„Pravda, myslet bolí.“ T.G.M.

Krasohled

Jiří Suchý

 

Co dělá osika na louce u lesa
Třese se
Co dělá pleso když zeje a neplesá
Leskne se
Co dělá slepice lenivá velice
Nenese
Co dělá obloha nade mnou - no přece
Klene se

Klene se nade mnou s tichostí tajemnou
Den co den
A já nevím zda to ho jsem hoden a nebo
Nehoden
Mám ale tušení tiché a nesmělé
Že za tou oblohou
Kam ani zkušení letci a andělé
Doletět nemohou

Tam leží zemský ráj na pohled
A v ráji na mechu krasohled

Krasohled co mě vrací zpět
Do oněch bezstarostnejch let
Kdy pohled na ta bledá sklíčka
Mě přenes rovnou do nebíčka

Neviděl jsem a neslyšel
Že život okolo mě taky někdy šel
Jinudy než-li bych si někdy přál
A nedal nic o co bych stál

Až budete mít všeho dost
Do ruky vemte tenhle velkolepej skvost
V tu chvíli dá vám krasohled
Zapomenout na celej svět

16.7.

Kréta. Druhý den dovolené.

 

Dobré rady

 

Jiří Suchý

 

Komu se klíží oční víčka
Ať běží spát
A kdo má bohatýho strýčka
Ten ať je rád
Kdo chodí s pannou do lesíčka
A komu potmě zhasne svíčka
Nesmí se bát

Růžový kdo má v brejlích sklíčka
Může se smát
A koho hřeje slovní hříčka
Ten se smí hřát
A kdo má doma trpaslíčka
Co krade dráty z paraplíčka
Toho chci znát

Jestliže si vás dosud osud hýčká
Může se stát
Že u žebříčku náhle rupne příčka
Nastane pád
A sličná slečna co si líčí líčka
Zabodne vám náhle do srdíčka
Pletací drát

Ten kdo ukrývá v láhvi od piva docela malýho námořníčka
Tomu chci přát
Aby pro změnu vzal jednou ženu a děti a psíčka
Na Křivoklát
A tam se v restauraci napil mlíčka
A potom pro legraci lapil sýčka
Zastavit stát

 

Můj milý Deníčku, ráno se probouzím a mám v hlavě i v duši mír a klid. Po loňské dovolené, kterou nám všem kazily neustálé a nesmyslné předělávky scénáře filmového scénáře Veni, Vidi, Vici, jsem se rozhodl, že letos budu dělat jen to nejnutnější. Dokonce jsem vzdal i další práci na filmové povídce „Plují mraky do daleka" o posledních letech života Karla Hašlera. Vzal jsem si s sebou pár knížek na čtení, chtěl bych si vklidu poslechnout pár CD, která vyžadují soustředěný poslech a chtěl bych si pustit pár filmíků,  na které jsem neměl půl roku čas. Odpočívají naripovány z DVDček v malém disku vedle mrňavého Tánina netbooku... jediného počítačového zařízení, které jsme letos vzali s sebou. Těším se na úkoly následujících hodin a dnů: Přesvědčit paní domácí, aby nám vyměnila či nechala opravit nefungující věci v apartmánu, počínaje konvicí na čaj, vařičem a jinými drobnostmi, které člověk tady potřebuje k životu, bude třeba projít obchody, kde,  co a za kolik mají, najít, kde je dobré připojení k internetu, pokud možno co nejblíž od domácí základny, taky prozkoumat okolní taverny, kdeže bychom si letos našli tu svou, samozřejmě nejdůležitější je pláž, koupání... případně jiný bazén, jiný než je to špinavé plivátko, které je za apartmány Sterling. Na tohle je odborník Táňa. Můj milý Deníčku, dostávám se teď zase do oněch vzácných dnů a chvil, kdy jsem s lidmi, které mám nejraději a všechno bych si to rád nechal pro sebe. Pokud se něco zajímavého v následujících dnech a týdnech stane, shrnu ti to nejspíš nakonec. Ale neboj, prázdné stránky ti nezůstanou. Mám s sebou ještě jeden svůj velký rest. Texty našeho prvního presidenta T.G.Masaryka, texty o něm. Vždycky jsem se cítil jako jasný „Masarykovec", ale doby, kdy jsem tohle všechno hltal na fakultě jsou dávno pryč a scházejí mi argumenty do diskusí, protože si to všechno pamatuju pouze matně nebo vůbec. Tenkrát to všechno mělo tu nádhernou příchuť zakázaného ovoce, protože pro bolševika bylo nejpohodlnější udělat z Masaryka kreaturu, která nechala střílet do dělníků. Komunisticky výklad první republiky si pamatuju ještě z hodin Občanské nauky na základce. Jak Masaryk s Benešem přivedli republiku do spárů Němců, z kterých nás zachránila Rudá armáda ruku v ruce s KSČ...byla to samotná paní zástupkyně ředitele školy, kdo nám tohle vštěpoval, respektive se snažil vštípit. Já jsem byl věčně věků na hanbě, protože jsem se jí za zády ksichtil, čímž jsem vyvolával smích a řehot spolužáků. „Nic pořádnýho z tebe nevyroste. Budeš JENOM komediant" křičela na mě a brunátněla. Nuž stalo se. Ale zpátky k Masarykovi. Už slavný Thomas Mann napsal: „ Kdyby Evropa měla vedle Masaryka ještě tři čtyři osobnosti jeho formátu, vyvíjely by se dějiny světa podstatně lépe."

 

A než se zahryznu do Masaryka, ještě dva citáty milovaného Miloše Kopeckého:

 

„O ženách se nemá mluvit. Ženy jsou tu od toho, aby byly obdivovány, a ne pochopeny. To říkal už Voltaire... Já se domnívám, že správný chlap musí mít v sobě malé zrnko, malou krůpěj čehosi ženského a na druhé straně žena, správná žena, v sobě musí mít rys chlapství. Bez toho ženského rysu to není chlap, nýbrž lopata, a žena bez mužského rysu není žena, nýbrž slepice."

Miloš Kopecký

 

„To, v čem jsme žili, bylo špatné, ale mělo to i světlé stránky. To, co žijeme teď, je v podstatě dobré, ale má to své stinné stránky."

Miloš Kopecký

 

 

17.7.

Kréta

 

„I když budu tam nahoře, na Hradčanech, mé myšlenky a srdce zůstanou zde dole. Nikdy nezapomenu, že jsem vyšel z lidu. Náš stát musí být demokracií. Bude to vláda lidu, lidem, pro lid.

T.G.Masaryk

 

„Problém malého národa? My musíme dělat víc než jiní a být šikovní."

T.G.Masaryk

 

„Pravda, myslet bolí."

T.G.Masaryk

 

„Každý z nás jest dějinami i společností"

T.G.Masaryk

 

„I my chceme zvonit na zvonici světa."

T.G.Masaryk

 

Zásadní osoby formující Masarykův život a názory:

Maminka Terezie Kropáčková

Čejkovický kaplan František Satora, který ho nechal u sebe ministrovat, půjčoval mu knížky a zásadně se zasadil o Masarykovo studium na Německém gymnáziu v Brně.

Policejní president Le Monnier, jehož synovi pomáhal s výukou. Odměnou mu byly knihy, včetně zakázaného spisku „Pláč koruny české", přestěhování do Vídně a studium na exkluzivním akademickém gymnáziu.

Profesor Franz Brentano.

Samozřejmě jeho pozdější choť, která ho oddaně provázela celým životem: Charlotta Garique.

Dvacetisedmiletý Masaryk píše Charlotě milostné verše: „Mit Blumen wollt´ Ich Dich binden - Květinami bych tě chtěl ovinout" ....

 

"Veliká láska, láska bez výhrad, láska celého člověka k celému člověku, nemůže pominout léty ani smrtí."

T.G.Masaryk

 

"Láska pravá spočívá na naději."

T.G.Masaryk

 

"Angličané a Američané říkají: miluj mě trochu, ale dlouho."

T.G.Masaryk

 

 

 

18.7.

Kréta

„Kdo jednotlivci nebo národu ve vydělání brání, páše smrtelný hřích - právo k vydělanosti má každý člověk právě tak jako právo k žití."

T.G.Masaryk

 

„Nejsem od nátury člověk boje. Nikdy jsem nechtěl stát v popředí těch všelijakých afér a polemik, obyčejně mě do toho dostali jiní."

T.G.Masaryk

 

Aféry zažil Masaryk celkem tři. Pojďme se můj milý Deníčku podívat nejprve na spor o rukopisy:

 

Spor o rukopisy 1

V české společnosti devatenáctého století se často opakuje stejná otázka a na ni stejná odpověď: "Jsme v přítomnosti malí?" - "Jen pohleďme, jak velkými jsme byli my Češi, my Slované, v dávných dobách." Toto dědictví minulosti nám nesmí nikdo vzít, nesmí je zcizit, zlehčit, prohlásit za nepravé.

Tato idea přímo nabádala k tomu, aby se básně z Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského (dále RKZ) staly národní modlou. Rukopisy, objevené v letech 1817-18 (spojeno především s V. Hankou), se snažily svým vzhledem, jazykovou úrovní atd. vzbudit ve čtenáři dojem, že se jedná o staročeské památky z 9.-13. století. Byly uctívány a velebeny; úcta k nim obsahovala i politický protest proti Vídni, ten však přerůstal v nekritický vztah ke všemu, co bylo české.

A právě do takto názorově vyhraněného prostředí se nebojí T. G. Masaryk vnést svůj názor - v 80. letech 19. století vstoupil do sporu o pravost RKZ.

Masaryk tak učinil zřejmě z více důvodu. Svou roli tu sehrál, i když si to on sám možná ani neuvědomoval, i jeho předchozí život (pobyt v cizině) a také jeho rodinné zázemí (r. 1878 se oženil s Američankou Charlottou Garrigue). I díky těmto okolnostem vnášel ihned od svého návratu do českého prostředí nové, překvapivé postřehy. Jedna jeho iniciativa byla pro pozdější spor o RKZ zvláště důležitá: zhruba rok po svém příchodu do Prahy, v roce 1883, založil vědecký časopis Athenaeum. Neméně závažným důvodem k odvážnému vstupu do polemik byla pro Masaryka i jeho povaha: nenáviděl přetvářku, faleš, lži, byl sebevědomý, zdravě ctižádostivý, měl vědecké i politické ambice.

To všechno předurčovalo tehdy šestatřicetiletého Tomáše Garrigue Masaryka, profesora filozofie na české Karlo-Ferdinandově univerzitě, vést úspěšný boj za svůj názor. K otázce "rukopisné" se poprvé vyslovil dovětkem v Athenaeu 13. února 1886, a to z důvodu obrany svého univerzitního kolegy, profesora českého jazyka, předního českého filologa Jana Gebauera.

Profesor Jan Gebauer totiž vyjádřil (i když značně opatrně) ve svém článku pro lipský Ersch-Gruberův naučný slovník, který vyšel v roce 1885, své pochybnosti nad pravostí rukopisu Královédvorského. Gebauer byl potom osočen svým kolegou Martinem Hattalou, profesorem slavistiky, z nevlastenectví, ba dokonce z vlastizrady.

Ale zpět k již zmíněnému Athenaeu z 13. února 1886. Tehdy v něm totiž vyšel článek Jana Gebauera s výmluvným názvem Potřeba dalších zkoušek rukopisu Královédvorského a Zelenohorského. V dovětku, který následoval hned po Gebauerově článku, Masaryk přiznával, že už dlouho pochyboval o pravosti RKZ; poté stanovil pořadí důležitosti jednotlivých vědních disciplín, které by měly prokázat pravost, či podvrženost RKZ:

"Nemýlím-li se, dá se tato stupnice průkaznosti postaviti: l. Nejméně rozhodují výklady aesthetické a historické (kulturní); více 2. paleografický a chemický rozbor by nám jistoty daly a nejvíce 3. gramatický. Ovšem je pak ke konečnému soudu souhrn všech vyšetření nutný."

V další části Masaryk rozebírá po pořádku "stupnici průkaznosti". Dokazuje nespolehlivost důvodů historických a staví se nedůvěřivě i k paleografii. Masaryk přitom vychází z pozic obhájců a rekonstruuje jejich případné vývody:

"Rozhodne-li se paleografie pro pravost, pak je vyhráno; ale rozhodne-li pro nepravost, resp. poví-li, že rukopis je dělaný v 19. st.? Je potom prohráno? Není úplně: nemohl Hanka rukopis pravý někam odstraniti? - Zkrátka, rukopis mohl by býti novým opisem ze starého textu; možnost ta je dána, i vysvítá, že pro tento případ paleografie sama nemůže rozhodovati."

Stejně je Masaryk nedůvěřivý k případným soudům chemickým; domníval se totiž, že "i v 19. stol. týž inkoust (tedy starobylý) může zhotoviti každý, i nechemik, dle receptů starých, o kterých se snadno můžeme poučiti..." V tom se však Masaryk mýlil, alespoň pozdější chemické zkoušky došly k jiným závěrům.

"Musilo by se tedy ukázati," pokračuje Masaryk, "je-li inkoust v RK a RZ asi tak rozložený působením doby, jak při památkách nepodezřelých. Avšak nezdá se mi, že by se důkaz ten dal provésti tak, že by skepse nebyla možná. Předně musil by chemik inkousty jiných starých památek srovnávati: bude takových rukopisů mu popřáno? A bude mu speciálně českých památek popřáno? Dejme tomu, že bude. Vzniká otázka: nelze si pomysliti okolnosti, které dotčený rozklad inkoustu urychlily tak, že by i za 70 let inkoust tak se mohl proměniti, jak za jiných okolností inkoust starý 500 let?"

Důvěru v gramatiku zdůvodňuje Masaryk ve svém dovětku takto: "Slovem, pochybuji, že chemický rozbor Rukopisů spornou věc rozhodne... Zkrátka a dobře, chemie a paleografie nám spor na dobro nerozhodnou, a nezbývá tedy nežli grammatika. Grammatika staročeská, myslím, pomůže nám nejvíce. Rozumí se samo sebou, že mohou býti v rukopise rozmanité odchylky od současné řeči (odchylky dialektické, veršem podmíněné atd.), ale nesmějí tam býti chyby..."

Tímto Masarykovým dovětkem počala jedna z nejslavnějších polemik v dějinách české literatury.

Spor sice vzplál mezi tehdejšími vědeckými kapacitami, avšak nezůstal na akademické půdě, protože se ho zmocnila žurnalistika. Iniciátorem byl redaktor Osvěty Václav Vlček, který spor "předhodil" veřejnosti jako otázku národní cti a vlastenectví. Vedle žurnalistiky se tak tohoto případu chopila ulice, a vědci, včetně jejich přívrženců z řad tehdejší inteligence, byli vystaveni štvanicím, jaké dosud neměly obdoby.

Do boje proti Masarykovi a Gebauerovi okamžitě vytáhly i Národní listy, jejichž vydavatel Julius Grégr napsal proti těmto "závistivcům, národním nepřátelům a krutým zhoubcům naší kultury" dokonce celou knihu - Na obranu rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. "Svatý zápas" za údajně nejstarší kulturní hodnoty národa tak dočasně spojil obě tehdejší politické strany - staročechy a mladočechy, jejichž dosavadní vzájemné konflikty ustoupily do pozadí před společným nepřítelem. Pravost Rukopisů tehdy horlivě obhajovali například i v té době již uznávaný básník Jan Neruda, spisovatelka Eliška Krásnohorská nebo básník Adolf Heyduk.

Urážky, někdy i nadávky nejvulgárnějšího zabarvení padaly na hlavy průkopníků skutečné vědeckosti české vědy. Masaryk se však nadále na stránkách Athenaea odmítal podřídit přehnanému vlastenčení a vyžadoval kritičnost, vybízeje pohlédnout i nepříjemné pravdě v tvář.

I přes značně vypjatou situaci se ke Gebauerovi a Masarykovi přidávali další. Byli to profesor Jaroslav Goll, který na univerzitě přednášel obecné dějiny, Jindřich Vančura, středoškolský profesor, zabývající se historií české reformace a překladatelstvím, Jaroslav Vlček, jenž se specializoval na českou a slovenskou literární historii, klasický filolog Josef Král, literární historik Josef Truhlář, Jiří Polívka, filolog, literární historik a etnograf, Matěj Opatrný, jenž jako fundovaný filolog napsal několik studií proti pravosti Rukopisů.

Ti všichni, ale i celá řada dalších, připojovali své vědecké argumenty, dokazující že Rukopisy jsou podvrh. Byly to důkazy rázu filologického, paleografického, objevily se námitky literárněhistorické, estetické a sociologické. Se svými námitkami se ozval také profesor teoretické fyziky a astronomie Augustin Seydler.

Druhé straně se vědeckých argumentů nedostávalo. A tak pomyslný prapor "rukopisných" obhájců převzala bojovná žurnalistika, která namísto vědeckých důkazů vášnivě polemizovala. Využívala vlasteneckých citů, odvolávala se na tradici, volala do zbraně proti germánskému nebezpečí. Přesto výsledky boje byly jasné. Pravost Rukopisů prokázána nebyla.

T. G. Masaryk přispěl svojí podloženou a neústupnou kritikou RKZ k trvalému rozvoji kriticismu v Čechách. Kriticismus se pak stal základním nástrojem poznání pro intelektuální sféru dvacátého století. Už žádný nacionalismus nemohl takto založené kritice bránit.

Spor o Rukopisy tedy nejenže nepotvrdil jejich pravost, ale současně prokázal opodstatnění a sílu nového názorového směru - vědeckého realismu, který se měl zakrátko zhodnotit v realismu politickém.

Masaryk ještě po letech tehdejší "rukopisný zápas" výstižně charakterizoval: "...a z rukopisného boje stala se věc novinářská a politická, revize domněle staré slovanské kultury stala se revizí celého kulturního života přítomnosti."

Nejvíce se o tuto revizi zasloužil právě on.

A Rukopisy dnes? Zůstávají významnou literární památkou počátku 19. století, spojenou s okruhem lidí kolem básníka a filologa Václava Hanky. A možná překvapivě se znovu staly předmětem literární mystifikace! Nevěříte? Přečtěte si bravurní dílo "nové literatury faktu" od Josefa (ve skutečnosti Miloše) Urbana s příznačným - nebo provokujícím? - názvem Poslední tečka za Rukopisy.

 

 

19.7.

Kréta

„Knihami jsme spojeni s duchy všech národů a dob. V dobře vybrané knihovně - jako ve věčnosti".

T.G.Masaryk

 

„V kosmu hledám ideje, hledám to, co trvá a co je věčné. Nechci se zajímat jenom o pohyb a o změnu, hledám ve vývoji účel, řád, smysl, podstatu."

T.G.Masaryk

 

„Neomylnictví je projevem nevzdělanosti a polovzdělanosti a právě demokracie musí být na stráži proti politickému povýšenectví."

T.G.Masaryk

 

A tady jsou můj milý Deníčku další informace ke sporu o rukopisy:

 

Spor o rukopisy 2

 

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

 

Spor o rukopisy (zkráceně též spor o RKZ) je označení sporu o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského a několika dalších staročeských literárních textů, který téměř sto let zaměstnával české historiky, literární historiky a vlastence. V současné době je (i v důsledku oficiálního postoje první republiky a později komunistického režimu) obecně zastáván názor, že se jedná o padělky. V průběhu 20. století ale spory dále doznívaly a polemika na toto téma pokračuje dodnes.

 

Historie sporu

Spor o rukopisy probíhal v několika vlnách, přičemž každé toto období přicházelo s novými pohledy, v některých obdobích byl spor zpolitizován a občas se stal i záminkou pro střet mezi dvěma literárními proudy. Při nahlížení na tento spor je třeba si uvědomit, že v 19. století měla literatura mnohem větší ohlas než na počátku 21. století a že spor se nedotýkal pouze vědců a literátů, ale i obyčejných lidí.

 

Počátky sporu

Spor o pravost začal velmi krátce poté, kdy v roce 1817 došlo k objevu Rukopisu královédvorského a o rok později Rukopisu zelenohorského s těmito rukopisy byla objevena ještě dvě díla menšího rozsahu a významu (Píseň vyšehradská a Milostná píseň krále Václava), jichž se spor týkal velmi okrajově. Tyto nálezy byly učiněny v době, kdy propagátoři češtiny potřebovali dokazovat, že čeština je rovnoprávný jazyk s rovnoprávnou historií. Tuto potřebu chápali jako snahu dokázat nezávislost češtiny na němčině nejen v oblasti lingvistické, ale i v oblasti literární či kulturní. Problém, který v tu dobu pociťovali tito lidé velmi silně, byla neexistence hrdinské epiky, která byla tehdy vnímána jako velmi významný prvek literatury. Tato potřeba vedla k tomu, že především mladá generace velmi ochotně přijala rukopisy jako pravé a že velmi nerada přijímala argumenty odpůrců.

Prvotní spor vznikl pouze o Rukopis zelenohorský, který měl působit dojmem, že vznikl někdy v 9. století. Rukopis královédvorský, hlásící se do doby Václava II. tj. do 13. století, byl přijat bez výhrad. Počátek sporu o rukopisy nelze nijak datovat, obecně se za něj označuje vystoupení Josefa Dobrovského, kdy označil Rukopis zelenohorský za padělek a za jeho autora označil Václava Hanku. Dobrovský nebyl první, kdo vyjádřil pochybnosti, ale byl první kdo vystoupil razantně a navíc byl prvním skutečně významným odborníkem, který veřejně vyslovil domněnku, že jde o falzum. Dobrovského výhrady byly částečně intuitivní a částečně logické. Dobrovský vycházel ze skutečnosti, že rukopis líčí minulost velmi idealistickým způsobem[1], což je v rozporu se zprávami latinských a německých kronik, tento přístup byl navíc v rozporu s podobně starými nálezy z jiných zemí. Dalším problémem, kterého si Dobrovský povšiml, byla skutečnost, že dílo gramaticky přesně odpovídá názorům na vývoj pravopisu a vlastně tak bez výhrad potvrzuje předpoklady, které byly krátce před tím vysloveny. Dobrovský upozornil, že je nepravděpodobné, aby takto staré dílo přesně kopírovalo předpokládaný vývoj jazyka, protože některé prvky stály pouze na předpokladech. Proti Dobrovského názorům však vystoupila nová generace, jejíž názory reprezentoval Pavel Josef Šafařík a především pak František Palacký, kteří tato díla považovali za pravá. Dobrovského názor se ocitl prakticky osamocený a Rukopisy byly považovány za pravé a na české scéně se o jejich pravosti nějakou dobu přestalo pochybovat. Není bez zajímavosti, že příznivci poměrně často opouštěli věcnou rovinu argumentace a upozorňovali na Dobrovského duševní chorobu.[2]

 

Reakce z ciziny

Díla se stala populární i v cizině, k čemuž přispěly dva faktory. První byl Josef Dobrovský, který se poměrně zajímal o názor jiných jazykovědců. Oba rukopisy tak odmítl slovinský lingvista Bartoloměj Kopitar, který mj. poukazoval na jejich až přehnané vlastenectví a slovanství. Tento výklad nevzbudil v Čechách příliš velkou reakci, protože Bartoloměj Kopitar byl žákem Josefa Dobrovského a některé Dobrovského pohledy na vědu byly z výkladu patrné. B. Kopitar byl brzy označen za policejního konfidenta[3]. Střízlivější protiargumentací byl názor, že tato díla jsou výtvorem nezávislé literární školy, která v Čechách fungovala. Tato teorie umožnila rozvíjet myšlenku školy fungující i po vyhnání slovanských kněží ze Sázavského kláštera (1096).

Druhým a výraznějším podnětem k popularizaci rukopisů byla skutečnost, že Rukopisy zaujaly Goetha, který na ně upozornil evropské vzdělance. Goethe sám nijak do sporů nezasáhl, zaujala ho jejich poetická síla.

Brzy po Kopitarově odmítnutí si Julius Feifalik a Max Büdinger uvědomili, že takto silná orientace na slovanské země bez německých vlivů je silně ahistorická, a shromáždili důkazy, proč oba Rukopisy považují za falza. Vyslovovaná podezření a postupně skládané důkazy neotřásly pozicí Rukopisů, které byly nadále považovány za pravé.

Návrat sporů do českých zemí

Po těchto vystoupeních v cizině postupně začaly přibývat důkazy ukazující na nepravost Rukopisů a s tím se postupně objevovali kritici i na české straně. Nejprve proti pravosti Rukopisů vystoupil v roce 1852 Václav Bolemír Nebeský a dva roky poté i Jan Erazim Vocel, který byl předsedou archeologického sboru Národního muzea. Tyto kritiky však často docházely spíše k názoru, že se jedná o dílo sepsané později, nikoli však podvrh. Přímo za podvrh označil RKZ roku 1858 anonym v pražském německém týdeníku Tagesbote aus Böhmen, autorem tohoto příspěvku byl knihovník Anton Zeidler.

Snahy ukázat Rukopisy jako falza považovala česká inteligence za snahu poškodit vznikající české národní uvědomění a zrovnoprávňující se český jazyk, spor tak posouvali do roviny cílené provokace rakouské policie, která podle nich měla chtít poškodit české zájmy, tím se tento spor o Rukopisy v padesátých letech 19. století dostal až k soudu. Tato postupná popularizace sporu nutila literárně aktivní lidi zaujmout nějaké stanovisko, přičemž pohled na Rukopisy dost často určovala příslušnost k nějaké literární skupině. Ačkoli pravost Rukopisů byla uznávána a Rukopisy a znalost rukopisů se stala součástí vzdělání, nebyl spor ukončen.

Nález rukopisů totiž podnítil další pátrání v archivech a zájem o českou historii, díky tomu se postupně našla řada nálezů, které se od rukopisů výrazně lišily. Odpůrci pravosti samozřejmě tvrdili, že to je důkaz nepravosti Rukopisů, příznivci pravosti dotvořili teorii o existenci starší české básnické školy, která se měla vyvíjet nezávisle. Problémem však postupně začínalo být, že škola není nikde zmiňována ani se nenašla díla, která by oprávněnost této teorie potvrzovala. Dalším problémem bylo, že Rukopisy se tváří ryze česky, proto nebylo možno přijmout teorii zahraničního vlivu, jako tomu je např. u tzv. Kristiána u kterého lze přijmout polský vliv. S tím byl spojen i problém, že Rukopisům jakoby nic nepředchází. To je problém především pro Rukopis zelenohorský, protože dílo takové kvality má zpravidla své předchůdce. Proti pravosti postupně začaly i svědčit nové poznatky o vývoji české gramatiky, které v některých případech ukazovaly na jiný vývoj. Skutečně komplikující byla i skutečnost, že dílo je v souladu s kronikou Václava Hájka z Libočan, která se dostávala do střetu s historickým poznáním a některé věci by spisovatel doby, do níž se Rukopisy hlásí, musel nutně vnímat jinak. Vysvětlení, že středověká díla jsou tendenční, bylo v tomto případě těžko udržitelné, protože nebylo ke komu tuto tendenčnost vztáhnout. Soudem víceméně utichl spor o pravost Rukopisů, ale bylo jisté, že tyto skutečnosti nutně musí vést k nové kritice.

Uznání nepravosti Rukopisů

V roce 1877 proti Rukopisům vystoupil Adolf Patera a o rok později i Alois Vojtěch Šembera, tyto pokusy však narazily nejen na veřejné mínění, které bylo jednoznačně na straně Rukopisů, ale i na jejich vědecké zastánce, kteří se stále častěji uchylovali od argumentace k debatám o nepřátelských útocích. Při těchto analýzách začínalo být jasné, že novináři se nechtějí dobrat pravdy a že jsou jednoznačně na straně Rukopisů, proto se ke slovu dostávali prakticky jen příznivci pravosti, protože tento přístup byl považován za vlastenecký. Na druhé straně však platilo, že větší část tehdejších autorit zastávala názor, že Rukopisy jsou pravé. V tomto období se česká literatura komplikuje několika spory, jejichž průběh nepřímo ovlivnil i spor o rukopisy. Prvním sporem, který v české literatuře zazníval, byl spor o almanach Máj z roku 1878. Tento spor od sebe oddělil české vlastence, kdy Lumír postupně zcela odmítl účelovost umění a jeho spojení s politikou. Důsledkem čehož byla i větší snaha naslouchat sporu o Rukopisy z druhé strany, neboť prioritou Lumírovců již nebylo vlastenectví. Ke škodě věci bylo, že v některých případech bylo prioritou odmítnutí vlasteneckého pohledu na Rukopisy, což znamenalo automatický příklon na stranu nepravosti Rukopisů. Druhým prvkem, který ovlivňoval literární atmosféru, byl vznikající nový proud, kterým byl realismus usilující posunout literaturu směrem k současnému životu. Realisté kritizovali prakticky veškerou tehdejší českou literaturu a její východiska. Spor o Rukopisy byl vhodný, neboť se při něm dal prokázat omyl předchozí generace.

V roku 1886 se realisté rozhodli vyvolat debatu o pravdivosti Rukopisů, pro takovou debatu bylo již dostatek podnětů, které ukazovaly na nepravost Rukopisů a nebyly řádně okomentovány příznivci. V únoru v Atheneu vyšel z podnětu Tomáše Garriguea Masaryka článek předního českého filologa Jana Gebauera - Potřeba dalších zkoušek rukopisu Královédvorského a Zelenohorského. TGM pak v březnu téhož roku proti RKZ vystoupil ze sociologického hlediska. V červnu popsali nemožnost pravosti RKZ z literárně historického hlediska Jindřich Vančura a Jaroslav Vlček a nakonec v červenci sepsal Jaroslav Goll námitky z historického pohledu. V průběhu roku 1886 vystoupil i Josef Truhlář, který sbíral paralely. Reakce zastánců pravosti přišla již v březnu, kdy na obranu Rukopisů vystoupil v Národních listech Julius Grégr. K němu se přidal František Ladislav Rieger, Alois Pravoslav Trojan, Václav Vladivoj Tomek a filolog Martin Hattala, kteří vystupovali především v Osvětě a Hlasu národa.

V roce 1888 Gebauer vydal populárněvědeckou knihu Poučení o padělaných rukopisích Královédvorském a Zelenohorském. Po vydání této knihy se spory na vědecké úrovni již prakticky nevyskytly[zdroj?] a Rukopisy jsou od té doby považovány za falza. Skutečností zůstává, že Gebauer v této knize, zcela jistě vědomě a záměrně, nepřesně interpretuje závěry chemického testu z roku 1885, který podle něj jednoznačně prokázal nepravost Rukopisů, což nekoresponduje s tvrzením chemiků, kteří pokus prováděli.

 

Spory po prohlášení Rukopisů za falza

Po roce 1888 byl nejvýznamnějším zastánce pravosti Rukopisů Václav Flajšhans, který nepravost Rukopisů uznal v roce 1899 po uveřejnění literárního rozboru Jana Máchala. Po tomto rozboru se příznivci Rukopisů dostali zcela mimo literární vědu a jednalo se spíše o obhajoby lidí, kteří neměli literární ani historické vzdělání a Rukopisy se zabývali pouze amatérsky (např. Perka, Kettner).

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století byl velkým zastáncem pravosti Rukopisů František Mareš, jehož boj o Rukopisy probíhal i v politické rovině. Mimo řady kvalifikovaných připomínek vyslovil i předpoklad, že odpůrci Rukopisů spolupracovali s vládou ve Vídni, která podle něj pravosti Rukopisů nepřála. Jeho myšlenky původně neměly velký ohlas, před druhou světovou válkou se zájem o tyto myšlenky zvýšil, což ale bylo způsobeno rostoucím nacionalismem.<Miroslav Ivanov Tajemství RKZ>[4]

Po druhé světové válce se otázka pravosti otevřela v roce 1967 a 1968, kdy začal probíhat poslední nejkomplexnější test Rukopisů. Je samozřejmé, že s tím se objevili i zastánci Rukopisů. Tato debata se však nevedla na vědecké úrovni, protože drtivá většina odborníků očekávala potvrzení, že jde o falza.

 

Současní zastánci pravosti

Po roce 1989 se opět vyskytli obhájci Rukopisů, jelikož se debata již nevede na odborné úrovni[zdroj?], využívají zastánci k šíření svého pohledu především (zpravidla i výhradně) Internet.

