohně a nebudeme se k tomu vyjadřovat," říká na to Havliš. Čtenáři Aha! ale byli rychlejšía původní verzi z internetu nám zaslali!

Havlišova kritika

(o zavádějící propagaci)
Měl to být koncert na počest sedmdesátin Karla Gotta. Byla to trapná ubohost, které se nedobrovolně účastnily tisíce Gottových fanoušků. O koncertu se totiž vůbec nedá mluvit. Všichni, kteří si za velké peníze (v průměru 1000 Kč) pořídili lístek, vůbec netušili, že si nekoupili lístek na Mistrův koncert, ale na natáčení trapné, nevkusné, obrovsky nudné, dramaturgicky i technicky podřadné televizní estrády.

(o špatném ozvučení)
Na úrovni vesnické zábavy bylo i technické pojetí akce. Mizerná světla, nefungující mikrofony, špatný a nevyvážený zvuk, žádné pyrotechnické efekty atd...

(o špatných výkonech zpěváků)
Proč někteří účinkující dokonce zpívali z playbacku? Proč ti, kteří by raději z playbacku zpívat měli, zpívali naživo: naprosto otřesná Bartošová, bohužel i Lucka Vondráčková - Lady Karneval bylo fakt PEKLO, Eva a Vašek...

(o tom, kam šly utržené peníze)
A kam se poděly miliony korun, které vydělali z prodeje lístků a získali od sponzorů pořadatelé z agentury GOJA? Za lacinou scénu s hnusným osvětlením a bez jakýchkoliv efektů je určitě neutratili. Nezasloužil by si Karel Gott něco lepšího? Realita byla nuda, naštvané publikum, nešťastné fanynky, hrozný zvuk, nefungující mikrofony, minimálně 60 % vystoupení na playback, direktivní pokyny režiséra Adamce („bavte se, sednout, dotleskat") a tři hodiny naprosto ztraceného času. Měla to být oslava Karla Gotta... Byla to nechutná estráda... Byl to stroj na peníze.

 

1. Dolejšova reakce:

Píšu ti a pouštím si na tvých stránkách ukázky z tvého CD z roku 2002. To je síla, co? Nejhorší z gratulantů Karla Gotta nezpíval tak děsně jako ty tady... Oni byli naživo, ty za zdmi studia jsi ušeptal sbírku blábolů... Opravdu síla, že se nestydíš vůbec lézt na veřejnost. Proti tobě byla Markéta Muchová Pavarotti české popmusic a Františku Janečkovi by ses měl umělecky klanět. Chápu. Přál sis být jedním z gratulantů a do pokleslé estrády tria JanečekAdamecDolejš ses prostě nevešel, tak pliveš a urážíš. Jinak ti přeji vše dobré, nauč se moderovat a psát, doplň si vzdělání o Karlu Gottovi a udělej si nějaký ten kurs psaní a zase se ozvi.

S úctou Radan Dolejš

Opravená Dolejšova reakce:

Milý Vítku,
díky za recenzi, prosím dovol pár poznámek.(o zavádějící propagaci)
Na plakátech a programech nebylo inzerováno, že jde o koncert Karla Gotta: je tam psáno Karel Gott 70, Oslava 70. narozenin, Hudební událost století a pak následuje dlouhý výčet hostů. Nedokážu odhadnout, kde máme dána základní estetická kritéria, ale z mého pohledu to nebylo ani trapné či nevkusné, natož dramaturgicky podřadné či nudné.
(o špatném ozvučení) Práce zvukařů a vyjíždění mikrofonů bylo tristní a amatérské. Přitom měli ve scénáři přesně vyznačeno, kdy kde kdo zpívá sólo. Přiznám se, že jsem byl v hale a byl jsem zděšen. Pro televizi a DVD je to samozřejmě v pořádku, ale to neomlouvá.(o špatných výkonech zpěváků)Všichni tito interpreti podali mnohem lepší výkon na odpolední generálce. Nevím, zda to bylo stresem, nefungujícími odposlechy, ale večer se jim zrovna moc nezadařil. Ale nevím, jestli bych sám měl tu odvahu vylézt před 16tisícový dav s nějakou swingovou a s tím, že budu srovnáván s Karlem Gottem.
(o tom, kam šly utržené peníze) Jen pronájem O2 Areny na tři dny se pohybuje v řádu 6 až 7 miliónů Kč. Z každé vstupenky si bere 15 % Sazka Tiket, část magistrát, část OSA. Vstupenky byly i za 490 Kč. Ale nejsem ekonom, vím je, že náklady na akci se pohybují kolem 16 milionů Kč, což vstupenky rozhodně nevydělaly. Byla to oslava Karla Gotta, stroj na peníze těžko. Že nás často zradila technika, že ne všechny výkony byly stoprocentní je tím, že existuje lidský faktor. Kdyby bylo opravdu 60 % vystoupení na playback, bylo by méně starostí. Ale nikdo není dokonalý. Hezkou neděli. Vše dobré.

S úctou Radan Dolejš"

 

 

Ještě volám Gustovi Olustilovi a domlouváme si schůzku. Znovu mi opakuje, že lepší koncert, show či pořad jako bylo to gala ke Karlovým sedmdesátinám už dlouho neviděl a ať si z toho nic nedělám, že vždycky se najde dost parazitů, pijavic a přísavek, kteří by to jistě udělali lépe, jen kdyby to mohli dělat a jistě by i lépe zazpívali,  kdyby je někdo pozval. A holt, že jsem teď nějak moc vidět a tudíž jsem trnem v oku těm, co vidět nejsou. Je to sice hezký balzám na všechny bolístky, ale děsím se toho že jestli dotočíme romantickou komerční limonádu Veni, Vidi, Vici, co si asi přečtu pak. Dneska domů, před spaním chvíli hodlám číst Jiřího Voskovce a brzo usnout. Jinak mi hrábne.

 

18.6.

Od rána Kavčí hory. Natáčení Zpívánky "A vy kováři umounění". Režisér Adam Rezek se do mne hned v žertu pouští, že má malý prostor Jana Paulová, a že je většina rolí rozepsána na jednotlivé Patroláky a Jardu Krčka. Což je samozřejmě pravda. Hned jdu za Janou, vysvětluji ji svou představu celé Zpívánky, tak aby si také zahrála a zazpívala. Točíme. Jde nám to celkem od ruky. Pod dohledem Jardy Krčka točíme nejdřív naživo celý snímek, tak abychom měli volné ruce pro kovářské nástroje a korbele. Následuje důsledná práce maskérek, které nepřestanou, dokud nejsme dostatečně umounění. Jarka Krček dostává na starosti živého poníka, kterého má přivést do naší povedené kovárny okovat. My zas dostáváme režijní pokyny, že máme jásat, jakmile se koník objeví. Tomáš se vžívá do role a křičí :"Hele půň !!!!" Je pravda, že si televizní natáčení patřičně užíváme. Vzpomínám na podobnou atmosféru na place s Honzou Bonaventurou. Škoda, že je všechno tak ve spěchu. Ještě na šestou běžím vyzvednout nějaké dokumenty do Semaforu. Všechen ostatní čas věnuji vyřizování zmeškaných hovorů. Petr Novotný se má v neděli vrátit do Čech, takže stihne natočit tu mejdanovou scénu do Veni, Vidi, Vici, kde Walda gang v rámci akce "Tři míče" nahradí Patrolu Šlapeto. Večer dostávám SMSku, že se ruší zítřejší hraní Patroly na večírku pro světové kardiochirgy. Slovutní lékaři mají pobytu v Praze dost, takže se bez večírku rozlétají do svých domovů. Tedy potud interpretace, která nám byla promotérem nabídnuta.

 

19.6.

Využívám páteční čas na schůzku s Mirkou Hajdovou ohledně letošního Bomton Cupu.  Mirka mi poněkud složitě vysvětluje svůj záměr s pantomimickým číslem pro šest až osm tanečníků, kteří by se v první části pohybovali v jakýchsi maskách a v části druhé by spolu bojovali pomocí nějakých světelným mečů či kuželů. Moc tomu nerozumím, takže si radši všechno pečlivě zapisuji, abych nevypadal jako úplný trouba, ale cítím se tak. Večer opět telefonáty. Natáčení s Karlem Gottem bude nakonec v pondělí 22. června oddoledne v golfovém areálu Erpet na Smíchově. Stíhám vidět Táňu a děti. Beru alespoň na hodinu do ruky kytaru a matně se rozpomínám na některé méně často hrané písně.

 

20.6.

Ráno ještě resty v mailech. Chvilka s kytarou a vyrážíme na klasický dvojkšeft. Na druhý ročník Dechparády obec Březno u Chomutova a na městské slavnosti v Podbořanech. Obě akce jsou super. V Březně se o nás pořadatelé starají jako o vlastní, o to víc nás hraní baví. Veselo je taky v Podbořanech, kde Milan Černý stíhá ještě zahrát vystoupení s Honzou Vyčítalem a získává svůj první letošní hattrick. Dneska se mi už nechce dělat opravdu nic. Vynesu všechny věci do chodby, absolvuji krátkou sprchu a spokojeně usínám.

 

21.6.

