středa 5. září 2007

Marečku podejte mi pero v Nejisté sezóně Kulového Blesku

Pohádka o tom jak nám bulvár rozprodal český film,  o tom jak utíkají televizím diváci a otom, že šťastná hvězda zpravidla nesedává u piana.

Ráno vstávám ve čtvrt na šest, čtu plody své noční práce a posílám všechny podklady k repertoáru Patroly pro Silvestrovské četnické humoresky režisérovi Vojtovi Fatkovi. Těší mne, že spolu můžeme spolupracovat i mimo Velehrad. Vojta je veselá kopa, tak se moc těším. Ráno pak jedeme s Táňou poprvé společně cvičit Bikram Yogu. Zaujímám pozici v levém rohu tělocvičny, abych nepřekážel. Po hodině a půl cvičení připomínám tradičně raněného vorvaně, kterého vyvrhlo moře a nemůže se pohnout. V poledne se věnuji rozesílání scénáře cen Michala Velíška, dlouho si o tom povídám s Radkem Johnem. Pak mne čeká hejno schůzek a telefonátů. Zmíním jen některá jména : Simona Matásková, Aleš Brichta, Petr Janda, hejna různých manažerů zastupujících naše přední interprety... to abys můj milý Deníčku měl o čem přemýšlet :)

Jinak se musím přiznat, že i ze mě každý týden tahá český bulvár peníze a kupuji si ta DVD kolem kterých jsem léta chodil mlsně v Bontonlandu. Minulý týden např. "Kulový Blesk", "Čtyři vraždy stačí drahoušku", a dnes "Marečku, podejte mi pero" a "Nejistá sezóna". V Bontolandu tahle DVD i dnes stojí mezi 400 a 500 Kč, bulvár je prodává od 38 do 42 Kč. Tímto způsobem by se moh načas rozhýbat i gramoprůmysl a prodávat tzv. "velké interprety". O tom něco vím, ale nechám si to pro sebe. Ale zajímalo by mne, co budou dělat zvlášť komerční televize, které některé tituly : např. Kameňák ... vychází zítra jako příloha AHA... otočí i 2x do roka a zatím jim držely sledovanost. A takhle nebudou. Každý si rád pustí kdy chce co chce bez navěšenejch reklamních breaků a okolních pořadů na které se často nedá koukat. Mluvili jsme o tom s Gustou Oplustilem již před dvěma roky, že současný trend programování všech tří stávajících celoplošných televizí donutí diváky najít si alternativní zábavu. Třeba procházky, zahrádku, sport, ti mladší internet a cokoliv živějšího. Pravda je taková, že pokles diváků za poslední rok přesáhl milión. Prostě odešli a už se nevrátili. Tedy pokud se vrátili tak k Ordinaci v růžové zahradě a Četnickým humoreskám. Poprávu zůstali Všechnopárty Karla Šípa a Uvolněte se prosím Honzy Krause, který spolu se zmíněnými Humoreskami a 13.komnatou vytvořili skoro tříhodinový blok,  o který si týden co týden láme zuby i Tv Nova.

Když už jsem u té televizní zábavy, psal jsem tu tuším včera, že je dobré nějak ukázat na konkrétním pořadu co je dobré a co ne,  a to nejen z hlediska kvalitativního, ale i diváckého, protože televizní zábava je televizní zábavou jen potud pokud dokáže oslovit co nejširší vrstvy publika a žádnou z nich nenasrat a neurazit, ale jen a jen pobavit :)

Vezměme si takový pořad Hvězdy u piana. V Polsku a snad i dalších mnoha dalších zemích úspěšná modifikace staré české hospodské hry Pějme píseň dokola,  za kterou ovšem platíme drahé licenční peníze, abychom se v produkční bibli dočetli, že moderátor má moderovat, studio je třeba řádně nasvítit, zpěváci mají zpívat písně a celé to rozdělíme na několik kol, aby se divák neztratil. Česká mutace Hvězd u piana nepřežila letošní jaro a svého konce se dožila tiše v nedělním podvečerním čase, kdy jí na paty šlapaly i dokumenty na ČT2 a Křesťanský magazín. Proč ?

1.Moderátorka přece byla královna české pop music Helena Vondráčková. Ale během celé hodiny (pečlivě jsem pořad sledoval 8.5. 2007) pořád jen připomínala jak je tady dobrá nálada a že půjdeme do dalšího kola. Aha, chyběl tedy dobře napsaný text spojováků...

2. V soutěžních družstvech byli zpěváci, které jsem téměř neznal, nebo alespoň vím, že jejich obsazování nebývá zárukou sledovanosti, pokud se pro ně něco nevymyslí. Tady nebylo vymyšleno nic, takže jsme byli svědky přifalešněného zpěvu na rozpačitý doprovod Boom Bandu.

3. Pějme píseň dokola, tudíž i Hvězdy u piana jsou o známých písničkách, které zná notoricky každý. Tady byl kultivovaný výběr repertoáru, takže písně televizní divák spíš težce lovil z paměti než aby si zazpíval. Chyběla hudební dramaturgie adekvátní pořadu.

4. Hlavní hvězda pořadu zřejmě v každém díle této show měla nárok na jednu svou píseň. Zdárně rozvrhla síly a nebála se zařadit i Hit Nehit. Dnes byla píseň, která chvíli fungovala díky velkému tlaku rádií : Neuč slunce hřát, hezká "albovka", ale hit jako Dlouhá noc to prostě není. Opět pro diváka slabší místo.

5. Vítěz kola si mohl za odměnu zazpívat. Vyhrálo družstvo Heidi Janků a kupodivu nenásledovala píseň "Když se načančám", ale katastrofická verze písně Anety Langerové "Křídla motýlí" v hrůzostrašné interpretaci a totálně rozhozeným a nešlapajícím Boom Bandem. Zde málo otrlý divák přepíná na dokument o podmořském životě v Tichomoří nebo uteče vůbec.

6. Diváci byli neuvěřitelní. Studio bylo ještě neuvěřitelnější. Jak vystřižené z Televizního klubu mladých druhé poloviny osmdesátých let minulého století. Chyběli už jen herečtí hosté z Plechové kavalérie a soudružka Pelikánová, která by řekla nějakou básničku.

Celkový dojem ? Večerní zábava pro postmoderně smýšlející masochisty sjíždějící extázi u vinylů Heidi Janků, Kroků Franty Janečka a spol., podvečerní show při které se dá žehlit, telefonovat a hlavně nakonec i vypnout u televize zvuk i obraz.

Omlouvám se za vyostřené hodnocení. Ale i televizní zábava je řemeslo. To by se mělo umět a nikoliv donekonečna okecávat tím, že to bylo moc odstředivé nebo málo doku-soap. Ono je to buď pro diváka lákavé a pro kritika odpudivé nebo naopak, dnes ale často spíš nastává i situace, že kritik radši mlčí a divák se pro jistotu nedívá. Na někoho a něco se to svede, hlavně ne na toho, kdo za to může doopravdy.

Ale má to zas tu výhodu, že čím dál víc lidí se v  ČR se obejde bez televize. Za to bychom vlastně měli být některým televizním tvůrcům docela vděční. Nemyslíš, můj milý Deníčku ?:)

Žádné komentáře:

Okomentovat