V současné době pravost rukopisů hájí především Rukopisná společnost, která argumentuje důkazy, které jsou proti rukopisům předkládány. Velkým problémem této společnosti je, že se argumentace vede jednotlivě a obhajoba je tak rozdělena do mnoha vzájemně nespojitelných článků. Tato obhajoba je tak nutně nekomplexní, protože každý článek polemizuje s některými důkazy, nikoli však s nimi jako celkem. V zásadě lze říci, že tato společnost se občas pohybuje na okraji konspiračních teorií, kdy se pokouší dokázat, že je nějaký zájem potvrdit stav padělků. Zvláštní na tom je, že tento postoj zaujímají i k důkazům Miroslava Ivanova, kdy tedy socialistická věda potvrzuje Masarykovo pojetí proti pojetí Palackého. Argumentace proti nezvratným důkazům stojí na předpokladu, že se také může jednat o opis díla, v těchto prohlášeních je pak vynechávána skutečnost, že dílo má celkovou tendenci vypadat starším. Druhým problémem, který nelze řešit novějším opisem, je skutečnost, že v díle jsou použity nikde se nevyskytující tvary blízké obrození a skutečnost, že o díle nikde není ani zmínka. Rukopisná společnost se těmto problémům zpravidla vyhýbá anebo tvrdí, že nepravdivost tohoto byla dokázána již dříve. K tomuto však neudává zdroje.

 

 

 

 

20.7.

Kréta

„Co nemohu přijmout rozumem, nemohu přijmout ani vírou."

T.G.Masaryk

 

„Nejčastěji jsem musel čelit lidem, kteří nevěděli, co říkám."

T.G.Masaryk

 

„ To co poznáme, je nepatrné ve srovnání s tím, čeho nepoznáme."

T.G.Masaryk

 

A to ještě není všechno můj milý Deníčku. Zde jsou důkazy o nepravosti rukopisů:

Spor o rukopisy 3

 

Důkazy o nepravosti RKZ

Jelikož v pravost Rukopisů věřila velká část vědecké obce a celá česká veřejnost, bylo třeba mít k napadání pravosti Rukopisů velmi dobré důvody. Rukopisy jsou navíc velice kvalitní falza a především Rukopis královédvorský ve své době musel působit velice věrohodně, přesto se autoři nevyhnuli řadě chyb, které nakonec nutně musely Rukopisy usvědčit jako padělky. Sbírání těchto důkazů a jejich prosazování bylo velmi pomalé a zdá se, že v době uveřejnění byla nepravost těchto děl neprokazatelná, ačkoli díla svojí kvalitou a jedinečností vzbuzovala pochybnosti.

Rukopisy prošly prakticky všemi relevantními testy a rozbory, kterými se zabývali přední čeští odborníci. Tyto testy a rozbory nakonec vedly k jednoznačnému závěru, že jde o falza. V každém oboru se nalezlo několik chyb, které jsou neslučitelné s dobou, do níž se hlásí, přesto se jedná o chyby spíše malé, některé mohly dokonce být zaneseny pozdějším opisem a rozvojem díla, to vedlo k problémům a debatám, zda se jedná o falza či nikoli. Za falza tak Rukopisy byly přijaty až v okamžiku, kdy se na tyto nedostatky věda podívala globálně. Poslední Ivanovův rozbor prokázal nejen nepravost, ale i chyby některých důkazů i skutečnost, že u některých důkazů mohlo být přání otcem myšlenky.

 

Gramatický a lingvistický rozbor

Prvním důkazem nepravosti Rukopisů je gramatický a lingvistický rozbor, gramatika děl totiž vychází z představ, které vytvořil Josef Dobrovský a jeho okolí, ačkoli tyto představy byly v zásadě správné, existuje řada odchylností, které vznikly především tím, že bylo známo malé množství starších děl. Gramatické a s tím souvisící i lingvistické odchylky od předpokládaného vývoje jsou však v rukopisech jedinečné a přesně se shodují s poznáním vědy na počátku 19. století. Příkladem lingvistické chyby je např. užívání slova tábor ve smyslu vojenského ležení, ačkoli se v tomto smyslu slovo začalo používat až po roce 1420. Dalším příkladem je znalost slov a věcí (kotel, lesní roh), které do Českých zemí pronikly až v 17. století. Gramatický rozbor dále ukazuje na příbuznost všech děl (např. nedochází k rozlišení dokonavého aorista a nedokonavého vidu). Dalším velmi důležitým prvkem je používání jinde neznámých tvarů, které vznikly obrozeneckým způsobem z ruštiny a slovinštiny a předtím se v české literatuře nevyskytují.

 

Historický rozbor

Druhým problémem, který je s Rukopisy spojen, je řada ahistorismů, které opět souvisí s počátkem 19. století; jedním z příkladů je přílišná demokratičnost a svobodomyslnost v jednání postav. Takové jednání by bylo v literatuře doby, v níž měla díla vzniknout, naprosto ojedinělé. Na druhou stranu přesně odpovídá době změn souvisejících s francouzskou revolucí a demokratizací společnosti, ke které došlo díky novému pojetí společnosti, jak ji známe v období napoleonských válek. Jedinečnost je ovšem překážkou, protože ostatní literární díla vzniklá na našem území v dané době zcela zapadají do tohoto geografického prostoru a nejsou svým přístupem jedinečná. Tato jedinečnost souvisí s problémem, který nebylo možno vysvětlit a který sám o sobě není důkazem, ale je důvodem k podezření u řady podvrhů. Tím je skutečnost, že tato díla nenavazují na dobová díla a žádné dílo nenavazuje na ně. Rukopisy sice řadu děl používají, přebírají jejich části, ale nepřebírají jeho celkové vyznění. Neexistence potomků je u takto kvalitního díla velký problém, neboť středověká díla vznikala vlastně kompilací děl, s jejichž vyzněním se autor ztotožnil či je považoval za vhodné k opsání. Příkladem ahistorismu je např. užití zázračné hostýnské kaple, která však v době, k níž se rukopisy hlásí, neexistovala. Podobně přímých ahistorismů je však v díle velmi málo, což ukazuje na velkou odbornost autorů podvrhů.

 

Literární rozbor

Literární rozbory ukázaly, že díla nejsou zmiňována v jiných textech, jiná díla na ně nenavazují a zároveň Rukopisy nemají literární předchůdce. Tím jsou prakticky nezávislá na okolí, což není nemožné, ale ani příliš pravděpodobné a časté. Tato nezávislost není způsobena nešikovností falzifikátorů, kteří teoreticky mohli využít nějaké ztracené dílo, ale jejich snahou prokázat starobylost české epiky, kterou prostě česká psaná literatura nemá. Neexistence předchůdců a potomků pravost nevylučuje, ale kvalitní dílo zpravidla má předchůdce a pokud ne, tak vzbudí nějaký ohlas.

Ačkoli dílo svým celkovým pojetím stojí v české literatuře osamoceno, je ovlivněno jinými díly. Rukopisy dokonce z řady děl čerpají a zdánlivě na ně i navazují. Pečlivější rozbory však nalezly čerpání z děl, která nebyla v tom období v našem geografickém prostoru známa. Jelikož se jedná o díla jihoslovanská, ruská i anglická je jisté, že nemohlo jít o znalost náhodnou. Jistota neznámosti děl vychází ze skutečnosti, že o nich nikdo nepíše a později je na ně reagováno jako na novinku. Nejproblematičtější z hlediska pravosti je pak zjištění využití děl, která byla sepsána později, než měl být Rukopis královédvorský. Nejznámějším příkladem tohoto jevu je využití díla Milion Marca Pola, ze kterého je údajně přímo citován popis věšteb na tatarském dvoře. Vzhledem ke krátkosti citace ale může jít na náhodu.

Na druhou stranu se Rukopisy snaží vyhnout německým vzorům, které však v české literatuře hrály zásadní roli. Tuto roli nutně hrát musely, protože české vzdělání souviselo s německými zeměmi. Jelikož původními šiřiteli epiky byli různé druhy potulných pěvců, jejich vlivu se žádné dílo zcela neubránilo.

 

Chybějící prvky

Důkazem pravosti či nepravosti jsou i věci, které v díle nejsou, ačkoli lze očekávat jejich přítomnost. Prvotní věcí, která dílu nepřímo chybí, je určení. Každé raně středověké dílo je určeno nějaké skupině obyvatel, vzhledem k tomu, že v období 9. století byla gramotná pouze vrstva církevních hodnostářů, jsou díla nejčastěji určena jim. Z Rukopisu zelenohorského však toto určení patrné není, idealizace tohoto období sice koresponduje s idealizací Kosmy, jenže je třeba vzít v úvahu, že v období Kosmy nebyla slovanská víra živá a tudíž ji nebylo třeba potírat. Druhou věcí, která dílu citelně chybí, je německý vliv, který byl pro českou vzdělanost té doby velmi významný.

V díle se dále neobjevují skutečnosti do té doby neznámé, které by nové nálezy potvrdily či by s nimi alespoň polemizovaly. Věcí, která se v nálezech tohoto typu objevuje běžně, jsou narážky na dosud neznámá díla. Z takovýchto narážek si lze dělat představu o podobě těchto ztracených děl. V rukopisech však chybí.

Na druhou stranu je pravdou, že zde chybí i řada prvků, které lze očekávat u falza z počátku 19. století, čímž autoři prokázali obrovský historický cit. Věcí nezařazených do Rukopisů, které by falzum mohlo či spíše mělo obsahovat je značné množství (např. pověst o Horymírovi), což v mnoha rozborech vedlo k nejistotě o pravosti. Je ale nutné vzít v úvahu, že Rukopisy, pokud jsou pravé, jsou pouze zlomkem rozsáhlejšího textu, v němž by mohly být obsaženy i další materiály. Vyznění některých příběhů ale neodpovídá době údajného vzniku.

 

Paleografický rozbor

Původní paleografický rozbor provedl Josef Truhlář v roce 1886 a došel k závěru, že písmo je v některých ohledech v nesouladu s očekáváním a označil Rukopisy za padělek. Tento rozbor byl několikrát napaden a prohlášen za vyvrácený a několikrát následně potvrzen. Pro určení nepravosti měl tento rozbor velký význam, neboť paleografie je nezávislá na ostatních projevech díla. Rozbor je považován za velmi kvalitní a podrobný, všímá si jednotlivých iniciál a způsobu psaní. Zdá se, že právě v této oblasti bylo provedeno nejvíce chyb, které není možno vysvětlit jinak než podvrhem z počátku 19. století.[zdroj?]

 

Chemický a kriminalistický rozbor

Historie chemických testů Rukopisů je velmi bohatá, první chemický test se na Rukopise zelenohorském prováděl již v roce 1840 a potvrdil pravost díla. Testovalo se především stáří pergamenu, které odpovídá době údajného vzniku. To byl jeden z argumentů obhájců pravosti. Později se zjistilo, že se jedná o tzv. palimpsesty, tj. díla vzniklá odstraněním původního textu a jejich přepsáním. Tato metoda se ve středověku užívala velmi často, neboť pergamen byl velmi drahý. Nečekaná je spíše skutečnost, že padělatel tuto techniku znal, neboť v 19. století byla téměř neznámá a zapomenutá.[zdroj?] Velmi překvapivě kvalitní je práce s malovanými iniciálami z nichž některé byly částečně využity, díky čemuž Rukopisy obstály i v dalším testu z roku 1880.

Velmi důkladná expertíza byla provedena roku 1885, tento rozbor odhalil na iniciále N tzv. berlínskou modř, která je známa až od roku 1724. Toto se stalo jedním ze stěžejních důkazů nepravosti Rukopisů. Jan Gebauer tvrdil, že tato barva byla nalezena i pod iniciálou, což se později ukázalo jako nepřesné tvrzení. Zastánci pravosti ale argumentují tím, že berlínská modř se mohla na pergameny dostat až při pozdějším restaurování.

Poslední průzkum byl proveden v letech 1967-1971 kriminalistickým ústavem na návrh literárního historika Miroslava Ivanova. Tento rozbor došel k názoru, že chemickými metodami nelze pravost Rukopisů ani prokázat ani vyloučit, což vedlo k zahájení celé řady testů, jejichž výsledkem bylo prohlášení, že se nepochybně jedná palimpsesty a podvrhy. Při tomto rozboru se zjistilo, že původním textem byl žaltář z konce 13. století. Rozbor nadále potvrdil, že písmo užité na žaltáři je typově novější než písmo užité na Rukopisech, což je vyloučené a je to považováno za další důkaz podvrhu.

Asi nejstěžejnějším důkazem je rozbor iniciál, který potvrdil užití berlínské modři, dále zjistil, že iniciály byly zhotoveny až na závěr díla a technika jejich zhotovení neodpovídá středověkým technikám. Dále bylo zjištěno, že krakeláž majuskulí a iniciál není zašpiněna, což ukazuje na pozdní vznik díla. Při tomto posledním rozboru se dále zjistilo, že texty nejsou psány inkoustem, ale roztokem různých solí a u Milostné písně krále Václava pak suspenzí sazí. U všech čtyřech děl byla zjištěna umělá patina stáří.[zdroj?]

Rozbory textů také naznačují, že se jedná o dílo více lidí, ale s velkou pravděpodobností se zdá, že na díle spolupracovali stejní lidé, což je vzhledem k časovému odstupu nemožné. Důkaz práce shodných osob však není dostatečně průkazný, aby mohl být prohlášen za skutečnost.

 

Autorství rukopisů

Ke sporu o RKZ patří i určení autorství, ačkoli se to sporu týká a týkalo velmi okrajově, přesto zastánci názoru, že jde o podvrh vždy hledali autora či autory. Nyní víme, že z hlediska způsobu napsání díla i kvality je vyloučeno autorství jediného člověka, proto se předpokládá, že autorů bylo více, minimálně dva. Nejvážnějšími a zároveň nejznámějšími kandidáty jsou Josef Linda a Václav Hanka. Ani jeden z nich se k tomu nepřiznal a přestože je Dobrovský od počátku podezíral, oba toto podezření odmítali. Podezření částečně vychází z toho, že oni dva teoreticky mohli společnými silami vyrobit padělek této kvality. Takový předpoklad je zdánlivě málo, ale dvojic či trojic těchto schopností není mnoho, navíc takový plán kromě mimořádných znalostí vyžadoval přístup ke středověkým dílům a značnou manuální zručnost. Předpokládá se, že Hanka napsal lyrické verše a Linda epické.[zdroj?] Obecně se předpokládá existence ještě třetího případně i čtvrtého společníka, přičemž nejvážnějším kandidátem se jeví soudobý, dnes už téměř zapomenutý básník Václav Alois Svoboda (který později RKZ přeložil do němčiny), či Josef Jungmann, viněný z autorství RZ Dobrovským.

Problémem takového autorství je, že pro něj neexistuje jediný přímý důkaz, což je poněkud záhadné, protože v tomto období bylo tzv. národních buditelů velmi málo a ti o sobě věděli téměř vše, dále je zřejmé, že ani známá korespondence neobsahuje žádné náznaky, že by šlo o dílo někoho z nich.

 

Význam celého sporu

Rukopisy i spor kolem nich zpopularizovaly českou kulturu a výrazně napomohly jejímu šíření. Boj o Rukopisy podnítil hledání dalších písemných památek v archivech a dále napomohl rozvoji umění. Příznivci pravosti mezi výtvarníky zobrazovali postavy zmíněné v díle což podněcovalo další zájem o českou kulturu.

Druhým důsledkem sporu byl často až příliš kritický pohled na památku. Na přelomu 19. a 20. století byla v rámci realistického proudu zpochybněna celá řada památek, jejichž pravost se později potvrdila. Toto zpochybňování ovlivnilo řadu prací a úvah o počátcích české literatury a svým způsobem se tato zkušenost neustále promítá do sporů o pravost o Kristiánovu legendu.

 

Spor v literatuře

Spor o Rukopisy vedl k sepsání velkého množství literatury dokazující postoj pisatele. Prakticky každý literární historik žijící kolem roku 1850 se o problematiku zajímal a přispěl nějakým názorem. Literatura spojená s Rukopisy let 1850-1980 je velmi nepřehledná, obsahuje velké množství odkazů na tehdejší dění a z hlediska historie literatury je prakticky nezpracována. Vzhledem ke skutečnosti, že řada klíčových věcí vyšla pouze tiskem, je dohledání příslušných věcí velmi problematické.

Odborná literatura má stále tendenci spíše znovu a znovu dokazovat, že se jedná o padělky[zdroj?], proto jsou Rukopisy výrazně lépe zpracovány z pohledu staročeské literatury, než z pohledu národního obrození. Spor jako takový se pokusilo utřídit několik autorů, ale moderní dílo zabývající se výhradně problematikou samotného sporu prakticky neexistuje.

 

 

 

21.7.

Kréta

„Špatné překonávat dobrým - to není tak těžké, ale těžko je překonávat dobré lepším."

T.G.Masaryk

 

„Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov."

T.G.Masaryk

 

„Naše etika je nedělní ve špatném smyslu slova: jednou, občas. Přeji si, aby mravnost nebyla něco, co patří do kosrela a pouze ve svátek."

T.G.Masaryk

 

Další kauzou, do které „jiní dostali Masaryka" je Hilsneriáda:

Hilsneriáda

 

Hilsneriáda je označení pro procesy s Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z vraždy dívky Anežky Hrůzové a celospolečenskou diskusi s procesy spjatou. Procesy doprovázené mediální protižidovskou kampaní i kampaní na podporu Hilsnera a česko-německými národnostními spory ovlivnily českou, potažmo celou rakousko-uherskou společnost na přelomu 19. a 20. století. Hilsneriáda byla největším propuknutím antisemitismu na našem území během 19. století.

Průběh

Anežka Hrůzová (* 16. dubna 1879) byla devatenáctiletá dívka římskokatolického vyznání z vesnice Malá Věžnička nedaleko od Polné. Pracovala v Polné jako švadlena. 29. března 1899 odešla jako každý den z práce, domů však již nedošla. Její tělo bylo nalezeno po třech dnech 1. dubna v lese Březina. Měla proříznuté hrdlo, roztrhané oblečení, ale nebyly shledány známky znásilnění - neměla protrženou panenskou blánu. Příčinou smrti bylo vykrvácení. Poblíž místa nalezení těla byly stopy krve. Řada stop ovšem byla zničena davem při objevení.

Na základě nepřímých svědectví byl z vraždy obviněn dvaadvacetiletý nepříliš inteligentní mladík Leopold Hilsner (* 10. srpna 1876 - 8. ledna 1928) z židovské komunity v Polné, který pocházel z chudé rodiny a živil se především jako tulák a žebrák.

Vzhledem k tomu, že tělo bylo nalezeno na Bílou sobotu 1. dubna ráno a Velikonoce toho roku připadaly na konec židovského svátku Pesach, vznikla domněnka, že se Anežka Hrůzová stala obětí rituální vraždy. Tato teorie byla podpořena nepřesným pitevním nálezem, který tvrdil: Smrt nastala úplným vykrvácením, ale množství sražené krve, které se našlo na místě, neodpovídalo tomu, kolik jí musela ztratit.

Proces proběhl v září 1899 u soudu v Kutné Hoře před velkým množstvím publika, které bylo přesvědčeno o Hilsnerově vině. Publikum se nevešlo ani do soudní síně a na vynesení rozsudku čekalo pod okny soudu. Hlavní roli na straně obžaloby sehrál právní zástupce matky zavražděné, národovec a radikální poslanec JUDr. Karel Baxa, pozdější pražský primátor a předseda Ústavného soudu. Hilsnerovým obhájcem byl JUDr. Zdenko Auředníček. Na základě nepřímých důkazů byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě k trestu smrti. Sám Hilsner se jednou pod nátlakem spoluvězňů ve vazební věznici k vraždě přiznal a označil dva své údajné spolupachatele, ale později své přiznání odvolal. Účast dalších osob nebyla nikdy před soudem prokázána.

Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor Tomáš G. Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské. Po jeho protestech proti rozsudku a na základě dalších znaleckých posudků byl rozsudek 25. 4. 1900 zrušen. Za svou obhajobu si Masaryk vysloužil posměch a odsudky od společnosti i velké části svých studentů. Masarykovi nešlo ani tak o samotného Hilsnera, o kterém se vyjadřoval dosti hanlivě, ale o to, aby celý případ nebyl vnímán jako židovská rituální vražda.

V novém procesu v Písku v roce 1900 byl však Hilsner obžalován navíc ze spoluúčasti na další vraždě ženy, která zahynula před více než dvěma roky. Leopold Hilsner byl znovu na základě nepřímých nebo údajně vymyšlených svědectví[1] odsouzen za spoluúčast na obou vraždách k trestu smrti. Rozsudky však nekonstatovaly jako motiv vraždy motiv náboženský, nýbrž motiv sexuální(i když dle lékařských posudků, které měl soud k dispozici netrpěl Hilsner žádnou sexuální úchylkou).

Císař František Josef I. později změnil trest císařskou milostí na doživotí. Po 18 letech věznění byl Hilsner propuštěn na základě milosti, kterou mu udělil Karel I., rehabilitován však nikdy nebyl. Na svobodě žil ve Velkém Meziříčí, Praze a Vídni ještě 10 let až do své smrti v roce 1928.

Řada autorů, mimo jiné Jiří Kovtun a Bohumil Černý, dnes tvrdí, že důkazy o Hilsnerově vině nebyly zdaleka dostačující, a zpochybňují některá svědectví.[1] Existovala také řada dalších podezření, kdo by mohl být vrahem Anežky (například její bratr[2], který se s ní den před vraždou pohádal, Hilsnerův spolubydlící atd.), tato obvinění se ovšem pro nedostatek důkazů nikdy nepodařilo prokázat.

 

 

 

 

22.7.

Kréta

„Lvem je i lev v kleci, nestane se oslem"

T.G.Masaryk

 

„Běží o to, aby ti velcí dali těm menším a malým pokoj."

T.G.Masaryk

 

„Nerozčiluj se, neboť jsi věčný."

T.G.Masaryk

 

Třetí kauzou, o které se ale moc nemluví je kauza třetí - a sice s katolickými preláty. Můj milý Deníčku, podívej, jak celou kauyu popsal ve své knize „Ano, Masaryk" můj milovaný spisovatel, scénárista, publicista, historik Zdeněk Mahler:

 

„ ... Už poté, co papež Pius IX. proklamoval svoji neomylnost a od profesorů se žádalo, aby služebně přísahali na neposkvrněné početí Panny Marie, vystoupil Masaryk z katolické církve - na čas se přiklonil k evangelíkům, ale brzy mu i tato konverze přestala vyhovovat. Přišel na to, že církev má jako všechny instituce sklon sama sebe vydávat nikoli za prostředek, ale za cíl, tj. zbožštit se - kněží, zřízenci církve, se prohlásí vyvolenými, obklopí se řadou výsadních dogmat, a tak se náboženství postupně převádí do obřadnictví, vyprazdňuje se, církev se stává poduškou světské moci, oltář a trůn se vzájemně podpírají. Tomu se Masaryk vzepřel. Dopracoval se k názoru, že by náboženství nejvíce prospělo, kdyby se vlastně odcírkevnilo, kdyby se takříkajíc každý sám sobě stal papežem a spojoval se se svým bohem bez prostředníka. V tomto postoji se vlastně obráželo úsilí o demokratičnost a demokracii. A samozřejmě to vyvolalo oheň na střeše! Střetání se projevilo v celé sérii: když šlo například o to uctít památku Husovu, postavil se na odpor katolický politik Schwarzenberk výrokem, že husité byli jenom banda lupičů a žhářů. Popudil českou veřejnost a jmenovitě Masaryka, který se pak postavil do čela snah za postavení Husova pomníku v Praze. Nebo v roce 1892 při 300. výročí narození Komenského, kdy habsburská vláda oslavy zakázala, dokonce i na školách - zorganizoval Masaryk cyklus přednášek. Rozlícení klerikálové nakonec vyvolali proti Masarykovi několik soudních líčení: poprvé se tak stalo u soudu na Praze 1, kde byl obviněn za urážku kněžského stavu. Zastal se totiž jednoho svého kolegy profesora, který byl udán farářem a přeložen na venkov a jemuž byl zastaven služební postup. Masaryk byl zažalován za výrok, že „katecheta, který se toho dopustil, není služebníkem náboženství, nýbrž vlastně státem placeným denunciantem." A byl obviněn nikoliv jedním žalobcem, nikoli třemi, nikoli třiceti, nýbrž třemi sty osmi kněžími! Jejich jmenný seznam zabírá plných 13 spisových stran! Žádali, aby Masaryk byl exemplárně odsouzen a aby všem hradil soudní výdaje, tedy 308x. Protože se Masarykovi podařilo prokázat oprávněnost svého tvrzení, pospíšily si katolické kruhy, aby se záhy konalo další tažení, a ještě závažnější - vynutila si je církevní hierarchie, kauzu dokonce zdálky sledoval sám císař pán Franz Josef. Masaryk se prý provinil rušením náboženství - hrozilo mu, že bude zbaven profesury a vyloučen ze všech rakousko-uherských universit. Když mu právní zástupce Dr. Bouček předával obžalovací spis, který měl 220 stran, třásly se mu ruce. Masaryk na to pravil:"Klid - já už se nějak uživím. V nejhorším případě se odstěhujeme do Ameriky a začneme péct buchty a koláče."Naštěstí si předseda soudu před procesem pročetl časopis „Die christliche Welt" a v něm studii, která dokazovala, že Masaryk je velice zajímavý novátorský náboženský myslitel - a tak Masaryka osvobodil. Proces probíhal za obrovské veřejné pozornosti - před soudem čekaly zástupy lidí. A vítězný Masaryk byl přivítán poprvé potleskem...."

 

 

23.7.

Kréta

„Žádná moc tohoto světa, a byť se i s celým peklem spolčila, neudrží národa vydělaného, ušlechtilého a statečného v poddanosti a otroctví."

T.G.Masaryk

 

„Vzpomeňme Augustinam řkoucího: „Milujte lidi a potírejte omyly-nejde v prvé řadě o náboženství nebo o filosofii, ale o pravdu."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část první:

Tomáš Masaryk se narodil v Hodoníně 7. března 1850. Otec, uherský Slovák, sloužící ve dvoře císařského panství, matka, rodem Terezie Kropáčková pocházela z tehdy poněmčených Hustopečí, její rodiče přišli z Hané.

Dvacet let po smrti Karla Havlíčka, chystal se na spisovatelskou dráhu, 25-tiletý Masaryk s vysokoškolským studiem a s krédem: "Vědění jest moc. Pravdou k právu. Nic není velké, co není pravdivé".

25. srpna 1875 vypsal svůj dosavadní vývoj (curriculum vitae) do žádosti na universitní úřad ve Vídni, ke zkouškám na filosofický doktorát. Na doktora filosofie byl povýšen 10 března 1876. "Jaká je podstata duše u Platona" byla prací k rigorosu.

Na podzim 1876 pokračoval ve vědeckých studiích na universitě v Lipsku v rámci vychovatelské úlohy. Tam, v penzionu kde bydlil, poznal při četbě Byrona, Milla "O poddanství žen" a Buckleye "Dějiny civilizace v Anglii", Charlottu Garrique z Brooklynu, studentku lipské konservatoře-obor hudba a zasnoubil se sní než odjela do Ameriky. Svatbu v Americe se konala 15. března 1878. V roce 79 se narodila dcera Alice, v roce 80 syn Herbert.

14. listopadu 1878 Masaryk podal habilitační spis "Sebevražda hromadným zjevem společenským přítomnosti", vydán 1881 u Konegena. Spis založil Masarykovi vědeckou pověst.

16. října 1882 měl profesor Masaryk první přednášku na české universitě v Praze. Vyšla tiskem "Počet pravděpodobnosti a Humova skepse". Další přednášky "O praktické filosofii" s vyzýváním studentů: "Já bych rád, aby mládež nepřijímala nic slepě, ale studovala a dělala si samostatný úsudek. " Jeden z žáků později napsal: "Masaryk je právě nejenom učenec, on je i umělec a pedagog, který stojí na výši své doby a je si vědom velikého a těžkého svého údělu: formovat lidi a jejích duši. Vidí život v celé jeho plnosti, složitosti a tíze, a proto mu filosofie nebyla jen školním předmětem, nýbrž výrazem a klíčem života, život sám".

15. listopadu 1882 přednášel v sále české techniky na téma: Blaise Pascal, jeho život a filosofie s převažující otázkou náboženskou. Následovalo nesčetně přednášek mimo síně universitní.

15. října 1883 vyšlo prvé číslo kritického listu vědeckého Athenaeum, založené Masarykem s obory filosofie, psychologie, politika, náboženství, dějiny kulturní, sociologie, etika a estetika.

1884 - v květnu spis "Theorie dějin dle zásad T. H. Buckle" - rozbor spisu anglického myslitele "O dějinách vzdělanosti v Anglii" a téhož roku v Lumíru i samostatném otisku: "O studiu děl básnických"- návod k tomu, jak čísti básníky.

1885 - vyšly dvě knihy Masarykovy: "Základové konkrétné logiky" - vyložen princip pozdějšího Masarykova směru - realismu a "Slovanské studie, slavjanofilství Ivana Vasiljeviče Kirějevského." Knižně vyšly až 1889. -koncem roku vyšel článek universitního profesora Jana Gebauera o Rukopisech zelenohorském a královédvorském jako pokračování sporu o pravosti z r. 1857, 1877 a 1879. Článek byl napaden Martinem Hattalou profesorem slavistiky na pražské universitě 16. ledna 1886 v Národních listech méně vědecky ale více vlastenecky. Začal boj, jehož vůdcem na straně vědy a pravdy se stal Masaryk. Boj rukopisný byl mu příznakem celého našeho přerodu, počátkem nové doby. Masaryk přispěl k popravě obou rukopisů estetickým a sociologickým rozborem. Šlo mu o mravní stránku a očištění národa. Česká universita vybojovala za boje svobodu slova vědě. Boj byl i politickým mezníkem, začala se objevovat třetí strana - pozdější lidová (pokroková).

20. prosince 1886 začal vycházet čtrnáctideník Čas založený společností Masarykových stoupenců, kteří se našli v době rukopisného boje s názvem Unterhaus při Athenaeu v čele s Janem Herbenem proti spol. profesorské a vědecké s názvem Oberhaus-Athenčíci. Národní listy Unterhaus nazvaly Maffia. Článek "Naše dvě otázky" v prvním čísle Času s kritikou naší národní a kulturní malomoci od H. G. Schauera byl společností vlasteneckou připsán Masarykovi neprávem. Masaryk o založení Času nevěděl a s 1. číslem byl nespokojen.

Roku 1887 byl Masaryk spolupracovníkem Času.

1887 a 1888 - dvě cesty Masaryka do Ruska, zájem o Lva Tolstého a jeho náboženské obrácení.

3. května 1889 vyšel časopis českého studenstva s pečetí masarykovských myšlenek s článkem Masarykovým "O úkolech českého studentstva" v druhém čísle a je otištěn v knize "Naše nynější krise". Převzal názor z Cicera - De re publika, stát (res publika) znamená národ (res populi). Národ je sdružení lidí, spojené souhlasným právem a společným prospěchem.

1889 - podstatná účast Masaryka ve spolku pro postavení Husova pomníku v Praze včetně autorství žádosti k obci pražské o místo. -Kaizl, Kramář, Masaryk utvořili důvěrnou společnost, odkoupením převzali čtrnáctideník Čas se změnou na týdeník a vystoupili na veřejnost.

1890 - vytištěn Rámcový program strany lidové se šestero podmínkami předloženými straně staročeské. Následoval v Čase uveřejněný Návrh programu lidového, který byl vzat za základ dohody s mladočechy - 26. listopadu 1890 (Grégr s Masarykem).

2. a 4. března 1891 ve volbách do říšské rady zvolen Masaryk ve skupině pošumavských měst.

26. června 1891 v parlamentu při položce Veřejná bezpečnost mluvil Masaryk o sociální otázce, 30. června o nedostatcích rakouského středního školství, 30. října naléhal na reformu středního školství s potřebou studia žen. Svůj politický program vyložil svým voličům ve Strakonicích ke konci prázdnin roku 91.

25. ledna 1892 mluvil na říšské radě o reformě právnických studií a o úkolech moderního práva a státu včetně sociální otázky, 7. dubna zasáhl do rozpočtové debaty na českém sněmu. Významná byla i jeho řeč 6. června 1982 v Brně na sjezdu na Moravě založené lidové strany. Před prázdninami pronesl na říšské radě řeč o potřebě druhé české university, 19. října ostře odsoudil zlořády v okupovaných zemích jako na příklad v Bosně.