Nedělní ráno je zaplněno několika kontrolními telefonáty ohledně dnešní noční frekvence na Veni, Vidi, Vici. Sedám do auta a odjíždím na Kavčí hory. Dneska točíme s Patroláky další Zpívánku, a to sice Čížečku, čížečku s tím bláznivým Muzeem Českého máku. Režisér Adam Rezek už dneska nemá tak přátelský tón jako minule,  a hned mi nadává, že je to celé vlastně jako klip Patroly. Vesele podotýkám, že je jen jiné rozvržení rolí, že kromě Milušky Šplechtové tentokráte hrají také Jarda Krček v roli učitele, Oťas Litomiský coby šéf musea Českého máku a Robert Papoušek jako jeho asistent. Uplatní se také syn Jardy Krčka v roli mima, hejno zpívajících dětí a Patrola, která kupodivu hraje sama sebe. Nakonec s Adamem končíme ve smíru a dáváme se do práce. Sbormistrně  dětského hejna několikrát mění tempo písně a Jarda Krček nás zase trénuje v tóninách. Vychází to na čtvrtý pokus, takže si běžím pro kapodastr. Stejně čekáme na Oťase, který přeslechl, že točíme od desíti a ne od původně plánovaných dvanácti. Prostě si spletl desítku s dvanáctkou. Naštěstí to má na Kavčí hory kousek. Jeho dnešní herecký výkon je obdivuhodný. Děsím se, cože jsem mu to napsal za špalky do textu... ale Oťas to zvládá s bravurou sobě vlastní. Pak už je atmosféra na place uvolněná a poměrně složité natáčení nám jde rychle od ruky. Navečer doma nechávám auto, kytaru,  kostým a vyrážím na natáčení večerní a noční frekvence Veni, Vidi, Vici na Smíchov. Panoptikum kapely Walda Gang je už v Erpetu a užívá si svou hvězdnou filmovou roli. Vyděšeně koukám, že členem Walda gangu je také porno herec Robert Rosenberg. Holt svůj k svému. Probírám ještě text role s Petrem Novotným, zdravím se s Lenkou Čílovou z Metropolitan filmu, producentem Honzou Nejedlým, kameramanem, režisérem, Jardou Noskem, který má dneska narozeniny a neustále mi vnucuje, že musíme dát svátečního páva, stejně jako tak s Jitkou Kocúrovou a celou sestavičkou tohoto bláznivého filmečku. Celý projekt stál skoro rok kvůli nedostatku peněz na jeho dotočení, po seškrtání scénáře teď dotáčíme nezbytné. Jak pro děj, tak pro Product Placement. V případě Walda gangu jsem si uvědomil, že existuje taky ten tzv. Human Placement. Žádných dvacet vteřin na plátně a dost. Pavel Pásek si do filmu procpal nekompromisně celou píseň Hudsonský šífy a ještě skoro půlku Eldoráda. Snad se s tím něco bude dát provést ve střižně. "Tři míče" jsou holt "tři míče". Rozuměj koprodukční podíl Pavla Páska na Veni, Vidi, Vici. Čekám na natočení scény s Petrem Novotným a mizím taxíkem domů. V hlavě mi zní Walda gang. Fuj.

 

 

 

22.6.

Ráno koukám na mobil. Zmeškané hovotŕy mezi půl druhou a druhou ranní od Mirjam Pavlincové z Metropolitan Filmu. Budím ji, abych se dozvěděl, že mi volala jen kvůli tomu, že Walda gang vyhodil jednu veselou scénu z obrazu, kde hráli, takže jenom hráli. Taky, že odjezd Reného se musel nakonec natočit jinak než je ve scénáři. To bude pěkná nuda.Nějak se mi vybavuje legendární TRHÁK Zdeňka Podskalského a Ladislava Smoljaka. Taky role scénáristy, kterou tenkrát bravurně zahrál Zdeněk Svěrák. Asi se přestěhuji do stanu. "Před hájovnou stojí zaražený pilot".Připadám si podvedený. S děsivou kapelou ve filmu, který chvílemi přestává mít alespoň něco společného s tím, co jsme s Honzou Rokůskem a Markem Šmídem původně zamýšleli a napsali. Ale chtěl jsi do filmového světa Dolejši, tak se uč a nefrflej. V půl desáté mi volá Karel Gott. Děsím se toho, že mi oznámí, že zůstal v Německu a natáčení budeme muset odložit. Karel je však už v Praze a ve velmi dobrém rozmaru.  Domlouváme se na tom, že dnes v 16:00 dorazí s Oldou Havránkem do Erpetu. Telefonuji na všechny strany. V deset dopoledne jsem již na schůzce s Mirkou Hajdovou. Téma je opět letošní Bomton Cup a další změny. Domlouvám se na první schůzce s moderátory: Jakubem Prachařem a Vojtou Dykem. V půl čtvrté již stepuji v Erpetu. Stejně jako celý štáb VVV vyhlížím Karla Gotta. Stejně je úžasné jaké má tenhle chlapík charisma ve svých sedmdesáti letech. Hned po příjezdu čeká oba naše golfové herce šatna, kostymérky, televizní štáby, novináři, fotografové. Takový šrumec na včerejším natáčení rozhodně nebyl. Karel i Olda jsou výborně připraveni, ještě s golfovým poradcem procházejí každé slovo golfové terminologie, každý postoj, tak aby ve filmu vypadalo vše věrohodně. Režisér Pavel Göbl točí celou sekvenci snad osmkrát,  než je spokojen s výkonem, obrazem a zvukem. Honza Nejedlý hlásí, že je dotočeno a od zítřka se film stříhá. Společná fotka celého štábu s Karlem Gottem. Dnešním dnem mám natočený svůj první celovečerní film. Bude to asi neskonalá blbost, vzdálená původnímu, taky blbému scénáři, ale je to útvar barevný, zvukový a celovečerní a jde to do kin. Takže i tak: Veni, Vidi, Vici.

 

23.6.

Od rána resty. Další verze scénáře letošního Velehradu. Dlouhá diskuse s Honzou Nejedlým o střihu filmu Veni, Vidi, Vici, konzultace se střihačem Tomášem Medkem, opět s Honzou Nejedlým a zase s Tomášem Medkem. Volá mi ředitel divadla Semafor Václav Marek, že je třeba okamžitě dodat názvy písní na 50 Semaforu, včetně toho, kdo co bude zpívat, tak aby mohli aranžéři již pracovat pro Český Národní Symfonický Orchestr (ČSNO). Domlouváme se na operativní schůzce u pana Suchého zítra v 10:00 dopoledne.

 

24.6.

Průjezdy Letnou a okolím Hradčanské jsou čím dál tím horší. Nechávám si na cestu z Proseka na Ořechovku skoro osmdesát minut, ale ani to dnes nestačí. Cestou dvě bouračky, naštěstí jen nepozornost a plechy.  Na Letné jede, respektive se plazí, v čele průvodu aut obrovský bagr. Podotýkám, že jedním směrem je průjezdný pouze jeden jízdní pruh, takže řidiči troubí, nadávají... koušou, sajou, rdousí. Já se usmívám jako debil. Poslouchám Rádio Beat a je mi hezky. Jen se mi chce čůrat. Ale není kam. Schůzka u pane Suchého je velmi milá, konstruktivní a poetická. Ostatně jako vždy. Nabit energií svištím poněkud průjezdnější Prahou domů. Mám být odpoledne doma s Honzíkem. Nakupila se mi další povinnost. Tentokrát Patrolácká. Jelikož tady zůstávám do čtrnáctého července není žádný důvod, abych s Patroláky neodjel na Schramml Klang Fest do rakouského Litschau. To znamená všechny spojováky v němčině. A já jsem rád, že si pamatuju ty české. Poprosím o pomoc Táňu. Možná taky její sestru Miladu. Termín našeho vystoupení v Rakousku se po čertech blíží. Stejně jako křesťanský Velehrad, kde pro letošní Koncert lidí dobré vůle dodělávám scénář až někdy k ránu.

 

25.6.

Od rána zařizuji oslavu 70 narozenin Karla Gotta v Ambassadoru. Pak střižna Veni, Vidi, Vici. Odpoledne GoJa.Od Petry Benešové přebírám všechny maily, korespondenci a dispozice a rovnou domlouvám s Pavlem Větrovcem Stage plán jeho kapely, převoz nástrojovky do Ambassadoru a to, že bude asi třeba postavit jedny bicí na celou akci a pronájem někomu zaplatit. Padá jediné jméno: Franta Hönig. Beru si na něj mobil, kontaktuji ho. Celý svazek úkolů předávám Filipovi Janečkovi a přesouvám se z agentury GoJa o malý kousek dál. K populární restauraci Na Kačabce, kam jsme svorně se Šlapeťáky chodívali v roce 1989, ale taky počátkem let devadesátých a kde byl dlouholetým hostinským náš dobře známý Oťas Litomiský, Šlapeťák každým coulem, pražská figura, básník, vypravěč a zpěvák s nezaměnitelným basem a vždy překypující dobrou náladou a energií. K oslavě 20 letého hraní Patroly Šlapeta se, po Oťasových rozhovorech se starostou, rozhodla městská část Prahy 15, uspořádat velký koncert na zahradě hospody Na Kačabce. Že nebude prázdno jsme tušili, že bude narváno,tak,že ani špendlík nepropadne, to ne. Že déšť nedéšť vydrží všichni až do konce a my budeme muset vypnout aparaturu, abychom nerušili noční klid a zpívat s diváky zcela akusticky, to jsme taky netušili. Navíc přišlo hrozně mladejch lidí, který se narodili třeba v roce 1988 nebo dokonce v roce 1991, takže jim naše hudební minulost musela připadat jako celej jejich život. Využil jsem toho, že byl čas na balení aparatury, sed jsem si s pár z nich k velkýmu stolu a spíš poslouchal,  než mluvil. Podepisovali jsme se poctivě všem,  co to o stáli a u dam, kam chtěli. Kapely jako jsme my potřebujou občas vědět, že nepatřej do starýho železa. Dneska to byl zrovna jeden z těch koncertů. Taková malá transfůze energie do společný kapelový práce, která nikdy nekončí. Usínám s téměř dětinskou radostí, že vůbec můžu bejt na tomhle světě.

 

26.6.

Od rána 70 Karla Gotta v Ambassadoru. Sháním dádu Gondíka, abychom si prosvištěli scénář, nemůžu se dovolat nikomu z Gondolánovců, Láďa Kerndl mi do telefonu diktuje nástrojovku svého bandu. Odpoledne sraz s Markétou Muzikářovou nad další prací pro Inflagranti. Jsem velmi opatrný, ale je fakt, že to DVD bych jim rád natočil. Docela se mi už v hlavě začíná rodit konkrétnější nápad jak. Večer mám jít do Semaforu na předprázdninovou předpremiéru Kytice. Ale omlouvám se, jsem tak rozlítanej, smrkám, kejchám, zítra hraju s Patrolou v Cerhovicích. Nejsem ve stavu do zítřka vylézt na veřejnost. Sedím u počítače, piju čaj a probírám se resty do hluboké noci.

 

27.6.