18. listopadu 1892 na říšském sněmu v rámci rozpočtové debaty při tlumočení nespokojenosti českého národa českými poslanci, Masaryk završil bouři ve sněmovně klidným vyložením evropského i světového postavení českého národa s vyjádřením požadavku na celé a dokonalé žití národní s českým státním právem. Vyvolal bouři rozčiléní a urážku od poslance Mengera. V následně vyžádaném kárném řízení si Menger vysloužil udělení důtky (TGM: Naše revoluce VII/1931- str. 32-58, 170-193).

1893 - počátkem února na říšské radě vystoupil Masaryk proti klerikálním snahám o konfesionální školu a při projednávání finančního zákona pro českou otázku a pro spravedlivý zákon menšinový. Opětovně v debatách a interpelacích mluvil o zbědovaných poměrech v Bosně a Hercegovině. V červnové delegaci ve Vídni mluvil i Masaryk za české delegáty, kde následně císař urazil české delegáty a tím i všechen český lid. Po červencové aféře Šromotově proti Grégrovi s obviněním Masaryka a po vyhlášení vyjímečného stavu v Čechách (omladina) složil Masaryk v září mandát říšský i sněmovní v důsledku vyvrcholení dlouhodobých názorových rozporů s radikální částí mladočechů.

 

 

 

 

 

24.7.

Kréta

„Nepřestali jsme mít zálibu ve falešném mučednictví, chceme imponovat svými obnaženými boulemi i jizvičkami, jako žebráci o poutích. Havlíček postřehl nepoctivost toho žebáckého machiavelismu."

T.G.Masaryk

 

„Jsem pro důslednou odluku církve od státu. Tuto odluku žádal již Havlíček - a žádal ji v zájmu opravdového náboženství."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část druhá:

Říjen 1893 - Po zániku Athenaea stal se Masaryk redaktorem a řídícím duchem nově založené revue Nová doba s rozsáhlou "Slovanskou studií" a v druhém ročníku studie "Časové směry a tužby" s myšlenkou, že také filosofie a věda jsou národní. Ze studií v Naší době a z universitních přednášek vzniklo rychle za sebou patero knih:

1895 - vydány: ČESKÁ OTÁZKA, NAŠE NYNĚJŠÍ KRISE, JAN HUS

1896 - vydána kniha KAREL HAVLÍČEK

1898 - vydána kniha OTÁZKA SOCIÁLNÍ, všechny s názory filosofickými, náboženskými a o svém učení o poslání českého národa v Evropě. O náboženství a vědě soudil: "Já nevěřím slepě, pro mne je učení o Bohu vědeckou hypotésou a proto můj Bůh je jiný než bůh theologie. V té je zjevený bůh, takového boha není. Pro mne je hypotesa, že je osobní bytost. Co vlastně je, musím říci, že nevím, ale žádný neví, co je ta věčná síla. Kdo nevěří v boha zjeveného v bibli, nevěří ani v zázraky a tedy nevěří ani v božství Kristovo. Člověk náboženský podle náboženství církevního pojímá svět a jeho vývoj jako zázrak, věří v zázraky, čeká zázraky, modlí se o zázraky. Ve své tísni se modlí o zázrak, o pomoc zázračnou. Naproti tomu věda nepřijímá zázraků, je přesvědčena, že celý svět, příroda, společnost, historie je řízena zákonem, že je tu pevný řád, který se nedá prolomiti přáním jednotlivcovým. Ten si přeje to, druhý ono, každý skoro něco jiného a opak toho, co si přeje druhý. A svět jde svým věčným řádem dál. Věda má za úkol pochopiti jej, pochopiti zákon společenského vývoje a podle toho zaříditi naše jednání a konání. Proti zázračnosti je znakem člověka vědeckého - pracovitost. Pracovitost je víc nežli práce, je to zvláštnost a vlastnost charakteru, že člověk tu práci má do jisté míry rád, že je přesvědčen, že bez práce nelze očekávati žádné spásy. " O náboženství dále: "Náboženství není teorie, nýbrž praxe. Každý musí myslit a také náboženský člověk musí myslit. Náboženství je to, čemu říkám vnitřní život, ale ne věda a filosofie. Já připouštím, že je také filosofie praktická. Avšak ani mravouka nedovede nahradit náboženství. Filosofie a vědecká mravouka mohou nahradit theologii, ale ten náboženský, vniterný život - to je něco jiného než theologie. Proto věda a filosofie podle mého vědeckého přesvědčení nikdy nenahradí náboženství. " K otázkám po smyslu života jenotlivcova, stejně platily o národu. V předmluvě k České otázce řekl, co českou otázkou rozumí: "České otázky nepojímám tu ve smysle politickém, ve smysle politické praxe, nýbrž rozumím tím sociologický rozbor všech těch záhad, které se vnucují tomu, kdo postihnout chce smysl české historie, kdo poznat chce, čím jakožto zvláštní národ kulturně žijeme, co chceme, co doufáme. " Dále pak: "Národnost není jen v jazyce, ale je v státě a politice, v hospodaření a sociálním usilování v mravnosti a zbožnosti, ve vědě, filosofii a umění. Proto náš moderní program národnostní velí nám obrodně pracovat koncentricky ve všech směrech a ve všech najednou: rozdělit tedy národní práci, sebrat v jedno... Jak by bylo v Čechách jinak, kdyby v každé vísce byl aspoň jeden člověk, který by procítil celý problém českého národa a působil třeba v tichosti k velikému cíli."

1890 - 1898 období styků se Slováky, od hovorů v bytě ve Školské ulici (Vavro Šrobár a další) , slovenští studenti na Masarykových přednáškách, seznámení s Českou otázkou, Naší nynější krisí i s revuí Nová doba, setkání s martinskou společností v rámci oslav Kollárových stých narozenin v Bystričce roku 1893, seznámení a roztržka se Svetozárem Hurbanem Vajanským pro Masarykův článek v Času o sporu rusko-polském a jeho nesouhlasu s brutálními opatřeními ruské vlády proti Polákům a Vajanského zanevření na Čechy pro příklon k realismu, jehož byl Masaryk tvůrcem až po obrat na sklonku 90 let se zrodem měsíčníku Hlas a slovenských realistů. Setkání slovenské studující mládeže s Masarykem v Bystričce během martinských slavností roku 1897 vyšlo z potřeby znát jeho názory o založení slovenského měsíčníku a rady Masarykovy s nešovinistickým názorem o lásce k národu (povinni jste milovat svůj národ, ale cizí nemusíte nenávidět) atp je překvapovali. l. 7. 1898 vyšel Hlas a to dle slov Šrobárových byly počátky slovenského obrození a tímto rokem se začala na Slovensku aktivita politická i kulturní. Toto hnutí v mládeži vedlo k prohlášení svatomikulášskému l. 5. 1918 a k slovenské deklaraci svatomartinské z 30. října 1918.

 

 

 

 

25.7.

Kréta

„Proč si lidé myslí, že mohou dělat dobré věci jen když mají moc? Copak měl Ježíš moc? Toužil Hus po kariéře?"

T.G.Masaryk

 

„Kde lidem nestačí jejich rozum a soudnost, musejí si najít nějakou autoritu, noeticky často dost pochybnou: chtějí mít víru a jistotu, vem kde vem. Odtud slepá víra, pověra, církevnictví."

T.G.Masaryk

 

„Bůh není zbožný."

T.G.Masaryk

 

 

T.G.Masaryk stručný životopis část třetí:

Leden 1897 - Masaryk jmenován řádným profesorem s ročním platem 2480 zlatých s ročním zpožděním oproti nástupnímu ujednání a následně po žádosti 15. září 1899 i přídavek 1000 zl. ročně s následnou nechutnou protimasarykovskou kampaní v tisku se snahou diskreditovat Masaryka v očích národa.

29. března 1899 - objevena v lese u Polné směrem na Malou Věžnici mrtvola dívky Anežky Hrůzové z M. Věžnice, pohřešovné několik dní se známkami zavraždění. Podezřelým se stal Leopold Hilsner - toulavý žid z Moravy, údajně viděný se společníky v blízkosti nálezu mrtvoly. Souzen byl kutnohorskou porotou od 12. do 16. 9. 1899, uznán za úkladného vraha a odsouzen k smrti provazem bez přímých důkazů. Čas, jediný z českých časopisů se ozval proti rozsudku 23. 9. Masaryk později po rozsudku byl s případem seznámen a v soukromém dopise do Vídně odmítl rituální pověru a postavil se proti antisemitismu se souhlasem k jeho uveřejnění (vyšel v Neue Freie Presse). Následovaly výtky, útoky, podezírání o uplacení židy. Napsal článek pro Naši dobu, který pro bouři proti Masarykovi nebyl otištěn. Pod názvem "Nutnost revidovati proces polenský?" byl otištěn 6. ll. v Čase ale též téhož dne konfiskován. Vyšel až po interpelaci poslance Kronawettera na říšské radě. České studentstvo s klerikálními vůdci rozhodlo se Masaryka při přednášce praktické filosofie vypískat. V Klementinu bez možnosti mluvit psal své prohlášení křídou na tabuli s replikami. Opustil sál a přerušil přednášky do 27. ll. Ohlas událostí byl v zahraničí. Bolela ho zbabělost studentů i jejich učitelů a zejména samé university, která neučinila nejmenšího projevu. Finále Hilsneriády bylo v r. 1914.

 

 

26.7.

Kréta

„Zevšednělo heslo svobody, zevšedněly nejkrásnější ideje. V takové době není jiné pomoci, než se držet pevně starých uznaných pravd mravních. Prosté pravidlo: nelži! Poučuje tisíckrát víc než všechny bombastické řeči o vlasti a národu!"

T.G.Masaryk

 

„Ze strachu se lidé dopouštějí násilí, ze strachu lžou. Tyran i lhář má strach a otrokem je i ten, kdo znásilňuje."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část čtvrtá:

Konec století - profesor Masaryk byl nejosamocenější muž v české veřejnosti. Na otázku: Jak snášíte ta všecka příkoří? odpověděl "jako když prší, to jest roztáhne se deštník. " Holandský básník-filosof Van Eeden nazývá takové muže královskými "Královský člověk miluje odpor, neboť odpor buď posílí jeho pravdu nebo ji osvobodí od lži."

31. března 1900 - ustavující sjezd strany lidové se slovy Masaryka: "Takový program, to říkáme směle, má jen jedna strana naše.... Dovoláváme se především práva tak zv. přirozeného a jím dáváme obsah právu historickému.... A proto nejsme již strana ani staročeská, ani mladočeská, ale strana česká a lidová. Metodou naší je realism důsledně prováděný také v politice, osvědčené heslo realismu vědeckého a literárního: pravda musí se stát vůdčím pravidlem všeho našeho konání veřejného- doma, uvnitř, mezi sebou i na venek, vůči i proti odpůrcům všem: pravdou právo a tudíž stále vpřed!" Ve straně se shromáždila elita inteligence. Masaryk byl autorem 1. kapitoly Všeobecný program politický: " ... aby hesla programová byla výrazem myšlenkového směru a výchovy, aby ideály a požadavky národní byly spjaty v logický celek, aby program byl proniknut českým myšlením, aby českost programu hověla duchu národnímu jak jej poznáváme z minulosti a jak jej určuje přítomné postavení mezi národy".

1900 - V knihovničce Času vyšla brožura: "Právo přirozené a historické" v autorství Masaryka. "... Vidím v tom, řekl bych, naši čestnou úlohu umluvit s Němci úplně čestný smír, abychom každý mohl pracovati pro svůj národ klidněji."

1901 - 1907 V tomto období se stal Masaryk živým svědomím národa tím, že se věnoval žurnalistice a přednáškám mezi lidem. Nejprudčeji se zabral do náboženské otázky.

2. listopadu 1901 v Času napsal "Otevřený list urozenému pánu, panu baronovi dr. F. L. Riegrovi v Praze", po interviewu Riegra klerikálnímu časopisu Rozkvět na podkladě nečestných informací na adresu Masarykovu.

1901 - vydává Masaryk "Ideály humanitní" a velimskou přednášku z 23. 6. 1901 konanou po schůzi lidové strany po návštěvě císaře Františka Josefa I. v Praze "Naše politická situace".

Léto 1902 - Masaryk přednášel v Chicagu na pozvání fondu pro kursy o slovanských národech při chicagské universitě a byl jmenován čestným doktorem university.

 

 

 

27.7.

Kréta

„Nebezpečí začíná, když práce není - a začíná také u sytých."

T.G.Masaryk

 

„Člověk se nemusí bát býti v minoritě. Minorita začíná pokrok."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část pátá:

1903 - vydává Masaryk spisy "Desorganizace mladočeské strany" a "Organisujme se ku práci".

1904 - vydává Masaryk spisy "V boji o náboženství" a "O svobodě náboženské a volnosti přesvědčení".

1905 - vydává "Přehled nejnovější filosofie náboženství" a "Národnostní filosofie doby novější".

1906 - po konfliktu s katechety vydává knížku "Zrcadlo katechetům" a po hradeckém náboženském hádání vydává knížku "Inteligence a náboženství". Dále vydává politickou brožuru "Politická situace, poznámky ku Poznámkám dra Kramáře". - reforma volebního zákona a rozpuštění říšské rady

14. května 1907 ve volbách do říšské rady kandidoval Masaryk ve skupině valašských měst a v užších volbách 23. května byl zvolen poslancem na říšskou radu podruhé za svou stranu lidovou. Úsudek účastníka voleb: " ... V tom je náš lid - nedůvěřivý vůči každému cizinci a zaujatý proti inteligenci - pronikavým pozorovatelem a nevěří pánům, kteří nechodí mezi lid, až když něco od něho chtějí. " Dokázal bez úmyslu a snahy získat si souhlas a přízeň, porazit mohutnou, bezohlednou a ničeho se neštítící organizaci far s živnostenským kandidátem moravského hnutí. V jejich agitaci byl označován za Němce, žida a neznaboha.

V první volbě získal Masaryk 2360 hlasů oproti 3140 živnostníkovým, v užší volbě vyšel Masaryk vítězně se 4136 hlasy proti 3306 protivníka. Většina sociálních demokratů dala hlasy Masarykovi. V každém ze 13 valašských měst vystoupil ve volební kampani po dvakráte s objasněním nejdůležitějších otázek časových a ostatek nechal osudu. Dělal i s voliči politiku čestnou, programovou, při kandidování nic nesliboval a k ničemu se nezavazoval. Po několikery prázdniny bydlel mezi svými voliči i s rodinou. Arcibiskupství se po volbách dlouho valašskému obyvatelstvu mstilo za volbu Masaryka.

1907 - před svoláním říšské rady přednáší Masaryk v Chicagu o náboženství, Havlíčkovi pro svobodomyslné české krajany a byl i účastníkem náboženského kongresu v Bostonu. V Chicagu vyšly téhož roku jeho přednášky.

22. listopadu 1907 podal pilný návrh říšské radě, žádající od vlády záruky pro svobodu vědy a universit proti útoku klerikální politiky na dobytí universit, který našel slyšení včetně vládního prohlášení.

4. června 1908 - ve Wahrmundově aféře pronesl řeč na téma věda a náboženství, církevní a moderní světový názor.

1908 - 09 - Politika císaře Františka Josefa I. - udržovati nepřátelství mezi Čechy a Němci, Charváty a Madäry, Italy a Jihoslovany k zabránění zvrácení dinastické macchiavelistické politiky s plánem monarchie spojit všechny Jihoslovany pod habsburským žezlem a přípravou války proti Srbsku. Oslabit sympatie Charvátů k Srbům politikou hrůzovlády.

Červenec 1908 - v Pešti vydal Jiří Nastič, koupený rakouskou vládou jako provokatér v Srbsku "odhalující" spiknutí s obviněním 53 nevinných lidí, pro které bylo baronem Rauchem, maďarským bánem v Charvátsku, postaveno v Záhřebu v roce 1909 53 šibenic. Masaryk zajel do Záhřebu a několik dní přelíčení pozoroval. V Bělehradu a jiných městech si opatřil materiály pro pilný návrh říšské radě o procesu, předložený a vyložený sněmovně i zahraniční veřejnosti. Výsledkem bylo přes odsouzení obžalovaných, že vyšší instance na rozkaz z Vídně rozsudek zrušila. Masaryk donutil i Nastiče k přiznání, že byl zaplacen knížetem Nikolou, černohorským knížetem.

Prosinec 1909 - vídeňský proces s dr. Friedjungem, dvorním historikem rakouským (dříve Velkoněmec řádu Schônererova) , kdy v pozadí Masaryk stál a řídil postup i taktiku žalobců. Šlo o evropský skandál zahraniční rakouské politiky. Obžalovaným předložené dokumenty, obviňující řadu Srbů ze spiknutí proti Rakousku - Uhersku, byly podvrhy, které měly pohnout císaře a generální štáb k přepadení Srbska s ospravedlněním před světem. Císař ukončil skandál zastavením přelíčení s tím, že obžalovaný odvolal a žalobci se spokojili. Původce podvrhů - Srbský agent Vasič byl odsouzen v Bělehradě do káznice v tajném procesu v prosinci 1910 jako dohra soustavy hanebností rakouské diplomacie řízené ministrem zahraničí hrabětem Aehrenthalem se snahou ospravedlnit dřívější aneksi Bosny a Hercegoviny. Masaryk se po procesech stal miláčkem Jihoslovanů a ochráncem pravdy a poctivosti v celé Evropě.

1910 - 1911 - souboj mezi Masarykem a Aehrenthalem v rakouských delegacích skončil porážkou Aehrentálovou a odvoláním z funkce v únoru 1912. Prožitými zkušenostmi Masaryk nabyl přesvědčení o neudržitelnosti Rakouska - Uherska. Na otázku, jaký je jeho dojem z Rakouska odpověděl zlostně: "Položit pod Rakousko dynamitovou patronu a vyhodit je do povětří. Nic jiného nezasluhuje."

Červen 1911 - vypsány nové volby do říšské rady po nepředvídaném jejím rozpuštění. Masaryk uhájil svůj mandát, ale zůstal v radě sám po nezvolení prof. Drtiny v Hradci Králové. Po vyčerpání prací a volební kampaní onemocněl s doléčením v Itálii na Capri, kde se stýkal s M. Gorkým.

1912 - válka na Balkáně Srbsko - Turecká. Masaryk spěchá do Bělehradu v prosinci aby pozoroval Srbsko a české lékaře. - vznikl první literární boj o Masarykovu filosofii dějin s prof. Pekařem, který prohlásil nacionalismus za vůdčí ideu našich dějin oproti Palackého a Masarykově humanitě. Masaryk vydal jako odpověď na Pekařovu kritiku spisek "Palackého idea národa českého." Pronesl též dvě úvahy o časových věcech "Demokratism v politice" a "Nesnáze demokracie."

11. dubna 1913 - Na schůzi Politického klubu strany pokrokové s přípravou doplňovacích voleb do sboru obecních starších pronesl Masaryk: "Nebát se (politicky) a nekrást (hospodářsky) , jiného programu ani míti nemůžeme." Na jiné schůzi u Helmů pokračoval v útocích na pražské obecní hospodářství "... Hle, na pražské radnici je asi deset zlodějů, které je nutno odstranit. " Byl žalován, žalobu sepsal dr. A. Rašín. K přelíčení nedošlo, neboť vypukla válka.

13 - 15. května 1913 - aféra Švihova před porotou, kdy Masaryk zasáhl výzvou k veřejnému objasnění případu konfidentství národně sociálního poslance dr. Karla Švihy s krycím jménem Wiener. Masaryk popíraje Švihovo konfidentství, Švihu nehájil neboť chtěl rozkrýt spojení dr. Švihy s Konopištěm - následníkem trůnu Františkem Ferdinandem se snahou získat pro vládní stranu národní sociály.

1913 - vyšlo v Jeně veliké Masarykovo dílo "RUSKO A EVROPA" - pouze dva díly: - studie o Dostojevského předchůdcích - stručný přehled ruských dějin s podrobnějším výkladem od reforem Petra Velikého, ruském osvícenství, o vlivu francouzské revoluce na Rusko, reakce za carů Alexandra I. a Mikuláše I. Dále vznik slavjanofilství a západnictví a vzájemné zápasy obou směrů, osvobození mužiků z nevolnictví a současná literatura, kritika a filosofie ruská. Jde o encyklopedii vědomostí o Rusku. Masaryk usuzoval, že absolutismus je mravně nebezpečný společnosti i státu a že "je nemožné donutit jej mírnou cestou k obratu."

 

 

 

 

28.7.

Kréta

„Demokracie není rovnost paušální, která by neuznávala kvalitativní rozdíly. Svoboda, rovnost, bratrství neznamená nivelizaci, nýbrž individualizaci, a proto i kvalifikaci."

T.G.Masaryk

 

„Já nevěřím ve svatost národa, kde mohou být jednotlivci lumpy. Otázka cti národa je otázka cti každého jednotlivce. Neschovávat se za národ, nýbrž mít odhodlanost sám se znát ke všemu."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část šestá:

28. června 1914 - Sarajevský atentát na následníka rakouského trůnu a jeho choť. Z 5. 7. 1914 byl slib německého císaře Viléma II. , že Německo bude podporovati habsburskou monarchii, kdyby došlo i k válce s Ruskem. Rakousko- uherská vláda poslala 23. 7. Srbsku ultimatum s podmínkami tak ponižujícími, že došlo k válce. Masaryk očekával větší válku v nedaleké době a ještě na jaře 1914 připravoval plán usmíření mezi Srby a Bulhary diplomatickou cestou po Evropě. Cestu nemohl vykonati dříve pro nedostatek peněz. Večer po atentátu byl Masaryk v redakci Času. V červenci a do 10. srpna byl s rodinou na prázdninách v Žandavě v Sasku. Zatím co se pro mobilizaci nemohl vrátit dříve do Prahy, pozoroval Německo, jeho připravenost a jeho vzornou mobilizaci.

Srpen 1914 - vyšla v Naší době Masarykova úvaha "Válka. " Srovnával poměry a síly obou válčících stran a chápal ji již jako válku světovou. Rozhodujícím a vědomým motivem a důvodem byl prostě zájem hospodářský a politický - mocenský. Šlo o to, kdo má mít nadvládu nad světem.

12 - 26. září 1914 jel na další pozorování do Holandska s korespondencí E. Denisovi do Paříže, Wickhamu Steedovi a dr Seton-Watsonovi do Londýna s rozhodnutím zúčastnit se osobně revoluce za hranicemi.

1. října 1914 - porada s národními socialisty s hodnocením nálad proruských (postup ruských vojsk v Polsku) a protižidovských (židovské manifestace pro válku) , následně i s jinými vůdci a poslanci (státoprávní pokrokáři, soc. demokraté, agrárníci) - všichni s protirakouským smýšlením.

2. října 1914 - naposledy mluvil s místodržitelem Thunem, kterého upozornil na probíhající nepřístojnosti vůči českým občanům, časopisům Nové době i Času, o zkušenostech z bojiště a o protičeské a protislovanské činnosti německých důstojníků při rakouském generálním štábu. Zmínil se i o persekuci Sokolů a o potřebě zdrženlivosti německých židů.

14 - 29. října 1914 Masaryk byl znovu v Holandsku. Setkal se se Seton- Watsonem. Po dvě noci připravovali program pro český stát. Byl připraven program minimální -porážka Německa a Rakouska -dostaneme od Dohody stát národnostní ovšem se Slovenskem, program maximální -zdrcení Německa a Rakouska -stát v historických a zeměpisných hranicích ovšem zase se Slovenskem. Memorandum o českém národě dr. S. Watson zpracoval po návratu v Londýně a rozeslal spojeneckým ministrům v Londýně, Paříži a Petrohradě s vírou, že do války zasáhnou i Italové a Rumuni. Během pobytu se sešel s Rusem dr. Kastelianským, který později pomáhal v Londýně. Za pobytu dostal Masaryk první značnější částku peněz od soukromníka Američana Charlese Crana. Též zřídil propagační středisko pro českou věc pomocí dopisovatele Timesů.

Listopad - prosinec 1914 - důvěrné schůze v bytě dr. Václava Boučka členů strany pokrokové a redaktorů Času s informacemi o předpokladu trvání války nejméně tři roky (lord Kitchener) , o opatřeních Masaryka aby Rusové nestříleli na naše vojáky při přebězích a o nezbytnosti pustit se do boje. Masaryk v poslední schůzi před odchodem za hranice dal návrh na organizaci - tajné sdružení (později nazvané Maffie) včetně styků a spojení s cizinou. Následovala dohoda s poslaneckými kolegy se souhlasem i slibem pro jednání Masaryka v zahraničí ve jménu politických stran. Ke schůzce s Kramářem nedošlo. Před odjezdem za hranice se Masaryk dočkal ještě vítězství Srbů nad Rakouskem a porážce ruských vojsk u Mazurských jezer s jejich uváznutím v postupu na Krakov a Slovensko. Potvrdily se Masarykovy znalosti o ruském vojsku a jeho generálech: "Myslím, že jedno z nejlepších mých politických poznání a rozhodsnutí bylo, že jsem naši národní věc nevsadil na jedinou kartu ruskou. " (Světová revoluce) , " Komenského Kšaft zůstal mi na cestě kolem světa vedle Kralické bible denním národním a politickým mementem.... " (tamtéž).

 

 

 

 

29.7.

Kréta

„Marx věnuje všechnu svou pozornost výrobě: člověk má z Kapitálu dojem, že celý svět je jedna fabrika. Marxův Kapitál je ekonomický přepis faustovského Mefista."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část sedmá:

18. prosinec 1914 - odjezd Masaryka do Italie přes Benátky, Florencii do Říma s dcerou Olgou. Ze všech exulantů před ním, byl nejvíce podoben J. A. Komenskému. V Masarykovi zosobněn revolucionář rozumový, vědecky vzdělaný a matematicky myslící. Následovalo jednání s jihoslovanci, poláky a rusi s navázáním styku s anglickým velvyslancem. Konečný úsudek o Italské neutralitě a spíše postoji protirakouském byl potěšující. Naopak papež smýšlel prorakousky a proněmecky a vpádu do Srbska dal požehnání.

11. ledna 1915 - Masaryk odjíždí do neutrálních Švýcar. Střediskem českých revolucionářů se stala Ženeva - město francouzské a protestantské. Úkoly: 1) zorganizovat a sjednotit roztroušené české kolonie, 2) získat místo v několika švýcarských novinách. Ústředí českých spolků bylo ustaveno v Bernu. Čilý styk s jihoslovanskou emigrací. Cestování do dalších zemí na srbské pasy. 9. února Beneš v Curychu na pas.

Březen 1915 - první tajná schůze pozdější Maffie: Šamal, Kramář, Rašín, Scheiner, Beneš, později Dr. Hajn.

Duben 1915 - Masaryk v Paříži - projednal s Denisem ústně celý plán české revoluční propagandy se zajištěním prostředků ze svého amerického fondu na nový důstojný časopis. Pokračoval do Londýna, kde vypracoval druhé memorandum o české otázce pro zahraničního ministra Greye - zdůrazňovalo naše právo historické - maximální program. Vystoupil jako mluvčí a vůdce slovanů. Přes námitky Masarykovy byla 26. dubna 1914 uzavřena smlouva mezi Dohodou (Anglie, Francie, Rusko) s Itálií, kde za vystoupení Italie z trojspolku (Německo, Rakouskouhersko, Italie) a účast ve válce na straně Dohody bylo slíbeno Itálii Trento, Terst s Istrií a velká část Dalmácie na úkor Jihoslovanů, kdy smlouva byla tajena.

3. dubna 1915 - pražský 28. pluk přešel z velké části k Rusům u Dukelského průsmyku i s hudbou. Následně zatčen dr. Kramář a dr. Scheiner jako intelektuální původci takových vojenských zjevů. V Rusku pracovala česká vojenská Družina a ve Franci první čeští dobrovolníci. České zahraniční kolonie byly mobilizovány mravně proti Rakousku.

4. květen 1915 - Itálie vystoupila z Trojspolku a zřekla se neutrality a 23. 5. 1915 vypověděla válku Rakousku-Uhersku. Následovala porážka němců nad Marnou. V činnosti Masaryka bylo rychlé a spolehlivé spojení s Prahou. V Kovandových opisech z Vídně bylo nalezeno upozornění na vyžádané Masarykovo zatčení pro velezradu za římské styky z konce roku 1914. Stav na bojištích nebyl příznivý - německá vojska postupovala do vnitrozemí ruského, Italům se málo dařilo na Soči a Anglie prohrávala výpravu na Dardanely. Masaryk si ověřoval nálady a ducha nováčků v armádě ve Francii - Lyonu a v Itálii - Miláně.

1-6. červenec 1915 - k 500. výročí upálení Husova v Kostnici byla uskutečněna celá řada vystoupení před českou i cizí veřejností s válečnou firmou: 1. 7. uveřejnil E. Denis v La Nation Tcheque širokou úvahu a poučení o našem kostnickém mistru. 4. 7. přednášel Masaryk v Curychu, 6. 7. přednášel Denis v Ženevě za součinnosti Masaryka s jeho stručným prohlášením: "Bylo řečeno, že historie je soudcem, že jest učitelem. Já pravím, že dějiny jsou povinností. Každý Čech znalý svého národa musí se rozhodnout pro reformaci nebo protireformaci, pro ideu českou nebo pro ideu Rakouska, orgán protireformace a evropské reakce. Hus, Žižka, Chelčický, Komenský jsou naším živoucím programem. Naše reformace jako každá reformace, nebyla a není skončena. Reformace znamená ustavičnou reformu, neustálé obnovování, snahu po lepším, zdokonalování, pokrok. Česká reformace byla mravní par excelence, proto odolávala církvi a skrze církev státu, neboť ve středověku církev a stát činily jeden theokratický celek. Naše reformace vedla k politické revoluci. Každé důsledné a čestné mravní úsilí vede logicky k reformě a dále k politické a sociální revoluci. Českou reformací celý národ po prvé postavil a pokusil se rozřešiti otázku autority v moderním smyslu, také dnes jde o tutéž otázku, otázka ta nestrpí odkladu a je třeba za každou cenu ji rozřešiti. ". ... "Idea nejčistší humanity nezakazuje, nemůže zakázati obrany. Právě naše reformace prohlásila s největší určitostí, že obrana není násilí. Naše reformace dává toto pravidlo: Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho používati. Avšak proti násilí budeme se brániti třeba železem. " 6. 7. měl přednášku Dr. Seton- Watson v Londýně na Kings College s podáním stručných našich dějin, současného kulturního stavu a osudu Slováků pod útiskem Maďarským. Nastínil Čechy jako bránu do slovanského světa a prostředníka mezi Anglií a Ruskem. Obdobné slavnosti konaly se v Americe v New Yorku, Chicagu a v českých obcích.

22. srpna 1915 - založen český týdeník Československá samostatnost ve Švýcarsku v Ženevě a po vypovídacím rozkazu všem propagandistům k opuštění Švýcarska byl týdeník přenesen do pohraničního fransouzského Annemassu. Zahraniční Čechové byli sledováni rakouskými špicly. Při onemocnění Masaryka lékaři zjistili pokus o jeho otrávení prádlem.

30. srpna 1915 - vykonána soudní prohlídka Masarykova bytu v Praze, na kterou byla paní Masaryková upozorněna tři dny předem redaktorem C. Duškem.

1. září 1915 - Dr. Beneš byl převeden přes bavorské hranice s falšovaným pasem a 3. 9. byl na švýcarské půdě se schváleným veřejným prohlášením Maffie k zastupování národa v zahraničí. Následně rozděleny úlohy: Masaryk do Londýna na universitu, Dr. Beneš do Paříže, Dr. Sychrava ve Švýcarsku.

6. - 24. září 1915 - Masaryk získával veřejné mínění novinami a přednáškami v Paříži, kdy česká otázka byla pro francouze zcela bezvýznamná. V druhé řadě pak vyhledával cesty k osobám oficiálním, k vrstvám uměleckým a literárním (Kupka vstoupil do legie s puškou, Štefánik opustil hvězdárnu a stal se pilotem). Byl utvořen Zahraniční komitét československý. Dr. Beneš pracoval v Paříži od 17. září a získal spojení s Prahou přes Holandsko pomocí malíře Filly a jeho ženy. Podzemní spojení s Prahou zajišťoval Dr. Sychrava ze Švýcarska a zajížděl do Londýna.

14. listopadu 1915 - Zahraniční komitét čs. vydal slavné a navždy památné prohlášení připravené Masarykem v Londýně, Denisem slohově upravené: "Všecky české strany domáhaly se samostatnosti národa posud v rámci Rakouska-Uherska, průběh bratrovražedné války a bezohledné násilí Vídně nás nutí domáhat se samostatnosti bez ohledu na Rakousko-Uhersko... Český národ se přesvědčil, že se musí starat sám o sebe. Rakousko poraženo nejen Ruskem, nýbrž i tím malým, tak opovrhovaným Srbskem stalo se přívěskem Německa... Dynastie, žijíc ve svých absolutistických tradicích, udržuje se jako fantom bývalé světové říše nedemokratickým spolupanstvím neplodné šlechty, beznárodní byrokracie a protinárodního důstojnictva. " Četlo se ve Švýcarsku, Francii, Anglii, Spojených státech, později i v Rusku. V Rakousku o něm věděla jen policie.

Prohlášení vzbudilo pozornost i tím, že bylo vyhlášeno a jím se Čechové k dohodě v okamžiku, kdy se jí vedlo na bojišti zle, Bulharsko zapřelo svou slovanskou krev a Rusko se blížilo rozkladu. V té době byl zraněn Štefánik po pádu letadla na srbském bojišti.

 

 

 

30.7.

Kréta

Lenin byl logickým následkem ruské nelogičnosti. Samozvanectví je přece dlouhá kapitola ruské historie."

T.G.Masaryk

 

„Bolševici zrazují mravní obsah socialismu a zahazují jeho velkou sílu. Odstranili cara, ale ne casismus. Opozice právem žaluje na „diktaturu diktátorů" a „diktaturu nad proletariátem"."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část osmá:

1916 - druhý rok práce Masaryka v cizině:

28. ledna - z Anglie do Paříže, za účelem navázání styků s mocnými lidmi ve Francii. Dr. Milan Rastislav Štefánik přes další nemocniční pobyt připravil přes svého známého redaktora deníku Matin interview s Masarykem a jeho návštěvu u ministerského předsedy Brianda. Masaryk na doporučení poslance Lemeryho a paní de Jouvenel byl přijat Briandem 3. 2. 1916. Ve světové revoluci Masaryk napsal: "Předložil jsem mu (Briandovi) mapku Evropy a podal výklad svého nazírání na válku - podmínkou rekonstrukce Evropy a skutečného zeslabení Německa, tudíž i jistoty Francie je rozčlenění Rakouska na přirozené a historicky dané části. Můj výklad byl velmi stručný, takřka jen heslový. Briand má svou dobrou francouzskou hlavu a postřehl jádro věci ihned. A hlavně přijal náš plán a slíbil jej provádět. Slyšel jsem od Štefánika, že Briand byl doopravdy získán. Vyšlo o mé návštěvě oficiální komuniké, k doplnění a získání široké veřejnosti podal jsem v Matinu (4. února) laskavostí redaktora pana Sauerweina stručně náš protirakouský program ve formě interviewu. Výklad jak se říká, uhodil nejen v Paříži, ale i v ostatních spojeneckých zemích, nepřepínám pravím-li, že Dohoda naším programem o rozčlenění Rakouska dostala program positivní...." O rozmluvě přinesly přívětivou zprávu londýnské Times i jiné anglické listy. Rovněž francouzský vážný Journal des débats přinesl o prohlášení vřelý článek A. Gouvaina.

Únor 1916 - zřízena Československá národní rada (Coseil national des pays Tcheques - Národní rada zemí českých) v sestavě Masaryk, Dúrich, Štefánik, Beneš- generální sekretář se sídlem v Paříži. Stala se výrazem jednoty Čechů a Slováků. Prvním usnesením bylo zřízení vlastního vojska, které bylo pro budoucnost rozhodující. Budování vojska bylo rozhodnuto v Rusku, kde bylo nejvíce našich zajatců.

22. února 1916 - Masaryk měl přednášku o Slovanech ve světě - v podstatě o panslavismu: "Je velmi pochopitelno, že malé slovanské národy vidí ve velkém Rusku svého mocného ochránce. Nemůže tomu býti jinak, jsou-li ustavičně ohrožováni od Němců, Maďarů a Turků a jestliže ostatní velcí národové nejeví o ně zájmu. Řeknu ještě více - právě západní národové jsou odpovědni za panrusismus tím, že buď západní a jižní Slovany přímo ohrožují nebo je nechávají na pospas německé a rakousko-uherské hegemonii. Panrusismus neudělalo ani Rusko ani ostatní Slované. Naopak národové slovanští přesto, že jsou německým nebezpečím stále ohrožováni, zůstávají žárliví na svou individualitu a nezávislost Politický panrusismus a panslávský centralismus jak nám je líčí Němci a Maďaři, nebyly nikdy v našem programu."

Konec února 1916 - divoký útok Němců na pevnost Verdun - těžiště války na západě. Umírá Lord Kitchener - naděje Anglie - potopen na křižníku Hamshire na cestě do Ruska s úkolem vypracovat Rusům válečný plán proti Rakousku. Neúspěchy v Dardanelách.

31. května - 1. června 1916 - námořní bitva u Jutska mezi anglickým a německým loďstvem. Angličané dobyli Bagdadu a Jerusalema a francouzi zahájilize Soluně akci proti Mackenesovu vojsku. Italové poraženi v Tyrolsku, v Soči postupovali až do Gorice. V Rusku ofenziva Brusilova od června do listopadu a tím ulehčeno Francouzům i Italům. Masaryk podával vládním kruhům anglickým memoranda o situaci vojenské. Zvláště závažné bylo memorandum "V jedenácté hodině" s podrobným rozkladem obyvatelstva. Spojenců bez Rumunska 305 mil. obyv. a 12, 5mil. voj. , Ústřední moci 145 mil. obyv. a 15 mil. voj. Výhody Němců - výborná připravenost, centrální poloha, jednotné velené, centralizace průmyslu, obchodu i dopravy, jasný politický plán - pangermánská střední Evropa, veřejné mínění vedeno universitami, tiskem a válečnou literaturou, propaganda i v zemích neutrálních a spojeneckých státech, rychlost dopravy, dělostřelectvo na výši, ponorky od začátku války v útoku. Nevýhody Němců - chybí velcí stratégové, hrozí jim vyčerpání sil v armádě i průmyslu, přecenili Rakousko a podcenili Rusko, porušením belgické neutrality Německo oslabilo svbé síly. Obdobně zhodnotil možnosti spojenců. Důraz kladl na podřízenost války politickým cílům.

19. října 1916 - vyšlo první číslo nově založené týdenní revue The New Europe - Nová Evropa v Londýně z podnětu a v duchu Masarykově s úvahou Střední Evropa odhalující pangermánské snahy Německa se zachováním Rakouska-Uherska, oslabením Ruska a Slovanů s konečným cílem zničení Anglie.

Koncem listopadu 1916 - Masaryk založil Českou tiskovou kancelář v Londýně s cílem dodávati anglickému tisku pravidelné a správné informace o politické, hospodářské a vojenské situaci v Rakousku-Uhersku za účelem osvobození rakouských Slovanů. Kromě toho byl na náměstí Piccadilly Cirkus najat krám s agitací pro ulici. Proti naším aktivitám se stavěly síly trojího druhu: 1) Mezinárodní finance se zájmem na zachování německo-židovského finančního systému, 2) Bojovné římské katolictví s postojem proti zničení největšího zbylého římsko-katolického státu v Evropě, 3) Snobství anglické společnosti, která hleděla na Rakušany jako na příjemné lidi vynikající nad Němce. Situace Masaryka a jeho přátel byla komplikovaná při snaze rakouských agentů pomluvit Masaryka a z pomalého postupu událostí zvláště po smrti císaře Františka Josefa I po nástupu Karla I s vydaným manifestem s mnoha sliby "svým národům".

12. prosince 1916 - Ústřední mocnosti podaly Dohodě první nabídku míru. To bylo hrozivé nebezpečí aby Dohoda nezačala důvěřovati novému císaři Karlu I. Situaci zachránil president Wilson a 30. 12. 1916 byly německé podmínky míru zamítnuty. Proto bylo Národní radou československou upozorněno na vzniklý stav memorandem ministerskému předsedovi Briandovi a otištěno 11. 1. 1917 v týdeníku Nová Evropa.

 

 

 

31.7.

Kréta

„Vím, lidé si nejsou rovni: nikde na zemi, v lidech ani v přírodě není rovnosti - je rozmanitost: jen jako nesmrtelné duše jsme opravdu nesmrtelní."

T.G.Masaryk

 

„Běží o to, jaké je srdce a jaký je cit, neboť lidožrouti také mají náboženství a také mají srdce a cit."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část devátá:

1917 - třetí rok práce Masaryka v cizině:

10. ledna 1917 - společná nota Spojenců k dotazu Wilsona jejíž součástí byla i věta: "Osvobození Italů, Slovanů, Rumunů, Čechoslováků od cizí vlády. " Zásluhu na samostatném uvedení naší budoucí státnosti měl Briand. Se zánikem Rakouska-Uherska je uplatněn i zánik Turecka. V anglickém tisku se proti naším ambicím ozvali radikální liberálové a leví germanofilští socialisté. V průběhu novinářského souboje Masaryk uveřejnil 13 článků v době od 29. 10. 1916 do 6. 5. 1917 z toho dva zvláště zajímavé: Kdybych byl Kaiserem z 12. 11. 1916 a Zda bychom se měli modlit za Františka Josefa? z 3. 12. 1916. K německým nabídkám míru poznamenal: Mír bez vítězství znamená demoralizaci Evropy, mír s vítězstvím znamená demokratizaci Evropy. Našemu odboji prospěly důstojné vlastnosti anglického tisku.

23. ledna 1917 - Předsednictvo Českého svazu na říšské radě ve Vídni podepsalo text proti prohlášení spojenců zpracovaný Černínem, zahraničním ministrem Rakousko-Uherské vlády jako protest, když jejich text vlastní obsahoval i kritiku vnitřní politiky.

27. ledna 1917 - Československá samostatnost přinesla Masarykovo prohlášení jménem Československé národní rady v Paříži jako kritiku na provinění poslance Dúrycha v Rusku proti zásadám Národní rady.

24. března 1917 - ve Večeru byl otištěn článek V cizích službách, dodaný rakouskou policií s pohrůžkou zastavení listu - v dalších dnech v ostatních listech podávající první oficielní zprávu o činnosti Masaryka v zahraničí, která byla uveřejněna na domácí půdě.

31. března 1917 - Císař Karel I dopisem presidentu Francouzské republiky Poincarému nabízel Dohodě separátní mír se slibem, že se zasadí o vrácení Elsaska a Lotrinska. O tajných jednáních se dovídali Masaryk i Beneš. Měli tak možnost čelit hrozícímu nebezpečí. Masaryk žil v Anglii v Londýnské čtvrti Hamstead, téměř na venkově s dcerou Olgou. Z Praha dostával zlé zprávy o rodině, která byla pronásledována, dcera Alice vězněna po dobu osmi měsíců. Bylo mu vyhrožováno smrtí členů rodiny, jestliže se nevrátí do Rakouska. Proces proti Dr. Kramářovi se táhl dva roky až do amnestie císaře Karla I v červnu 1917. V Timesech byl dokonce otištěn nepravdivý telegram, že Masaryk byl odsouzen k smrti. Zprávu Masaryk užil ve své Pařížské přednášce.

6. duben 1917 - Spojené státy ve válce s Německem.

5. května 1917 - Masaryk se vydal na cestu kolem světa, když odplul z Anglie do Bergenu, dále vlakem do Stokholmu pod jménem Marsden a 16. května přes Haparassdu dorazil v doprovodu B. Pavlů do Petrohradu. K cestě se rozhodl po vítězné ruské revoluci z března 1917, kdy se někteří osobní přátelé a známí dostali i do vlády (zejména Miljukov). Před odjezdem dostal od Štefánika, který se právě vrátil z Ruska informace o stavu Ruska, československých legiích a Dúrichově neblahé politice. V Rusku existovala dobrovolnická česká družina s českým týdeníkem Čechoslovan v Kyjevě již od 20. 8. 1914 se souhlasem ruské vojenské rady. Od března 1915 pracoval Svaz československých spolků na Rusi - světová válka se jim stala okamžitým povelem k činné revoluci za dosažení samostatnosti. V kyjevské redakci již visela mapa obnoveného českého státu: Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko i Podkarpatská Rus. Po třech stech letech 28. 9. 1914 na Sv. Václava byl vysvěcen prapor českých družiniků na kyjevské Sofijské ploščadi. Družina již čítala 700 čechů a 300 rusů. Další hnutí bylo mezi čechy petrohradskými vedené českým historikem J. Klecandou, další v Moskvě a Varšavě. V prosinci 1914 dostali se poslové družiniků do Prahy k organizivání trpné resistence a k domluvě s hlavními vůdci národními. Na jaře 1915 po porážce Rusů u Gorlice naděje na vysvobození z rakouského područí zhasly. Masaryk od počátku války byl ve styku se Svatkovským, bývalým šéfem telegrafní agentury ve Vídni. Jeho předkové dostali se do Ruska po Bílé hoře z Čech jako rebelové. Byl ostrým politickým i vojenským kritikem Ruska. Přes něj byl Petrohrad informován o Masarykových ceských plánech (Sazonov - ruský zahranicní ministr). Další zprávy získával od jím vyslaných zvláštních poslů a od ruských vyslanců v Paríži a v Londýne. Rusko s Čechy ani se Slováky a rovnež s Jihoslovany žádné plány nemělo. V roce 1916 postupně v Carské politice a zejména v ruské byrokracii, zvlášte vojenské nastal odklon od pročeské otázky včetne přijímání českých zajatců do armády. Došlo i k rozkolu mezi petrohradskou a kyjevskou českou družinou. V Kyjevě byl Dúrich protimasarykovsky ovládán rakousko-uherským agentem Priklonským. Narušoval tak činnost Štefánikovu, který získal podporu náčelníka politického oddělení hlavního štábu Bazili a francouzského generála Janina. Proti Masarykovi podnikl rozsáhlou kampaň i Kyjevský továrník Dědina. Rovnež rozkladný byl v Moskvě Slovensko-ruský spolek pamjati Štura se snahou o roztržku mezi Čechy a Slováky. Záškodnické práci Dúrichově učinila konec březnová ruská revoluce když smetla carství i s veškerým příslušenstvím. Národní rada čs. v Pažíži ruskou revoluci uvítala.

6. květen 1917 - v Kyjevě se konal sjezd delegátů českého vojska, zajatců a čechoslováků na Rusi usedlých. Sjezd uznal Masaryka za jediného representanta československého národa. Masaryk zahájil nejdříve styky s představiteli ruské vlády a s vůdci politických stran a směrů. Pohyboval se v kruzích universitních a akademických a dále s představiteli spojeneckých vlád a zemí. Snažil se vzpamatovat ruského ducha v představitelích vlády a ve veřejném mínění. Pořádal schůze v Petrohradě, Moskvě i Kyjevě, psal do novin, byly s ním uveřejněny rozhovory s výkladem o československém vojsku a o jeho osvoboditelském programu. Podal výklad o ohrožení Německem.

29. května 1917 - na koncertu - meetingu všeruského spolku vojenských aviatiků v Alexandrovském divadle v Petrohradě udělal Masaryk půlnočním projevem senzaci dne. Projev pronesl rusky, kdy vyložil válečné cíle Spojenců a Ústředních mocností a nakonec vyzýval Rusko k energické válce a zakončil slovem "Na karaul!" - (Na stráž!). Divadlo hřmělo souhlasem.

31. května 1917 - Masaryk promluvil k Čechům a Slovákům v Rusku usedlým v československém spolku v Petrohradě. Popsal historii naší zahraniční činnosti od začátku války. Nastínil podmínky získání a udržení samostatnosti. Řeč byla otištěna v Čechoslováku i v brožurce pod názvem Naše práce a úkoly.

4. června 1917 - po rozpuštění československé brigády na rozkaz ministra války socialisty Kerenského jako výsledek carských tradic v ruské armádě a pochybností politiků v ozbrojování cizích zajatců, podal Masaryk ministru války memorandum po němž došlo ke zmírnění rozkazu. Kerenský se vydal na frontu aby nadchl armádu k dalším bojům.

12. června 1917 - Masaryk se zúčastnil schůze Akademického svazu vysokoškolských profesorů, kde promluvil v děkovné řeči o slabých národech, které zasluhují ochrany. Pro Timesy podal Masaryk zprávu o stavu Ruska v interviewu vysílaném 5. 6. 1917. Oznámil, že spojenci s Ruskem na bojišti již počítat nemohou, obraz Ruska je nevábný, revoluce byla dílem socialistických dělníků a vojáků, kteří jsou lépe organizováni a dovedou agitovat, koaliční vláda je organizací stran, v ministerstvu vojenství převažuje pacifismus. Země je zaplavena německými zvědy a na frontě se bratříčkují Němci s Rusy. Je třeba posílit Francii s potřebou americké armády ve Francii. Energické vedení války bude působiti i na ruské vojsko a lid k následování.

 

 

1.8.

Kréta

„Dobrého je v řádu světa víc: ale to zlé člověk cítí silněji."

T.G.Masaryk

 

„Lhostejnost je horší než nevědomost."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část desátá:

2. července 1917 - bitva u Zborova a následně u Tarnopole. Chrabrost československého vojska s dovedností a vytrvalostí kryla ústup Rusů, což vedlo ke změně názoru vojenského velení a došlo k rozšíření brigády na čtyři pluky s rozšířením záložního praporu. 3. 7. 1917 poslal Masaryk vzkaz a pozdrav našim zajatcům v Čechoslováku k trpělivosti. 7. 7. 1917 ústup ruských vojsk, kdy tři pluky čs. brigády kryly ústup s ohromnými ztrátami. Ještě v půli července získali si zásluhu o pád Kaluže a Stanislavě. Následoval již jen ruský rozvrat a ústup od 3. 8. 1917.

27. července 1917 - Masaryk navštívil vojáky na Ukrajině v Bobrujsku, dále odjel do Kyjeva včetně návštěvy lazaretu, kde byly ošetřována stovky raněných od Zborova a Tarnopole. Navštívil místní spolky, velitele okruhu a náčelníka města.

1. srpna 1917 - v Kyjevě konán veliký tábor lidu na nádvoří university, kde Masaryk pronesl známou řeč o našem boji za samostatnost. 6. 8. 1917 zopakoval myšlenky kyjevské přednášky v Borispoli pro druhou sřeleckou divizi. 14. 8. v Dardici si prohlédl zajatecký tábor, kde pronesl řeč. 17. 8. v Polonnoje byl uvítán prvním plukem Jana Husi, který byl základním kamenem celé budoucí české armády. 19. 8. v Novošelici na štábu 3. pluku byl hostem hraběte Dunina- Karwického na zámku Hamerňa, navštívil 2. pluk. 21. srpna v Podolské gubernii navštívil velitelství jihozápadní fronty v Berdičově.

28. srpna 1917 - Masaryk promluvil v Moskvě na veřejné schůzi s následným provoláním České veřejnosti, které vyšlo v Kyjevském Čechoslovanu 31. 8. 1917. V Utro Rossiji vyšel 1. 9. interview s Masarykem na téma politický stav Ruska s tím, že druhá část revoluce Rusko teprve čeká s vytvořením státní správy, kdy po carismu nezbylo zhola nic: "Největším nebezpečím pro revoluci je trpnost Ruska."

12. září 1917 - v Petrohradě na schůzi Odbočky národní rady přednesl Masaryk svá pozorování o vojsku a nezbytnosti jeho řádného vyzbrojení. 18. 9. vydal výzvu k Čechům a Slovákům: "Vyzývám Vás, bratři zajatci, abyste vstoupili do našeho československého vojska. Vstupte všichni!". Již 2. 10. mohl s radostí oznámit, že křížová cesta za budováním čs. korpusu (armádního sboru) je konečně skončena. V odůvodnění právního ospravedlnění vyzbrojení čs. vojska zajatci, Masaryk uvedl, že podle našeho státního práva kterého jsme se nikdy nevzdali, jsme dosud naprosto nezávislým státem: roku 1526 spojily se samostatné Čechy se samostatnými Uhrami a se samostatnými Zeměmi rakouskými. De lege trvá tento právní stav posud. To je podstata našeho státoprávního boje...

V Ukrajině byla vyvěšována vyhláška - prohlášení ozbrojené revoluce a válečného stavu mezi Čechoslováky a Ústředními mocnostmi: "Činíme všechny členy habsburského a hohenzollernského rodu odpovědny za osud našich zajatců a přísaháme, že pokud z nás jeden zůstane na živu, na protiprávní popravení našich zajatých bratří odpovíme stejnou odvetou..."

15. října 1917 - v Petrohradě se konala schůze odbočky a z ní odjel Masaryk na pozvání rumunské vlády přes Kyjev do Jass na jednání s rumunskými ministry a se zástupci všech spojeneckých států konané ve dnech 23. a24. 10. Posouzením na místě dospěl k názoru, že čs. armáda na rumunskou frontu jít nemůže. Jednak pro nezabezpečené zásobování 50. tisícové armády a pro pochybnosti, že se ruská demoralizovaná armáda ani Rumunsko neudrží ve svém odporu nepříteli. To se potvrdilo 9. 12. 1917 zahájeným jednáním o příměří. 27. 10. Masaryk narychlo odjel z Jass pro blížící se termín konání mezispojenecké konference v Paříži. Při překročení hranic dostaly se mu do rukou instrukce pro Skobeleva, které páchly již čirým bolševictvím, odchylovaly se od zásad zahraničního ministra Tereščenka pro jednání pařížské konference.

Protestoval proti tomu obšírným listem Výkonnému výboru sovětů, kdy instrukce mlčela o sebeurčení Čechů a Slováků. K jednání s Výkonným výborem zřejmě již nedošlo. K nápravě došlo v usnesení o řešení všech národnostně územních otázkách plebiscitem. Od 28. 10. po celý týden řešil v Kyjevě vojenské otázky naší armády, kde se již projevovaly bolševické vlivy se založením stranické organizace Svoboda podrývající vojsko i zásady Masarykovy. Promluvil ještě ke Kozákům na všeruském sjezdu Kozáků v Kyjevě a po slavnostním průvodu a odjezdu z města přijel asi 3. 11. 1917 do Petrohradu. Začal pracovat na chystané knize Nová Evropa. Po vypuknutí revoluce - vyhlášení bolševického převratu 7. 11. zaslal do Kyjeva telegram: Zachovat nestrannost, nemíchat se do ruských sporů! Jeho přátelé se dověděli, že v těchto dnech a zmatcích měl být Masaryk usmrcen na podkladě německo-rakouského komplotu. Na naléhání přátel opustil Petrohrad a odjel do Moskvy 10. 11. 1917 uprostřed boje bolševiků s vojskem Kerenského. Pěšky šel do hotelu National, kam nebyl vpuštěn. Stačil vskočit do dveří hotelu Metropol, těsně před jejich zavřením. V hotelu byli skryti vojáci důstojnické školy (junkeři) a hotel byl potom po šest dní a nocí obléhán bolševiky, střílejícími do hotelu z pušek, kulometů i děl. Historii svého obležení a nebezpečí vypsal Masaryk v Dopisu Plechanovovi, který byl otištěn v listu Jedinstvo. V hotelu byl pod jménem Marsden. Po té, co dal o sobě vědět telefonem byl vysvobozen z hotelu a odjel do Kyjeva za naším vojskem.

22. listopadu 1917 - začal Masarykův nejnapínavější a nejdelší pobyt v Kyjevě (do 22. 2. 1918). Po příjezdu vydal rozkaz Všem plukům československého armádního sboru s nabádáním ke klidu, neutralitě a odmítnutí využívání vojska k nevojenským službám. Rozvratnou činnost dále konal Dúrich a Dědina ve snaze získat vojsko k boji proti bolševikům, čehož bylo následně zneužíváno proti čs. vojsku. Na zákrok profesora Maxy učiněno konec těmto snahám.

20. listopadu 1917 - Ukrajina byla vyhlášena republikou jako autonomní součást Ruska. Naše vojsko se ocitlo na území jiného státu. Po jednání Masaryka Ukrajina na sebe převzala smlouvu tak, jak byla sjednána s Ruskem. 25. 11. Masaryk promluvil na protestní schůzi Ukrajinců, kteří utekli z Rakouska- Uherska, na které protestoval proti samé existenci Rakouska. Následovala poradní schůze česko-polská z podnětu prof. Grabovského, na které Masaryk potvrdil součinnost.

12. prosince 1917 - v kyjevském cirku došlo ke kongresu národů v Rakousku- Uhersku utlačovaných s prvním slovem Masarykovým. Z podnětu kongresu naši začali vydávat Československý deník - orgán čs. národní rady a svazu čs. spolků na Rusi. V něm byl otištěn po vyhlášení války Spojenými státy Rakousku- Uhersku Masarykův dopis Wilsonovi s návrhem o pásmu malých národů od Severního mysu po mys Matapan. 19. 12. na schůzce Odbočky Masaryk přečetl Benešovu depeši z Paříže o plném uznání práce Čechů americkou vládou se vznikem autonomní armády. Ve Francii utvořena komise pro front orientální a pro ruské záležitosti s pomocí Čechů.

 

 

 

2.8.

Kréta

„Individualit je nám třeba, masy se dostaví samy sebou."

T.G.Masaryk

 

„Kdo na malé poměry naříká, obviňuje tím sám sebe: sám je tím vinen, že žije male."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část jedenáctá:

1918 - čtvrtý rok práce Masaryka v cizině:

25. ledna 1918 - Ukrajina se odtrhla od Ruska, když v Brestu - Litevsku uzavřela mír s Rakouskem a Německem a byla Ústředními mocnostmi uznána za samostatný stát. Na Ukrajině se rozpoutala občanská válka, ve které nastala pro naše vojsko velice špatná situace. Masaryk jednal v Kyjevě s ukrajinskou vládou o vypovězení smlouvy Čechoslováků s Ukrajinou neboť naši vedli válku proti Ústředním mocnostem. Jednání dokončeno 26. 1. 1918.

30. ledna 1918 - Členové Odbočky v Kyjevě složili slavnostní přísahu národu a Masarykovi: "V boji s Rakousko-Uherskem neustanem dokud tento stát nebude zničen a na jeho troskách nebude dána národu československému podle jeho práv přirozených i historických úplná samostatnost a nezávislost. " Ve vojsku pak přijímána přísaha profesora Masaryka: "Jsem si vědom, že jsem podle mužného vzoru našich vojáků, kteří se první postavili proti Rakousku, od samého počátku postupoval podle našeho všenárodního a slovanského programu. V této službě národa chci vytrvati do konce. Slibuji to Vám, našemu vojsku, našemu národu."

8. února 1918 - bolševické ruské Muravjevovo vojsko dobylo Kyjev po deseti denním obléhání. Za účasti dohodových zástupců Masaryk uzavřel s Muravjevem 10. 2. smlouvu a 16. 2. dostal i zaručující listinu o dojednaném.

22. února 1918 - Masaryk odjel do Moskvy, kde 27. 2. v Odbočce řekl: "Rozbíjet Rusko je po mém názoru přímo pracovat pro Prusko. Nerad bych něco dělal na svůj vrub. Vyptával jsem se kyjevských Čechů a oni cítili totéž a každý tvrdil, že postup Ukrajiny je nesprávný. Mojí zásadou bylo a je, že máme býti loajální k Rusku a právě tím více, že je v této situaci. Já vím, že mnozí z vás byli a jsou zklamáni Ruskem. Nedivím se tomu. My jsme byli rusofilové - ale bez kritiky, kdo znal Rusko? Zejména naše inteligence, která se měla starat o studium Ruska, toho nečinila... " Tlaky na naše zástupce v Odbočce i vojsko byly jak ze strany bolševické tak ukrajinské. Bylo nutno armádu vyvést z oboustranného ohrožení a z nebezpečí, že po separátním míru Ruska a Ukrajiny, budou vydáni jako zajatci do rukou Ústředních mocností.

6. března 1918 - Masaryk před cestou do Spojených států vydal provolání: "Posílám Vám všem před svým odchodem na západ srdečný pozdrav a díky za všechno co jste učinili pro naše vojsko a zajatce. Válka sblížila a sjednotila nás všechny, naše ruská kolonie stala se nám otčinou i domovem. Vývoj Ruska překvapil také Vás, prožili jsme všichni těžké, ba smutné chvíle, ale přece doufejme, že Vaše nová vlast se sjednotí, zesílí a obrodí. Vy jistě s trpělivostí a láskou budete napomáhat zdokonalení demokratického Ruska. Část našeho vojska odchází na francouzskou frontu, aby se zúčastnila bojů proti Rakousku a Německu, tím zároveň bude bojovati v zájmu Ruska a Vás. Dosavadní organizační práce mezi zajatci se nepřeruší a také další nábor se bude provádět a opět a stále budete míti příležitost nám pomáhat. Díky Vám za to. Po vítězné válce osvobozené československé země budou samostatně upravovat i svůj poměr k Rusku a ke všem ostatním zemím, náš starý program slovanské vzájemnosti se uskuteční, třebaže v jiné formě. Vytrváme všichni a nedáme se!" Obdobně pak promluvil k vojsku provoláním ze 7. 3. 1918 a stejného dne ve svých 68 letech se slovy "Skončil jsem!" odjel sanitním vozem přes Sibiř do Vladivostoku. Od 1. 3. 1918 byla vojska německá a rakouská v Kyjevě. Od 3. 3. se dalo i naše vojsko na pochod z Ukrajiny. Mezi 9. a 13. březnem došlo k bojům Němců s naším vojskem u Bachmače. Dále již ke střetu nedošlo.

1. dubna 1918 - Masaryk přijel do Vladivostoku. Během denního pobytu získal informace ze světa a odeslal listy do Paříže, Londýna a Ameriky. Pro překážky nemohl cestovat lodí přímo do Ameriky, ale mandžuskou drahou musel přejet celou Koreu do Fusanu a do Tokia, kam dorazil 8. dubna 1918. V Tokiu byl požádán americkým vyslancem o memorandum pro presidenta Wilsona o stavu Ruska a bolševictví. Důvěrné memorandum podává svědectví o Masarykově "jasnovidství" - vklad do příštího rozvoje věcí ruských i světových a že se v předpokladech nemýlil: "Spojenci měli by uznat bolševickou vládu (de fakto, o uznání de jure netřeba diskutovat) , ... budou-li Spojenci s bolševiky v dobrém poměru budou moci mít na ně vliv... Znám slabé stránky bolševiků, avšak znám také slabé stránky ostatních stran - nejsou lepší ani schopnější. Hnutí monarchistické je slabé. Spojenci ho nesmějí podporovat. Kadeti a sociální revolucionáři se organisují proti bolševikům, nečekám od těchto stran nějaký větší úspěch... Bolševici udrží moc déle, nežli jejich odpůrcové předpokládají, oni umrou jako všecky ostatní strany na politický diletantism - je kletbou carismu, že nenaučil lid pracovat, administrovat, ... všecky malé národy na východě (Finové, Poláci, Estonci, Lotyši, Litevci, Čechové se Slováky, Rumuni atd.) potřebují silného Ruska sice budou vydáni na milost a nemilost Němců a Rakušanů. Spojenci mají Rusko podporovat za každou cenu a všemi prostředky. Podrobí-li si Němci Východ, podrobí si potom Západ... Japonci doufám, nebudou proti Rusku, to by hovělo Němcům a Rakušanům, naopak Japonci by měli bojovat se Spojenci - trhlina mezi Japonskem a Německem by se rozšířila. Na Sibiři není větší anarchie než v Rusku... " Memorandem japonské vládě se ještě staral o japonskou pomoc pro odjezd našeho vojska z Vladivostoku do Francie. 19. 4. odjel lodí do Jokohamy a 20. 4. odplul do Kanady.

29. dubna 1918 - Masaryk přistál ve Vancouveru, kam mu přišel naproti Karel Pergler, advokát vyslaný Národním sdružením v Chicagu. V Chicagu byl Masaryk triumfálně přivítán 4. 5. sto tisícovým zástupem. V čele průvodu šli Sokolové, jely automobily Spojeneckých konsulů, členů chicagské university a další. Na uvítání odpověděl: "Cesta ke spojeneckému vítězství vede přes zříceniny Rakouska-Uherska." Cesta pokračovala do Washingtonu, kde byl 9. 5. uvítán v sídle presidentů, setkal se se zástupci amerického tisku a tak v následujících dnech se již jeho názory o Rusku a Rakousku-Uhersku tiskly ve Washingtonských listech. Masaryk se představil američanům vyjížďkou na bojiště gettysburské, kde 3. 7. 1863 byla svedena konečná a vítězná bitva pro osvobození černochů. Americká demokracie si této jeho návštěvy všimla. Americkému ministru zahraničních věcí Lansingovi dal dvě memoranda o věcech ruských a československých.