Patrola a Pivní slavnosti v Cerhovicích u Berouna. Den naplněný cestováním, čekáním na zvukovku, zvukovkou na šíleně mizernej aparát, čekáním na první vystoupení,  pauzou mezi prvním a druhým vystoupením, druhým vystoupením, kde mizerný aparát hraje ještě hůř než při prvním vystoupení, balením a opětně cestováním, tentokrát již s vidinou domova. Přitom to celé byla super akce, jen špatný aparát a z toho naše mizerná nálada po akci. S dámou snědé pleti měním výběrové CD Patrola Šlapeto za Indiana Jonesovský klobouk pro Honzíka či Kubíka. Jak se podělej,  je na nich. Mimochodem, o  přestávce se blízko hlavního pódia našla taška s doklady a kreditními kartami. Tomáš se pokusil poprosit o pomoc policii. Příslušník a příslušnice však místo naplnění hesla "Pomáhat a chránit" radši utekli. Naštěstí jsme se při prohlídce dokumentů dobrali toho, že se jedná o chlapíka z jednoho pivovarů, kteří se tady dnes prezentují. Majitel a doklady opět jednou jsou. Cestou domů rozebíráme obsah hesla POMÁHAT A CHRÁNIT.  Pomáhat,  asi jak komu,  a chránit,  asi jak co. To jsme si tedy pomohli.

 

 

28.6.

Hned ráno na devátou jedu na schůzku s autorem projekcí pro letošní Bomton Cup. Je to jistý Marek Myšička s výbornými referencemi, který včera v noci přiletěl z Londýna a zítra zase odjíždí na Filmový festival do Karlových Varů. Marek mi dlouze a sofistikovaně vypráví o technologii videomapingu a o systému projekcí, které bychom spolu měli realizovat na letošním Bontom Cupu. Dozvídám se o praktikách mladých filmařů v Anglii. Často pracují zadarmo jen proto, aby měli měli nějaké dobrozdání, že už mají zkušenosti ve své profesi. Napadá mě, že se tohle u nás děje u všech možných tvůrců v mnohem pokročilejším věku. Kolikrát o sobě slýchám pochybnosti buď ve smyslu jestli svou profesi vůbec umím,  nebo naopak, jestli už na ní nejsem příliš stár. Zajímavé. Ale povzbuzující v tom smyslu, že není vyhnutí. Je a bude třeba znovu a znovu potvrzovat privilegium pracovat v oboru pro který jsem se narodil. Ale zpátky k mládí. Tedy k Myšičkovi. Domlouváme se na další schůzce. Mne čeká cesta červnovou nedělní Prahou domů na Prosek. Mimochodem Marek je ročník 1982. Odpoledne se chystám na večerní schůzku v břevnovském klášteře s Prokopem a Luckou. Snažím se vždycky přijet o něco dřív,  a procházet se jen tak areálem kláštera. Vždycky na mne dýchne klid a řád. Dva pilíře, které našim dnům tak zoufale chybí. Hlavním tématem schůzky je samozřejmě Velehrad a letošní Koncert lidí dobré vůle.Rozcházíme se před půlnocí, nad sebou letní hvězdné nebe. Vždy odtud odjíždím s nadějí, že bude líp. Ještě v noci si navájem SMSkujeme. Zvláštní triumvirát, ten náš Velehradí tým. Ale o tom můj milý Deníčku zase jindy. Chrrrrr. Chrrrr.

 

 

 

 

 

29.6.

Hurá prázdniny. Jedna z těch nejnesmyslnějších vět, které nám implantoval náš režisér režisér Pavel Göbl do filmu Veni, Vidi, Vici, protože chtěl co nejpřesněji řešit časosled. Myslím, že je to je přesně to, co divák golfové filmové limonády ocení. Ale je fakt, že jsou prázdniny školní a Honzík s Kubíkem mají před sebou dva měsíce volna. Já se od rána snažím upravit scénář Velehradu a volat lidem, které jsem si v notýsku pečlivě vypsal do seznamu. Ti, kterým volám, telefon neberou, ovšem volají mi stále jiní, tedy ti, kterým jsem se rozhodně volat nechystal. Mezi běžné úkoly, kterými jsem těmito telefonáty zásobován patří např. sehnat mobil na nějakou celebritu. Většinou takovou, která číslo svého mobilu nerozdává na potkání, tudíž ani já jej neposkytnu. V žertu nabízím většinou čísla na ty celebrity, o které na mediálním trhu zájem poněkud opadá, pokud mám náladu na černý humor, mám v mobilu také desítky čísel těch, co už nejsou mezi námi. Jednou se meyi nimi ocitnu taky, takže se už nikdo nikam nedovolá. Ale hurá, jsou prázdniny. Snažím se pohnout se scénářem Velehradu a volají: Radek John, kvůli připomínkám k filmovému scénáři "Fotbalová jedenáctka", Felix Slováček, že se musíme urychleně, ale urychleně sejít, kvůli jeho projektu v Hybernii, Mirka Hajdová zase volá, že bych se moh dneska potkat s Vojtou Dykem a Kubou Prachařem, že někdy kolem šesté končí někde v divadle,  a že mi to během dne upřesní. Boží informace. Volají růyní hudebníci kolem Velehradu a domáhají se partitur pro symfonický orchestr, který má doprovázet jakousi polskou kapelu křeťanského jazz roku. New LifeM Ježíš by asi čubrněl. Do toho jsem se konečně dovolal Otovi Černohorskému kvůli ozvučení velkého sálu Ambassadoru na ten mejdan k 70 Karla Gotta.

Nemohu se dovolat Gondolánovým. Ani Tondovi, ani Věrce. Posílám zdvořilé SMSky, po kterých následuje mlčení. Asi taky zdvořilé. Kdosi mě klade otázku, zda zajistím pulty na noty. V duchu bráním ten svůj zánovní pultík, kterému důvěrně přezdívám záložní hardisk. Odsud podsud. Nepučím. Volám Jirkovi Dvořákovi z Boom Bandu. Ti pultíky poskytnou. Mám pocit zcela zmařeného dne.

 

 

 

30.6.

Korespondence s Markem Jíchou ohledně možného vydání DVD s filmem "Písničkář, který nezemřel", což je nádherný dokument o Karlu Hašlerovi s Arnoštem Lustigem, který provází Thomase Haslera Prahou jeho otce.. Dozvídám se, že na vše chybí asi 300.000,- Kč. Nesměle slibuji, že se poptám potencionálních sponzorů, ale předem vím, že tohle je letos předem prohraná bitva.

Krize. Často mám pocit, že hodně lidem vyhovuje. Dobrý důvod, jak nedělat nic.

 

Domlouvám se s Evou Pilarovou, že by chtěla na oslavách Semaforu zpívat jinou píseň než "Růži, růžovou". Jiří Suchý mi po telefonu chvaluje Bohuše Matuše, který by mohl zastoupit zesnulého Waldu Matušku v písni "Ach, ta láska nebeská", volám zpátky Evě Pilarové, ta souhlasí s písní I s Matušem, pak přichází na řadu nejprve manažer Bohuše Matuše a nakonec sám Bohuš Matuš. Nevím, co mi to připomíná. Nejspíš jednu pohádku. Tuším, že tu "O kohoutkovi a slepičce". Moje milá sestra z Londýna mi Skypu doporučuje dva dobré starší filmíky: "Girl From Rio" a "Clubbed". Tož podívám se po nich. Mirjam Pavlincová z Metropolitan filmu mi veze další verzi filmového scénáře "Fotbalová jedenáctka" s novými připomínkami dramaturga Radka Johna. Radek píše propiskou rovnou do textu, takže postupně přepisuji všechny jeho poznámky do elektronické podoby a posílám Honzovi Rokůskovi. Už nějak nemůžu. Nad Prosekem je hluboká noc a červenec, i když tomu venkovní teploměr nijak nenasvědčuje.

 

 

1.7.

Od rána řeším, abych zítra stihnul dvě schvalovací projekce najednou. Nakonec mám tyto termínu: ráno od osmi projekci Veni, Vidi, Vici v Postprodukci Praha v Jungmannově ulici a pak od 10:00 projekci obou dílů galakoncertu Karel Gott 70 na Kavčích horách. Stihnu alespoň druhý díl.

 

Poslední úravy na scénáři letošního Velehradu. Jsem zvědav jestli tam zůstane alespoň něco z jeho psané podoby. Nevýhoda přímých přenosů, kdy se musí škrtat a škrtat podle stopek....

 

"Chesterton v jedné své povídce vypráví o rozruchu v jednom malém městě, kde vlivné osobnosti chtěly strhnout sloup plynového osvětlení. Jedni proto, že byli v dozorčí radě elektrárenské společnosti, a chtěli tedy zavést osvětlení elektrické, jiným se hodily měděné trubky ze sloupu, další chtěli staré železo a jíní se zase nudili a chtěli bourat jen z rozmaru. Do diskuse se zapojil i mnich z nedalekého kláštera a začal přemýšlet nahlas: „Nejprve uvažujme o potřebě světla, o jeho smyslu, původu a vůbec o světle jako takovém. Uvažujme také o tmě, která zavládne, byť na čas, až budeme najednou bez světla." Přítomným se však zdály jeho řeči staromódní a nemístné, zbytečné a nepraktické. Vrhli se na sloup, svalili ho na zem a vzájemně si gratulovali ke své praktičnosti a užitečnosti svého jednání. Než nastala tma... Chesterton dodává: „Ve tmě se strhl boj, ve které nikdo nevěděl, koho bije. Dnes nebo zítra se budou muset všichni vrátit k přesvědčení, že onen mnich uvažoval správně a že všechno závisí na pravdě o světle. „ O čem všichni mohli jednat za světla, o to se nyní museli poprat ve tmě.

 

"Je toho tolik, co jsme zapomněli říci svým rodičům a těm všem, kteří jakkoliv pozitivně ovlivnili náš život. Pořád si myslíme, že je čas...My ten čas dostáváme zadarmo, a přitom je tím nejdražším, co máme. Zvláště si to uvědomujeme ve chvílích, kdy našim nejbližších už mnoho času na této zemi nezbývá!"

 

„Teprve když se napijete z řeky ticha, začnete vskutku zpívat.

A teprve když dosáhnete vrcholu hory, začnete stoupat.