21. května 1918 - masaryk byl uvítán v Bostonu čímž zahájil cestu po USA přednáškou na sjezdu Unitářů (American Unitarian Association) s odezvou v tisku. 25. 5. měl přednášku v New Yorku v Carnegie Hall s uvítáním v české čtvrti, 27. 5. přednášel v Chicagu na universitě, pro Čechy a Slováky v Harrisonově škole se slavným výrokem: "Uhodila poslední hodinka všech potentátů."

29. května 1918 - v Pittsburku, hlavním středisku Slováků byla uzavřena smlouva mezi Čechy a Slováky pod názvem Pittsburská dohoda dne 30. 5. , jejíž text připravili zástupci slovenských organizací a před podpisem Masaryk učinil korektury: "Predstavitelia slovenských a českých organizacií ve Spojených státoch, Slovenskej Ligy a Českého Národného Sdruženia porokovali za prítomnosti predsedu Československej národnej rady prof. Masaryka o československej otázke a o našich posavadnych programových prejavoch a usnesli sa: "Schvalujeme politický program usilující sa o spojení Čechov a Slovákov v samostatnom štáte Českých zemí a Slovenska. Slovensko bude mať svoju vlastnu administrativu, svoj sněm a svoje súdy. Slovenština bude úradným jazykom v škole, úradě a verejnom životě vůbec. Československý štát bude republikou, jeho konstitúcia bude demokratická. Organizacia spolupráce Čechov a Slovákov v Spojených státoch bude podla potreby a meniacej sa situacie pri společnom dorozumení prehlbená a upravená. Podrobné ustanovenia o zarjadění československého štátu ponechávajů sa oslobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstavitelom. " Souběžně s jednáním v Pittsburku prohlásil státní sekretář USA Robert Lansing 29. 5. "Sekretář státu přeje si oznámiti, že půběh kongresu utiskovaných národů Rakouska-Uherska v Římě v dubnu konaný, sledován byl vládou Spojených států s velikým zájmem a že národnostní touhy a návrhy Čechoslováků i Jihoslovanů na svobodu našly nejvroucnější sympatie této vlády. " Masaryk dále mluvil v New Yorku, Clevelandu, Filadelfii a v dalších místech kde získával přátele a pozornost žurnalistiky a veřejného mínění. Rozrůstaly se osobní styky s americkými osobnostmi.

19. června 1918 - Masaryk pozván k presidentu Wilsonovi ve věci Německa a Rakouska s přáním sdělovat presidentovi názory na věci časové. Jeho vliv na Wilsona sílil.

2. července 1918 - vydal státní sekretář Lansing prohlášení: "Od vydání rozhodnutí této vlády z 29. 5. 1918 týkajícího se národnostní tužby Čechoslováků a Jihoslovanů snažily se rakousko- uherské vládní kruhy a s nimi spřízněné živly znehodnotit a falešně vyložit naše slavnostní prohlášení. Aby tu tedy nebylo nijakého nedorozumění o smyslu našeho prohlášení, státní sekretář vyjadřuje další stanovisko Spojených států: všechny větve slovanského plemene budou úplně osvobozeny zpod německé a rakouské nadvlády."

 

 

 

 

3.8.

Kréta

„Vědecká či politická práce je nepřetržitá přísaha: mít svědomí pravdy a mít schopnost tuto pravdu dokázat."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část dvanáctá:

22. srpna 1918 - H. Cabot Lodge z Massachusettsu, senátor - předseda výboru pro věci zahraniční, přednesl v Senátu ostrou řeč proti Rakousku- Uhersku, jejímž jádrem bylo: "Chceme-li zabezpečiti mír národů, je naší svrchovanou povinností hleděti k tomu, aby si Slované, úpějící nyní pod rakouskou vládou - Jihoslované a Čechoslováci, kteří byli hrubým násilím vehnáni pod německé jho, jimi nenáviděné, mohli zbudovat samostatné státy. " Na rozhodování Spojených států měly vliv informace o Sibiřské anabasi československého vojska s přislíbenou pomocí. Zprávy do Evropy přicházely s měsíčním zpožděním.

2. září 1918 - po jednání přišlo "Uznání Spojených států československé myšlenky. " Uznána Národní rada za vládu de facto včetně styku za účelem vedení války proti společnému nepříteli: císařství německému a rakousko- uherskému. 13. 9. psal ministr vnitra Lane ve Wilsonově kabinetě: ... Je to veliký svět - ne? A jeho největší romantikou není ani ten fakt, že Wodrow Wilson je jeho pánem, nýbrž postup Čecho-slovanů pěti tisíci mil ruské Asie - armáda na cizím území, bez vlády, bez pídě země, jež je uznávána jako národ. To vzněcuje mou obrazivost, myslím, jak nic jiného, ve válce se neučinilo od té doby, co král belgický Albert vydržel u Liége."

6. září 1918 - demonstrační schůze v Madison Square Garden v New New Yorku na počest markýze La fayeta a čtvrtého výročí bitvy na Marně. Čs. národ byl úředně zastoupen (po prvé od svého uznání vládou USA) Masarykem a Hurbanem. Hlavním řečníkem byl bývalý president Theodor Roosevelt.

13. a 15. září 1918 Masaryk mluvil na dvou schůzích v New Yorku.

18. září 1918 - na podkladě informací Masarykových, vyžádaných Wilsonem, přijal Wilson generála Janina, který hodlalpřevyít velení Čs. armády na Sibiři za chorého Štefánika.

27. září 1918 - definitivně zamítnuta vojenská pomoc našim legiím na Sibiři. Rovněž hmotná pomoc Rusku byla zamítnuta přes Masarykovy ostré protesty o rozhodování bez znalosti na místě. 15. října 1918 - francouzská vláda jako první uznala pařížskou Národní radu československou za skutečnou vládu na podkladě žádosti Masaryka a dr. Beneše u dohodových vlád. Uznání ostatních dohodových vlád následovalo v několika dnech.

16. října 1918 - vydal císař Karel I manifest ve Vídni, jenž národům rakouským sliboval hory, doly a mluvil řečí svůdnou, jakou Habsburkové k národu našemu nikdy nemluvili od roku 1526. Ten kritický okamžik ! (Žádost o příměří podána 5. 10. 1918. Wilson se 8. 10. 1918 obrátil s otázkou, jaký je pravý smysl mírové nabídky do Berlína. 14. 10. definitivně Wilson odmítl nabídku příměří s odkazem, že se Německo má obrátit na Spojence. 15. 10. byl náčrt Deklarace Nezávislosti rozeslán k dobrozdání americkým přátelům, 17. 10. předáno Masarykovi konečné znění a téhož dne kabelovánodo Paříže dr. Benešovi a do Vladivostoku dr. Štefánikovi. V pátek ráno 18. října 1918 byla ohlášena konstituce Zatimní vlády a vydána Deklarace Nezávislosti a v domě v němž Masaryk, jako předseda Zatimní vlády bydlil, byly vyvěšeny prapory svobodného státu československého. Před polednem byly odevzdána Deklarace Wilsonovi a Lansingovi, v 16. hod. tisku, kde byla otištěna 19. 10. pod názvem Prohlášení nezávislosti československého národa ze dne 18. října 1918. Dnem 18. 10 datována odpověď Wilsona Rakousku-Uhersku ve smyslu, že se nemůže zabývati předloženým návrhem, protože od jeho poselství ze dne 8. 1. 1918 nastaly jisté události největšího významu, jež nutně změnily koncepci a odpovědnost Spojených států.

23. října 1918 - Masaryk svolal sjezd Demokratické unie Střední Evropy do síně nezávislosti ve Filadelfii. 26. 10. sjezd vydal prohlášení o nabídce svých sil Spojencům v boji proti společnému nepříteli a požadavku umožnění svobodného a přirozeného ideového vývoje kteréhokoliv státu se svou vlastní vládou s utvořením ligy národů světa na pojištění práva a míru mezi národy. Unie již předsedal Masaryk zastupovala a představovala zájmy a ideové souručenství deseti milionů emigrantů ve Spojených státech a šedesáti pěti milionů duší ve střední Evropě. Současně bylo Masarykovi předáno memorandum Uhro- Rusínů - Podkarpatsko - ruského národa na společnou autonomii s Československem (8. 5. 1919 byla Podkarpatská Rus připojena k ČSR).

28.- 30. října 1918 byl v Praze proveden nenásilný převrat bez jediného výstřelu s využitím válečné lsti, kdy v Praze nebyl místodržitel Coudenhove (odjel do Vídně) a zemský velitel vojenský s posádkovým velitelem pražským přijali součinnost Národního výboru, který konal přípravy na možný převrat od srpna 1918, kdy po vítězném Fochově útoku mezi Amiensem a Montdidierem německá armáda již de facto válku prohrála. V Praze vojáci se domnívali, že jednají v duchu císařova manifestu z 16. října a v duchu vládních příkazů. Národní výbor 28. 10. ve večerních hodinách přijal první základní zákon československého státu, jehož první věta zněla: "Samostatný stát československý vstoupil v život". Zákon byl podepsán i za Slovensko díky účasti dr. Šrobára, který náhodou 28. 10. přijel z Vídně do Prahy. 29. 10. došlo k jednání místodržitele vrátivšího se z Vídně se zástupci Národního výboru s uzavřenou dohodou, která byla na oko kompromisem s c. k. rakouskou vládou s předstíráním, že jde o akt sjednaný v duchu císařova manifestu. 30. 10. byl kritickým dnem pražského převratu. V noci na 30. 10. dostal zemský velitel rozkaz z vídeňského ministerstva války, aby pražskou vzpouru potlačil, po té co 29. 10. zažádal místodržící telefonicky ministra vnitra ke zproštění úřadu, bude-li Národní výbor uznán za národní vládu a dostal dovolenou. Pokus o potlačení vzpoura (převratu) byl uprostřed příprav zlomen a zemský velitel si vyprosil osobní ochranu a záchranu života. Revoluce tak skončila jen "procházkou na Václavském náměstí". Téhož dne byla vydána deklarace Slováků v Turčanském Sv. Martině. Došlo i ke vzpourám Němců, prohlašujících Deutschbohmen, Sudetenland, Deutschsúdmahren a Báhmerwalgdan. V zajištění klidné situace sehráli důležitou roli Sokolové.

 

 

4.8.

Kréta

"Vídeň nìkdy kladně nepodporovala ani nás, ani jiné národy, nanejvýš nám přestala na čas překážet."

T.G.Masaryk

 

„Právě český národ platil nejvíc na státní soukolí: čtyřicet dvě procenta veškerých daní odváděných rakouskému- uherskému státu pocházelo z českých zemí."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část třináctá:

2. listopadu 1918 - dva dny před uzavřením příměří posílá Masaryk armádní rozkaz vojákům do Ruska, Itálie a Francie o skutečnosti existence čs. státu, když předtím 29. 10. kabeloval Dr. Benešovi do Paříže rozkaz o demobilizaci všech vojáků narozených na území našeho státu s jejich následnou organizací do vojenských jednotek s naším velením s pokyny pro okupaci Slovenska před obranou Maďarů a o přesunech našich vojsk z Ruska, Francie a Itálie.

4. a 5. listopadu 1918 obdržel Masaryk dva kabelogramy - první ze Ženevy s pozdravy a vděky od Kramáře, Staňka, Klofáče, Habrmana, Kaliny, Preise a Svobody, druhý od Beneše s vysvětlením jak bude organizována vláda a o potřebě urychleného návratu Masaryka do vlasti.

9. listopadu 1918 - se vzdali trůnu Vilém II i korinní princ s následným útěkem do Holandska. Po revolucích v maďarsku a ve Vídni se císař Karel I zřekl trůnu.

14. listopadu 1918 - se národní výbor proměnil v revoluční Národní shromáždění, říšský sněm, který zvolil TG Masaryka presidentem republiky Československé.

15. listopadu 1918 - president Masaryk se rozloučil s presidentem Wilsonem, při čemž Masaryk přednesl své přesvědčení, že se s příměřím na bojišti nemá spěchat, válku vésti dále tak, aby Spojenci donutili německou armádu složit zbraně a po případě aby vtáhli do Berlína a tak přiměly nejširší vrstvy německého národa uvěřit ve strategickou porážku Německa a Rakouska-Uherska. Rovněž vyslovil názor, že by Wilson neměl chodit do Paříže na mírová jednání osobně. Obavy Masaryka se bohužel vyplnily již v roce 1919. President Masaryk opustil Ameriku 20. 11. lodí Carmania. 9. 11. uvítán v Anglii - v londýně, 7. 12. přijel do Paříže a navštívil naše vojsko v Darney, raněné ve špitále. Seznámil se s Clemenceauem. 15. 12. byl v Modane v Italii a v Padově ho čekal italský král. Navštívil naše vojsko u Padovy a 17. 12. odjel do vlasti s oddílem legionářů. 20. 12. 1918 stanuli na hranicích Čech a nocovali v Č. Budějovicích.

21. prosince 1918 - vjel president Masaryk do Prahy, kde byl velkolepě přivítán národem - dr. Šámalem, starostou pražským, předsedou Národního shromáždění Fr. Tomáškem a dr. Kramářem ve funkci ministerského předsedy. Ve dvoraně nádraží byl osloven důstojnou řečí Aloise Jiráska. Triumfální vjezd presidenta končil se ve starobylé sněmovně na Malé Straně, kde po 4. hod. odpolední Masaryk vykonal slib. Poté odjel do sanatoria ve Veleslavíně k churavé paní Charlottě Masarykové. Večer strávil mezi přáteli na Hradě, kde i ponejprve spal "vlastně nespal". 22. 12. přednesl president na hradě své první poselství: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí Tvých k Tobě zase se navrátí , o lide český... " (z Komenského Kšaftu). "Proroctví - modlitba Komenského vyplnila se doslova, náš národ je svobodný a nezávislý a vstupuje vážen a podepřen všeobecnou sympatií do společnosti evropských národů". Po rozvedení úkolů po čestné revoluci pokračoval: "My jsme vytvořili náš stát, tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté. Přeji si upřímně, abychom se co nejdříve dohodli. Jako německé, tak i maďarské menšiny budou požívat všech občanských práv. Maďaři byli dost krutí, že mluvívali: Slovák není člověk - my jim nebudeme oplácet zlým. " Presidentovým poselstvím byla zahájena práce v chaosu a nad chaosem státu i jeho obyvatel. Našli jsme po válce zemi zuboženou a vyloupenou s odbojem tří milionů Němců, sporné hranice státu, kde území bylo nutno zabírat vojensky, tekla krev. Byl jeden úkol: získat pro stát všechny ostatní národnosti a získat uznání Evropy i světa naší státní správě.

Rok 1919 - Přijata zatimní ústava a záborový zákon z 16. 4. k předpokládané pozemkové reformě, osmi hodinová pracovní doba, podpora v nezaměstnanosti a zákon o ochraně nájemníků. Během jara došlo i k rabování obchodů a tlaku sociálních demokratů na Národní shromáždění "Pošleme na vás ulici!"

17. května 1919 - promluvil president k dělnictvu ve Škodových závodech v Plzni se soc. dem. ministrem Habrmanem.

15. června 1919 - konaly se první obecní volby v nichž zvítězili sociální demokraté. Národní demokracie s Kramářem vystoupila z vlády ještě v červnu s ohlášením politiky volné ruky a 8. 6. ustavena nová vláda socialisticko - agrární s premierem Tusarem. Tím odešel Dr Kramář z vlády a začal v Paříži dělat vlastní osobní politiku - ruskou se snahou organisuvat zásah v Rusku. Za Tusarovy vlády bylo přijato nejvíce zákonů sociálních a socialistických s nezbytnými zahraničnímí půjčkami (platy státních zaměstnanců, zákon o válečných poškozencích, zákon o účasti horníků ve správě dolů a podíly na zisku, zákon o rozluce manželství a zrušení celibátu učitelek).

28. října 1919 v poselství president hovořil o socializaci, o bolševictví, o intervenci proti Rusku, o potřebě zbavit se jazykových sporů a o potřebě harmonie mezi zahraniční a vnitřní politikou. Důrazně odmítl volání po presidentské diktatuře. Upozornil na neblahé dědictví z Rakouska: jedni lidé jeví jistou bázeň před odpovědností, jiní mají málo smysli pro stát. K intervenci vůči Rusku pravil: "Já od srdce přeju Rusku brzkého ozdravení, přeju si Rusko mohutné, ale demokratické. Rusku můžeme nejlépe pomoci, jestliže pomůžeme sobě. Politika opravdu česká a slovenská bude podporou a pomocí Rusku a Slovanstvu."

Rok 1920 - 29. února byla přijata ústava a volební řád se soustavou poměrného zastoupení. Masarykovi vyhrazena možnost i třetí volby. 7. března u příležitosti 70. narozenin pronesl president projev o socialismu, republikánství a o době lidskosti. 25. května se Masaryk podrobil nové volbě. Vydán spis Masaryk Osvoboditel s autorstvím J. Herbena, Rádla a B. Odstrčila.

18. a 25. června 1920 - v parlamentních volbách těsně vyhrála soc. demokracie před německými stranami. Na podzim poklesem 26. poslanců komunistického bloku v soc. demokratickém klubu, převzala vedení státu vláda úřednická pod vedením J. Černého presidenta země moravské.

24. září 1920 - po nepokojích ve městech i na venkově, podněcovaných komunistickým hnutím ovlivněným obrazem současného Ruska, hovořil president k dělnictvu v Příbrami a na Březových Horách. Tři jeho významné projevy vydány v brožuře: O bolševictví r. 1921. Bylo z velké části Masarykovou zásluhou, že bolševická stávka a pokus o převrat v prosinci

1920 skončily se nezdarem ve třech dnech.

 

5.8.

Kréta

„Víte hodnými lidmi by člověk zastavil Vltavu. Hodných lidí je moc. Ale jsou to obyčejně slaboši a mnohdy lenoši. A my potřebujeme energické lidi, výkonné lidi."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část čtrnáctá:

Rok 1921 - President těžce onemocněl po celé první tři měsíce roku, kdy byla obava o jeho život. Zotavoval se v létě na ostrově Capri a 18. 7. navštívil v Římě italského krále, na zpáteční cestě navštívil presidenta rakouské republiky Hainische. 16. -22. září president navštívil moravská a slovenská města se zastávkou na Bradle, kde byl pochován dr. Štefánik.

26. září 1921 - úřednická vláda byla vystřídána parlamentní vládou dr. Beneše se všenárodní koalicí jako v r. 1918 včetně Hlinkovy slovenské strany. 23. října jsme museli mobilisovat neboť v Pešti se stal králem Uherským de facto císař Karel I a my musili dokázati, že trváme na smlouvě versailleské a že nedopustíme v Uhrách monarchii. Vojenská akce byla jak na rozkaz Dohody, tak i vlivem Malé Dohody (Československo, Jugoslávie, Rumunsko) , což byla myšlenka Masarykova. Myšlenka se osvědčila a provedení její dr. Benešem vykonalo dobré služby všem zúčastněným státům. Šlo o první organizaci Střední Evropy.

Rok 1922 - plynul v presidentově životě za vzrušujících událostí. Na Nový rok učinil vůči předsednictvu Národního shromáždění prohlášení též o pozemkové reformě a proti komunismu. Prohlášení způsobilo nespokojenost agrárního deníku k uplatněné potřebě oprav stávající pozemkové reformy. V polovině roku odjel president na Capri, kde začal psát Světovou revoluci -válečné paměti. Napsal též článek Slované po válce, který vyšel v anglické revui a též česky. 17. - 24. září navštívil východní Čechy včetně Semil, Železného Brodu, Malé Skály, Kutné Hory, Čáslavi, Přelouče a Pardubic.

7. října 1922 - po přijetí Hlinky do opozice a zhoršení vztahů s německými stranami, postoupil Beneš místo vládě Švehlově s nastalou dobou částečného klidu.

28. října 1922 - president měl projev k zástupcům katolické církve o rozluce státu a církve. 15. prosince přijal poslance a senátory slovenské včele s Hlinkou a dal jim poučení o pittsburské dohodě včetně vazby na přijetí ústavy 29. 2. 1920.

Rok 1923 - Smrtelný výstřel na Rašína v lednu ohlašoval nepokojnou dobu. Rašín byl Masarykovým spolupracovníkem od počátku války. V den úmrtí 23. února napsal president dopis ministru vnitra J. Malypetrovi s ohlášením daru 1. milionu korun na Rašínův fond k výchově.

13. května 1923 - zemřela paní Charlotta Masaryková. President jí věnoval ve Světové revoluci památná slova. Obraz své ženy vykreslil v Hovorech s K. Čapkem.

Během roku navštívil celu řadu měst a přes léto se zotavoval v severní Africe a v Lánech. 16. října zahájil president zahraniční návštěvu Francie, Belgie a Anglie v Paříži a ukončil 25. 10. v Londýně. Z návštěvy bylo zřejmé, že ČSR stojí pod ochranou evropského veřejného mínění. Po pěti letech republiky stál náš kurs vysoko.

Rok 1924 - President se zotavoval v sicilské Taormině i se členy své rodiny po dobu dubna a května. Vrátil se k řešení mnoha nepříjemností, kdy se už delší dobu stával terčem útoků se snahou zeslabit význam presidenta osvoboditele a zásluhy legionářů, které oslovil na nádvoří Hradu 29. června. V roce 1922 vyšla též zlovolná knížka Osvobozenecká legenda, navazující na spor žurnálů a stran, kdo má větší zásluhy o naše osvobození, zda zahraniční vůdcové či domácí, kteří provedli převrat v Praze 28. 10. 1918. Spor byl vyvolán zlobou proti Masarykovi.

Rok 1925 - den Husův - 6. červenec byl prohlášen za národní svátek. Oslav se zúčastnil i president. Papežský nuncius na protest opustil Prahu. Tím Vatikán urazil city našeho národa. Odvolán byl náš vyslanec z Vatikánu. - po tři roky řídila politický život Pětka - jakási oligarchie se vší mocí. Pět stran si rozparcelovalo všechny mocenské pozice, porušovalo zákony i ústavu. - u příležitosti 75. narozenin president vydal knihu o světové válce - Světová revoluce jejíž hrdinou je československý stát.

Říjen 1925 - skončila konference v Locarnu, Německo bylo přijato do Společnosti národů.

15. listopadu 1925 - vypsány volby, kdy koalice den před volbami si ještě stačila rozdělit 23. mil. Kč z ministerstva zásobování jako vyvrcholení kořistnictví jednotlivců. Ministerská rada presidentovi zakázala posílat soukromé dopisy a telegramy. Nesměl ani telegrafovat náboženskému sjezdu do Stokholmu, nesměl projevovat sympatie a nesympatie soukromým osobám, chodit na pohřby vyjma ministrům pokud zemrou ve službě a pod. Povolební Švehlova vláda při změně poměru sil v parlamentu vydržela do 17. 3. 26.

Rok 1926 - v březnu povolán opětně moravský zemský president Černý k utvoření úřednické vlády jako prozatimní a proto nedělala nic nového. Tři největší tzv. občanské strany se dohodly odstranit Masaryka a nastolit za presidenta Švehlu s cílem mít katolíka na pesidentském stolci. V té době poslanec Stříbrný, ministr ovládající stranu národně socialistickou se zřejmě připravoval na převrat. Jeho plán se provalil ve spojení s aférou Gajdovou po sokolském sletu v červenci 1926. Po odhalení styků se sovětskými činiteli a fašistickým hnutím, byl Gajda odstaven a Stříbrný vyloučen ze strany. Slet ukázal skutečný stav smýšlení lidu v rozporu s politickými vůdci vedoucích stran. Za Masarykem stáli legionáři, sokolstvo a český lid.

18. června 1926 - vyšel v Lidových novinách rozhovor Karla Čapka s presidentem o přepolitizovanosti a znechucení politikou i se slovem o žurnalistice.

27. června 1926 - president promluvil k veřejnosti a prohlásil, že úřednická vláda nevznikla na jeho přání ale z obtíží v koaliční vládě, že nemůže býti řeči o krizi parlamentarismu a demokracie proto, že jsme v samých začátcích demokratismu. Je jistá krise stran.... "Vím dobře, že nespokojenost nevzniká jen z důvodů politických nýbrž i mravních, vím, že lidé slušní jsou přímo uráženi četnými korupčními aférami. Sdílím ty pocity a doufám, že tato mravní rozhořčenost nabude dostatečné síly... " K otázce testamentu pravil : "Máme přece politický testament Palackého a velmi dobrý, v stručnosti, abychom se vzdělávali a podle toho vzdělaného rozumu jednali. A tak tedy politiku rozumnou a poctivou, toť vše."

10. - 13. července 1926 - president navštívil severovýchodní Čechy od Hořic po Kostelec nad Ohří.

léto 1926 - president žil v Topolčiankách. V srpnu byl přítomen v Turčanském Sv. Martině otevírání Štefanikova musejního domu a odhalení pomníku Svetozára Vajanského Maticí slovenskou s citováním přísloví "Viacej božej milosti ako ludskej zlosti."

7. září 1926 - vyšel v Prager Tagblattu rozhovor Dr Rychnovského s presidentem o německé otázce a o právu i povinnosti účastnit se vlády. Podal veřejnosti i podrobnou zprávu o Gajdově aféře. Promluvil o fašismu "... Fašismus je anonymní společnost nespokojených a odmítnutých s omezeným ručením k výrobě politických báchorek a raubířských historek.... Fašismus je měřítkem politické desirientace buržoasie a má proto jenom význam, že se vyvinul pod egidou frakce národně demokratické strany, ... fašismus je patologická sedlina této krise uvnitř národní demokracie."

12. října 1926 - A. Švehla po návratu z ciziny utvořil nový kabinet se vstupem dvou německých stran. Na naléhání presidenta zůstal ministrem zahraničí Dr. E. Beneš. Vláda byla poznamenána trvající nepřítomností socialistických stran a tím na stráži byl ponechán jen president, navíc vystaven trvalým útokům, které jen zakrývaly boj proti pokrokové republice- (G. Moudrý, Národní listy "Unaven", V. Dyk - epigram, Lev Borský - výklady, že Masaryk nebyl osvoboditel sám... K. Horký - osočení ve vztaku ke Kramářovi za války.

 

 

6.8.

Kréta

„Česká otázka je mi otázkou po osudech lidstva, je mi otázkou svědomí."

T.G.Masaryk

 

„Když miluješ svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část patnáctá:

Rok 1927 - president odjel na dovolenou se zastávkou 9. 3 v Ženevě s neoficiální přítomností ve schůzi Společnosti národů, odtud odjel do Egypta, Palestiny a Řecka. Vrátil se těsně před presidentskou volbou.

27. května 1927 - Masaryk byl zvolen po třetí presidentem 261. hlasy - 13 nad 3/5 většinou. Byl zvolen poprvé Čechy i Němci a nebyl by měl bez Němců většiny. Vyšlo třísvazkové dílo Dr E. Beneše Světová válka a naše revoluce, dosvědčující Masarykovy myšlenky a ruce od roku 1914 až po návrat do Praha v roce 1918 proti všem pomlouvačům.

Rok 1928 - úzkostí pokrokových lidí byla třetí Švehlova vláda bez socialistických stran. Šlo o zpátečnictví. Do většiny vstoupila slovenská ludová strana Hlinkova. Důsledkem byla reforma veřejné správy opuštěním župního zřízení, které bylo již dva roky na Slovensku zavedeno a dobře se osvědčilo. Bylo obnoveno zřízení zemské, bližší luďáckému volání po autonomii.

březen 1928 - Švehla onemocněl a rok zůstal vzdálen vlády.

duben 1928 - president odpověděl K. Čapkovi: "Ptáte se mne na spor o to mé tak zvané levičáctví. Řekl jsem jednou, že vývoj jde nalevo. Opakuju to i dnes, ale užil bych raději slova vpřed jako protikladu k reakci."

9. června 1928 - president navštívil v Brně jubilejní výstavu soudobé kultury, též byl položen základní kámen právnické fakulty Masarykovy university.

1. července 1928 - Bratislava se stala ústředním orgánem pro Slovensko s vlastním zemským presidentem. Sáhlo se i na vymoženosti sociální.

27. října 1928 - president přijal deputaci socialistického dělnictva včele s Tomáškem. Vyjádřil stanovisko ke spolupráci všeho dělného lidu aby se republika slušně udržela.

28. října 1928 - vrcholí jubilejní slavnosti 10. výročí republiky.

Rok 1929 - Od 1. února byl předsedou vlády Fr. Udržal. Byla to již 10. vláda ve 12. letech.

23.- 24. května 1929 - president navštívil Pardubice s Udržalem a na pozvání Dr. Ulricha přijel do Hr. Králové.

červen 1929 - president navštívil Moravu -Boskovice, Jevíčko, Litovel, Náměšť nad Oslavou, Prostějov se závěrem na znojemsku a v Bítově. 26. 6. přijal v Lánech egyptského krále Fuada.

30. června president na krajinské a vojenské výstavě v Táboře.

9. července 1929 zavítal do Litomyšle a Svitav mezi Němce.

srpen 1929 - president žil v Topolčiankách a zajel na manévry v okolí Kroměříže se zastávkou 31. 8. v Brně na průmyslové výstavě.

27. října 1929 - Volby svatováclavské: "Občané, rozmyslete si dobře, koho volíte. " Z voleb vyšly s většinou sociální demokraté, národní socialisté, němečtí agrárníci a němečtí soc. demokraté

Rok 1930 - K Masarykovým 80. narozeninám vydalo Národní shromáždění zákon: "T. G. Masaryk zasloužil se o stát."

7. března 1930 v den slavnosti president promluvil o vyšších hodnotách národa a státu s obšírnými úvahami o demokracii, o dualismu ve formě státní - parlament a byrokracie. Zvažoval otázku zavedení úřadu státních sekretářů podle anglického vzoru, užívat znalců ve výborech parlamentních. Končil: " Hledím na další vývoj s klidem a důvěrou. Pokud mě osudem bude dopřáno, budu postupovat jako dosud a není to neskromnost, končím-li ujištěním, že budu kráčet směrem hned za války zrale uváženým a jak soudím v praksi vyzkoušeným. Byl jsem a jsem si své veliké odpovědnosti dokonale vědom."

Jan Herben ukončil knihu o TGM kapitolou Učitel národa, kde shrnul vlastnosti Masarykovy osobnosti- presidenta, člověka, muže v rodině, člena národa i jako člena lidstva. Masaryk byl především muž náboženský - dovolával se zkušenosti Shakespearovy, jenž v Hamletu praví: "Naše nerozvážlivost nám časem velmi dobře poslouží, kde umdlévají naše záměry, a to by nás mělo poučiti, že božství utváří naše cíle, ať na hrubo je tesáme, jak chcem. " Byl filosof humanitní se speciálním oborem sociologií - naukou o společnosti s obzvláštním studiem o českém národě. Z národní filosofie byl hnán Masaryk do politiky s podmínkou správně myslit aby mohl správně jednat. Zásady pravda a spravedlnost se neměnilynikdy, měnily se názory politické, tak jak se měnilo prostředí. Romain Rolland vystihl v roce 1930 Masaryka jako harmonickou osobnost. Umění šlo u něho hned za filosofií a náboženstvím.

Rok 1931 - boj proti hospodářské tísni a korupci. Vynikli J. Stříbrný- poslanec, K. Pergler- bývalý americký spolupracovník TGM a degradovaný generál Gajda. Měli fašistické cíle, říkali si tři mušketýři a nenávist jejich patřila především hradu, baště demokracie. Záštitu měli v Kramářově národní demokracii.

Březen 1931 - Rakousko se pokusilo uzavřít s Německem celní unii jako první krok připojení Rakouska k Německu. Západní Evropa za součinnosti Malé dohody tento plán zmařila.

16. dubna 1931 - odstoupil z ministerstva financí DR. Karel Engliš pro neshody s politickými stranami při obhajobě úspor ve státní správě jako přípravu na rostoucí krisi.

27. září 1931 president napsal v Bystřičce předmluvu ke Goetovu sborníku se shrnutím svého poměru k básníkovi.