A teprve když si země vyžádá vaše údy, začnete opravdu tančit."

 

V noci ještě píšu mailu na adresu festivalového štábu Schrammel Klang Festivalu v Litschau, abychom si upřesnili koncertní plán Patroly během obou našich festivalových dnů, ubytování, parkování a podobné nesmysly. Sestavuji také první Set list. Jedeme bez Roberta, který už bude na prázdninách a bez Petra Mayera, neb celý festival je až na největší scénu zcela akustický.

 

2.7.

 

Ráno vyrážím z domova těsně po sedmé. To jsou prázdniny. Začínáme projekcí Veni, Vidi, Vici. Abych stihnul, alespoň druhý díl koncertu Karla Gotta domlouvám si hned po ránu převoz taxíkem. Veni, Vidi, Vici není tak děsivé, jak jsem si myslel, ale komedie to věru není. Spíš taková romance, melodram, kde je děj natahován Product Placementem a nekonečným vystoupením Walda gangu. Domlouváme se z Radkem Johnem, co zkrátit, co vyhodit, současná stopáž je 115 minut, je třeba jí srazit alespoň o 10 minut. Tomáš Medek si poměrně zručně poradil se střihem a fakt není moc poznat, že natáčení mělo roční přestávku. V taxíku vyřizuji hejno zmeškaných hovorů. V projekční místnosti České televiye stíhám ještě čtvrtou dekádu první části galakoncertu. Jirka Adamec, Ivan Hubač,  Aleš Ulm, významní produkční, dramaturgové. Ti všichni sledují ostřížím zrakem 150 minut HD záznamu naší společné půlroční práce.

 

Přejíždím na schůzku s Michalem Davidem o projektu galakoncertu k jeho padesátým narozeninám příští rok v červnu v 02 Areně. Možná přijede Elton John. Ještě schůzka s Felixem Slováčkem. Napadá mne téma pro jeho program: "Hity, Hvězdy, Hybernia". Jen nevím jestli to ne není na H...

Odpoledne nákupy, kupuji dárek pro Karla Gotta k narozeninám. Neprozradím ti můj milý Deníčku co to je, je to přece překvapení... Pak telefonát s Gustou Oplustilem, večer pak házím věci do tašek. Čeká mne cesta na Velehrad. Naštěstí řídí Prokop Siostryonek. Chtěl jen, abych připravil na cestu nějaká dobrá CD. Po krátké dramaturgické úvaze mám jasno.

Beru s sebou CD Bandu Jools Hollanda a Rhythm And Blues Orchestra, s kterým si žánrové kousky střihli Sting, George Harrison, David Gilmour, Mark Knopfler, Van Morrison, Mick Hucknall, Eric Clapton a mnozí další. Přibaluji CD "Možná by tu mohlo být i líp" Petra Hapky, Michala Horáčka a jejich vzácných hostů. Hudební dramaturgii naší cesty na posvátný Velehrad uzavírám albem mordýřských balad Nicka Cavea. Těším se až poutní svatou cestou zazní : "Where The Wild Roses Grow"


They call me The Wild Rose
But my name was Elisa Day
Why they call me it I do not know
For my name was Elisa Day
From the first day I saw her I knew she was the one
She stared in my eyes and smiled
For her lips were the colour of the roses
That grew down the river, all bloody and wild
When he knocked on my door and entered the room
My trembling subsided in his sure embrace
He would be my first man, and with a careful hand
He wiped at the tears that ran down my face

On the second day I brought her a flower
She was more beautiful than any woman I'd seen
I said, "Do you know where the wild roses grow
So sweet and scarlet and free?"
On the second day he came with a single red rose
Said: "Will you give me your loss and your sorrow"
I nodded my head, as I lay on the bed
He said, "If I show you the roses, will you follow?"

On the third day he took me to the river
He showed me the roses and we kissed
And the last thing I heard was a muttered word
As he knelt (stood smiling) above me with a rock in his fist
On the last day I took her where the wild roses grow
And she lay on the bank, the wind light as a thief
And I kissed her goodbye, said, "All beauty must die"
And lent down and planted a rose between her teeth

Tenhle text jsem se kdysi dávno marně pokoušel přebásnit. Nepovedlo se mi to. Ale to je zas na někdy jindy.

 

 

3.7.

Ráno nejdřív za Prokopem do kláštera na Břevnov. Jakmile odbyla devátá,  rovnou cestou na Velehrad. Posloucháme nejdřív Lucku na Radiožurnálu a pak se hned pouštíme do poslechové diskotéky, přesně podle mého včerejšího dramaturgického plánu. Jools Holland a Rhythm And Blues Orchestra and Friends, "Mohlo by být i líp" Hapky s Horáčkem a k Velehradu se blížíme doprovázeni mordýřskými baladami Nicka Cavea. Projíždíme posvátnou poutní cestou a Nick Cave s Kylie Minogue nám zpívají: "Just remember that death is not the end..."

 

When you're sad and when you're lonely
And you haven't got a friend
Just remember that death is not the end
And all that you held sacred
Falls down and does not mend
Just remember that death is not the end
Not the end, not the end
Just remember that death is not the end
When you're standing on the crossroads
That you cannot comprehend
Just remember that death is not the end
And all your dreams have vanished
And you don't know what's up the bend
Just remember that death is not the end
Not the end, not the end
Just remember that death is not the end
When the storm clouds gather round you
And heavy rains descend
Just remember that death is not the end
And there's no-one there to comfort you
With a helping hand to lend
Just remember that death is not the end
Not the end, not the end
Just remember that death is not the end
For the tree of life is growing
Where the spirit never dies
And the bright light of salvation
Up in dark and empty skies
When the cities are on fire
With the burning flesh of men
Just remember that death is not the end
When you search in vain to find
Some law-abiding citizen
Just remember that death is not the end
Not the end, not the end
Just remember that death is not the end
Not the end, not the end
Just remember that death is not the end

 

Symbolické. Hned po ubytování chvíli odpočíváme ve svých pokojích a dáváme lehký oběd. V holelu Mlýn na magickém Velehradě vaří po čertech dobře. Číšník zřejmě nezná náš slovník zapovězených slov, která nesmíme ve scénáři Velehradu použít, tak se zdvořile ukloní a zeptá se, zda bychom k tomu objednanému kuřecímu masu nechtěli ochutnat speciální ďábelskou omáčku. Slzy smíchu se nám koulejí po tvářích a samoyřejmě ochutnáváme. Za chvíli nám společnost dělá Petr Bende s rodinou, respektive s půvabnou manželkou Zuzanou a synem Matyasem. Přesně před rokem je Prokop nedaleko odtud oddával. Petr nám s Prokopem přivezl lahůdkovou litrovku vynikající "Bendovice". Tož slzičku koštujeme, zbytek u sebe schová Prokop v klášteře na horší časy. Čekáme na Lucku, která se stala obětí páteční dopravy v Praze, kolapsu na D1 a Moravských objížděk. Večer alespoň projíždíme celý scénář. Prokop nás pak vytáhl na mejdan Katolického týdeníku, kde již od první chvíle funguje jako rodilý bavič. Na stolech jsou jídelní lístky, kde je také uveden pstruh a pod ním je velkým písmem napsáno, že za každých 10 gramů nadváhy se platí 15 Kč. "Jestli tady takhle účtujete nadváhu, tak se my dva s Radanem nedoplatíme". Následuje smršť křesťanských a nekřesťanských anekdot, tak tak držím s Prokopem krok. Zapojijí se taky mladí z křesťanské sportovní organizace Orel. Lucka se přidává s Cimrmanem a jeho projektem SUP: "Sport, umění, peří". Večírek je opravdu vydařený. Jediné co mne bolí je bránice. Požehnaný Velehrad.

 

 

4.7.

Ráno klasická snídaně s Prokopem, Luckou a režisérem Vojtou Fatkou. Probíráme program a domlouváme se na čtených zkouškách během dne, s tím, že já si půjdu obhlédnout zkoušky hudebních účinkujících a na stopkách si změřím délku jednotlivých písní a skladeb. V přenosovém voze si ještě prohlížime všechny dokumenty k letošním projektům a aktuální minidokument k povodním, které v posledních dnech opět zasáhly naši zemi. Běhám celý den mezi hotelem Mlýn, kde zkoušíme s Prokopem a Luckou a mezi hlavním pódiem, kde postupně zkouší Hradišťan s dětmi, Pavlína Jíšová, dětský sbor Kantiléna i jakási operní pěvkyně a ti polští křesťanští bigbeaťáci. Takový dobře vysvěcený jazz rock.Jmenují se New LifeM, kdybys to potřeboval vědět můj milý Deníčku. Zkoušky jdou letos ztuha, generálka je velmi nejistá. Po dlouhé době využívám pravomoce dramaturga a měním pořadí a počet hudebních vystoupení pro přímý přenos, tak bychom se vešli do požadované stopáže a také, aby v přenosu zazněla ta nejlepší hudební čísla. Sice se vyjadřuji poněkud eufeministicky, ale snad srozumitelně.Když se Prokop s Luckou loučí v přímém přenosu s Velehradem jako moderátoři, je mi smutno. Skoro do breku.Pro Prokopa 10 let, pro mne a Lucku 5 let úžasné práce. Ale v nejlepším se má přestat. Všem je nám nejlíp v místní kuchyni, kde se o nás šéfkuchařka stará jako maminka o vlastní děti. Po přenosu ještě chvíli posedíme, ale Lucka chce jet domů do Prahy na noc a nabízí, že mne vezme s sebou. Pekelný nápad. Rychle házím věci do tašek a noční krajinou jedeme směrem ku Praze. S ranním kuropěním se ocitám na Proseku ve své posteli. Pochválen buď Velehrad.

 

5.7.

Odpočinkový den. Musím to všechno nějak vstřebat. Stejně odpoledne nevydržím, vyřizuji maily, beru do ruky na chvilku kytaru a přemýšlím o programu Patroly na Schrammel Klang Fest v Litshau. Máme to za pár.