28. října 1931 - president učinil na pražském hradě poslední oficiální projev k zástupcům Národního shromáždění a vlády. Rozebral hospodářskou situaci, obhájil demokracii, postavil se za rozhodný postup proti korupčníkům a jejich společníkům. Zhodnotil zahraniční situaci i nutnost zkracovat rozpočet. Uplatnil potřebu reformy bankovnictví, školství i kultury. Důraz kladl na politiku populační, přestat s bezstarostnou povrchností a pohodlnou lhostejností, politika administrace musí spočívat na vzdělanosti a mravnosti. Řeč uzavřel: "Má-li program svobody nebýti anarchií, má-li ideál rovnosti nebýti chytráckým vykořisťováním slabších, nemá-li pod rouškou bratství řádití všeho druhu násilnictví. Tedy politiku rozumnou a poctivou."

Rok 1932 - stát se dostal do katastrofální finanční situace. Nebylo na výplaty veřejných zaměstnanců, bankovní kapitál využíval a zvyšoval svůj vliv na stát. Vláda byla ochromena vnitřními neshodami stran mezi sebou.

4. ledna 1932 - soudem osvobozen J. Stříbrný, protože se nepodařilo prokázat mu křivé svědectví. Toho bylo využito agitačně politickou spodinou k fašistickým záměrům. Gajda formoval své fašisty do vojenské organizace s plány zřejmě podvratnými. vláda nebezpečí podceňovala. Útoky na presidenta se nezastavovaly před ničím ani před jeho zdravím. Šeptanda roznášela klepy o nemoci, ke kterým napsal presidentův lékař Dr. A. Maixner článek do novin: "Zdraví presidenta republika a klepy." Zatím president byl zaměstnán zahraniční politikou - přípravou odzbrojovací konference s Benešem jako gen. sekretářem.

22. února 1932 - president promluvil z pražského hradu k oslavě 200. výročí narození J. Washingtona do amerického rozhlasu s vyslovenou reakcí na činnost amerických izolacionistů, kteří zmařili vstup Spojených států do Společnosti národů a součinnost Nového světa s Evropou.

18. března 1932 - president měl rozhlasový projev k mládeži s připomínkou hesla "Vděčnost stáří".

duben 1932 - otištěna v anglickém The Spectator rozmluva Sira Evelyn Wrenche s presidentem Masarykem točící se kolem evropské politiky, zejména o dunajském plánu. "Pravím otevřeně, že se obáváme německé soutěže a obávali bychom se, že Německo ovládne tento rámec, kdyby vstoupilo do něho hned na počátku.... Naše zahraniční politika je založena na přesvědčení, že Francie a Německo by se měly dohodnout... Čeho je nám třeba, je federální systém Evropy.... Světová součinnost je velmi drahá mému srdci."

27. července 1932 - v Brně se konal sjezd studentstva, k němuž poslal president větší projev s vytknutím, že politická inteligence propadá obecnému politickému diletantismu a amatérství, i politika je vědou a politická praxe vyžaduje odbornictví.

20. září 1932 - otisklo České slovo rozhovor amerického novináře Knickerbockera s presidentem o příčinách světové hospodářské krise. V každé zemi má krise jiné příčiny. V Československu jsme vynaložili mnohem více peněz na výstavbu svého nového státu než bylo zdrávo, protože jsme neměli dost zkušeností s administrativou. Národohospodáři zapomínají, že přátelství a důvěra jsou základem obchodu.

4. října 1932 - president měl rozhovor s P. Berendem ze Scherlových tiskových podniků: "Amatéři, hazardéři a ochotníci, různí povýšenci, všecko se vrhlo po válce na politiku a hospodářství a z části je dosud u vesla. Staří zkušení mužové dostávají se málo ke slovu a mládež ještě není tak zralá, aby sama mohla řídit společnost. " Pokud jde o bolševictví, president soudí, že v Rusku není komunismus nýbrž státní kapitalismus. "Hitlerův případ je případ německý a Němci rozřeší tento problém správně. " Vyjádřil se k menšinám obecně i k demokracii a odmítl jakoukoliv roli diktátora.

29. října 1932 - po dlouhém presidentském úsilí byla sestavena nová vláda v čele s J. Malypetrem.

 

 

 

7.8.

Kréta

„Bojovat za pravdu znamená pracovat pravdou. Nelze prolhat se k pravdě."

T.G.Masaryk

 

T.G.Masaryk stručný životopis část šestnáctá:

8. prosince 1932 - president měl rozhovor s redaktorem deníku Der Wiener Tag o demokracii: "Žít demokraticky nejen v parlamentě nejen v zastupitelstvech, nastolit demokratický život ve společnosti, v rodině, ve svém závodě, zkrátka vyplnit celý život mravní silou demokracie, to je cesta poníž se přiblížíme ideálům demokracie."

17. prosince 1932 - president promluvil do anglického rozhlasu Odmítl hovory o balkanizaci Evropy: "Potřebujeme vzájemné důvěry, neotravných plynů." v hovoru o odzbrojení. Téhož dne byl otištěn v maďarském měsíčníku Uj Magyarok hovor Masaryka na adresu maďarské revisionistické propagandy. Prohlásil, že revise mírových smluv je vyloučena. Maďaři ze Žitného ostrova mu oznámili při návštěvě, že se nechtějí vrátit do Maďarska. Poslední presidentův projev roku 32 byl určen slovenské mládeži sdružené kolem časopisu Politika. Koncem roku president ulehl s těžkou chřipkou. Při snižování platů státním zaměstnancům požádal vládu, aby také jemu byl plat snížen. Nařídil omezení všech representačních akcí hradu.

Rok 1933 - V Německu se zhroutila demokracie.

27. února 1933 - byl vypálen říšský sněm a Hitlerova nacionálně socialistická strana se ujala v Německu diktatury. To mělo vliv na naše Němce ale i na celou zahraničně politickou situaci. Byla rozbita odzbrojovací konference. Již 22. 1. 1933 se fašisté pokusili o puč přepadením kasáren v Brně. Německé strany nacionální a nacionálně socialistické byly rozpuštěny pro protistátní pikle. Byl přijat zmocňovací zákon pro vládu a presidenta - pokus o autoritativní demokracii.

22. a 29. ledna 1933 byl otištěn presidentův rozhovor s Dr. Wernerem Hegemannem ve Vossische Zeitung o vývoji událostí v Německu a o vyhlídkách demokracie. Obdobně toho roku měl rozhovory s americkým žurnalistou E. HoWererem, s časopisem Líntransigeant o utužení svazků Malé dohody a s redaktorem Reutrovy kanceláře. Prohlásil tehdy, že fašismus vede k oligarchii, v interviewu s listem Quotidien o hitlerovství se specielní otázkou na rasovou teorii nacismu a o antisemitismu. "My máme odzbrojit, když naši sousedé vyrábějí děla? Odmítám čekat v křesle, až mě nějaký vetřelec zardousí." (30. září 1933).

Říjen 1933 - Hlinka agitoval pro slovenskou autonomii s pokusem o puč v Nitře.

28. říjen 1933 - 15. výročí republiky - president navrhl konání vojenské přehlídky celé pražské posádky na Václavském náměstí s tím, že on sám vykoná přehlídku na koni a pojede Prahou což se stalo.

12. prosince 1933 - president své názory o událostech roku shrnul v rozhovoru s redaktorem Wrzosem pro polský list Ilustrovaný Kuryerlodzienny. Na otázku: Nevidíte příští války? odpověděl "Ne. Svět nemá na válku peníze. Existují také mravní příkazy. " O ohrožení demokracie se vyjádřil: "Tvrdím, že ne.... Lidem kteří křičí je třeba odpovědět: Je krise, ale myslí. " Na vyprávění redaktora co viděl v Krkonoších, že lidé na hranicích s Německem čekají válku odpověděl: "Ano, čekají ji, já vím, ale to jsou lidé rozčilení, kteří neznají situaci. " Na otázku, zda-li se svět vyhne válce a že znovu nastanou dobré časy odpověděl: "Rozhodně ano. " A na otázku oč opírá svou víru řekl: " O historii pokroku, svět i národy mají smysl pro lidskost-logos. Je to třeba říci, věřím, jsem klidný."

12. prosince 1933 - dotrpěl Antonín Švehla.

18. prosince 1933 - president učinil poslední projev roku do mluveného filmu - vánoční poselství míru a naděje.

Rok 1934 - nebyl šťastný pro presidenta ani pro republiku. TGM dokončil rozhovory s Emilem Ludwigem a Hovory s Karlem Čapkem.

10. února 1934 - devalvace koruny, president se účastnil politického a hospodářského dění na hospodářském plánu dle jeho směrnic z roku 1931.

14. února 1934 - vypukla v Rakousku občanská válka a byl proveden ústavní převrat, ustavena druhá Malypetrova vláda.

1. května 1934 - president prvně zachvácen značnou nevolností. Porušil se zrak v pravém oku podkrvením mozkových cév-příznak stáří.

24. května 1934 - Masaryk po čtvrté zvolen presidentem 327 hlasy, když nebyl volen komunisty, Hlinkovými luďáky, maďarskými sociály a nacionály, dále ligou poslance Stříbrného a Kramářovou národní demokracií z celkových 418 platných hlasů.

Do léta 1934 se zhoršil presidentův stav - ochrnula ruka a noha. Pro osobní ctižádostivost některých vůdců koalice a neochotu k návrhu kandidatury Dr. Beneše, byl nucen president vést heroický boj s nemocí rozšířenou o neschopnost mluvy (někdy jen anglicky) při omezené snaze plnit státní povinnosti. Až koncem srpna nastalo zlepšení.

9. října 1934 - v Marseille byl zavražděn jugoslávský král Alexander a francouzský ministr zahraničí Barthou- Evropa stála před světovou válkou - v atentátu byly viděny ruce italského fašismu a německého nacismu. Rozvahou společnosti národů válka nevypukla. Na smírném řešení měl největší podíl Dr. Beneš. Jako velký vklad byl chápán vstup Sovětského svazu do Společnosti národů a jeho mírová součinnost s Francií a evropskými demokraciemi.

28. prosince 1934 - president vydal armádní rozkaz o prodloužení vojenské presenční služby na dva roky.

Rok 1935 - presidentův pětaosmdesátý rok života - pracoval v lánské tišině. Dojížděli za ním vrcholní politici i soukromé návštěvy. Dával si předčítat noviny. Sledoval literaturu- zvláště politickou. Uvažoval, radil, rozhodoval.

7. března 1935 - oslavy svých 85. narozenin trávil president v Lánech. Sněmovny i národní korporace vzdaly hold. Josef Pekař, stojící celý život v opozici k Masarykovi, pronesl na Karlově universitě projev. President na proslovy odpověděl věcně.

10. května 1935 - Z Ameriky president vyznamenám Wilsonovou medailí.

19. května 1935 - parlamentní volby v nichž Henleinova Sudetoněmecká strana získala více jak 1, 2 mil. hlasů a stala se největší politickou stranou v Československu. Národní sjednocení Kramáře a Stříbrného volby prohrálo.

6. listopadu 1935 - padla vláda Malypetrova a president jmenoval předsedou vlády Dr. M Hodžu.

21. listopadu 1935 - oznámil president předsedovi vlády úmysl resignovat na úřad s přáním aby presidentem byl zvolen Dr. Beneš.

14. prosince 1935 - se Masaryk presidenství vzdal. Posledním Presidentovým aktem byla rozsáhlá politická amnestie a armádní rozkaz - odkaz zakladatelův československé armádě.

18. prosince 1935 - byl Dr. Edvard Beneš zvolen presidentem republiky. Volbě předcházela vládní krise, při níž president Masaryk nepřijal 10. prosince Hodžovu demisi. O volbě Dr. Beneše rozhodla pevnost a neústupnost Masarykova i rozhodnost Dr. Hodži.

20. prosince 1935 - obě komory parlamentu vydaly zákon k poctě Masarykově s díkem za osvoboditelské a a budovatelské dílo ponecháním doživotně platu a sídla na zámku v Lánech.

Rok 1936 - 10. února pařížská Sorbona uspořádala velkou slavnost k poctě Masaryka při níž byl president Masaryk prohlášen mluvčím francouzské vlády za "nejdokonalejší vzor velkého Evropana. " Masarykovi se během roku zlepšilo zdraví, když z něho spadla státnická zátěž.

Rok 1937 - v lednu umírá Dr.Josef Pekař - jeho smrt vede patrně Masaryka k opětovnému prostudování díla Pekařova i ke své minulosti, zda a komu ukřivdil. Sledoval nejnovější literaturu politickou - poslední nedočtena zůstala na jeho stole kniha Heidenova o Hitlerovi- Jeden muž proti Evropě. S profesorem J. Horákem pracoval na posledním díle své knihy Rusko a Evropa.

7. března 1937 - na žádost americké rozhlasové společnosti dal Masaryk Američanům vzkaz. Francouzský týdeník Les Nouvelles Littaraives otiskl s presidentem k jeho narozeninám rozhovor , zakončený: " Vývoj světa směřuje k universálnímu humanismu, k uskutečňování čistého lidství. " Byl to poslední interview s Masarykem vůbec.

4. července 1937 - podnikl toho roku třetí a poslední vyjížďku do Prahy na oslavy bitvy u Zborova.

2. září 1937 - president Masaryk náhle onemocněl.

14. září 1937 - ve 3hod. 27 min. naposledy vydechl.

21. září 1937 byl president osvoboditel uložen do hrobu na lánském hřbitově po předchozí cestě pražskými ulicemi na lafetě.

 

 

 

8.8.

Kréta

„Ne násilím, ale smírně, ne mečem, ale pluhem, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu - toť odpověď českého génia, toť smysl našich dějin a odkaz našich předků."

T.G.Masaryk

 

„Jsem dělník boží, já pracuji na jeho plánu. Je to plán, abych já spolupracoval."

T.G.Masaryk

 

„Věřím v nesmrtelnost duše - já chci být já i po smrti."

T.G.Masaryk

 

Tolik můj milý Deníčku mé dny s naším prvním presidentem T.G. Masarykem. Svorně se Zdeňkem Mahlerem říkám "Ano, Masaryk" a jsem hrdý, že jsem Masarykovec. O něco víc už taky vím proč.

 

Omlouvám se můj milý Deníčku, že se toho letos moc nedovíš o mé dovolené, snad jen, že byla pěkná.Neodletěl jsem na novinářskou projekci a premiéru své filmové prvotiny "Veni, Vidi, Vici", protože jsem si prací na tomhle filmu dostatečně zkazil dovolenou už vloni, moc jsem toho nenapsal, snad jen to nejnutnější kolem provozu Patroly Šlapeta a nějakého projektu pro Oskara Hahna.

 

Táňa našla úžasnou pláž u které byl obrovský bazén, kde jsem trávil spoustu času, taverna byla ještě lepší než jsme doufali, hráli jsme karty, dokonce jsem párkrát přespal na terase a nechal se opájet zvuky noční Stalidy.

 

Celkem bez větších depresí jsem přešel hejno anonymních SMSek, které mne upozorňovaly jak jsou hrozné recenze na Veni, Vidi, Vici a protože jsem měl kousek od našeho apartmánu celkem kdykoliv přístup na wi-finu, tak jsem je načet a nějak to se mnou ani nefláklo. Hezky to napsala Mirka Spáčilová, myslím, že titulek zněl něco jako "Kokosy na golfu bez humoru" a přes všechny výtky, z článku vyznělo, že filmík je sice blbej, ale alespoň si na nic nehraje a svý diváky si najde.

 

Nekonečný vybalování, stohy psaný pošty, pozapojování všech počítačů, upgrade softwarů. Jsme doma.

 

9.8.

Dnešek mám na vyřízení vší tý informační spouště. Dávám do přádku všechnu dokumentaci Patroly, beru do ruky kytaru a pomalu začínám rozcvičovat bolavé šlachy. Večer  má v Tesla Areně v Holešovických Mega koncert Aleš Brichta. Je mu dneska padesát. Mimochodem dneska má narozeniny i můj druhý přítel, Petr Prokop Siostrzonek, který ovšem slouží na opačné straně pekla. Posílám mu veselou SMSku. Prosím Táňu ať mi pro Aleše zabalí dárky. Jednu po čertech dobrou detektivku a velkýho průvodce všema pražskejma hospodama. Ať si o nich alespoň počte, když už nevytáhne paty ze svého Bum Baru. Od ochranky u služebního vchodu dostávám obálku a v ní je V.I.P. karta pro volný pobyt po celé hale, včetně zákulisí. Hledám Aleše, celý AB Band je ubytovaný v "Dětském koutku", na lavici pospává kytarista Mimi, Aleš sedí s hromadou textů obklopen nezvykle lahvemi minerálek. "Týden nepiju vůbec nic..." všímá si mého překvapení Aleš .." a pořád si rvu do hlavy všechny ty texty" Předávám dárky, Aleš cení, že nejsou v tekuté podobě. Málokdoví, že Aleš je velmi náruživý čtenář a že jsme spolu jednou do půl třetí do rána probírali v Bum Baru slavný Schulzův román "Kámen a bolest". Dostáváme se k dalším tématům. Sice nesmyslná kauza kvůli Alešovu textu Deratizér a taky jak bulvární média skoro celý měsíc osočovala Karla Gotta ze spolupráce z StB. Děsný. Nechám Aleše, aby se v klidu připravil a ve vchodu do V.I.P. zóny potkávám Káju Maříka s Kristýnkou Peterkovou a Jardu Topercera, který mi hned hlásí, že už je ode dneška na trhu CD ze Soundtrackem "Veni, Vidi, Vici", kde je jako bonus patrolácká verze písně "René, já a Rudolf." Koncert má slušné tempo a výborný zvuk. Opouštím sektor V.I.P. a miyím v kotli. Bohužel na mě dopadá cestovní únava, takže vydržím jen do půl jedenácté čili dvě a půl hodiny z více než tří a půl hodinové show. Naštěstí to Aleš všechno natáčí na DVD, takže se budu moct dokoukat. Spokojeně se courám na metro s hlavou plnou Big Beatu. Jo, můj milý Deníčku, tady je ten "sporný" Alešův text. Nevím, co všichni proti němu maj, když to tak je:

 

Deratizér

Aleš Brichta

Možná, že žijem na odvrácený straně
rozum je bitej, z potlesku bolej dlaně
jen papouškujem nesmysly odevzdaně
a nastavujem svý tváře další ráně
Možná, že žijem na odvrácený straně
táta je Měsíc, Slunce svítí jen na ně
sto je prej málo, tak dvěstě procent daně
oni si žerou a chrochtaj namlsaně

Někdy se to nedá ...

Politici dělaj z každýho vola
na ulici kradou cikáni kola
už by to vyřešit měl
nějakej deratizer
Do maminky chtělo by se ti vracet
ať nemusíš ze všeho tady zvracet
fakt by to vyřešit měl
nějakej deratizer

To je ta věc, co trápí mě i tě
jak poznaj v Mongolsku mongoloidní dítě
o co se bozi vlastně přetahujou
a do čeho se černý opalujou
Možná, že žijem na odvrácený straně
stá lež je pravdou, opakujem jí za ně
máme se dobře, vládněte požehnaně
však jednou dojde i na vás „milované"

Někdy se to nedá ...

Politici dělaj z každýho vola
na ulici kradou cikáni kola
už by to vyřešit měl
nějakej deratizer
Do maminky chtělo by se ti vracet
ať nemusíš ze všeho tady zvracet
fakt by to vyřešit měl
nějakej deratizer

 

10.8.

Ráno doktor, pak lékárna a telefonáty: Vlastík Přeček, Petr Šiška, Olda Lichtenberg, který by chtěl, abych s Filipem Renčem připravil projekt na Expo do Šanghaje, ale do tohoto pátku do osmi do rána, takže nasucho polykám. Už mě zas mají, nasedám na ten šílený kolotoč a jedeme první poprázdninovou jízdu. Ozývá se Soňa Solařová s předělávkami scénáře na kongres Modré pyramidy, Oskar mi volá, jestli jsem dostal zadání na tendr pro další akci, o kterou se uchází, mám se ozvat lidem z Prestige Managementu kvůli scénáři k 50. Semaforu... taky Patrola, dlouho jsem na nic nešáh a v sobotu hrajeme. Volá Prokop Siostrzonek, že by potřeboval, abychom se urychleně sešli. Velkou akci ke stoletému výročí založení katolické sportovní organizace Orel má v Kroměříži uvádět právě on s Luckou a prosí o případnou pomoc. Samozřejmě souhlasím. Sejdeme se hned zítra večer.

 

11.8.

Operativní schůzka s Oldou Lichtenbergem nad projektem pro Český den na EXPO 2010 v Šanghaji. Je to pochopitelně zase tendr, takže šance jsou tak 20 - 30%, to vše přes dobrá jména jaká mají Olda Lichtenberg, Filip Renč a snad trochu i já. Děsí mne, že nevím, kde na to vzít čas. Do pátku do rána mi moc času nezbývá. Schůzka končí tak šikovně, že jdu kolem Slovanského domu pět minut před tím, než začíná promítání Veni, Vidi, Vici. Dvě hodiny už mě stejně nezachrání. Promítá se v sále č.4. Jsem nervózní. V sále jsem během reklam úplně sám, těsně před promítáním filmu samotného vchází do sálu mladičká vietnamka. Třeba se spletla. Tak mám osobní projekci. Dívám se skoro dvě hodiny velmi pozorně, takže vnímám všechny rozostřené záběry, nedorazy v ději, stereotypně nasazenou muziku, někdy velmi toporné dialogy a nepřesvědčivé výkony. Taky jak nebylo všechno natočeno,  tak se ztrácí smysl některých vedlejších postav, ale s ničím s tím co tady popisuju nemám šanci nic provést. Jako chladnokrevný kritik, který hledá hnidy bych dal filmu 40%. Objektivně jsem viděl dost filmů podstatně horších, které blbost šikovně skrývaly tím, že s hrály na umění s nějakým závažným sdělením lidstvu. Mno, jaké sdělení má vlastně naše Veni, Vidi, Vici ? Není to komedie, ale romance. Dobrá pro ženské divačky na nedělní podvečer. Celému tomu výtvoru bude víc slušet televizní obrazovka než velké filmové plátno. Navíc česká televize snad nepustí do vysílání všechny ty scény s Product Placementem. 80 minut děje, 20 minut Product Placement, 5 minut Human Placement v podobě vystoupení Walda Gangu. Ale 40% filmu patří. To ať si recenzenti trhnou.

 

Večer jedu na Břevnov za Prokopem a Luckou a taky za chlapci z Orla. Prokopovi vezu k jeho nedělním narozeninám dárek přímo božský. 3CD se 70 hity Karla Gotta "Když já byl tenkrát kluk".

S Prokopem už jsou v Klášterní vinárně na Břevnově také oba Orlové: generální sekretář Orla Ladislav Kotík a mediální manažer Orla Petr Ducháček. Napadá mne název slavného českého filmu pro pamětníky "Ducháček to zařídí" A nemýlím se, Ducháček opravdu zařizuje. Dává mi hned do ruky papír, který mi připadá jako náborová přihláška. Ostatně posuď sám, můj milý Deníčku:

 

"Kdo dává sportu smysl?

Pokud vám při položení si otázky v nadpisu vyvstal na mysli Orel, jste jistě tím pravým vyznavačem hodnot fair-play nejen ve sportu, ale i v ostatních činnostech veřejného života. Orel totiž právě takové hodnoty ve společnosti zastává. Toto občanské sdružení je moderní organizací, jejímž cílem je především výchova mladých lidí a dětí prostřednictvím sportovních, kulturních i duchovních aktivit.

Sportovci v Orlu se primárně nevěnují vrcholovému sportu, nýbrž sportu pro radost a pro zdraví. Styl našich soutěží vede k férovému sportování, přičemž nám nejde o vítězství za každou cenu.

Orel je velmi pružnou organizací a rozhodně má co nabídnout. Hrajeme atraktivní sporty - florbal, hokejbal nebo třeba plážový volejbal. V našich orlovnách si můžete zahrát bowling, či squash, vyzkoušet veslařský trenažér, spinning či lezeckou stěnu.

Kromě sportu se zabýváme i kulturními aktivitami. Pořádáme hudební festivaly, kterých se mohou účastnit i neprofesionální soubory. Nedávno jsme se mohli pyšnit reprezentativním krojovým plesem, na který se nás sjelo na šest stovek. Z výchovných aktivit organizujeme například pracovní kempy pro řečnický trénink, který se hodí nejen pro orelské recitační soutěže, či divadlo. Založili jsme rovněž Orelskou akademii, ve které budeme vzdělávat naše trenéry a činovníky.

Za zmínku rozhodně stojí i duchovní stránka naší činnosti. Ta nespočívá v modlitbách před každým sportovním zápasem, nýbrž v krátké promluvě a zamyšlení nad poctivou hrou a uměním nejen vyhrát. Snažíme se, aby i naše duchovní akce byly zážitkem pro každého. Na tradiční Svatohostýnské pouti nikdy nechybí sportovní program. Loni jsme navíc uspořádali i tábor pro mládež.

Rodinná atmosféra provází rovněž i naše jednání. Nesnažíme se o žádné nečestné praktiky. Aktivně se zapojujeme do českých i evropských sportovních struktur. U nás jsme členy Všesportovního kolegia a máme svého zástupce také v Českém olympijském výboru. Na mezinárodním poli jsme dlouholetým členem mezinárodní sportovní federace FICEP. Letos jsme dokonce pořádali kongres FICEP, kde jsme naši organizaci předvedli v tom nejlepším světle.

V roce 2009 oslavíme sto let od svého založení. Nebude to pro nás žádný zlom, nýbrž příležitost pro rekapitulaci a prezentaci úspěchů - 250 jednot po celé republice, téměř 18 000 převážně mladých členů, desítky opravených orloven, 63 aktivně vykonávaných sportů. Předposlední srpnový víkend, 21. a 22. srpna, uspořádáme v Kroměříži velkou oslavu. Na své si přijdou všechny věkové skupiny. Těšíme se nejen na naše členy, ale i na fanoušky a příznivce.

Po sto letech existence se máme za čím ohlížet. Za dlouhou řádku let od doby, kdy jsme vznikli, jsme si zažili mnoho útrap. Naši činnost nejprve přerušila I. světová válka, pak II. světová válka a do třetice to byla komunistická diktatura, které naše hodnoty nebyly pochuti. Když jsme se proti jejich vládě v roce 1948 ozvali, bylo uvězněno osmnáct členů našeho vedení na celkových sto padesát jedna let.

Z řad Orla vyšla i řada hrdinů českých dějin, na které jsme právem pyšní. Řadí se mezi ně například exilový premiér Šrámek, vykonavatelé atentátu na Reinharda Heydricha Kubiš s Gabčíkem, či vedoucí orelského odboje proti nacismu Vojtěch Jílek.

Zaujala Vás činnost Orlů a chcete o ní vědět více? Získejte o nás více informací prostřednictvím našeho časopisu či webu - www.orel.cz. Naleznete tam i návod, jak se stát jedním z nás.

Petr Ducháček

 

Prokop je svědkem toho, jak mi cukají koutky, ale beru do ruky svůj diář a začínám systematicky s výslechem, cože to vlastně máme v té Kroměříži stvořit. Prokop sune celé jednání k tomu, že by v Kroměříži měla zahrát také Patrola. Tak jen trpělivě poslouchám, kladu otázky a najednou zařve SMSka od Tomáše Jelínka. Dochází mi, že termín Kroměřížské akce se kryje s plánovaným ykušebnm soustředěním Patroly na které Tomáš zajistil penzión na přespání a zkušebnu v areálu, že je to jediný čas, který máme všichni široko daleko čas zkoušet a pohnout s repertoárem a spojováky...

Ale Tomáš mě překvapuje sdělením SMSky. Byl v kině  a shodou okolností taky na Veni, Vidi, Vici:

 

" Teda pane, musím smeknout.Ať jako kritik či kolega, nezávislý občan,  jsem se bavil, pohladilo mě to i místy dojalo.Odnáším si po dlouhý době fajn pocit z kina. Povím víc osobně. Každopádně jednu perličku: zničeho nic jsem začal vzpínat již vypnutý telefon, než jsem bzl schopen pochopit, že to je pozadí konverzace na baru a že se to line z plátna.  Mám stejné vzyvánění a to mě fakt dostalo! Čus pane a pozdravuj Prokopa"

 

Tomovi děkuju, normálně mě dojal, vysvětluju Prokopovi i Orlům naši situaci se soustředěním a dostávám překvapivou odpověď. Soustředění si můžeme udělat v Kroměříži. Ubytování i místo na zkoušení zajištěno. Musím kontaktovat všechny kluky z kapely, pokud je to možné, přesuneme se na Orlí soustředění do Kroměříže. Teď jim volat nebudu, protože je skoro půlnoc.

 

12.8.

Brzo ráno vstávám. Úkoly jsou jasné. Obvolat Patroláky jestli se místo penziónu  Kaskáda ve Vraném nad Vltavou můžeme udělat soustředění v Kroměříži a pak dva šílený projekty. Jeden pro Oldu Lichtenberga a druhej pro Orlíky, co slavěj 100 let právě v Kroměříži. Nakonec schváleno, domluveno. V pátek 23.8. posvištíme místo do Vraného do Kroměříže. Celý den píšu, takže je to poměrně nezajímavé. Co se takhle podívat, co píší jiní o Veni, Vidi, Vici.

 

1. V mailu Petr Novotný:

„Právě jsem se vrátil z premiéry VVV. Dobrá zpráva:

Mirce se to líbilo!!!  (Prý jen trochu dlouhý) Takových diváků Ti teď přeju aspoň tři sta tisíc.

 

Co potěšilo mě:

Zas tolik toho nebylo.

Ten chlapec, co hrál hlavního Zloducha, (z toho jsem měl původně největší hrůzu) podal výtečný výkon. Stejně tak Klepl.

Epizoda s Gottem mě opravdu pobavilo, smáli se i lidi v kině - dobrý!

Epizoda s ksichtícím fotografem - ohromnej fór! Takových kdyby bylo aspoň třicet! To jsem řval, jak to ten člověk zahrál.

 

Co mě nepotěšilo:

Režisér neumí pracovat s herci...a ti zas nebyli tak hrozní, jen špatně vedení. O humoru neví pan Göbl nic, i těch pár fórů, cos tam měl, zkurvil, nikdo se nesměje.... (Jen Klepl se ubránil, ale to musela být makačka!)  Moje oblíbená scéna Lukáška s akvariem totálně zesraná a blbě natočená a navíc chlapečkovi není rozumět. Kam zmizel ten křižující se farář?

Film nemá to správný tempo, je to fakt dlouhý.

Škoda, že ta tlusťoška z filmu zmizí a objeví se až na konci (mimochodem „já jsem vaše obdivovatelka"....- taky režisérem zesranej fór!). Já její přehrávání věru moc nežeru, ale diváky bavila....

Měl tam ten vyspělej, vousatej Švanda Dudák bejt ještě na konci, jinak si nedělej iluze, nikdo si ho ze začátku nepamatuje, ta časová osa se měla uzavřít.

 

Co mě nasralo:

Co to ten šílenec provedl s muzikou? Za to ani ten pan Mařík nemůže, on přece skládat umí, ale nasazení hudby je cvokárna, která neskutečně ruší!!!! Jakmile se děje něco nekalého, muzika hned straší, jakmile napětí pomine, muzika se uklidní, jakmile je láska, hned začne cukrovat.... Ale všechno to je mimo rytmus toho filmu, špatně vybraný, divná dynamika.... Zcela porušeno pravidlo, že o „dobré filmové muzice nevíme". Zlatej Hapka! Tady by mě jako hluchouna zajímal Tvůj názor jako muzikanta...

Ten malej netalentovanej kretének, dítě sponzora, na té narozeninové párty je totální úlet... všichni diváci si myslí, že je to Lukášek... můžeš se jich zeptat.... A hned pak se všichni diví, to chápeš.... Úplně to zahučelo...

To, co proved Zloduch Švandovi, že ten přerazil hůl a zranil si navíc rameno - je na obraze a ve zvuku píčovina, tomu se lidi vysmějou. Já vím, že je to pohádka, ale takový kouzlo - to už je moc.

A taky mě nasrali všichni „medvědi" na premiéře. V nekonečném děkování (40 minut!!!!) a nesoudnejch blábolech (Nejedlý třikrát!!!)  za apokalyptickýho moderování Korece se probíraly takový věci, jako že se představila slečna, jejíž kozy jsou ty pravý místo koz Kocúrové, případně Sandra ujišťovala, že při scéně s golfem na břiše jsou ty „chlupy pravý". Vlastní scénu tím úplně zkurvila,lidi se smáli, ale to naštěstí při normálních projekcích nehrozí. Jedinej John projevil soudnost a stručně všechny pobavil... a pak už se jenom styděl.... Všechny stihnul zasloužený trest: Když Korec vyzval znavené publikum k dotazům (Magor! Proč???), ozval se z hlediště první a současně poslední dotaz: KDY UŽ TO ZAČNE?

Tož tak. Je to romantické.... Ženský by mohly přijít, tady vidím naději.... Komedie to není, ale to už jsme se dohodli. Mšl bys to i s reakcemi diváků vidět víckrát... bude to poučný... tam, kde se aspoň trochu zasmějou, si řekneš (jako já): No tak to zas nebyl až tak těžko vymyslitelnej fór.... Moh jsem takových vymyslet s Rokůskem víc...

Petr"

 

2. Kamil Fila na www.aktualne.centrum.cz

Recenze: Veni, vidi, vici. Přišel, viděl, odpálil

 

Recenze - Přišel, viděl, odpálil. Takhle bych mohl napsat recenzi na svoji recenzi na snímek Veni, vidi, vici odehrávající se v golfovém prostředí. A kruh by se uzavřel. Měl jsem sto chutí tu jen přetisknout zcela neuvěřitelný presskit se synopsí, která má celkem 4057 znaků, a za její poslední větu "A to je všechno vlastně teprve začátek...", napsat jen: Ne, to je konec.

Jenomže Veni, vidi, vici je vlastně výživný materiál, na němž se dá demonstrovat tolik nectností, jimiž trpí současná česká kinematografie, že by to za tak drobný vtípek nestálo. Tato údajná komedie totiž nabízí ukázkovou tvůrčí tragédii.

Ovládnutý, prošpikovaný a zničený

Snad nikoho by nenapadlo, že za ní režisérsky stojí Pavel Göbl, který předtím točil smutné filmy o outsiderech (Krajina svobodného muže a Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí) a získal kdysi na jednom festivalu Cenu Dona Quijota. Tentokrát ho tedy větrné mlýny showbyznysu rozemlely na masokostní moučku.

 

Logy sponzorů mu nad hlavou práskal producent Jan Nejedlý tak silně, až to zřejmě Göbl nevydržel, a dotáčet za něj musel Jiří Chlumský (který taky evidentně vezme všechno od hrůzy Prachy dělaj člověka až po Ošklivku Katku) a rovněž kameraman Tomáš Juříček a kdovíkdo ještě.

Veni, vidi, vici opravdu nakonec není ani tak producentský film, jako spíš film sponzorský - tedy totálně ovládnutý, prošpikovaný a zničený zájmy těch, kteří poskytli na natáčení nějaké finance a vymínili si, aby bylo v záběru vidět jejich logo nebo přímo "produkty".

Rozplétat do detailu tenhle tunelářský projekt se mi nechce - kauza s tím, kdo komu zaplatil a komu ne, už tiskem putovala před časem. Že o film sám tu jde až v poslední řadě, svědčí i to, že oficiální stránka snímku několik měsíců zela prázdnotou a dodnes neexistují dobré fotografie přímo z filmu, ale převážně jen propagační fotografie, kde se pózuje na povel.

 

Unikátní na Veni, vidi, vici ale je, že sponzorský vliv se projevuje nejen v nesmyslném navěšení cingrlátek na hlavní dějovou linku - kupuje-li si například hrdina na benzínce sendvič, vidíme detail nálepky na sendviči, abychom pak po stejné značce taky nezapomněli sáhnout v regálu.

Upocený manažer Novotný

Sponzoringová logika prosákla do celé stavby příběhu. Odehrává se v Karlových Varech v době festivalu, ale o filmy tu opět nejde, jen o večírky a golfové turnaje. Takhle pokřivený pohled odpovídá jak životu smetánky odtržené od reality, tak názoru "obyčejných" lidí, kteří na festivalu nikdy nebyli, jen ne zkušenosti většiny návštěvníků.

V jednom z nejperverznějších momentů vidíme a vyslechneme si několik nesnesitelných písní od upocených snaživců, již si říkají Walda Gang, přičemž pointa celé sekvence spočívá v tom, že se pak na scéně objeví jejich ještě (doslova) upocenější manažer Petr Novotný a nechá si zaplatit nehoráznou sumu od pořadatelky večírku, kterou hraje Jitka Kocurová.

 

Těžko říct, co je absurdnější. Zda to, že dějově má sekvence jediný význam, tedy že placem prochází v pozadí hlavní hrdina jako číšník, což má nějak zobrazit jeho ubohé pachtění, nebo zda je hnusnější (či náhodou sebereflexivní?) to, že má Novotný tu nestoudnost takhle propagovat své koně a ještě si přitom zahrát šoubizového mafiána.

Může taková sebeprezentace někomu prospět, když si jí nikdo nemůže získat sympatie? Nebo prostě při psaní a natáčení této sekvence nikdo nepřemýšlel, jak to bude na diváky působit?

Stejně tak se můžeme ptát, jak by Veni, vidi, vici mělo prospět popularitě golfu, když celý film neukazuje nic jiného než to, že jde o zábavu povrchních snobů, namyšlených floutků a zákeřných nabobů.

Hele to jen von, co chodí s tou

Je to asi stejná pomoc, jako měl předchozí film producenta Nejedlého, děsivá teenagerská anti-komedie Experti, pomoct Microsoftu tím, že ukazoval, jak jsou Windows strašně poruchový operační systém, takže expert pořád chodí po domácnostech a tam po dočasném zalátání softwarové chyby ojíždí osamělé paničky.

 

Zápletka a jakési neohrabané morální poučení Veni, vidi, vici má spočívat v tom, že se chudý chlapec dostane prostřednictvím golfu k penězům, ale ty ho zkazí. Film, který se absolutně spolehnul na to, že o něm bude psát jenom bulvár typu Super.cz, Blesk, Aha! a Vlasta, pak naprosto nelogicky líčí svět bulvárních médií jako prostředí plné přetvářky, falše a umělosti.

A přitom nemá nabídnout co jiného než právě jen tuto bulvární atraktivnost a pochybný V.I.P. lesk. Bulvár pokrytecky kritizuje, přitom ho potřebuje ke svému jepičímu životu a nevyvolává v kinosále žádné jiné reakce než ukazování prstů na plátno - "hele to jen von, co chodí s tou", "no, ty prsa nejsou její, na ty měla dublérku, psali v Aha!".

Ani komedie, ani romantika, ani sport

 

Vyvstává tak před námi metaforický obrázek náročného akrobatického výkonu producenta, který si kálí do vlastního hnízda a ještě si pod sebou řeže větev. Vcelku obdivuhodné coby proces, ale nechtějte vidět výsledek, až se zřítí dolů.

Je to tak do sebe zacyklený paskvil, že ani nevíte, jestli třeba pěstěná blond krasavice Jitka Kocurová tak divně hraje proto, že neumí hrát, je z kosmu, Cosmopolitanu, nebo naopak dokonale ztvárňuje ženu, které nemůžete věřit žádné slovo ani úsměv, protože všechno na nás jen hraje.

Veni, vidi, vici, jež si troufá se nazývat romantickou sportovní komedií, každopádně není komedie, v níž by bylo cokoli vtipného (pokud si pod pojmem vtip představujete dialogickou výměnu s pointou), stejně tak není romantická, ale zle pragmatická (holku odkopnu, spím chvíli s jinou, a ta první se pak jako úplná blbka vrátí zpět).

  Veni, vidi, vici

Veni, vidi, vici, jež si troufá nazývat romantická sportovní komedie, každopádně není komedie, v níž by bylo cokoli vtipného, stejně tak není romantická, ale zle pragmatická, a sportu se věnuje zcela okrajově. Při porovnání s kteroukoli zahraniční romantickou komedií nebo golfových filmem tento chabě slátaný počin selže.

Kamil Fila hodnotí:     30 %

 

 

A sportu, tj. tréninku, motivaci, porážkám a napětí při finálovém souboji, se věnuje zcela okrajově. Při porovnání s kteroukoli zahraniční romantickou komedií nebo golfovým filmem tento chabě slátaný počin absolutně selže.

Jenomže - i když to vypadá, že jde o čistě útrpný zážitek, celkem překvapivě ta naleštěná nuda plyne jako odpolední letní procházka v parku nebo na lodičkách. Bohumil Klepl v roli golfového trenéra dovede být dokonale uvolněný, kamera nepůsobí amatérsky, spotřební písničky plní stejnou funkci jako v nákupním středisku, aby se vám to "shoppování" líbilo.

A pak se tu neorganicky objevují scény z rodinného kruhu, které jako by vypadly z nějakého sociálního dramatu. Díváme se chvíli na úplně jiný film, kde se hraje vážně, a na chvíli na nás dolehne depka, že existuje i cosi mimo prostředí večírků, golfu a focení reklam.

Spekulativně předpokládám, že právě tiché scény u rodinného stolu, kde mají postavy na krajíčku, byly ty, na nichž upozaděnému a v půlce opustivšímu režisérovi Pavlu Göblovi záleželo nejvíc. Anebo je točil někdo jiný? Ono je to vlastně jedno.

 

Veni, vidi, vici

Veni, vidi, vici

Žánr: Komedie, Romantika

Režie: Pavel Göbl

Tvůrci: Scénář: Radan Dolejš, Jan Rokůsek. Hudba: Karel Mařík. Obsazení: Filip Tomsa, Sandra Nováková, Jitka Kocurová, Václav Postránecký, Bohumil Klepl, Anna Šišková, Eva Ujfaluši, Jana Doleželová, Iveta Dušková, Jaromír Nosek, Petr Vojnar, Petr Vágner, Marek Vašut, Karel Gott, Roman Skamene, Zdeněk Mahdal, Tomáš Klus, Petr Novotný.

Délka: 95 minut

Premiéra ČR: 13. srpna 2009

 

 

 

13.8.

Noc, celá noc psaní, ráno ještě píšu a chytám se pár nápadů do Šanghaje, co mě ťukly někdy kolem třetí ráno.

Pro tebe mám ještě dvě reakce na Veni, Vidi, Vici:

1. Druhá reakce Petra Novotného:

„Další dobrá zpráva - Byli na tom Hernadyovi a celkem se jim to líbilo... akorát prej málo srandy, ale to víme.

A co mi ještě vadí:

Nikdo v životě nepochopí, proč se to jmenuje VENI, VIDI, VICI.... Tak tenhle škrt se rejžovi (či komu) moc nepoved...

P."

 

2. Recenze Františka Fukz, kterou jsem se prochechtal od začátku do konce:

„František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné převážně nevážné filmové záležitosti. Pokud jste tu poprvé, přečtěte si nejdříve tohle.

Tento blog

 

3.8.09

Veni, vidi, vici - 20%

Tento nový český film je prezentován jako "romantická komedie z golfového prostředí". Místo detailního popisu děje postačí trailer:



No... Ten trailer mi osobně připadal velmi špatný. A film - jak to říct - rozhodně není lepší. (Pokud se vám trailer líbí, tak pravděpodobně nemá smysl, abyste četli zbytek recenze.)

Film je skutečně o tom, že mladý hrdina (Filip Tomsa) přijede do Karlových Varů, aby si přivydělal v kuchyni, náhodou se stane číšníkem, náhodou si bouchne do golfového míčku, starý golf expert si náhodou všimne, že má talent, a o pár dní později je z něj golfová superhvězda. Jako golfovou superhvězdu ho okamžitě svede sexbomba Jitka Kocurová, takže on zapomene na svou hodnou milovanou Sandru Novákovou. Pak díky zranění přijde o kariéru, Kocurová ho odhodí, ale on na sobě rok pracuje, pak vyhraje nebo prohraje (hádejte!) a Nováková ho má zase ráda. To je všechno.

Může se zdát, že je toho na celovečerní film dost, ale není to pravda. Ve Veni, vidi, vici totiž je toto typické romanticko-sportovní schéma ohlodáno až na dřeň takovým způsobem, že z něj zůstává strašidelné nesrozumitelné torzo.

Proberme si nejdříve, proč tato romantická komedie není romantická:

Tomsa chodí s Novákovou a mají se rádi (minutová scéna). Pak Tomsa odjede do Varů a Nováková mu občas volá a jednou za ním přijede (dvouminutová scéna, tedy zatím 3 minuty romantiky). Pak se Tomsa opravdu bleskurychle stane supergolfistou a začne spát s Kocurovou. Po všech trafikách visí bulvární magazíny, na jejichž obálkách jsou texty "Kocurová (tedy ne Kocurová, ale postava kterou hraje) má nového mladého milence! Skandál!" Načež Tomsa přijede za Novákovou a díví se, že ho tato již nemiluje. A co jako čekal? Dlužno podotknout, že se Tomsa Novákové ani nesnaží tvrdit "Já s ní ale nic nemám, to jenom ten bulvár!", což jsem pochopil jako přiznání toho, že s ní spí (i když z filmu není jasné co spolu vlastně dělali / dělají a jestli se tato scéna odehrává tři dny nebo půl roku po vyhraném turnaji).

Následně se tedy Tomsa stane superhvězdou, s Kocurovou jednoznačně souloží (nebo jí aspoň jednou sáhne na nahá prsa), stane se zlým (což poznáme podle toho, že má dementnější účes) a Nováková ho nezajímá. Následně si Tomsa natrhne rameno díky tomu, že na něj při tréninku zlý golfista vykřikne "pingle!" (nekecám!) a s golfem je konec. Načež se pokusí asi dvakrát-třikrát (celkem dvě minuty) Novákovou dobývat, ale ta se zaplaťpánbůh zachová aspoň trochu rozumně a pošle ho do hajzlu. Bohužel jí to dlouho nevydrží, neboť následně proběhne nejzásadnější romantická scéna filmu:

Tomsa zavolá Novákové, že trénuje na další turnaj. Než jí stačí říct něco dalšího (například že by se k ní chtěl vrátit, protože už nepíchá Kocurovou), přijde Karel Gott a Tomsa tudíž logicky Novákové začne vyprávět, že přišel Karel Gott. Karel Gott přijde k Tomsovi, řekne mu, že miluje golf, načež je hovor přerušen.

Takže si to shrňme: Jste hezké chytré děvče, váš chlapec vás opustí kvůli nějaké silikonové reklamní agentce - milionářce (o čemž se dozvíte z "Aha"), ta ho pak nechá, váš chlapec by vás chtěl zpátky a sdělí vám to tak, že vám zavolá a pak v telefonu chvíli slyšíte něco nesrozumitelného říkat Karla Gotta, načež zavěsí. Co následně uděláte? Jedinou logickou věc: Zajedete za svým chlapcem na golfové hřiště, kde právě dohrává svůj životní turnaj, padnete mu kolem krku a je konec filmu (naštěstí jsem vám nezkazil překvapení a neprozradil jsem, jestli ten turnaj vyhrál). Má to snad znamenat, že Karel je ultimativní anděl lásky?!

Romantická linie - pokud se jí vůbec dá tak říkat - je tedy znetvořená do něčeho naprosto neromantického, kdy prsatá svině sebere hodnému děvčeti kluka, který je naprosto pasivní a je mu většinu filmu jedno, co se s ním děje. Přitom ta prsatá svině i to hodné děvče vypadají podstatně starší, než ten kluk, což celému dílu ještě dodává na lynchovitosti a jen to podtrhuje úděsnost celého záměru. Opravdu to vypadá, jako kdyby si tvůrci řekli "No jo, ten vztah je úplně nesmyslný a romanticky to nefunguje, ale no co, můžeme tam mít KARLA GOTTA!!!" (A totéž si řekli i v několika dalších scénách, ve kterých se vyskytují nějaké další strašlivě hrající osobnosti, které bych asi měl znát, protože se o nich píše v "Aha").

Tato romantická komedie tedy není ani trošku romantická, a navíc to není moc komedie.

V průběhu filmu se sál téměř nesmál a pokud ano, tak smích vycházel ze dvou konkrétních míst v sále a často se ozval před tím než k vtipu došlo, takže tam asi seděli tvůrci a herci. Jeden z tvůrců (už nevím, jestli producent) to pak na tiskovce komentoval slovy "No uvidíme, co krititici napíšou, oni se při promítání moc neprojevují". Milý pane tvůrče, zažil jsem mnoho projekcí, na kterých se kritici velmi hlasitě smáli a dokonce tleskali (a mysleli to upřímně). Že jste to vy při vašich filmech nikdy nezažil, z toho by se dalo ledacos vyvozovat...

Film bohužel není tak konzistentně strašný, aby byl zábavný nebo aspoň zajímavý většinu svého trvání. Je například zřejmé, že kameraman nebo hudební skladatel něco věděli o svém řemesle. Je ale stejně tak zřejmé, že tento styl kamery by se hodil do psychologického dramatu a tento druh hudby do Pána prstenů a že to někdo měl kameramanovi a skladatelovi říct a neřekl.

Dokonce i značná část herců hraje docela slušně. Strašná je (kromě "celebrity cameos") především Kocurová (jejíž etudy "teď jsem fakt drsná zlá mrcha" jsou strašně legrační) a zlý golfista, imitující mladého Crispina Glovera, cca. z doby prvního Návratu do budoucnosti, ale ještě víc zkarikovaného. Při jeho sledování mi došla hrozná skutečnost, která platí snad úplně pro všechny postavy filmu: Žádná z nich není jakkoliv vysvětlena, motivována nebo představena, všechny jsou definovány pouze svými archetypy a fungují jako rekvizity: Hodná chytrá holka, zlý golfista, zlá prsatá potvora, dobromyslný strýc, praštěná Slovenka (u té mimochodem doteď nevím, co tam dělala a jestli byla s někým v nějakém příbuzenském nebo pracovním vztahu)...

Filmy jako Veni, vidi, vici, které nejsou úplně nejstrašnější, a pouze se k tomu limitně blíží, jsou vlastně to nejhorší co vás může v kině potkat. V jejich třetině se poprvé podíváte na hodinky a uvědomíte si, že vás čeká ještě 200% téže nudy, která není vtipná ani zábavná, ať už do plusu nebo do mínusu...

Někdo se asi bude pozastavovat také nad použitím sponzorů a jejich log ve filmu, ale to je jako vyčítat Dr. Mengelemu, že měl občas špatně ostříhané nehty (svoje)...

==========================================

(Následující je jen takové zamyšlení pod čarou, které nemá žádný vliv na mé hodnocení filmu)

Film zřejmě provázely nějaké velké problémy při natáčení. Pořád na ně někdo dělal narážky, ale nikdo nic neřekl naplno. Když jsem se bezelstně zeptal, proč je v titulcích filmu uveden jeden režisér a na plakátu dva, producent mi odpověděl, že se tak dohodli a že film má unikátní kameru (což má, viz výše).

Netuším, nakolik výsledný produkt odpovídá vizi scenáristy, dramaturga, režiséra (režisérů) nebo producenta. Jistě by to bylo zajímavé, ale nechtělo se mi to z nikoho páčit, protože to vypadalo, že by jim to ublížilo.

Dokonce jsem byl ve velkém pokušení sdělit o přestávce před tiskovkou Sandře Novákové, jak hezky se snažila a jaká je to škoda, že je z toho nakonec takové sračka. Naštěstí jsem to nakonec neudělal. Naštěstí, protože o chvíli později na tiskovce dojatě vyprávěla, jaký je ten film úžasný a jak si při natáčení našla novou životní lásku - producenta filmu.

Což mě přivádí k jinému zamyšlení. Domníval jsem se, že naprostá většina tvůrců a herců si musí po zhlédnutí filmu podobného kalibru pomyslet "Ježiši Kriste, čeho jsem se to zúčastnil!" a následně zachovat profesionální přístup a tvrdit všem novinářům, že to bylo super. Po dnešní tiskovce si už tak jist nejsem, protože všichni tvrdili, jak to bylo bezva, jak je to stmelilo, i když jim svět házel klacky pod nohy (což nedefinovali, takže nevím, co tím mysleli), a jak tenhle film přináší v dnešní svízelné době divákům to, co chtějí a co je zahřeje u srdíčka (a možná i jinde). A vypadali přitom všichni velice upřímně!

Musím tedy svůj názor přehodnotit a postulovat novou teorii: Při natáčení tohoto filmu (a asi i mnoha jiných, podobně špatných) se tvůrci a herci pravděpodobně opravdu dobře přátelili a pravděpodobně pro ně to natáčení bylo opravdu skvělým zážitkem. Jenom se jaksi naprosto nedokáží vžít do kůže člověka, který s nimi to natáčení neprožil, nezná skvělý scénář, který byl napsán před desaterým přepisováním, nezná skvělé scény, které nakonec byly vystřiženy, a nepřijde mu nic dojemného nebo zábavného na té party v Aquaparku - tedy aspoň na tom, co z ní ve filmu zbylo: Tři hlášky Petra Rychlého a v pozadí hrající nějaká teroristická skupina imitátorů Waldemara Matušky. (BOŽE TA BOLEST AŤ TO PŘESTANE!!!)

P.S: Náhodný citát producenta z tiskovky (reakce na dotaz, zda mu nepřipadalo, že Karel Gott ve svém půlminutovém výkonu hrozně přehrává): "Jak můžete poznat, že Karel Gott přehrává, když jste ho nikdy neviděla hrát v žádném filmu?" Být Karel Gott, urazil bych se.

P.P.S: Náhodný citát producenta 2: "Před několika lety jsem produkoval film Snowboarďáci. Tehdy byl snowboarding exkluzivní sport pro pár vyvolených, ale díky našemu filmu hned poté vzniklo 42 snowboardových středisek a stala se z něho masová záležitost. Doufám, že se nám teď podaří něco podobného s golfem." Být Tiger Woods, urazil bych se.

P.P.P.S: Odpověď na dotazy pervertů mezi vámi: Ve filmu není žádná nahota Sandry Novákové! (Pokud nepočítáme nahý pupík, což vy jistě nepočítáte, prasata!) "

 

Odpoledne ještě schůyka s Oldou Lichtenbergem, Filipem Renčem a Šimonem Bezděkem. V Hybernii nad Šanghají. Klukům se má koncepce líbí, ale pochybuji, že to proleze všemi těmi schvalovacímí procesy. Stejně by mě zajímalo, jak to na těch úřadech a firmách vlastně chodí.

 

 

 

14.8.

Noc je zas ve znamení psaní. Polomrtvej jsem s projektem na Expo 2010 do Šanghaje před osmou ranní v Hybernii, předávám vše na flashce a v taky vytištěné. Alenka Koktová se Šimonem Bezděkem řeší složitou štábní kulturu v jaké musí být celý projet a kam a kdy... dnes do 12 hodin předložen v elektronické a tištěné podobě.

Je to poněkud nekonečný opruz, kdy pořád něco vyplňujeme do nějakých tabulek a formulářů a třeba už je dávno rozhodnuto o vítězi a tohle všechno se dělá jen pro forma. Kdo ví. Zkouším pořád roztočit to pověstné Kolo štěstí. Občas to vyjde.

Smolím ještě obecný úvod, ať to tedy má všechny štábní náležitosti. Ten ti můj milý Deníčku klidně prozradím:

 

"Komponovaný program v rámci dne ČR na výstavě EXPO je dále nazýván jako„ Český Národní Den", dále jen „ČND". Cílem Českého dne je představit naši kulturu prostřednictvím prezentace mladé generace českých umělců. Cílovou skupinou je mladý divák, ale nejen on. Pro tento účel se nabízí jako nejvhodnější divadelní jednoaktová díla žánrů jako činohra, balet, fyzické divadlo, pantomima, muzikál a hudba, spolu se scénografií a kostýmním návrhářstvím, které jsou nedílnou součástí divadla. Takto je možné prezentovat ČR jako multikulturní centrum, kde se potkává minulost se současností. Jedním z výtvarných symbolů pro ústřední téma „Better City-Better Life" „Lepší město - Lepší život" bude Praha, jako tzv. most mezi minulostí, současností a budoucností, most spojující různé kultury, náboženská vyznání i národnosti.

Dominantou spojující český den v celek časově, ale i ideově budou obří přesýpací hodiny z dílny scénografa Štěpána Kuklíka. Ty se zahájením dne začnou symbolicky odpočítávat čas, který je české kultuře v Šanghaji vyměřen. Současně však má z kompozice programu vyplynout spojitý běh vývoje lidstva s předáváním štafety mezi generacemi. Symbolické odpočítávání času bude spojené s interpretací české hymny, která zahájí 30 minutový kulturní program v rámci oficiálního zahájení v Expo Center.

Vyvrcholením českého dne bude vystoupení baletu Národního divadla v Praze. Před začátkem tohoto závěrečného vystoupení v rámci ČND přiběhnou k dominantě přesýpacích hodin přiběhnou malé děti a otočí je tak, aby se písek nepřestal sypat (viz výše - kontinuita vývoje). Spolu s operním pěvcem či zpěvačkou zazpívají českou hymnu, nebo jinou opěvnou píseň složenou přímo pro tento účel. Symbolika kontinuity vývoje, střídaní generací a místa mládí v umění i v životě má být v tomto „Babyloně jazyků" (jimž Expo nesporně je) bude takto završena. Čas české kultury v Šanghaji nevypršel, zůstává zde dál jako jeden z plodů civilizace.

Důležité je připomenout, že všechna díla jsou původní česká a jejich autoři jsou mladí umělci, kteří slaví úspěchy nejen v České republice, ale často především v zahraničí.

 

A mám dost. Dvě noci jsem nespal. Potácím se metrem domů. Spím. Balím si věci na zítřejší hraní a trochu cvičím na kytaru. Jestli bzs můj milý Deníčku pochyboval, tak dovolená dávno skončila, jsem  v procesu.

 

 

15.8.

Narozeninová oslava skvěle vypadajícícího osmdesátníka a hotel Classic Lány. Symbolické. Skoro měsíc jsem ležel v Masarykovi. Teď hrajeme v Lánech. Pohodová akce, kde jsme zváni ke stolu. Pozornost všech muzikantů ale nepatří jen neuvěřitelným laskominám, ale také mladé fotografce, která se při každé drobné nemravné narážce roztomile pýří. O našich pauzách troubí myslivci na lesní rohy, neb oslavenec je nimrod. Škoda, že musím brzo do Prahy. Čeká mě ještě schůzka s choreografkou letošního Bomton Cupu Lindou Rančákovou. Měla by mít na starosti část večera, tu, kterou nebude dělat Klárka Lidová. Linda je milé stvoření, prozrazuje mi, že čeká miminko a že zkouší v divadle v Mladé Boleslavi hru Dědeček Automobil. Texty písní píše Jiří Suchý, takže se zase ocitám v kruhu.

Mám ze schůzky radost, jen mám malou pochybnost jestli se Lindě do letošního Bomton Cupu vůbec chce. Uvidíme, třeba se mýlím.

 

16.8.

Dopsat, opravit, vymyslet, opravit,  odeslat: boďáky Bomton Cupu a 50. Michala Davida. Bože, vždyť je to za rok !!!

Vydařená neděle.

Potřeboval bych mít takovej krasohled jako má Jiří Suchý. Hned by se mi koukalo na svět líp.:

 

Krasohled

 

Co dělá osika na louce u lesa
Třese se
Co dělá pleso když zeje a neplesá
Leskne se
Co dělá slepice lenivá velice
Nenese
Co dělá obloha nade mnou - no přece
Klene se

Klene se nade mnou s tichostí tajemnou
Den co den
A já nevím zda to ho jsem hoden a nebo
Nehoden
Mám ale tušení tiché a nesmělé
Že za tou oblohou
Kam ani zkušení letci a andělé
Doletět nemohou

Tam leží zemský ráj na pohled
A v ráji na mechu krasohled

Krasohled co mě vrací zpět
Do oněch bezstarostnejch let
Kdy pohled na ta bledá sklíčka
Mě přenes rovnou do nebíčka

Neviděl jsem a neslyšel
Že život okolo mě taky někdy šel
Jinudy než-li bych si někdy přál
A nedal nic o co bych stál

Až budete mít všeho dost
Do ruky vemte tenhle velkolepej skvost
V tu chvíli dá vám krasohled
Zapomenout na celej svět

 

17.8.

Telefonáty: Michal David, Michal Kocourek, Jarda Topercer kvůli rozpočtu DVD Inflagranti.

Schůzka s Honzou Nejedlým na Metropolitan filmu. Nádherné letní počasí zrovna návštěvnosti kin nepřispívá. Ale jsem optimista. Věřím, že se pomalu, ale jistě dohrabeme ke 100.000 diváků, což v době totální krize a nadvýroby českých filmů nebude až tak špatné. Hloupý by bylo, kdyby na komerční romanci nechodili diváci. Všechno ostatní je jedno. Plivance rádobykrituků uschnou a nejbližší déšť je smyje. A dnešní průser je zítra už včerejší a zakrytej průserem dnešním, kterej má do zejtřka čas užít si svůj příděl pochybný světský slávy. Osobně si mzslím, že film Veni, Vidi, Vici je smutný svědectví o naší době, kde se humor mění v pokroucenou křeč, kde toužíme po něčem hezkým, ale bojíme se to říct, zato jásáme nad zatuchlými odpadky o kterých někdo sofistikovaně napíše, že představují umění. Aha, přikývneme.... Volá mi Mirka Hajdová, Bomton Cup se blíží. Dostávám mobil na choreografku Klárku Lidovou a DJ Marina Mitase. Nějak si  s tím poradím.

 

18.8.

Ráno brzy vzjíždíme s Táňou a s dětmi do Německa. Na dva dny do Legolandu v Günzburgu, lokalitě  asi 100 km od Mnichova a s noclehem asi 20 minut cesty od tohoto proslulého ráje hraček.

 

Jen telegraficky:

V Německu skoro nikde u dálnice nejsou benzínové pumpy, což jsem zjistili snadno, po dvěstě padesáti kimetrech dálnice se skoro prázdnou nádrží.

 

Němci spořádaně stojí dlouhé fronty na jednotlivé atrakce, i když to pak vypadá takto: 30-45 minut čeká na atrakci, 5-10 minut sama atrakce, pak rzchlý přeběh na další a tak celý den, ve 20:00 se atrakce uzavírají a další šance je zase až zítra ráno.

 

Němci, též jiní národové si s sebou nosí svačiny. Včetně nápojů. Viděli jsme dokonce rodinku Italů s batohy naplněnými různorodými sendviči. Ale při cenách a sortimentu občerstvení se jim nedivím. Umrněné hranolky ve tvaru lego stavebnic 3,5 EU, chcíplej párek v rohlíku 3EU, bramborák se v restauraci vyšphal až někam k 9,80 EU. Ceny zmrzlin, limonád a dalších lahůdek můžou rodičům provětrat pěněženky podobně jako kapsářské gangy. O suvenýrech nemluvě. Holt zábavní průmysl.

 

Ale pozor atrakce super. Mořský svět je pěkné akvárium

Pod filmy s efekty 4D se skrývá fakt, že se na vás v kině práší, prskají po vás vodu a na hlavu se snášejí sněhové vločky. Naštěstí jsme byli na Bořkovi Staviteli. Nevím, co by nás čekalo na animáči s tchoří rodinkou.

 

Hotel je docela útulný.

Využívám služby vířivky a pekelně studeného bazénu a usínám jako zabitý.

 

 

 

19.8.

 

Druhý den Legoland Günzburg

 

Hotelová snídaně je německy vydatná a tak posíleni vyrážíme na druhou várku atrakcí. Když asi tak za hodinu létají Kubík s Honzíkem prostorem v pařátech obrovitého Bionycla mám oprávněné obavy, že obsah naší snídaně pozná brzo celé okolí atrakce. Honzík s Kubíkem se pak dělí na dva antagonistické tábory. Kubík by chtěl do pařátů Bionycla ještě jednou a to klidně za cenu obrovské fronty. Honzík odmítá.

Naštěstí oba čeká Legolandí autoškola, jedna z placených atrakcí a nás s Táňou tím pádem hodina volna.

 Další placené atrakce jsou atrakce vodní. Za cenu 4-5 EU se můžete nechat skrz na skrz zmáčet vodou a za poplatek 1EU vás usuší obrovitá sučička, takže můžete znovu.

 

Mě osobně ze všech atrakcí fascinuje řízkárna, kde vám udělají řízky na všechny způsoby. Nejpopulárnější je podle množství talířů na stolech ten klasický německý, s rajskou omáčkou a salátem. Holt jiný kraj, jiný mrav a taky žrádlo.