 

Čtu si o Lischau a hraju na kytaru:

 

"Nejsevernější rakouské městečko (534 m, 3000 obyvatel), vyhledávané letovisko na po­toce Reißbach (Dračice). Osada doložena k r. 1215. Jako pohraniční místo měl v raném středověku důležitý strategický význam. Původně náležel k hrabství Raaba, v r. 1284 od Raabsu odloučen. V letech 1328, 1331 a 1335 tudy prošli vojáci krále Jana Lucemburského, v letech 1351 - 1352 nové krvavé hraniční spory. Od r. 1386 je  městem. V r. 1398 navštívil Ličov český král Václav IV. a odměnil zde za dobré služby rakouské vévody Viléma l. a Albrechta III. V letech 1389 - 1488 je panství majetkem hrabat Puchheimů, pak dochází k častému střídání majitelů. Velké škody utrpělo město v husitských válkách, rovněž v české válce 1618 - 1620. V období války s Turky v r. 1883 je město zatíženo placením velkých poplatků. Od r. 1783 je panství majetkem říšských hrabat Seilernů - Aspang. V 19. stol. se zde rozšiřuje domá­cí tkalcovství.

Pozoruhodnosti:   Hrad  - zámek s kruhovou hradní věži ze 13. stol. je výraznou dominantou i poznáva­cím znamením Lítschau. Objekt je obehnán příkopem a hradbami. Náleží hraběcí rodině Seilern - Aspang, vnitřní prostory hradu nejsou pro veřejnost přístupné. Historické městské jádro obklopuji zbytky hradeb. Farní kostel: původně románský, kolem r. 1450 přestavěn v gotickém slohu (křížová žebrová klenba, pozoruhodné fresky). Před kostelem pranýř z r. 1688. Na náměstí také pomník Kaspa­ra Schrammela (1811 - 1895), zakladatele ve své době slavného orchestru (dodnes Litschau označo­ván jako Schrammelstadt). Schrammelův rodný dům „SchrammeIhaus", stojící už za městem, je ozna­čen pamětní deskou. Přístup z náměstí 2 km ve směru na Josefsthal nebo po tur. značené trase.

V             městském muzeu (Stadtplatz 63) nalezneme tkalcovský stav, vybavení selského bytu kolem r. 1900, zajímavosti ze života Schrammelovy hudební rodiny. Na náměstí též galérie. Východiště značených tras se nachází na hrázi rybníka: orientační tabule nabízí 20 turistických tras různé délky a náročnosti se zajímavými místy, často opředenými pověstmi (např. Graslstein, Fiedelstein, Wilde Jagd, Alter Stein, Galgenkreuz, Teufelstein, Drei Brüder). Od hradu vychází 2,8 km dlouhá lesní naučná stez­ka."

 

"Der in Litschau geborene Kaspar Schrammel, der Vater der berühmten Schrammeln Johann und Josef, war Klarinettist und erfand das "picksüße Hölzl", die auf G gestimmte Klarinette. Er konzertierte erfolgreich mit seinen Söhnen, die beide Geiger waren und ab 1879 mit dem Kontragitarristen Anton Strohmayer und dem Klarinettisten Georg Dänzer, einem Meister des "picksüßen Hölzls", das legendäre Schrammel-Quartett bildeten. Nach dem Tod Dänzers 1893 wurde die Klarinette durch ein Akkordeon ersetzt.

Das Schrammel-Quartett spielte volkstümliche Wiener Musik und wurde weit über die Grenzen Österreichs bekannt. Kaspar Schrammel erlebte den Erfolg und Ruhm seiner Söhne, aber auch ihren Tod. Beide starben vor ihm, Johann 1893 und Josef im November 1895. Nicht ganz ein Monat später starb er in seinem Wohnort Langenzersdorf. 1985 wurde hier anlässlich seines 90. Todestags an seinem Wohn- und Sterbehaus eine Gedenktafel angebracht und der Kaspar Schrasmmel-Wanderweg eröffnet."

 

 

6.7.

Zkouším psát opravy do scénáře Fotbalové jedenáctky. Jsem úplně roztěkaný. Vůbec mi to nejde. Ztrácím půlden pinožením a čekáním na to, že někdo zavolá a bude chtít jakoukoliv pitomost, jen proboha, abych se nemusel soustředit na psaní. Děs. Naštěstí je tu blížící se večírek k 70 Karla Gotta v Ambassadoru a s ním spousta nesmyslných starostí, typu jako: kdo naladí piano, jak to bude s klávesama a kytarovejma aparátama. Prostě malej festiválek. O.K. Co jsem chtěl, to mám.

 

 

 

 

7.7.

Ráno stíhám doktora a hejno telefonátů: choreografka Bomtom Cupu Linda Rančáková, Gustav Oplustil, Vojta Dyk, Jakub Prachař, Dáda Gondík, GoJa Petra Benešová, Filip Janeček. Domlouvám schůzky. Jinak příprava na Schrammel Klang Fest v Litschau. Zatracená němčina. Ještě, že mám Táňu a ta má sestru Miladu.

 

Na internetu si alespoň procházím vše o Schrammlu:

 

„Dne 22. září 1907 se narodil ve Frýdku poslední ředitel chlapeckého kněžského semináře v
Bruntále, zvaného Petrinum (nyní Základní škola a městské osmileté gymnázium),

 KARL SCHRAMMEL umučený v koncentračním táboře Buchenwald. Jeho památka byla uctěna
umístěním pamětní desky na budovu Petrina.      


Karl Schrammel pocházel z velmi muzikální rodiny, jeho děd, Johann Schrammel byl
skladatelem populárních lidových písní a zakladatelem malých, velmi oblíbených hudebních
těles, které se dodnes nazývají "šraml".
Karl Schrammel, po absolvování gymnázia v Moravské Ostravě, odešel do Olomouce na
teologickou fakultu, kde byl v roce 1932 vysvěcen na kněze.  Ve stejném roce  nastoupil na
místo prefekta (představený-vychovatel mládeže)  do chhlapeckého kněžského semináře v
Bruntále (Petrinum). Zároveň vyučoval náboženství v dívčí škole Řádu německých rytířů.
Rovněž plně využíval své hudební znalosti  a nadání, vyučoval hře na klavír a na varhany,
řídil seminární sbor a orchestr. Po skonu ředitele semináře, Franze Hobicha v roce 1939, se
stal jeho nástupcem.


Ke stabilním akcím, pořádaným v chlapeckém semináři, patřily každoročně hudební týdny,
pořádané v květnu a prosinci, kde byla uváděna díla významných hudebních skladatelů. O
prázdninách pracoval Schrammel jako sbormistr s katolickou mládeží severní Moravy a
Slezska, kde se na jednotlivých místech ubytovával.
Brzy se Schrammelova činnost mezi katolickou mládeží stávala pro nacisty neúnosná.
Nenávist fašistů vycházela z toho, že jim dr. Schrammel odváděl mladé lidi, kteří měli být
organizováni v jediné fašistické mládežnické organizaci - Hitlerjugend (Hitlerova mládež).
V červenci 1939 představitelé fašistické správy podali návrh na uzavření chlapeckého
kněžského semináře, který měla realizovat školní správa. Diplomatickým tahem se řediteli
semináře podařilo likvidaci zařízení překazit. Budovu Petrina předal do správy Wehrmachtu.
To ale pohoršení nacisté Schrammelovi neodpustili. V roce 1941 byl zatčen gestapem
(fašistická tajná policie, podobná jako StB za komunistického režimu), vězněn v Opavě, a pak
byl deportován do Koncentračního tábora Dachau.


V koncentračním táboře projevil nesmírnou statečnost a odvahu, ač se pohyboval na pokraji
smrti. V táborovém bloku kněží dirigoval vězeňskou kapelu a prostřednictvím důvěryhodné
osobnosti získal liturgické pomůcky a provozoval tajné mešní obřady.  Podle slov jednoho za
Schrammelových spoluvězňů  moudrým a odvážným způsobem v prostředí žalu, beznaděje a
zoufalství dokázal vytvořit alespoň trochu snesitelnější prostředí.


 Začátkem roku 1945 byl s transportem poslán do Koncentračního tábora Buchenwald.
O jeho skonu nic bližšího nevíme, jen jeden z jeho spoluvězňů podal svědectví, že začátkem
února našel zakrvácený baskický baret, který byl Schrammelovou čepicí.
Doktor Karl Schrammel, který roky působil v Bruntále, se nikdy nezpronevěřil své idei a
nikdy se nesklonil před zrůdností fašistického režimu. Takového člověka nelze jinak nazvat
nežli hrdinou."

 

„Johann Schrammel, geboren in der Gaullachergasse 35, war der Sohn des Klarinettisten Kaspar Schrammel und dessen zweiter Ehefrau Aloisia Ernst; sein jüngerer Bruder war Josef Schrammel.

Seinen ersten musikalischen Unterricht bekam Schrammel zusammen mit seinem Bruder durch seinen Vater. Mit ungefähr sechs Jahren konnte Johann Schrammel im Kirchenchor seiner Heimatgemeinde Neulerchenfeld mitsingen. Durch Vermittlung seines Vaters erhielt Schrammel ab 1858 Geigenunterricht durch den ersten Geiger des Carltheaters, Ernst Melzer.

Am 6. Januar 1861 debütierte Schrammel zusammen mit seinem Vater und seinem Bruder anlässlich eines Benefizkonzerts im Gasthaus „Zum goldenen Stuck" (Neulerchenfelder Straße). Trotz finanzieller Entbehrungen ließ Kaspar Schrammel ab 1862/63 seine beiden Söhne am Wiener Konservatorium studieren. Neben Gesangsunterricht wurde bald schon der Geigenunterricht bei Joseph und Georg Hellmesberger wesentlicher. Später wurde der Violinist Karl Heißler sein Geigenlehrer.

Im Juni 1865 verließ Schrammel das Konservatorium, und ungesicherten Quellen nach war er zu dieser Zeit bereits Mitglied des Orchesters des Harmonietheaters und des Theaters in der Josefstadt. Im darauf folgendem Jahr trat Schrammel in die Armee ein und diente beim Dragonerregiment Nr. 2 und später bei den Infanterieregimentern Nr. 32 und Nr. 49. Er hatte dort bis 1875 den Posten eines Eskadrontrompeters inne und war auch als Musikfeldwebel tätig.