 

Navštěvujeme přírodní amfiteátr, kde má představení zkušený klaun, žonglér. Těší mě, že při práci s publikem používá všechny naše "šmírácké" triky, kterých se držíme i v Patrole. Ale je fakt dobrej,

 

Táňa naštěstí vyjednala osbozující podmínku, že ve čtyři odpoledne je odjezd a poslední hodina bylo osobní volno na prohlídku modelů všech možných měst a letišť. Prohlédl jsem si pečlivě Berlín, vsedě z lavičky a s láhví vody, z které jsem notně ucucával.

 

Táňa cestu spolehlivě odřídila domů. Mám zakázáno v autě zpívat, takže mi hudba zní někde kdesi uvnitř hlavy.Dneska se přikradla nádherná píseň Vládi Mišíka s textem Jiřího Suchého. Nechávám ji znít....

 

„Proč ta růže uvadá
Kterou jsem ti včera dal
Odpověď mě napadá
Je to tím že jsem ti lhal

Nejsem sám a nejsem tvůj
To ta růže asi ví
Bílá růže nežaluj
Soumrak padá šedivý

Ve zlatém sarkofágu
Píseň má odpočívá
Na způsob černých mágů
Gestem ji probudím
A snad nám prozradí

Proč ta růže uvadá
Kterou jsem ti včera dal
Je to trochu záhada
Trochu osud trochu žal"

 

20.8.

Obhídka divadla Hybernia. Téma Bomton Cup 2009. Šéf jevištní techniky Milan Kofránek, choreografka Klárka Lidová. Měříme rychlost výtahů: 20 sekund, pohyb vnější a vnitřní točny. Komplet techniku, podium, zázemí, tahy, projekce.

 

Večer vyrážíme s Táňou, Honzíkem a Kubíkem na párty primáckého Top Star magazínu do Hard Rock Café Praha na Malém náměstí na Praze 1. Dům U Rotha. Všechna patra patří večírku. Na pódiu je Petr Šiška s GŘ Tv Prima Markem Singerem. Za chvíli je střídají Support Lesbiens. S Táňou a s dětmi se svědomitě věnujeme občerstvení a rozhovory se známými: Lenka Novotná, Pavel Novotný, Marcela Kočandrlová, Bohouš Josef, Alenka Koktová, Lenka Hornová, Ivan Vodochodský, Václav Bárta, kterého známe z jedné z dovolených na Krétě, kde filmoval naše male děti, mimochodem textař, režisér a také otec, např. Václava "Noida" Bárty, exmanžele to Lucky Bílé. Honyík s Kubíkem se věnují především jídlu a pití, take cestám nahoru a dolů proskleným výtahem. Za chvíli je naše stařecké povídání s podobně starými osobami nebaví a velí k návratu domů. Takže jedeme.

 

 

21.8.

Kroměříž, Kroměříž. Tak jedeme na soustředění Patroly, během kterého bychom měli připravit nový program, rozšířit repertoár a ve volných cvílích bych já měl se všemi účinkujícími nazkoušet program na zítřek pro hlavní pódium. Naštěstí je to spíš o skladbě programu než o nějaké složité režii. Prostě příchody, odchody ze scény tak, aby do sebe interpeti nevráželi, aby se střídali tempa a nálady, účinkující byli na scéně vidět a bzla jasná nějaká tečka, finále. To snad proboha zvládnu, tak abych moc nerušil vzácný společný patrolácký čas, který chceme všichni jako jeden muž naplnit prací. V autě si ještě opakují historii Orla, abych věděl, co budu říkat k jednotlivým písničkám.

 

"Historie Orla: smutné pády, hrdé vzestupy

 

Za bezmála stoletou dobu své historie toho zažil Orel mnohé. „Totalitními režimy byl Orel několikrát zrušen. Nejprve to byla první světová válka, pak druhá a do třetice to byli komunisté, kterým se znelíbila naše činnost," popisuje historik Orla Božetěch Kostelka.

Za další významný mezník v historii Orla Kostelka uvádí pouť na Svatý Hostýn v roce 1948, kdy se sešel stotisícový dav členů Orla jako vyjádření nesouhlasu s tehdejším nástupem komunistického režimu. „V následných procesech bylo uvězněno osmnáct členů vedení na celkových sto padesát jedna let," říká Božetěch Kostelka.

Z řad Orla vyšla i řada hrdinů českých dějin. Patří mezi ně například exilový premiér Jan Šrámek, vykonavatelé atentátu na Reinharda Heydricha Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem, či vedoucí orelského odboje proti nacismu Vojtěch Jílek.

 

Orelská historie stručně a jasně

 

Počátky Orla jsou v tělocvičných odborech různých spolků sdružujících se v Moravskoslezské křesťansko sociální straně nebo při sdružení katolických tovaryšů.

1896, Praha - ustaven tělocvičný odbor při Jednotě katolických tovaryšů. Po dvou letech zanikl.

Počátkem 20. století vznikají na Moravě tělocvičné odbory již s podporou vedení křesťansko sociální strany.

1908, Kroměříž - veřejné vystoupení šesti odborů: Kroměříž, Líšeň, Vyškov, Drnovice, Morkovice a Třebíč - přes 100 cvičenců.

1909, Olomouc - Oficiální pojmenování tělocvičných odborů názvem OREL, vyhlásil předseda křesťansko sociální strany páter Jan Šrámek. Toto datum je tedy považováno za oficiální vznik Orla a jeho „křestním listem".

Rychle roste počet členů, množí se zakládání tělocvičných odborů orelských jednot. Ještě během roku je jich více než sto.

1909, Vyškov - prvního zemský sletu Orla ve Vyškově

1910, Kroměříž - druhý zemský slet s účastí zástupců z Čech a Vídně.

1912, Kroměříž - třetí zemský slet. Vypraveno deset zvláštních vlaků, 2 631 cvičících, 25 000 diváků.

1912, Hradec Králové - založen „Zemský svaz Orla v Čechách".

15.12.1912 - otevřena první Orlovna ve Vyškově.

1914 - zaveden pozdrav „Zdař Bůh".

Orel má na Moravě přes 12 000 členů a v Čechách přes 2 000.

1914 - 1918 - Orelská organizace skoro zaniká.

1917, Brno - starosta Orla Jan Šrámek přednáší výzvu k obnově Orla po válce.

„Orel byl vyvolán hnutím katolického lidu jako nutná vložka společnosti. Je naprostou nutností, aby pro příští kulturní rozvoj v našem národě byl Orel v plné šíři své činnosti obnoven, zvláště tehdy, pokud se uskuteční náš národní ideál české samostatnosti," řekl tehdy Šrámek doslova.

1919 - sjezd delegátů orelských odborů rozhodl o názvu „Československý Orel" jako samostatné organizaci bez závislosti na straně křesťansko sociální. Zachovat zemské členění. Vybudovat organizaci na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Schválena změna orelského kroje.

První republika:

1921, Orel se začleňuje do sportovní unie katolických spolků Evropy F.I.C.E.P. se sídlem v Paříži.

1921 - 1935 - Mohutný rozvoj orelského hnutí.

Hlavními událostmi byly velkolepé slety.

1922, Brno - téměř 50 000 cvičících, téměř 100 000 diváků, mezinárodní účast deseti států z Evropy a Ameriky (katolický Sokol americký).

Celkový počet členů Orla v té době byl 121 233.

1929, Praha - Konaly se Svatováclavské dny Orelstva, což byla největší sportovní akce té doby. Slet navštívil i prezident republiky T. G. Masaryk.

1930, Svatý Hostýn - Samostatná pouť jako poděkování za úspěšnou činnost Orla. Je organizovaná doposud každoročně, týden po hlavní Svatohostýnské pouti.

Postupně se rozšiřuje pestrost činnosti. Rozvíjí se atletika, stolní tenis, plavání, volejbal, basketbal, zimní sporty, pobyty v přírodě, letní táboření, pódiová vystoupení žen.

1933 - Orel jako první organizace zavádí brannou výchovu.

Počet členů Orla překračuje 160 000.

 

Období 2. světové války

Obsazení republiky německou armádou, zřízení protektorátu. Starosta Orla Mons. Jan Šrámek odchází do exilu. Je v Londýně předsedou exilové československé vlády.

Při nástupu Reinharda Heydricha je mezi prvními popravenými náčelník Orla Vojtěch Jílek.

Mnoho členů Orla je zapojeno do odbojové činnosti doma i v zahraničních armádách.

Atentát na říšského protektora Heydricha provedli členové Orla parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš. (Ze sedmičleného výsadku byli čtyři členové Orla.) Následně byl Orel zrušen a jeho majetek zabaven.

Po skončení války nastává obrovský rozmach činnosti. Počet členů dosahuje 200 000. Orelská mládež s nadšením se připravuje na slet do Prahy v roce 1949.

Činnost v EXILU

Po stotisícovém orelském shromáždění na Svatém Hostýně v srpnu roku 1948, kterým byl dán najevo odpor proti nástupu komunismu, začalo velké pronásledování členů Orla

Až do roku 1989 se činnost Orla soustřeďovala v exilu.

V březnu 1949 byla založena v uprchlickém táboře Murnau jednota Orla v exilu, postupně vznikly orelské jednoty ve všech uprchlických táborech.

V listopadu 1949 se konal sjezd exilových Orlů. Byla ustavena Svatováclavská župa Československého Orla v exilu.

Po roce 1950 se členové Orla rozjížděli do celého svobodného světa, kde jim byl poskytnut politický azyl.

Ústředí Orla v exilu bylo v Chicagu. Tam je doposud ústřední exilový archiv Orla.

Ještě v současné době vyvíjí činnost australská jednota Orla v Sydney.

Současnost

Po pádu komunistického režimu je Orel obnoven potřetí. Aktivně se zapojuje do českých a evropských sportovních struktur. V ČR je členem Všesportovního kolegia, má svého zástupce v Českém olympijském výboru a obnovil i své členství ve sportovní evropské federaci F.I.C.E.P.

Současný Orel má vráceno jen 10% svého původního majetku. Ten trvale zvelebuje. Má 250 jednot a více jak 18 000 členů.

Zakládá si na rozvoji kulturních a duchovních hodnot při naplňování své činnosti."

 

Mno,  a jsme v Kroměříži. Bydlíme nakonec v super hotelu přímo na náměstí, kousek od pódia. Bydlím sám v obrovském apartmánu, který se zítra stane naším zázemím, šatnou a zkušebnou. Moc se nezdržujeme, obhlížíme terén, zdravíme se s bratry Orli, Prokopem a vyrážíme do útulné hospůdky psát program. Postupně se k nám přidávají další posádky aut, nakonec přicháyí i Prokop. Program vypadá slibně. Několikahodinová práce nám šla hezky od ruky. Nemusíme se nìkam přesouvat a věnujeme se aktivnímu hospodskému odpočinku. Pokud bys můj milý Deníčku náhodou nevěděl, co je to aktivní hospodský odpočinek, tak je to činnost přímo kulturní. Společnými silami tvoříme píseň jejímž základním sloganem je : "Blatouchu, blatouchu, ty p...čo zelená..." Tomáš s Karlem vymýšlejí druhý a třetí hlas, takže nakonec tahle blbina vzpadá k světu. Je něco kolem jedné ráno, když se vracíme do svých hotelů. Bohužel přes náměstí kolem hlavního pódia. Netrvá dlouho a stojíme na něm všichni. Copak to, ale sám sebe pozoruju,  jak se přidávám k zpěvu ostatních... "Blatouchu, blatouchu, ty p...čo zelená..." Zdálky se k nám blíží ochranka a policisté, ale přítomnost svatého otce mezi námi jim napovídá, že zřejmě probíhá noční zkouška na zítřejší ceremoniál. Raději se loučíme a jdeme spát. Usínám ve stoje,  těsně potom co odmykám dveře apartmánu.

V hlavě mi zní stará Orelská hymna:

 

Vzhůru, Orle slovanský, bílý Orle náš,

rodné země od věků byl jsi věrná stráž!

 

Silný spár a peruť máš, smělý je tvůj hled,

zápasu se nelekáš, v boj své děti veď!

 

V srdci lásku k národu, v duši víry vznět,

s tebou půjdem kupředu, nikdy o krok zpět!

 

Byť i povstal vrahů val, zahřmí v český luh:

Vpřed jen bratři směle dál, k vítězství: Zdař Bůh!"

 

22.8.

Ráno. Říkal jsem si, že si pospím, ale nic zlého netuše jsem nechal přes noc otevřená okna. Z obrovských reprobeden aparatury na hlavním pódiu se začaly v půl osmé ozývat šílené zvuky, které vzdáleně možná připomínají hudbu... Nořím hlavu do polštářu, přetahuji deku řes hlavu, ale je pozdě, jsem vzhůru. Sprcha, snídaně a zkouška celého programu v místním kulturném domě, který je asi 700 metrů od hotelu. Jdeme pěšky, hezky s nástroji. Některé se pronesou. Rychle procházím program s tanečníky, s Prokopem spojováky, se sborem Schola sv. Prokopa ze Žďáru nad Sázavou a  jejich šéfovou Věrčou Krábkovou probíráme jejich účast v programu: zpívají repertoár Karla Kryla a potom s námi finále: fotbalový šlágr všech dob "Ta naše jedenáctka". Ještě promyslet kam na pódiu umístit sportovní vystoupení, žíněnky a trampolínu. A honem zpátky do hotelu a zkoušet. Zkoušíme dokud vydržíme. Pak krátká pauza, zkouška na pódiu a volno před vzstoupením. Lucka Výborná je nemocná a svou účast tady a dnes nakonec vzdává. Domlouváme se, že hlavnì slovo bude mít Prokop, já si uvedu všech 14 písní Patroly, s ohledem na Orla, respective jeho 100 letou historii. Škoda, že není úplně ideální počasí. Vystoupení nakonec v pohodě. Orlíci spokojeně září, krátké setkání s Martou Kubišovou, krátký pozdrav s klukama z Čechomoru, nečekaný raut ve stanu za pódiem, pár slov se všemi na rozloučenou a rychle do aut. Čeká nás dlouhá noční cesta do Prahy. Letíme jak Orli.

 

 

23.8.

Hned ráno schůzka u Vlastíka Přečka. Krom toho, že bych pro něj točil DVD Inflagranti mi ještě nabízí scénář a režii letošního Zlatého kanára v Přerově. To je můj milý Deníčku vyhlášení nejlepšího tenisty roku. Taková renisová Miss. Vždycky se z toho vyhlašování dělala jen reportáž, ale Vlastík by chtěl minimálně hodinový záznam. Možná víc. Kývám, koncem roku jsem v pohodě, nìkde mě nechtějí, nìkde žádnej Silvestr. Domlouváme se, že se ještě domluvíme.

 

A je tady má oblíbená nedělní činnost. Resty. Neuvěřitelnej zmatek v informacích, objednávkách, smlouvách. Odteď až do konce září skoro pořád hrajeme. Sedám k telefonu a mailu. Ani si nevšimnu, že už je venku zase tma a začal daší den.

 

 

24.8.

Ráno schůzka s Michalem Kocourkem. Půjčuje mi na natáčení DVD Inflagranti Divadlo Palace za velmi džentlmenských podmínek. Škoda jen, že nevyšel ten náš společný projekt s galashow k 10. výročí divadla Kalich. Pro Českou televizi je to divadlo příliš komerční, pro komerční televiye zdá se býti naopak divadlem příliš nekomerčním. Začarovaný kruh, který znám z hudebního průmyslu. Nevezmeme vás do televize, pokud vás nehrají rádia, jak más máme hrát v rádiu, když nejste vidět v televizi... a znova dokola. Perpetuum Debile.

 

Takže si tohle můžeme s Michalem strčit za klobouk:

 

"První listopadový den letošního roku to bude přesně deset let co zasedlo netrpělivé premiérové publikum do sedadel úplně nového pražského divadla Kalich. Premiéru měl ten den jak muzikál Janka ledeckého Hamlet, tak nová pražská divadelní scéna v samém srdci Prahy. Lepší start si nové divadlo ani nemohlo přát. Hamlet se brzy stal jedním z neúspěšnějších původních českých muzikálů a prosadil v korejském Soulu i v New Yorku. Po Ledeckého muzikálové prvotině přebrala jeviště divadla Kalich nová verze dirty muzikálu Daniela Landy Krysař. Po něm následovala premiéra „Muzikálu plného hvězd" o renesančním vědci a filosofovi Galileo, jemuž vdechl život opět Janek Ledecký. Po něm následovalo dnes už legendární Tajemství Daniela Landy, muzikál o velké oběti pro ještě větší lásku Jack Rozparovač a nakonec na muzikálové jeviště divadla Kalich vstoupil příběh o nekonečném snění Touha z dílny Mirjam a Daniela Landových.

Divadlo Kalich ovšem není jen muzikálovou scénou. Dnes se může pochlubit pestrou nabídkou činoherních představení, ve kterých se schází skutečná herecká elita. Mezi činohry Divadla Kalich patří slavná komedie Donalda Churchilla Natěrač (v Praze se hraje již 15 let), komedie vyhlášeného brodwayského autora Murraye Schisgala Jako jedna rodina v režii Milana Lasici, aktuální hit z Říma Bez předsudků, nejúspěšnější současná původní česká hra od Jana Krause Nahniličku, inscenace Baronky s Evou Holubovou a Zuzanou Bydžovskou v režii a výpravě Šimona Cabana, komedie Chvála bláznovství s Vladimírem a Michalem Dlouhým v hlavních rolích, legendární Don Quijote v režii Vladimíra Strniska a ve neopakovatelném podání Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaiser, veselý horor Záhadná Irma dávající možnost naplno rozehrát komediální talent Pavla Zedníčka a Jany Paulové, stejně jako strhujících příběh operní divy F.F. Jenkinsonové v podaní Jaroslavy Kretschmerové ve hře Je úchvatná. Pro letošní jubilejní rok chystá divadlo Kalich premiéru brilantní černé komedie Vyvolení s Lenkou Vlasákovou a Michalem Dlouhým v hlavních rolích.

A konečně do třetice patří jeviště divadla Kalich výjímečným koncertům, jimž komorní atmosféra sálu dodává neopakovatelnou atmosféru. Za svou exkluzivní pražskou scénu si Divadlo Kalich vybrala první dáma českého šansonu Hana Hegerová, zabydlela se tu fenomenální skupina 4TET s Jiřím Kornem, tradicí jsou také vánoční koncerty Janka Ledeckého, dále v Kalichu koncertovali např. Jarek Nohavica, Marie Rottrová, Karel Plíhal či Lenka Filipová.

 

 

 

GALAVEČER k 10. VÝROČÍ DIVADLA KALICH

               

Galavečer k 10. výročí působení divadla Kalich je koncipován ve stylu klasických brodwayských Highlight´s mapujících ve stručnosti nejúspěšnější místa daného muzikálu nebo celé oslavované scény. Celý večer bude mít divadelní dvouhodinovou podobu, tak aby se mohl věnovat jednotlivým úspěšným představením poněkud větší prostor než snese televizní obrazovka a na své si přišel i divadelní divák. Moderátorské vstupy budou v kostýmech z jednotlivých her a obsahem budou korespondovat z připomínaným představením. Pěvecká a taneční čísla se budou nést též v duchu jednotlivých vzpomínaných titulů, tak aby byla zachována výtvarná stylizace a jedinečná atmosféra.

V následujícím bodovém scénáři je naznačena optimální televizní podoba celého večera se stopáží 60 minut.

 

V příloze je soupis muzikálových, divadelních a koncertních aktivit divadla Kalich za celé uplynulé desetiletí, tak aby bylo možné případně ještě skladbu celého galavečera revidovat či doplnit.

 

 

Michal Kocourek a Radan Dolejš 23.2.2009"

 

 

25.8.

To je dneska den. Z Metropolitan filmu mi volají, že chtějí okamžitě text na DVD Veni, Vidi, Vici. Prosím o pomoc Honzu Rokůska, ale nakonec tak spěchají, že odesílám tenhle text, ať si s tím v kanceláři poradí.

 

"Po tragické smrti svého otce, vášnivého golfisty, vyrůstá Honza pouze s maminkou a malým bráškou Lukášem. Rodina se se smrtí otce těžce vyrovnává a hrozí jí existenční problémy. Zrovna ve chvíli, kdy se Honza dozvídá o svém přijetí na vysokou školu, přichází majetková exekuce. Ten se k celé situaci staví čelem a místo plánovaných prázdnin s přítelkyní Terezkou nastupuje na brigádu do luxusního hotelu v Karlových Varech, kde pracuje jeho prastrýc Maxmilián. Honza usilovně dře ve dne v noci. Aby mu Maxmilián trochu zpříjemnil život, rozhodne se Honzu alespoň na chvíli vrátit ke golfu, který jako malý s otcem hrával. Honza se projeví jako opravdový talent a jeho trenér se rozhodne se, že ho připraví k turnaji. Po týdnu nastoupí Honza ke svému prvnímu opravdovému turnaji, který k údivu všech vyhraje. Následují bujaré oslavy a ráno se Honza probouzí s kocovinou v posteli krásné Alice. Ta nabídne překvapenému Honzovi reklamní kontrakt, který by mu pomohl vyřešit starosti s penězi, a Honza souhlasí. V golfu i v práci se mu daří, ale brzy začne práce vyplňovat všechen jeho volný čas. Den před juniorským mistrovstvím golfu přichází nečekaná událost. Honza se při tréninku zraní!"

 

Sotva si oddechnu, že to mám za sebou, volají mi znovu, že z dramaturgie ČT přišel dopis, že máme pro televizní vysílání filmu vyndat většinu Product Placementu. V případě Veni, Vidi, Vici to znamená dvě verze, buď celý film natočit znova, nebo z toho udělat hodinovej televizní film bez reklam.

 

Ostatně můj milý Deníčku, posuď sám:

"Zdravím Vás,

dle smlouvy s ČT musíme odevzdat betu s filmem VVV v televizní kvalitě a podle jejich požadavků.

jsme povinni zapracovat připomínky ČT k product placementu dle dodržování zákona č.231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání v platném znění ve vztahu k ustanovením týkajícím se reklamy a sponzorování ve veřejnoprávní televizi.

Jedná se o vhodné „zašifrování" téměř kompletního PP v celém filmu.

Toto bude nejvíce práce obrazové postprodukce po konzultaci se scénáristou, aby tak nebyl narušen děj filmu.

seznam reklamních odkazů
- Terasy - golfové  hřiště
- Hole - polodetail na značky golf. holí
- Nikon
- Canon
- Crocodille - bagety
- Imperial - hotel
- Rossmann - drogerie
- Porsche Praha Prosek - pořadatel golf. turnaje
- Puma
- Audi
- Semtex
- Spy
- Impuls - radio
- Kika
- Exim tours
- Baťa
- Golf style - časopis
- VW
- iDnes.cz
- Havana club
- Sekyra group
- Motorola

S pozdravem a přáním  hezkého dne....

Okamžitě volám zpátky do Metropolitan Filmu, že se musíme sejít. Takhle je to neřešitelný. Domlouváme se nakonec na schůzce ve složení Honza Nejedlý, Radek John a já na příští pondělí v sídle Metropolitan Filmu.

 

 

 

Mirka Hajdová mi posílá mailík, jak by si představovala vystoupení mimů v Bomton Cupu.

http://www.youtube.com/watch?v=C9xCZI12XEo
http://www.youtube.com/watch?v=loG8BhP3E18&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=BxPgqPahbPw&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=9yjjuZgc_ng&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=9yjjuZgc_ng&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=NbT_JqnBtNY&feature=related

 

 

26.8.

V 10:00 a v 11:00 dvě následné schůzky na Bomton Cupem, s tím, že nastupují cyklus pravidelných schůzek, aby bylo vidět, kdo co splnil či ne.

 

Domlouvám s Renatou Poláškovou nocleh pro Patroláky po koncertě na Znojemském vinobraní v hotelu Dukla, to je tuším v pátek 11. září, vzstoupení končíme až o půlnoci.

 

Píše mi dávný spolužák z Ježkárny a dávný spoluscénárista prvních pořadů Šlapeta s Honzou Bonaventurou Michal Bureš:

 

"Ahoj Radane,

tak se jenom zdvořile připomínám, pokud jsi ovšem už zpátky.

Co se týče té písničky, pamatuju si ji téměř celou, ale nikde ji nemůžu najít. Což je celkem záhada - přísahal bych, že ji někde mám v tištěné i zpívané podobě. Nejmenuje se to nějak jako Zlodějská balada? Další sloky jsou:

Ptala se mě na řemeslo / já jsem jí řek že kradu / ... / cucala mně bradu /

Ty můj milej znejmilejší / já jsem taky zlodějka / jestli tvoje srdce svolí / budu tvoje milenka

Ale nijak to nehoří, nelam si hlavu. Když tak se ozvi, co vlastně děláš. A vůbec.

Měj se!

Michal"

 

Jasně píseň znám, proboha jen odkud.... Přesně je to tak, vždyť jsme ji točili pro Písně ze starý Prahy a nahrál to PPO Lukáše Fišera. "Tři roky jsem na vandru byl". Posílám hned mp3. Holt jsem dědek archivář.

 

 

27.8.

Kupodivu ráno divadlo Hybernia a další technická obhlídka. Tentokrát taky s Mirkou Hajdovou, Markem Myšičkou, Klárkou Lidovou a Petrou Budínovou, což je choreografka, která čerstvě vystřídala Lindu Rančákovou. Nemýlil jsem se. Někdy je ta intuice hrozná. Pokračuji dalšími schůzkami.

 

Velká schůzka celého produkčního týmu je v Semaforu, samozřejmě k chystaným padesátinám tohoto divadla. Řeší se leccos, koho jsme ještě nepozvali, na koho chybí kontakt, jaký bude po koncertech raut, že asi nebudou tři koncerty, ale jenom dva, odpoledne pro přátele a známé, večerní gala. Točit bychom měli s televizní technikou obě představení.

 

 Naštěstí večer vyrážíme opět s Táňou, Honzíkem a Kubíkem. Tentokrát na Film Párty nového filmu Quentina Tarantina Hanebný pancharti na Občanskou plovárnu, jestli tedy správně počešťuju tu záměrnou zkomoleninu. Jsem tady o chvilku dřív, abych pozdravil Petra Jákla a poptal se na Kájínka. Respektive film, který o něm točí. Potkáváme se na večírku cíleně s Mirkou Hajdovou a Markem Myšičkou a probíráme Bomton Cup. Honzík s Kubíkem kontrolují stav grilovaného masa, Mirka se s Táňou domlouvá na nějaké spolupráci, já probírám s Markem filmy a stare civilizace. Nedivím se, že se s námi občas děti nudí.

 

28.8.

Den na korespondenci a psaní. Resty se kupí a scénáře se moc nìkam nevyvíjejí.

Celý den hledám muziky pro Bomton Cup. Náladovky k choreografiím na motivy filmů Tima Burtona, Hvěydných válek, Pána prstenů... taky závěrečné defilé. Láduju to všechno přes www.uschovna.cz a posílám na různé adresy. Mirka Hajdová mi píše děkovný mailík, ale to už mám ale v rukou kytaru a věnuji se přípravě na yítřejší koncert Patroly v Uherském Brodě.

 

29.8.

Příšerné počasí. Opět brzké ranní vstávání. Hrajeme na slavnostech pivovaru Janáček v Uherském Brodě. Máme dva hrací sety, od sebe docela vzdálené, volný čas, který pokud to jen trochu bude možné, plánujeme vyplnit zkoušením. Spolu s námi je tady ještě víc kapel, pro děti taky Michal Nesvatba a celou akci finišuje koncert Petra Koláře. Vypadá to slibně. Jako šatnu máme veliký stan. Pořadatelé jsou pohostinní. Trochu se děsím toho, že jsme v šatně se s dvěma funkčními pípami, chladícím zařízením a taky spoustou kelímků na volnou konzumaci piva. Naštěstí jsou tady taky džusy, vody, konvice na kávu či čaj a ještě nás čeká o pause oběd. Hrajeme první set. Do šatny nám přijíždí návštěva. Michal Nesvadba bohémsky parkuje přímo v šatně, tedy u nás ve stanu čímž si vyslouží několik rádoby vtipných poznámek. Bere to statečně. Vypráví nám, že každým dnem, každou hodinou čeká narozenin nového potomka. Tedy ne on, samozřejmě jeho mladá paní, která je k podobným aktivitám od přírody lépe vybavena. O pause se opravdu snažíme zkoušet. Dokonce jsme docela čestně ustáli tu akci celý den s pivem zdarma, takže hrajeme také druhý set v plném počtu hudebníků. Děkujeme pořadatelům za pohostinnost a honem zase "Ku Praze...". Tomáše cestou zlobí auto, těsně před Prahou nás zastavují policisté. Zase trochu mimo heslo "Pomáhat a chránit". Tomáš se jim snaží vysvětlovat, že se jen snažíme dojet domů. Končíme u hotelu Absolut. Auto kleká únavou, celá posádka též. Honem taxík a domů spát.

 

30.8.

Po takových akcích jako byla ta včerejší toho v neděli nemám šanci moc udělat. Dopoledne se plácám po bytě a nemůžu se probudit, kolem třetí odpoledne na mě přicháyí spací krize, takže mi co chvíli hlava padá na klávesnici počítače a večer hledám nejkratší cestu do postele.

 

Jiří Suchý

 

Dlouho spát

 

Dlouho spát

Slunce nad hlavou

Předstírat

Že je to únavou

Po polích ti bloumá hlad

Kůže líná je tvůj šat

Spát a spát

V židli houpací

Předstírat

Že se to vyplácí

Nouze stoupá na tvůj práh

Šlak na tebe ruku vztáh´

Jo hrozny tvých vinic

Jsou trpký a ty nic

Jen koukáš abys byl sám

Ty vagón jsi spací

A zarmoutit prací

Se nechceš však já tě znám

Dlouho spát je tvý rekviem

Z koukolu ti věnce uvijem

Na kruchtě ti budou hrát

A potom budeš dlouho spát

Jo po polích ti bloumá hlad

Kůže líná je tvůj šat

Jo nouze stoupá na tvůj práh

Šlak na tebe ruku vztáh

Jo hrozny tvých vinic

Jsou trpký a ty nic

Jen koukáš abys byl sám

Ty vagón jsi spací

A zarmoutit prací

Se nechceš však já tě znám

Dlouho spát je tvý rekviem

Z koukolu ti věnce uvijem

Na kruchtě ti budou hrát

A potom budeš dlouho spát

A potom budeš dlouho spát

A potom budeš dlouho spát

 

 

31.8.

Ráno vstávám zatraceně brzo. Začíná nový týden, ale končí srpen a s ním další prázdniny. Hned ráno schůzka s Honzou Nejedlým a Radkem Johnem na Metropolitan filmu. Probíráme text k VVV na DVD. Nakonec domlouváme schůzku na vedení ČT, kde si uděláme projekci Veni, Vidi, Vici a probereme vše kolem Product Placementu. Účast na schůzce přislíbil take šéfdramaturg Ivan Hubač a vedoucí dramaturg Jaroslav Kučera a právníci České televize. Tento pátek v poledne. Kopyto, jelito, platí to. Petr Šiška v kavárně Jiřího Grossmanna kvůli Bomton Cupu a další a další schůzky, jedna za druhou...diář se mění v seznam položek k vyřízení/vyřízeno a pomalu se ke mě vkrádají pochybnosti, jestli všechno tohle neustálé pinožení dáva vůbec nějaký hlubší smysl a opodstatnění.

Pokud by to všechno mělo být jen kvůli těm zaplaceným "krávám zeleným" jak trefně pojmenoval Zdeněk Svěrák složenky nebo kvůli "Sádlu na chleba", pak je to zatraceně málo. Ale kdo ví....

 

 

Proti všem

 

Jiří Suchý

 

Proti autům proti jmění
Proti skautům proti bdění
Proti době proti frakům
Proti sobě proti mrakům
Proti pánům proti pannám
Proti plánům proti stranám
Proti prachu proti blátu
Proti strachu proti státu
Proti sněmu proti dýmu
Proti všemu protivnýmu
Proti hromu proti bleše
Proti tomu kdo se češe
Proti těm co přes protesty
Mluví stále ale z cesty

My jsme ti stoprocentně rozhněvaní muži
My máme v srdci vzdor a v oku plno zloby
Ta naše píseň burcuje a paže tuží
Tomu na koho náhle padla tíha doby

My jsme ti stoprocentně rozhněvaní páni
A není radno si s námi zahrávat
Nám dvěma nikdo na světě se neubrání
Protože my se dovedeme smát

Víme že smích ten dělá z lidí obry
A z malejch dětí staví armády
On totiž smích je neskonale dobrý
Není však dobrý mít ho za zády