1872 heiratete Schrammel Rosalia Weichselbaumer und hatte mit ihr 13 Kinder; von denen aber nur neun die Kindheit überlebten. Bereits in den letzten Jahren seiner Militärzeit war Schrammel - sozusagen privat - freischaffender Orchestermusiker, u.a. auch im Orchester von Carl Mangold.

1878 gründete er zusammen mit seinem Bruder Josef Schrammel und dem Gitarristen Draskovits ein Trio, das sich „D'Nußdorfer" nannte. 1879 wurde Draskovits durch Anton Strohmayer ersetzt. Im selben Jahr wurde das Trio durch Hinzunahme des Klarinettisten Georg Dänzer zum berühmten Schrammel-Quartett. Das Quartett erlangte mit seiner Art, volkstümliche Wiener Musik zu spielen, große Popularität und wurde so zum Begründer der nach ihm benannten Schrammelmusik.

Im Alter von 43 Jahren starb Johann Schrammel und wurde auf dem Hernalser Friedhof (Gruppe K, Nr. 205) in einem ehrenhalber gewidmeten Grab beigesetzt.

Sein wohl bekanntestes Stück, der Marsch „Wien bleibt Wien„", wurde vor Gründung der GEMA bzw. AKM von vielen europäischen Verlagen gedruckt und erfreut sich, vielleicht auch wegen der Spotttexte heute noch größter Beliebtheit - ein Schlager im wahrsten Sinnes des Wortes."

 

 

Dneska je zrovna jeden z těch dnů, kdy mnou smýkají pochybnosti, jestli ten svůj čas, myslím moje dočasné působení v téhle formě biologického uskupení na téhle zemi, dobře naplňuji, nebo jestli ho mrhám a protéká mi jako písek mezi prsty. Třeba bych byl schopen užitečnější formy existence... ale vůbec mě nenapadá jaké... možná to krmivo pro hrochy.

 

8.7.

Konec pochybností a zase do práce. Od půl desáté schůzka s Gustou Oplustilem. Konečně máme klid, abychom mohli probrat všechny události posledních měsíců, týdnů, dnů. Gusta mi líčí situaci se svým přestěhováním, kdy po dlouhých peripetiích mu nakonec zmenší byt, ale bude mít poloviční nájem. Pan domácí z piety nechá Gustovi pracovnu a psací stůl na tom samém místě, kde stojí už skoro padesát let. Akorát se kolem toho musí přestavět půlka baráku. Gusta vypráví o rušení pořadů na České televizi. Přijde mi, že se jako obvykle ruší ty dobré, blbé zůstávají a ty dobré nahradí ještě blbější než jsou ty stávající blbé,  čímž se z těch blbých stávají vlastně dobré, pokud dobře rozumím strategii televizního managementu. Strašně rád Gustu poslouchám. Obdivuju jeho přehled, je málokterá divadelní nebo filmová premiéra, kterou by neviděl a jeho názory jsou mladé a svěží. Na rozdíl od mých mnohých vrstevníků. Vždycky a rád si u něj takhle dobíjím baterie. Spěchám na schůzku s Felixem Slováčkem do divadla Hybernia a líčím mu svou vizi projektu "Hity, Hvězdy, Hybernia". Felix je spokojen, já moc ne. Vždycky se takhle hezky nad čajem a kávou povídá, padají nápady, jenže já pak musím přijet domů a sednout k tý pitomě bílý obrazovce prázdnýho wordovýho soubory a nějak to do ní naťukat. Felixe Slováčka střídá Michal David a jdeme spolu na oběd do Koga. Michal je neuvěřitelně akční, stíhá najednou mluvit na číšníka, vyřizovat nějaký důležitý hovor a ještě mávat Felixovi, který po naší schůzce kupodivu taky zabrousil do Koga. S Michalem vše nádherně odsejpá. Přišel jsem připravený, mám naosloucháno, takže mu sypu nápady na řazení písní do jednotlivých bloků, Michal rychle reaguje, jen kdyby to někdo naťukal do scénáře, tak je základ hotov. Jedu na chvíli domů a činím tak, než to všechno zapomenu. Večer v osm mám konečně schůzku s Jakubem Prachařem a Vojtou Dykem v jedné z  kaváren Pasáže Lucerna. Kluci mají smysl pro humor, mám naposloucháno i načteno, co dělají, oni zas toho kupodivu vědí dost o mě. Za chvíli si tykáme. Domlouváme se na nějakém časovém harmonogramu. Ale první říjen je stejně ještě v nedohlednu.

 

 

 

9.7.

Dnešní den mám pohotovost, kdyby se náhodou chtěl se mnou a s Dádou Gondíkem potkat Karel Gott. Téma je jasné. Oslava Karlových sedmdesátin v Ambassadoru. Čekání na Godota, který nakonec nepřichází,  vyplňuji osobní přípravou na vystoupení Patroly v Litschau na Schrammel Klang Festu. Zatrolená němčina...

 

"Sehr geehrte Damen und Herren, schauen Sie mich bitte an. Es kann sein, jemand findet mich als sehr gut ernährt, jemand kann mich schon ziemlich fett finden. Aber das stimmt nicht. Ich bin nur krank. Ich leide unter eine halbe Bulimie. Ich fresse viel, aber ich breche nicht. Und nun singe ich Ihnen über meine Lebenserklärung   Meine lieben Leute, ich liebe Bier"

 

A Lidičky já mám rád pívo, za pívo ženskou bych dal...mno, v noci mne obtéká studený pot, budím se trémou a hrůzou. Kdybych to byl býval věděl, tak bych se na to byl býval... radši vyspal. Cituji klasiky: „Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje pivo?"

 

 

 

10.7.

Ráno v devět hodin schůzka ve studiích Bomton v Jaltě na Václaváku s Mirkou Hajdovou. Sedíme už nad první verzí bodového scénáře letošního Bomton Cupu a nad diáři následujících měsíců. Neuvěřitelně se míjíme v čase a prostoru. Ale od druhé půlky srpna snad dobrý. Beru si spojení na Mirku na Skype, kdybych se snad na Krétě nudil. Blbej vtip. V půl dvanácté se potkávám s Petrou Benešovou a pomáhám jí vybrat dárek pro Karla Gotta, v poledne máme schůzku přímo s generálním ředitelem hotelu Ambassador JUDr. Vlastimilem Dvořákem, JUDr. Janečkem a samozřejmě s Karlem Gottem. Pan ředitel nás zve na opuletní oběd, který začíná lahodným tataráčkem z tuňáka. Karel se pak ujímá výběru hlavního chodu a všichni končíme u "dietních" kachních prsou podávaných jen na zeleném salátě bez přílohy. Karel během oběda neuvěřitelně baví celou společnost historkami. A to ho dnes čeká pětihodinová cesta do Německa, kdy bude sám řídit. Proto odmítá z nabídky vzácných vín a ochutnává jen slzu jakéhosi italského červeného, o němž vím jen to, že cena jedné láhve se blíží průměrnému platu obyčejného českého smrtelníka. Pan ředitel Dvořák nasazuje nejtěžší kalibr. Domácí borůvkový koláč s drobenkou. S díky odmítám a prosím o svůj obvyklý zelený čaj. "Ty si nedáš?" kontruje Karel s očima přibitýma na mou porci koláče. "Ne, opravdu, ne, klidně si vem" sunu talířek ke Karlovi, ve kterém koláč mizí s neuvěřitelnou rychlostí. "Drobenku já miluju" zdůvodňuje Karel. U stolu je veselo. Spokojení, najedění, zcela naplňující heslo:"Jdli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli" řešíme podrobnosti pondělní oslavy. Rozcházíme se každý po svém. Karla čeká dnes dlouhá cesta do Německa, mě zítra brzy ráno zas spanilá jízda s Patroláky do Rakous. Ještě si musim prosvištět slovíčka.

 

11.7.

Brzo ráno mě nabírá Tom, nic nenasvědčuje tomu, že bych snad byl vzhůru. Ráno jsem se mátožně motal bytem, protože pět ráno podle mne není ráno, ale hluboká noc. Naštěstí jsem našel pas, pár bankovek se znakem Evropské unie, náhradní struny, kartáček na zuby, pastu, slamák... prostě ty blbosti, co vláčím cestou. Do kapsy jsem si složil papírek se spojováky, že se budu v autě učit. Probuzení nastalo ve chvíli, kdy k nám do auta nastoupil Oťas, evidentně v dobrém rozmaru, vybaven dobrou náladou, úžasným kufříkem na prodej CD a fotografií s našimi obličeji a Tomášovým ksichtem, velkou svačinou a taky obrovskou chutí nám převyprávět všechno, co v posledních dnech zažil. Je pravda, že jeho sytý a nádherně barevný bas nejprve prehlušil motor Tomášova Forda, pak jsme přestali slyšet dopravní dopravní zpravodajství na Radiožurnálu a nakonec se okolní řidiči mylně domnívali, že nastalo zemětřesení a s ním konec světa. Byl jsem už úplně vzhůru a bylo mi jasné, že se toho cestou do Litschau už moc nenaučím.

 

Bavil mě hraniční přejezd. Nikde ani živáčka, vše obrostlé plevelem, žádný ostnatý drát a pečlivé pohraniční kontroly. Jedeme si zahrát k sousedům. Paráda. Litschau je malebné městečko ve kterém se opravdu narodil Schrammel. Jak muž tohoto jména, tak samotný žánr. Malebné jezero Herrensee je obklopeno lesním parkem,  ve kterém je rozmístěno celkem šest nádherných scén, amfiteátrů. Zvukovou aparaturu obstarává vodní hladina. Zvuk kapel hrajících na jednotlivých scénách se nese celým areálem, někde jen jako ozvěna, někdy je sytý jak z reprobeden. Jeden se pak diví, jak je to k pódiu ještě daleko. Jsme okouzleni. Intendant celého festivalu Zeno Stanek nás přivítal a pořadatelky se o nás úžasně starají. Dostáváme hromadu kartiček na občerstvení, pásky na ruce pro snadnou identifikaci účinkujících, přesný časový rozpis našich vystoupení ke kterým je přidán ještě Seminář na téma Schrammel a lidová píseň v Čechách. Obvod jezera Herrensee je něco přes osm kilometrů, nástrojovky dopravují elektrické golfové vozíky, muzikanti se přesunují buď pěšky Schrammlovou stezkou kolem jezera, nebo se můžou přihlásit v přístavišti u motorových lodiček. Podotýkám, že také lodičky jsou ekologické, jejich pohon obstarávají elektromotory. Na otázku jestli budeme za převoz něco platit - normální návštěvník platí 1EU - se dozvídáme, že nikoliv, prostě máme říct, že jsme muzikanti... Jsme jako v Jiříkově vidění. Za kartičku na občerstvení dostáváme např. půlku grilovaného kuřete se salátem, na pivo nás zva majitel stánku. Přesouváme se ke své první scéně. Amfiteátr je plný lehátek, židliček, diváci sedí na dekách, všude jsou cedule jak je to odkud kam pěšky daleko, ve stáncích jsou domácí klobásy, nakládané sýry, koláčky.... Naštěstí jsme dostatečně zasyceni, takže se věnujeme hudebnímu výkonu. Zapomněl jsem připomenout, že si Tom pár dnů před odjezdem poranil ruku, takže nemůže hrát na mandolínu a bude jenom zpívat. Tomáš ale handicap proměňuje ve výhodu. Může se soustředit víc na akce s publikem a v publiku. Německé spojováky fungují. Diváci se smějí. Smějí se poprvé, podruhé, potřetí, spontánně tleskají do rytmů písní, přidáváme. Zajímavé je, že bez nějaké složité produkce a inspice jsou všechny kapely na místě včas, začínají a končí včas... nìkdo to nediriguje, jen rakouská pečlivost. Zvědavě pokukujeme jak to dělají ostatní, občas se osmělíme k rozhovoru. Suneme se na naši druhou dnešní scénu. Volím pěší variantu, neboť se bojím, že bych svou vahou lodičku proměnil v člun s velkým ponorem nebo rovnou ponorku. Obvod jezera je po čertech velký, což komentuje náš Karel hláškou ve smyslu, že je to pěkně velká louže. Druhé vystoupení je taky v pohodě, jen trochu měníme hudební set. Např. "Ručičky nebojte se" nehrajeme, protože jsou srozumitelnější přeci jen a jen českému publiku. Tomáš řádí mezi diváky. Oťas udělal zajímavý objev. Pivo stojí 3 EU, ale k pivu dostanete take malý žetonek. Když kelímek vrátíte do stánku, dostanete za žeton 0.50 EU nebo vám do vašeho kelímku načepují další pivo. Výsledkem této akce je, že je celý areal čistý. Bez poházených kelímků od píva a jiných odpadků.

Po vystoupení čekáme trpělivě na převoz nástrojovky a jelikož jsme objevili celé plantáže lesních borůvek,  máme všichni brzo modro kolem úst. Intendant celého festivalu Zeno Stanek, který si jednotlivé scény objíždí na kole, to komentuje slovy, že se věnujeme lesnímu cateringu.

Přesouváme se auty do místa našeho noclehu.

Bydlíme v Gasthofu Großmann,  asi 20 minut autem od Litschau v Heidenreichsteinu. Stará se o nás přímo majitelka celého Gasthofu Frau Großmann, je k nám velmi milá. Máme každý svůj pokoj, někdy mají společná příslušenství. Takový mám např. Já s Tomášem. Je to pohoda,  veget. S Oťasem a s Tomem vyrážíme ještě chvilku ven. Zbytek posádky pravděpodobně spokojeně spí. Sraz je až v devět ráno na snídani.

 

 

 

 

 

12.7.

Ráno mne probudí hlasy pod okny. Kuřáci vyrážejí naplnit svou ranní dávku nikotinu. Paní domácí už je v kroji, snídaně JE DOMÁCÍ, s koláčky, domácími buchtami, marmeládami, rohlíčky, stoly s uzeninami, sýry,  ovocem a zelenivou. Možná ta rakouská pohostinnost, možná včerejší hraní, možná, že se nám spolu čím dál tím líp hraje a je to na nás vidět... ze snídaně je najednou porada, o tom co budeme dělat dál... nové písně, nový program, co dotáhnout v kostýmech i v nástrojích, rekvizitách, spojovácích. Loučíme se s paní domácí a necháváme jí na památku CD. Celá restaurace už voní knedlíky s uzeným a se zelím a všichni se scháyejí na tradiční rakouský nedělní oběd. To bych sám nevěděl, to mi prozradil Tom.

 

V diskusi o novém programu pokračujeme dál cestou do Litschau. Rituál je podobný jako včera, opět dvě vystoupení, tentokrát se s Oťasem necháme mezi scénami vozit lodičkou s pekelně velkým ponorem, ale kapitán k nám přiloží ještě Gibbona a dva obrovský pejsky velikosti telat.  Hlavou se mi honí, kam bych asi doplaval, k jakému břehu to mám nejblíž a co budu dělat s mokrým mobilem a promočenou taškou, kde mám všechny dokumenty. Naštěstí se neštěstí nekoná. Jsme v pohodě na břehu a začínáme hrát na pódiích v opačném gardu nežli včera. Poznáváme podivuhodnou dámu Martu, původem z Čech, která v Rakousku pracuje jako překladatelka. Po vystoupení si dlouho povídáme a zase se necháme převézt na druhý břeh jezera. Čeká nás ještě jedno vystoupení a plánovaný seminář. Vystoupení si užíváme, ostatně publikum taky. Indendant celého festivalu Zeno Stanek si na konci koncertu bere slovo, scházíme pod podium a snažíme se odpovědět na všechny otázky. Na pomoc nám přichází i "naše" milá Marta a pomáhá nás s obtížnějšími tématy,  jako byl např. osud českého písničkáře Karla Hašlera. Ale snažíme se, aby celý seminář nevyzněl depresivně, tak se vracíme k tématům lidových písniček a veselejším osudům než byl ten Hašlerův. V půl sedmé se chystá společné focení všech účinkujících, takže čekání využíváme na dokonzumování stravenek a pivenek a také se nám daří navázat "družbu" s několika místními kumštýři. Procházím také krámky a obdivuji pečlivost a výpravnost s jakou vycházejí v Rakousku historické publikace věnované Schrammelu, stejně tak mne fascinuje množství not a různých žánrových nahrávek v podobě CD. Velmi inspirativní. Loučíme se plní zážitků a Zeno Stanek nás zve na příští ročník. Je o čem přemýšlet. Hranice jsou posunuty a nejen ty meyinárodní. Cesta do Prahy ubíhá rychle. U nás před domem je živo. U Brabců je otevřená zahrádka a narváno. Ale dnes už toho bylo dost. Gott mit Uns und Morgen mit Gott.

 

 

13.7.

Den den, hodina H, prostě sedmdesátiny Karla Gotta. Ráno začínáme schůzkou na Václavském náměstí v sídle Bomtonu už v 8.30. Blíží se naše odjezdy na prázdniny a musíme si dát dohromady nějaký komunikační a termínový řád. Marek Myšička, Romana Tinglová,, já a diáře. Hned po schůzce volám Karlu Gottovi,  jestli se chce ještě potkat a projít si bod po bodu scénář dnešního večera. Rád souhlasí, tak jedu taxíkem za ním domů. Kolem Bertramky krouží fotografové jako supi. Karel mne pouští dovnitř. Za minutu zvoní elektrikáři. Při bouřce minulý týden Karlovi v domě vyhořela elektrika. Rozvody, zničená televize atd. Další zvonek. Přichází Jarda Topercer s manželkou a nesou Karlovi dárek k sedmdesátinám. Další zvonek. Dárek nese Petr Vítek z Austrálie. Já blb ten svůj dárek nechal doma. Večer ho asi nestihnu předat. Zvoní všechny telefony. Karel dělá nějaké interview do Německa, zvoní neustále také pevná linka. Karel bere telefon. Někdo mu gratuluje. Karel nám všem nabízí kávu. Je jasné, že ještě nesnídal. Ivanka mu krájí alespoň kousek melounu, abz nepadl hlady. Karel totiž ještě jede točit rozhovor na F1 s Těžkým Pokondrem. Domlouváme se, že program probereme v autě a Olda mě od Frekvence hodí na Pavlák na metro. Karel řeší půlnoční řeč. Máme asi tři věty, když se loučíme. Vylézám z metra na Proseku. Tři zmeškané hovory od Dády Gondíka. Karel ho pozval na druhou na Bertramku a zapomněl na něj. Domlouváme se, že se potkáme všichni o něco dřív v Ambassadoru. Další telefonát na téma, kdy bude Karel krájet dort, pak volá Míša Remešová z Blesku,  jestli nevím něco zajímavého za zákulisí dnešních oslav. Zdvořile odpovídám, že nevím vůbec nic a o ničem, natož o Karlových narozeninách. Sprcha, oblek do kostýmového vaku, náhradní prádlo, ponožky a tak. Vzhůru do Ambassadoru. Bude to masssakr. A taky byl. Krátká organizační schůzka celého týmu včetně Karla, zvukovky jedna po druhé na čas, opravdu jak na festivalu,  domluva kominkace na tzv. improvizované vstupy. Oba se s Filipem Janečkem převlékáme v zákulisí do obleků. Začínají se pouštět hosté. Velmi rychle roste řada gratulantů. Všichni chtějí osobně popřát Karlu Gottovi, popřát mu pravicí a promluvit s ním. Karel to zvládá bravurně. Jen já a pár vyvolených víme, že Karel má místo panáků připravenou nachlazenou vodu, místo bílého vína naředěný jablečný džus a místo červeného zase rybízový. To aby vydržel. Adéla s Daliborem moderaci zvládají s bravurou a grácií, rychle domlouváme vystoupení Jiřinky Bohdalové, která Karlovi přináší celou nůši (fakt na zádech !!!) výtisků knížky, kterou napsala se Slávkou Kopeckou: "Herr Gott, to to uteklo". Moc pěkné. Karel jí pomáhá sundat nůši. Promluvit ke Karlu Gottovi chce skoronový český premiér jan Fišer. Domlouvám kdy, kam má přijít a na jaký mikrofon bude mluvit. Běhám nahoru a dolů. Je nedýchatelno. Dostávám dovnitř Honzu Nejedlého se Sandrou Novákovou, vidím Míšu Remešovou celou v červeném. Zdravím se s hosty a chvilku postojím s Jirkou Adamcem, Vítkem Pokorným, Petrem Novotným. Na pódium přichází Jitka Zelenková. Karel přestává přijímat gratulace. Fronta končí u Igora Timka z No Name a Tomáše Filipa, šéfa české pobočky Universalu. Karel poslouchá zpěv Jitky Zelenková, ta pak sestupuje z pódia a Karlovi gratuluje. Karla si na chvíli pro sebe uloupí Helena Vondráčková s Martinem Michalem. Počkám až Karlovi popřejí a odvádím Karla k frontě gratulantů. Nekompromisně předbíhá Dáda Patrasová a vrhá se na Karla střemhlav. Netvářím se asi nadšeně, takže pak už nikdo nepředbíhá. Karel je opět ve frontě gratulantů a já mám opět na chvíli klid. Povídám si chvilku s Jirkou Balvínem, zdravím se s Jirkou Janečkem. Je to tady samej televizní ředitel. Ale přicháyí další hudební pozdrav. Láďa Kerndl sestupuje z pódia a Sinatrovu, respektive Ankovu, "My Way" zpívá přímo do ucha Karlovi. Karel v tu chvíli stojí v hloučku s Michalem Horáčkem, Petrem Hapkou, Michaelem Kocábem a Václavem Havlem. Michael Kocáb mne představuje Václavu Havlovi jako strůjce různých televizních megaprojektů. "Ano rrrozumím..." klepe mi pravicí náš sametový ex prezident a já se poprvé z výšky svých 190 cm dívám na bývalou hlavu našeho státu. "To jsou parrradoxy, že jo pane Vaněk. Asi budeme přikulovat". Už zpívá Helena Vondráčková a její vystoupení je velmi sugestivní a profesionálně dokonalé. Opravdu dáma českého popu. Kontruje Richard Tesařík černoškým gospelem. Kde se vzali tu se vzali. Věra Gondolánová s kytaristou, s jiným kytaristou Mirek Donutil. A už je tady Boom Band. Karel neodolal a je na pódiu a dává dělovou ránu. Pak si pod pódiem vychutnává další a další hudební gratulanty. Vzhůru je ještě Ivanka  se Charlotkou, která vydrží až do krájení dortu. Ještě Milan Drobný. Karel Štědrý přemluví Karla a jako vzpomínku na Waldu dávají duet "Mám malý stan". Karel jde vyprovodit Ivanku s Charlotkou a na pódiu se chystá hudební půlnoční hudební překvapení. Petr Šiška a jeho Legendy se vrací. Karel se vrací do rozjetého sálu a stíhá "Proud Mary" a "We Will Rock You". Nadšeně tleská, fotí se s chlapci a přichází jeho chvíle. Přípitek, sice už značně popůlnoční, ale nádherně krátkej a jasnej a s ním má snad nejoblíbenější píseň. "Když já byl tenkrát kluk" se skvělým textem Zdeňka Borovce.

 

Když jsem já byl tenkrátk kluk
to zněly písně líp a sladší měly zvuk
a hráli jsme je tak co stačil dech a hlas,
já tehdy ještě žák v ten požehnanej čas.

To ryby braly víc, byl veselejší smích,
a v létě větší hic a v zimě čistší smích,
i stromy rostly vejš, k těm bílejm kadeřím
a v sen jsem věřil, v nějž kdy sotva uvěřím.

Když jsem já byl tenkrát kluk,
to žily písně dýl s sladší měly zvuk.
I řeky byly čistý, tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.

A delší bejval den, a závaznější slib,
a ruce krásných žen mě hladívaly líp
a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl.
Škoda že jsem , co jsem, a kluk, že jsem už byl.

Když jsem já byl tenkrát kluk,
svět na dlani jsem měl a v očích hejno sluk.
I knebi měl jsem blíž než hvězdář nebo kněz.
Co dneska, co ty víš, jak tehdy voněl bez?

Když jsem já byl tenkrát kluk
to žily písně dýl a sladší měly zvuk.
I řeky byly čistý tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.

A delší bejval den a závaznější slib
a ruce krásných žen mě hladívaly líp,
a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl.
Škoda že jsem co jsem a kluk že jsem už byl...

 

Karel samozřejmě nezůstal u jedné písně. Předvedl pětasedmdesátiminutový recitál, kde velký sál Ambassadoru nadšeně aplaudoval při každém konci i začátku písně. Ale to ještě není konec. Na pódiu se mění kapely. Za bicí usedá Dalibor Gondík, kytaru bere do ruky Aleš Háma, baskytaru Jakub Wehrenberg. Jsou tady Hamleti a Karel s nimi zpívá Beatles. Pak jde konečně pod pódium, má čas se napít. Ostatně všude kolem se stoly prohýbají pod sklenicemi a láhvemi s dobrým sektem, baže, též pravým šampaňským. A k Hamletům se mezitím přidávají Helena Vondráčková, Jitka Zelenková, Monika Absolonová, Richard Tesařík. Těsně před druhou jde na pódium ještě Martin Hrdinka. Oficiální část večírku končí. Karel je k smrti unavenej, ale oči mu září klukovskou radostí. "Děkuju ti Radane, máš to u mě." Karel se loučí s Adélou a Daliborem, s JUDr. Františkem Janečkem a Olda Havránek odváží oslavence domů na Bertramku. Zbývá chvíle na sklenku vína, krátký rozhovor s Filipem Janečkem. Taky padám únavou, takže rychle na taxík a spát.

 

 

14.7.

Dopoledne balení věcí na dovolenou. Rychlá agenda veškeré pošty a zálohování souborů, které bych mohl tam,  daleko od domova potřebovat." Odpoledne schůzka a technická obhlídka v Obecním domě v Praze. Téma je 50 let Semaforu. Večer se koukám na televizi. Vysílají galakoncert k 70 Karla Gotta... To by jeden nevěřil.  Chodí mi desítky děkovných, dokonce obdivných SMSek, ale jsem opatrný. K radosti je důvod vždycky,  až když je jasná sledovanost. Honza Rokůsek mě naopak dráždí SMSkama o tom jaká je to estráda,  a že některé výkony umělců nejsou úplně ideální. Mno ale fakt nejsem jejich učitel zpěvu, že... Největší radost mám z duetu Karla s Petrem Kolářem, kterému jsem pomohl textařsky na svět.

 

 

Karel Gott

Po lávce dávných písní 

přejdu nejsnáz pláče proud

Po stéble jejich nápěvů

mohu dál i v bouři plout

Petr Kolář

Jen v hořkomléčné dráze

Těch tónů chtěl bych spát

Karel Gott

A má-li vést to k zkáze,

Petr Kolář

Tak já ji přijmu rád

 

Karel Gott a Petr Kolář

A stokrát chválím čas

Kdy vchází mezi nás

Každý refrén tvůj i hlas já znám

A kdyby náhle blesk tu sjel

Srdce spálil na uhel

Byl bych šťasten

Že jsem písně měl a mám

 

Petr Kolář

Až ráno sám zas v dálce

Karel Gott

Ta horkost má je táž

Karel Gott a Petr Kolář

Do písku píšem palcem

těm písním

Otčenáš

 

Karel Gott a Petr Kolář

A stokrát chválím čas

Kdy vchází mezi nás

Každý refrén tvůj i hlas já znám

A kdyby náhle blesk tu sjel

Srdce spálil na uhel

Byl bych šťasten

Že jsem písně měl a mám

 

Tak a je to. Hlubokou nocí náš všechny veze taxík na letiště.

 

 

 

 

15.7.

Rituál převozu domácnosti z jednoho kouta Evropy na druhý.Na letišti v Heraklionu taxitář, který v Malii spolehlivě bloudí, apartmán v pohodě, obrovská terasa coby balkón s výhledem na moře, malý bazén, ale určitě si nějak poradíme. Zapínám mobil 2000 km od Prahy:

Rozezní ho hejno SMSek:

 

Dramaturgyně Marcela Hodrová ČT:

Radane, nebudete tomu věřit: Karel Gott 70:

2. díl Rating 25,1 %, Share 68,94%, 2.202.000 diváků

1. díl Rating 19, 7%, Share 51,75%, 1. 726.000 diváků.

 

Jirka Adamec:

A máme Radane, taky pořad, za který máme obdiv... zase po letech za zábavný pořad... ale NOVA to bohužel nepotřebuje... užívej dovolené, tady leje. Jirka

 

Některé SMSky jsou ještě veselejší, ale nepublikovatelné pro obsah napadající některé kontrétní osoby. A ty zrovna k životu nepotřebuju. Stačí mi pár kamarádů a to, že teď snad budu mít čas hrát třeba s dětmi a s Táňou karty a provozovat i další neracionální a nepracovní činnosti. Dovolená právě začíná.

 

KAMARÁDI

Jiří Suchý

Stalo se módou sezóny
Do nepravostí rázem tepat
Kaiserok této fazóny
Mně ale nikdy dobře nepad
A proto marně čekáte
Kdy k tepání se přikročí
Mám oči sněhem zaváté
A po babičce klokočí

Ptáte se proč jsem za sto let
Se ani jednou nazachmuřil
Přestože kolem vadnul květ
A vichr někdy krutě zuřil
Mně totiž osud nadělil
Několik dobrejch kamarádů
A tak mi ušlo že jsem žil
Někdy i potmě nebo v chladu

Pan Chesterton ten rozsvítil
Mou hlavu jako lampu na plyn
A v tom světle jsem pochytil
Že je tu také Charlie Chaplin
Jo Charlie přišel vždycky včas
A Chagal další z toho spolku
Nakreslil pro mne jindy zas
Povětřím lítající holku

A bylo u nás veselo
Morgenstern žvatlal ententýny
Rimbaud mě líbal na čelo
A Tichý kreslil harlekýny
Salvador Dali posvačil
Na bříšku plavovlasé dívky
A já se divit nestačil
Když dal si růži do polívky

A zatím kolem běžel čas
A mně unikly souvislosti
No nedivte se prosím vás
V takový krásný společnosti

Žádné komentáře:

Okomentovat